NEZÁVISLOST STÁTNÍHOZASTUPITELSTVÍ JE NUTNO POSÍLIT !

Článek z třetího čísla časopisu Senát roku 2019:

file:///L:/SEN%C3%81T/MEDIA/%C4%8Casopis%20Sen%C3%A1t/2019/%C4%8Casopis%20Sen%C3%A1t_2019_3.pdf

Z ČINNOSTI VÝBORŮ : Ústavně-právní výbor

NEZÁVISLOST STÁTNÍHOZASTUPITELSTVÍ JE NUTNO POSÍLIT !

Při minulém hodnocení činnosti našeho Ústavně-právního výboru (ÚPV) na stránkách tohoto atraktivního „nebulvárního“ časopisu (č. 3/2017) jsem si pochvaloval, že i přes takřka „násilnou“ klubovou nominaci některých nových členů do ÚPV (kteří žádali svá zařazení do výboru bližšímu jejich odbornému zaměření) po dvou letech senátoři náš výbor neopouštějí ani v další části svého funkčního období, když zjistí, že nikdo z nás není „ústavně-právním expertem“ – a všichni zde mohou výborně uplatnit své profesní znalosti a zkušenosti z praxe. Výbor tedy pracoval v ustálené sestavě. Tato situace se změnila v aktuálním 12. funkčním období, které začal náš ÚPV ve výrazně změněné sestavě, kdy po volebním fiasku ČSSD museli 3 členové odejít do jiných výborů – a v desetičlenném výboru tak došlo k výměně poloviny „ústavně-právních senátorů“.

Neutěšená situace v legislativním procesu

Bohužel, poslanci i nadále v rámci své bujné legislativní (a někdy až „legislativně-pyrotechnické“) tvořivosti desítkami svých pozměňovacích návrhů s absentujícím odůvodněním zcela mění původní vládní návrhy zákonů, což však nikterak nevadí ministrům coby zástupcům předkladatele, kteří s „převratnými“ poslaneckými návrhy souhlasí – a přicházejí do naší horní parlamentní komory hájit prakticky jiné návrhy zákonů či jejich novel, namísto aby senátory požádali o pomoc při prosazení svých návrhů původních (a mnohdy výrazně lepších). A tak tomu bylo i při projednávání „znaleckých zákonů“ (ST č. 62), kdy staronová ministryně spravedlnosti Marie Benešová hájila nesmyslnou materii poslaneckou, namísto aby se vrátila k verzi ministerské. Senát tyto změny kategoricky odmítl, návrh zákona a všechny související novely zamítl – a tisk vrátil do Poslanecké sněmovny k dokončení legislativního procesu. Tam však je/bylo projednání opakovaně odloženo. Naproti tomu poměrně svižně Sněmovna odmítla, byť těsnou většinou, námi zamítnutý poslanecký návrh novely zákona o podpoře sportu, spočívající ve zřízení Národní agentury pro sport, který i jen způsobem legislativního zrodu a projednáním byl ukázkou vadného zákonodárného procesu, který jsem pracovně nazval „Ministr sobě“. I tady se někteří senátoři pokoušeli o složitou nápravu cestou pozměňovacích návrhů. Senát však není povolán k tomu, aby zákony „vyráběl“ či zcela „přetvářel“. I na těchto příkladech je zjevné, že senátoři někdy stojí před rozhodnutím, zda se pokusí o opravu předloženého materiálu pozměňovacími návrhy, anebo tuto rovnou zamítnou jako legislativně nezpůsobilou. A na prostudování mnohdy obsáhlých a textově (legislativně) náročných tisků, jichž přicházejí desítky, máme v současném ústavním systému pouhých 30 dní, takže výbory minimálně o týden méně. Přitom právě s ohledem na zásadní změny poslanecké již ztrácí význam, aby senátoři sledovali (dle své odbornosti a budoucí pozici výborového zpravodaje) návrhy zákonů a jejich novel od počátečního projednávání ve vládě.

Změna Ústavy ČR pro řádný přezkumný proces senátní

Právě proto jsme (takřka s nadšením) přivítali na pohled jednoduchý, avšak obsahem zcela zásadní, návrh novely Ústavy České republiky, předložený Stálou komisí Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury, jež právě řeší mnohaletou senátní snahu o prodloužení třicetidenní lhůty k projednání návrhu zákona v naší horní komoře na šedesátidenní v článku 46 odst. 1 Ústavy ČR.

V našem výboru tento dlouho toužebně očekávaný senátní tisk č. 92 prošel zcela hladce. A stejně tak i na červencové plenární schůzi. Nyní budeme očekávat, zda nám poslanci vyjdou vstříc, či senátorský (platný) pokus o ústavní novelu u nich „zaparkují“ a budou opět vyjednávat další změny Ústavy ČR „legislativní protislužbou“.

Vadí šéfové státního zastupitelství současné vládě?

To zřejmě nikdo přesně neví. Lid však v obavách o tuto možnost vyšel demonstrovat do ulic, resp. na náměstí, s požadavkem na odstoupení Marie Benešové. Ač jsem se (ve vytrénované opatrnosti) protestních shromáždění nezúčastnil, shodně s „davem“ tuto nejistotu sdílím, neb Marii Benešovou a její poměrně kritický až negativní vztah zejména k Lence Bradáčové a Pavlu Zemanovi dlouhodobě znám. I proto jsem akceptoval byť zákonodárně nekoncepční senátorský návrh novely zákona o státním zastupitelství (viz ST č. 94), jež má urychleně znemožnit případné svévolné odvolání nejvyššího státního zástupce z funkce (bez uvedení důvodů či z důvodů smyšlených) – a urychleně svolal pracovní se tkání senátorů s vrcholným vedením státního zastupitelství. Ač k tomu postačila jednoduchá změna předmětných paragrafů, my jsme v našem výboru přikročili k dokončení úpravy senátního návrhu poměrně složitými pozměňovacími návrhy, přičemž nevyjasněn zůstal jediný, týkající se přechodných ustanovení. Jak dopadne podrobná rozprava na plénu Senátu k mému pozměňovacímu návrhu, který jasně stanovil desetileté funkční období nejvyššímu státnímu zástupci bez pouhého tříletého – a VSZ jej srovnal shodně s krajskými a okresními SZ, takže Lence Bradáčové namísto dvouletého přechodného období navrhuje pětileté, se dozvíme na srpnové schůzi. Věřím, že kolegové senátoři můj návrh podpoří a doufám, že i poslanci odmítnou chybný návrh ministerský a zohlední naši verzi návrhu novely v rychlejším procesu. Vždyť nejde o nic osobního, ale o pojistku proti příp. zneužití současné právní úpravy. (Pozn. red.: schůze Senátu se koná po redakční uzávěrce časopisu 14. srpna 2019).

Proč nevěřit Marii Benešové?

V minulém bilančním článku jsem se poměrně podrobně zabýval „Trestní (ne)odpovědností firem“ v článku „Na hranici boje s větrnými mlýny“. V důsledku „devastačních“ pozměňovacích návrhů tehdejší poslankyně ČSSD Marie Benešové aj., došlo ke zcela zásadnímu zásahu do stěžejního zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Opakovaně jsem argumentoval zvláště nejznámějšími kauzami, zejména 3 případy Metrostav a. s. (dříve zastupovaného AK autorky pozměňovacího návrhu) – a zmínil jsem i hrozbu příp. „vyvinění“ společnosti Agrotec, která byla stíhána pro manipulaci se zakázkami pro Českou poštu společně s dalšími šesti právnickými osobami. Ve všech kauzách byly firmy obviněny ze zvlášť závažných stamiliónových ekonomických zločinů. Aktuálně jsou stále tyto a další trestní věci (dle mých předpovědí) zastaveny či zproštěny. Ostatně paní Benešová v roce 2013 vzala zpět relevantní a precizní (řádně prodiskutovaný) návrh velké novely zákona o SZ z 2. čtení v PSP a o rok později další návrh z pořadu jednání vlády. I její aktuální nový návrh potvrzuje její předpojatost vůči vedení SZ. Proto jí já nevěřím.

Další aktivity výboru

Pro nedostatek prostoru jen odkážu na každoroční zprávu o činnosti ÚPV, z níž je zřejmé, že ÚPV pokračuje v osvědčené tradici výjezdních zasedání do různých částí České republiky, pořádáme odborné konference, odpovídající zaměření našeho výboru (o významných jsem Vás již informoval na stránkách tohoto čtvrtletníku), v rámci zahraničních cest se tradicí staly i „výměnné pobyty“ s Ústavněprávním výborem Národní rady Slovenské republiky – a po loňské pracovní návštěvě Velké Británie, logicky zaměřené na problematiku Brexitu, vyrážíme v prvním zářiovém týdnu do Haagu na návštěvu nejvýznamnějších justičních i policejních center EU (k osobním pozváním jejich prezidentů).

Poděkování na závěr

A protože krom práce v senátních obvodech stále považuji za stěžejní práci ve výboru, děkuji všem členům ÚPV za jejich aktivní (neaktivistický) přístup k této práci. A Vám všem, kteří jste dočetli až sem, přeji hlavně zdravé a bezpečné (tý)dny!

Miroslav Antl

předseda Ústavně-právního výboru

Složení Ústavně-právního výboru:

Předseda: Miroslav Antl

Místopředsedové: Miroslav Adámek, Michael Canov, Tomáš

Goláň, Anna Hubáčková

Členové: Jiří Burian, Martin Červíček, Zdeněk Hraba, Šárka

Jelínková, Radek Sušil