Pětatřicetiletý Stanislav K. žil se svou osmadvacetiletou manželkou Vlastou a jejich syny ve společné domácnosti v Rokytnici v Orlických horách. V té době neměl dobrou pověst a pro rodinné hádky byl opakovaně projednáván (a to i pro násilí v rodině) MÚ v Rokytnici v Orlických horách. Na podzim roku 1994 měl navíc i problémy v podnikání. A jak sám později uváděl, byl přesvědčen, že je mu manželka nevěrná s jeho spolupracovníkem a měl strach, že ho jeho manželka s dětmi opustí a přestěhuje se ke svému milenci. Odmítala s ním mít intimní kontakt a ten také odmítla i kritického večera. Proto se rozhodl svou manželku zabít a pak spáchat sebevraždu. Počkal večer, až jeho manželka usne, napsal sedm dopisů (své matce, tchyni, milenci své manželky, jeho matce aj., včetně Policie ČR a TV Nova). V těchto dopisech popsal svůj úmysl manželku zabít i důvody, proč to chce udělat. Kolem čtvrté hodiny ranní, dne 28. 11. 1994, vzal velký ostrý lovecký nůž, který měl uschován pod svým polštářem, přistoupil ke spící manželce a bodl ji nožem do právé poloviny hrudníku. Ta se probudila a prosila ho, ať jí přivolá pomoc, že nechce zemřít. Stanislav K. tedy odešel z bytu, ale pomoc nehledal. Protože lékař nepřijel, poslala ho těžce zraněná manželka znovu pro lékařskou pomoc. On opět předstíral, že jde z bytu pro pomoc, ale nikoho nepřivolal…
Vypravil děti do školy a zůstal se svou manželkou sám v bytě. V tu chvíli jeho manželka (konečně) pochopila, že ji její manžel chce zabít a požádala ho, ať jí ještě jde koupit cigarety. Po jeho odchodu rychle požádala o pomoc souseda, ten okamžitě zavolal policisty a rychlou záchrannou službu, která převezla těžce zraněnou poškozenou ke specializovanému lékařskému zákroku. A tak se podařilo oběť zachránit. Mezitím policisté Stanislava zadrželi při jeho návratu domů, kdy již předtím odeslal pět dopisů se svým doznáním k vraždě. Stanislav K. byl odsouzen za pokus trestného činu vraždy k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků do věznice se zvýšenou ostrahou. Šlo o trest odnětí svobody na samé dolní hranici trestní sazby, kdy soudci přihlédli k tomu, že se pachatel ihned k činu přiznal, nebyl do té doby soudně trestán a že šlo o vražedný pokus bez jeho dokonání. Dnes se jen můžeme domnívat, jak by vše dopadlo, kdyby poškozená nepoužila lsti, aby se zbavila svého manžela a sama si přivolala pomoc. Tento případ není typickou „domácí zabijačkou“, jak cynicky říkáme vraždám v domácnosti, převážně mezi manželi, či mezi druhem a družkou, eventuálně i milenci. Zažil jsem opravdu desítky těchto „rodinných vražd“, které skončily hůře než výše popsaný příběh.