DOTAZ z Parlamentních listů: LZE UTAJIT POKUS VRAŽDY? aneb MUSÍ SE DOMÁCÍ ZABIJAČKY HLÁSIT…? :-)

DOTAZ z Parlamentních listů: LZE UTAJIT POKUS VRAŽDY?

aneb MUSÍ SE DOMÁCÍ ZABIJAČKY HLÁSIT…? :-)

Kde není žalobce, není ani soudce, je to tak?

Pokud se mě někdo například pokusí zabít, což je trestný čin, ale já dotyčného nenahlásím nebo ho dokonce budu bránit, může ho soud odsoudit? Nikoho jiného dotyčný neohrozí ani nezpůsobí žádnou škodu.

A může někoho obvinit někdo, koho se to netýká?

Prostý příklad. Manžel se pokusí doma zabít manželku, ta to přežije a manžela bude bránit. Její matka ho ale třeba požene k soudu. To lze? A kdyby se neozvala ani jedna, tak by soud něco zmohl?

ODPOVĚĎ:

Především je třeba říci, že správně je: „Bez žalobce není soudce“ (z latinského“ „Nemo iudex sine actore“). Žalobcem je však v těchto případech státní zástupce – a ten je dle zásady legality povinen stíhat každý trestný čin, o kterém se dozví. Totéž platí i pro policejní orgány, které se o podezření ze spáchání trestného činu nemusí dozvědět jen z trestních oznámení či podnětu jiných osob a orgánů, ale i z vlastních poznatků. Viz § 158 odst. 1, věta 1. trestního řádu, kdy je poté policejních orgán povinen „… učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele…“.

A vy zmiňujete případ pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy, u něhož není pro trestní stíhání nutné vyžadovat souhlas poškozeného manžela, partnera nebo druha, i když tito pak nemusí svědčit.

Pokud by nedošlo k žádnému zranění s nutným ošetřením ve zdravotnickém zařízení, skutečně se o tom nemusí nikdo dozvědět – a pak by zřejmě k žádnému prověřování či vyšetřování dojít nemuselo. Ale většinou se i taková věc (časem) „provalí“. A pokud se policisté o podezření dozvědí (z jakéhokoliv podnětu), jsou povinni věc řádně prošetřit a státní zástupce na základě shromážděných důkazů rozhodnout o tom, zda je na místě postavit pachatele před soud, tedy jako žalobce podat na něj obžalobu. Ve své bývalé profesní praxi jsem se opakovaně setkal s případy (zejména u tzv. „domácích zabijaček“), kdy došlo při napadení ke zranění, ale nikdo z účastníků nechtěl svědčit. Z povahy a mechanismu zranění však bylo evidentní, že si jej nemohl poškozený způsobit sám – a že bylo způsobeno jinou osobou. Pak je povinností policejních orgánů a státního zástupce opatřit veškeré (další) dostupné důkazy k prokázání toho, co se skutečně stalo, kdo čin spáchal, resp. je podezřelým – a dále konat dle trestního řádu.

Takže: pokud skutečně víte o pokusu vraždy, k němuž skutečně došlo, doporučuji věc oznámit a případně se doznat, neb doznání patří mezi nejvýznamnější polehčující okolnosti! J Nadto pod vedením plk. Jana Švejdara byly ve Východočeském kraji všechny takovéto případy objasněny – a on je teď českým policejním prezidentem :-)

A k další vaší otázce dodávám, že samozřejmě lživé označení někoho coby pachatele trestného činu vyvolává podezření z trestného činu křivého obvinění (§ 345 TrZ), či přečinů pomluvy (§ 184 TrZ), anebo poškození cizích práv (§ 181 TrZ) – a přinejmenším jde o přestupek.          

JUDr. Miroslav Antl