Dotaz PL na téma právní řád v ČR

PARLAMENTNÍ LISTY – otázka = odpověď:

Dotaz:

Přemek

Český právní systém

Dobrý den pane doktore,
považujete právní systém ČR za uspokojivý? Nakolik jsou v něm promítnuty zásady právní jistoty, když řada zákonů je zásadně odlišně interpretována různými právníky a soudci? Nepříjdou Vám zákony záměrně nejasné a komplikované jako úlitba právníkům? Tvořím návrh nové Ústavy jako mnohem pevnějšího vodítka pro podřízené právní předpisy.

Odpověď:

Já osobně jsem proti častým změnám Ústavy, resp. ústavních zákonů. Právě ty musí být skutečným pilířem právního řádu a dávat občanům právní jistotu. Každá změna pak přináší rozsáhlé změny navazujících právních předpisů (nižší právní síly). Aktuálně se projednávají další návrhy na změny Ústavy ČR – a sám jsem zvědav, co z nich nakonec vzejde. Mně spíše vadí, že nám dlouhodobě chybí zásadní novely trestního a civilního procesu, které by zrychlily a zjednodušily trestní a občanskoprávní řízení. A pokud jde o výklad zákonů, ten by měl podle římského práva náležet tomu, kdo zákony vydává („EIUS EST LEGEM INTERPRETARI CUIUS EST CONDERE“). Na začátku se vychází z důvodových zpráv k zákonům a k jejich novelám, které připravuje vláda, resp. „garanční“ ministerstvo, avšak v rámci legislativního procesu (zejména v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR) jsou přijímány mnohdy i zásadní pozměňovací návrhy bez dalšího odůvodnění. A v poslední době jsou to i desítky změn u jednoho zákona. Právní systém se tak stává spíše nepřehledným (a tedy vlastně i „neuspokojivým“). Další výklad zákonů je pak na soudech – a posléze na nejvyšších soudech v rámci sjednocování rozhodovací praxe soudů. A to je samozřejmě správné… To, že soudci (a právníci vůbec) mají na stejnou věc rozdílné názory, je naprosto běžné v celém světě. Sám jsem to zažil i ve své praxi státního zástupce – a někdy jsem se velmi rozčiloval nad pro mne nepochopitelným výkladem ve prospěch zločinného darebáka, ale taková praxe prostě je (a bude). A v takových případech se mi nakonec podařilo dosáhnout nápravy (a tím i spravedlnosti) v odvolacím (a někdy i v mimořádném) řízení. 

Horší však je, když do výkladu zákonů zásadně zasahují laici a politici. Určitě si nemyslím, že by byly „zákony záměrně nejasné a komplikované jako úlitba právníkům…“. A ještě dodávám, že si vůbec nedovedu představit znění „nové Ústavy jako mnohem pevnějšího vodítka pro podřízené právní předpisy“.

Přesto Vám i v tomto Vašem konání, resp. snažení, přeji úspěchy – a hlavně buďte zdráv…!