Právní poradna - upozornění:

      Vážení spoluobčané,

      vzhledem k tomu, že jsem doslova "zavalen" Vašimi e-maily z celé České republiky, v nichž mne žádáte o právní rady a konzultace, popř. o řešení různých Vašich problémů a strastí, dovoluji si Vás informovat o následujících skutečnostech:

      Omlouvám se, ale nikdy jsem nebyl a nejsem advokátem – a nepřísluší mi proto poskytovat právní rady, popř. kohokoliv právně zastupovat, protože bych tak činil v rozporu se zákonem. "Právní poradna", která je součástí těchto našich webových stránek www.miroslavantl.cz, pochází z doby, kdy jsem odpovídal na stovky Vašich dotazů v rámci pořadu na TV Prima „KRIMI Live“ (vysílaného v roce 2007) a souběžně zřízené „Poradny“. V rámci vydávané „předvolební knížky“ jsme vybrali a aktualizovali některé z těchto četných dotazů a uveřejnili je pro Vás i na našem webu. Neuvědomil jsem si, že tato naše vstřícná iniciativa může vyvolat dojem, že Poradna funguje i nadále. Není tomu tak… Zůstala pouze na našich webových stránkách a některé odpovědi jsou publikovány v knihách:

ANTL, Miroslav, HANSLÍK, Hanuš. Miroslav Antl radí, jak na gaunery sv.1,
Praha : Prostor, 2007. 137 s. ISBN 978-80-7260-180-6.
ANTL, Miroslav, HANSLÍK, Hanuš:  Miroslav Antl radí, jak na gaunery sv.2,
Praha.: Prostor, 2008. 136 s. ISBN 978-80-7260-188-2.  

      Věřte mi, že čtu Vaše pohnuté příběhy – a mnohdy se mne tyto dotknou i osobně. Nemohu však jako senátor, řádně zvolený ve volebním obvodu č. 48, Vám všem poskytovat právní rady a suplovat tak činnost a plnění povinností různých státních institucí, nejčastěji těch z rezortu Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva spravedlnosti ČR (zejména Nejvyššího státního zastupitelství ČR v Brně), ani nijak zasahovat do jejich práce.

Protože však Vaše problémy často chápu a vnímám jako tíživé (a někdy takřka beznadějné), vyhledal pro Vás můj asistent internetové odkazy na již fungující „Bezplatné právní poradenství“. Zároveň připojuji i odkaz na seznam advokátů = Vyhledávání advokátů a koncipientů, jejichž úlohu rovněž nejsem schopen nahradit ani jinak zajistit.

Rovněž Vám doporučuji obracet se s jinými Vašimi problémy na „místně příslušné“ senátory, které jste si zvolili, byť jejich, resp. naše, možnosti jsou v těchto věcech velice omezené. Hledáte-li kontakt na svého senátora, klikněte, prosím, na Seznam senátorů podle regionů

     Já se snažím mimo plnění svých senátorských povinností průběžně řešit aktuální problémy, žádosti o pomoc a příp. stížnosti občanů svého volebního obvodu č. 48, jimž se chci věnovat především, přímo s nimi v regionu, což (jak doufám) pochopíte. Ani pro ně však nejsem schopen organizovat a provozovat svou „Právní poradnu“….  

      Je mi skutečně líto, pokud nejsem schopen Vám konkrétně pomoci, omlouvám se – a přeji Vám JEN TO DOBRÉ…!

      Zdravím!

      JUDr. Miroslav Antl

Miroslav Antl je jednou z nejvýraznějších osobností českého trestního práva posledních desetiletí. Mnoho let pracoval jako státní zástupce, později i jako náměstek policejního prezidenta.
Za svou kariéru dostal Miroslav Antl s pomocí policistů do vězení velké množství zločinců. Je mezi mimi řada několikanásobných vrahů. A někteří z nich kvůli obžalobě a nekompromisnímu postupu Miroslava Antla dostali i doživotní tresty.
Miroslav Antl je vnímán jako kontroverzní. Z řady důvodů. Mimo jiné proto, že se nebál pojmenovávat různé problémy tak, jak se to ne vždy líbilo jeho nadřízeným. A nebál se proti zločincům postupovat tvrdě.
Zřejmě díky tomu všemu je nejen na veřejnosti, ale i mezi policisty, státními zástupci a soudci dodnes velmi respektovaným odborníkem na trestní právo, přestože ve státních službách mnoho let nepracuje. Boj se zločinem vnímá jako své celoživotní poslání. A také proto přijal nabídku založit prostřednictvím televizního pořadu Krimi Live poradnu pro oběti nejrůznější trestné činnosti.
V rámci této poradny dostal od začátku roku 2007 tisíce dotazů od diváků a čtenářů z celé republiky. Nejvíce z nich trápily otázky domácího násilí nebo například neplacení výživného. Miroslav Antl na velké množství těchto otázek odpovídal, jak ve vysílání pořadu Krimi Live, tak i na internetových stránkách. V odpovědích lidem radí, co mají ve složité situaci dělat. A otázky přicházejí stále. Proto vznikla myšlenka vydat tuto publikaci – vybrat nejzajímavější otázky na nejčastěji zmiňovaná témata, aby mohli mít čtenáři tuto praktickou poradnu neustále při sobě. Odpovědi Miroslava Antla jsme navíc doplnili zajímavými a aktuálními případy z praxe.
Považuji za důležité zmínit, že Miroslav Antl má nejen mnoho příznivců, ale také řadu odpůrců. A to se projevilo i u některých otázek v jeho poradně. Především stále dokola dostává otázku týkající se jeho náhlého odchodu z policejního prezidia. Miroslav Antl tehdy způsobil drobnou dopravní nehodu. Jenže se ukázalo, že před jízdou pil. Je naprosto jasné, že mu tento prohřešek bude řada lidí vždy vyčítat. Je jednoznačné, že Miroslav Antl udělal něco, co udělat neměl, zvlášť ve své pozici náměstka policejního prezidenta. Miroslav Antl se však této situaci zachoval tak, jak dosud nikdo jiný v podobném postavení. Okamžitě svůj post ve státních službách opustil. Neváhal, přestože tak opustil něco, čemu věnoval celý svůj dosavadní život.
Ano, Miroslav Antl je kontroverzní osobnost. Jako každý jiný dělá i chyby a udělal jednu velkou. Ale dokázal se k problému postavit čelem. Stejně, jako to dělal celý život. A to mnoho lidí nedokáže. Věřím, že vám poradna Miroslava Antla pomůže.

Hanuš Hanslík, Předmluva ke knize „Jak na gaunery 1“, 2007

Hanuš Hanslík. Známý reportér pracuje v médiích od roku 1992. V letech 1994 až 1999 byl reportérem televize Nova. Ve zpravodajství této televize se zabýval hlavně kriminalitou. V roce 1999 přešel do redakce aktuální publicistiky České televize. Jako reportér, dramaturg a moderátor se podílel na tvorbě pořadu Fakta. Později působil jako reportér deníku Mf Dnes, ve kterém mimo jiné tři roky řídil regionální pražskou redakci. V roce 2006 vytvořil úspěšný projekt nového pražského deníku Metropolitní Expres. V současnosti je ředitelem zpravodajství nové zpravodajské televize Z1.

– Zajímá mě otázka domácího násilí. S manželem jsme v rozvodovém řízení a z důvodu velkého psychického teroru jsem s našim synem od manžela odešla. Nyní, v době předávání syna manželovi na víkend, mě manžel fyzicky napadl. Zlomil mi prst. V minulosti jsem s Policií ČR řešila již několikrát podobné incidenty, avšak tehdy zůstalo pouze u modřin a pohmožděnin. Manželovy útoky se stále zhoršují. Mám z něho strach. Kdy se jedná již o trestní čin ublížení na zdraví? Pokud se nejedná o trestný čin, jakým způsobem a kde se mohu bránit, aby za své jednání nesl manžel důsledky?
V daném případě by mohlo jít už o trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 trestního zákona (tj. úmyslným zlomením prstu), u těch dalších útoků by mohlo jít buď o pokus tohoto trestného činu, popř. i o další trestné činy (např. násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a, trestný čin vydírání podle § 235 tr. zák. aj.) – to však musí konkrétně posoudit orgány činné v trestním řízení, v daném stádiu policejní orgán nebo státní zástupce, protože záleží na okolnostech každého případu, skutková zjištění apod.
Ve Vašem případě doporučuji obrátit se již na místně příslušné okresní (či obvodní) státní zastupitelství, kde s Vámi sepíší trestní oznámení – a uloží policejnímu orgánu, aby věc řádně prošetřil, popř. pachatele stíhal pro adekvátní trestné činy, a věc budou dále sledovat. K tomu bude vhodné přinést i lékařskou zprávu, popř. označit i svědky incidentů. Pouze pro úplnost dodávám, že jste zřejmě udělala správně, když jste opustila společnou domácnost, protože znám případy, kdy došlo i k závažnějším útokům (i se smrtelným následkem). Typické domácí násilí je pak mj. řešeno i „speciálním“ ustanovením trestního zákona – § 215a – týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě, kdy je trestným ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě. Tam je trestní sazba trestu odnětí svobody až na tři léta. Pokud pachatel útočí na více osob ve společné domácnosti, nebo v útocích pokračuje po delší dobu či zaútočí zvlášť surovým způsobem, jde už o tzv. zvlášť závažný úmyslný trestný čin s trestní sazbou až do osmi let vězení.

– Jak přesně lze vyložit pojem psychické násilí, spadá do domácího násilí? Mám problematického dospělého syna, někdy se jej i bojím.
– Jak přesně se kvalifikuje domácí násilí a je možné mluvit i o psychickém domácím násilí?
Odpovídám na obě „společné“ otázky současně: Pojem domácího násilí i domácího psychického násilí je „definován“ různě, nikoliv však odchylně, různé definice lze nalézt v pestré odborné literatuře, ale i na internetových stránkách včetně nestátních organizací, které se touto problematikou zabývají, poskytují v tomto směru informace – a zejména potřebnou pomoc. Dá se však shrnout, že domácí násilí je jakákoli forma fyzického, sexuálního nebo psychického násilí, která staví v nebezpečí bezpečnost či blaho členů rodiny anebo použití fyzické nebo emocionální síly či výhružek fyzickým násilím, včetně sexuálního násilí, v rámci rodiny nebo domácnosti. Může mít různé podoby: zneužívání, týrání, zanedbávání dětí, incest, násilí na partnerovi, trýznění seniorů, postižených členů domácnosti apod. Domácí násilí se objevuje v různých formách: kromě fyzického a sexuálního násilí je to právě psychické násilí, resp. týrání, a to se pak vyznačuje zejména pohrdavým zacházením, neustálým sledováním, vyhrožováním, vyvoláváním strachu nebo stresu, násilnou izolací, citovým vydíráním, slovních narážkách, výhružkách, různých zákazech, terorizováním, znevažováním a podceňováním druhé osoby, jejím zesměšňováním na veřejnosti, obviňováním nebo jiným jednáním, které ohrožuje její fyzické nebo psychické zdraví, nebo omezuje její bezpečnost, dále bezdůvodným odpíráním stravy, odpočinku a nebo spánku, nebo odpíráním nezbytné osobní péče, ošacení, hygieny, zdravotní péče, ubytování, výchovy nebo vzdělání, nucením k žebrotě nebo vykonávání činností vyžadujících neúměrnou fyzickou nebo psychickou zátěž s ohledem na její věk nebo zdravotní stav nebo způsobilých poškodit jí zdraví, vystavováním vlivu látek způsobilých poškodit jí zdraví, nebo neodůvodněným omezováním v přístupu k majetku, který má právo užívat.
Výše zmíněné jednání se dále prolíná s tzv. sociálním násilím, kam dále patří bránění styku s rodinou, přáteli, zamykání v bytě, nemožnost telefonování, a ekonomickým násilím, což kromě již uvedeného může být i nemožnost disponovat s finančními prostředky, kontrola příjmu, neposkytování příspěvků na vedení domácnosti, zákaz chodit do práce apod. Ve stručnosti dále odkazuji na organizace jako jsou ROSA centrum pro ženy – oběti domácího násilí, Bílý kruh bezpečí (dále: BKB), ACORUS, proFEM (projekt AdvoCats for Women) a další, ale i na řadu Azylových domů, Domů pro matky v tísni apod. Tyto skutečně prospěšné organizace, resp. poradny pro oběti domácího násilí, kdykoli kontaktujte. Poskytnou Vám psychologickou, právní i sociální podporu, dočasně i azylové ubytování. Dále mohu odkázat na internetové stránky BKB (www.bkb.cz), ale i Ministerstva vnitra ČR (www.mvcr.cz), Například na internetových stránkách organizace Profem (www.profem.cz) lze najít aktuální stanovisko pracovní skupiny projektu AdvoCats for Women k legislativní iniciativě Senátu České republiky k otázce domácího násilí. Z dalších stránek pak http://test.polar.cz/domacinasili/ a mnoho dalších…

– Co mohu dělat jako sousedka týraných dětí? Mám k tomuto podezření jistou dobu, ale nechci být ohrožena, přesto bych jim ráda pomohla.
Určitě urychleně celou věc oznamte orgánům činným v přípravném řízení trestním, tj. policistům či státnímu zástupci, a to třeba i anonymně (i když tyto orgány zřejmě pro usvědčení pachatelů budou potřebovat i vaši svědeckou výpověď). Upozorňuji nejen na to, že mnohdy může dojít i k velice závažné újmě na fyzickém či psychickém zdraví dítěte a je tedy morální povinností tomuto ihned zabránit, ale i na příp. vaši trestní odpovědnost pro trestné činy dle § 167 i § 168 trestního zákona, protože nepřekažení trestného činu i neoznámení trestného činu týrání svěřené osoby dle § 215 TrZ je trestné, resp. jde o trestné činy!

– Zajímalo by mne, zda je už v platnosti zákon, který postihuje viníky tzv. domácího násilí. Pokud ano, napište prosím jeho číslo. Dříve bylo k trestnímu stíhání, příp. k projednání přestupku souhlasu poškozené osoby, příp. musela napadená osoba sama podat návrh na projednání.
Ve stručnosti sděluji, že zřejmě máte na mysli zákon číslo 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím… Jde o změnu, resp. doplnění, zákona o Policii České republiky a v tomto zákoně je zejména řešen postup policistů Policie ČR při vykázání osoby ze společného obydlí nebo o zákazu vstupu, oprávnění a postup policistů při těchto opatřeních. Dále jde o změnu Občanského soudního řádu, kdy je zde upraven výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným. Tento zákon nabyl účinnosti k 1. lednu tohoto roku. Pachatel, který by závažně nebo opakovaně porušil toto rozhodnutí policejního orgánu nebo předběžné opatření soudu, se dopouští trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. e) trest. zákona. Typickým deliktem pro domácí násilí je tzv. trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a tr. zák., jehož se dopouští ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě. K uvedenému dodávám, že k trestnímu stíhání pro tyto trestné činy není třeba vyžadovat souhlas poškozeného (oběti) dle § 163 trestního řádu.

– Chci se zeptat, když jedna osoba mě pořád vyhrožuje zbitím i zabitím. Pořád nadává a vyhrožuje. Policii jsem kontaktoval a ta řekla, až se něco stane, tak se s tím dá něco dělat. Je nějaká jiná možnost? Mám strach chodit ven. Ta osoba mě i kolikrát honila. Dá se s tím něco dělat?
V daném případě by mohlo jít nejméně o přestupek, který je Policie ČR povinna řešit. Pokud je to tak, jak uvádíte, doporučuji se obrátit na místně příslušné státní zastupitelství s konkrétním trestním oznámením, či s žádostí o přezkoumání postupu policejního orgánu…

– Mám přítelkyni, která je asi 4 roky rozvedená. Po celou dobu co se rozvedla, jí bývalý manžel jednou za dva měsíce zavolá a v opilosti jí vyhrožuje, že ji zmrzačí a zabije. Hovory má nahrané pro důkaz. Ze strachu se odstěhovala a tají mu, kde bydlí. Co má dělat, když má strach jít na policii? Policie s tím prý nic neudělá a on se to dozví a určitě bude to vtom okamžiku ještě horší. On má moc průserů u soudu a nikdo s nim nic pořád nedělá. Poradíte, co má udělat?
Tak jako v předchozích případech doporučuji (naléhavě) obrátit se co nejdříve na místně příslušného státního zástupce či na policejní orgán – a s těmito skutečnostmi i obavami se svěřit v rámci podání trestního oznámení, které jsou ostatně oba tyto orgány přípravného trestního řízení povinny přijmout a řádně prověřit. V daném případě mohou být telefonické výhrůžky řádně dokumentovány – a budou pak použitelné jako důkaz. Podle mého názoru bude státní zástupce i zvažovat, zda zde nejsou důvody tzv. předstižné (preventivní) vazby.

– Co dělat v případě, když mé známé nejprve telefonem vyhrožoval nějaký muž a po nějaké době, kdy telefon nepoužívala, ji napadl cestou z práce s tím, že ji jednou stejně dostane. Pokud někomu něco řekne, ublíží rodině a pak jí. Poté se na čas odmlčel. Z práce ji vyzvedával manžel, ale to nejde pořád... A teď to začalo znovu. Přišla domu s modřinou v obličeji, nikomu nechce nic říct, bojí se. Co se dá v takové situaci dělat, když ani neví o koho jde? Ptala jsem se na policii, kde mi bylo řečeno, že sepíší protokol… Dá se vůbec v takové situaci něco dělat?
Jedinou možností je obrátit se s trestním oznámením na neznámého pachatele na policejní orgány, v daném případě už raději na okresní (či obvodní) policejní správu. Policisté jsou povinni učinit důsledná opatření k identifikaci pachatele tohoto nebezpečného vyhrožování (podle § 197a trestního zákona) či vydírání (podle § 235 tr. zák.), jeho dopadení – i k řádnému vyšetření případu. Tyto jejich povinnosti vyplývají z trestního řádu – a protože nad řádným provedením prověřování, resp. úkonů trestního řízení, bdí státní zástupce, může se vaše známá obrátit přímo na místně příslušného (okresního či obvodního) státního zástupce. Rychlejší však bude trestní oznámení policistům…

– Nevím jak začít. Potřebuji pomoc. Rozešla jsem se s přítelem, on to však nedokáže pochopit. Začal vyhrožovat lidem, na kterých mi záleží třeba, že jim zapálí auto i něco víc. Je tu ještě jedna věc. Byl 4 roky ve vězení. Psychicky mě trápí a já už nevím jak dál. Na koho se mám obrátit? Prosím, poraďte mi.
To je obdobný případ jako ten předešlý. Určitě se obraťte s trest - ním oznámením na policejní orgány – jiná možnost není. Vámi popsané jednání by zakládalo skutkovou podstatu zmíněných trestných činů dle § 197a, § 235 popř. i dalších z českého trestního zákona.

– Co dělat (pokud možno anonymně!), pokud mi bývalý kamarád volá (vyhrožuje) z kriminálu? Poslední dobou se to vyhrotilo tak, že už nejen on, ale i ostatní z pokoje (i ti, co už jsou na svobodě).
Určitě co nejdříve věc oznamte policejnímu orgánu – a ten posoudí, zda jde o trestný čin či o přestupek (viz předchozí odpovědi). To může mít vliv i na případné projednávání žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Určitě bych výhrůžky nepodceňoval.

– Jaká je prosím sazba za násilí proti skupině či jednotlivci prokázaná pouze SMS?
U tohoto trestného činu podle § 197a tr. zák. je trestní sazba trestu odnětí svobody až na jeden rok. Jde o „nebezpečné vyhrožování“ takovým způsobem, že to může vyvolat důvodnou obavu z naplnění výhrůžek usmrcením, těžkou újmou na zdraví atd. Ve své praxi jsem se zpravidla setkal s vyhrožováním usmrcením. Mj. se musí posoudit, zda výhrůžka může být vzápětí realizována, takže jde o hrozbu bezprostředního ohrožení života nebo zdraví apod., tj. například pachatel drží v ruce zbraň (střelnou, bodnou, řeznou, sečnou aj.), rdousí rukama oběť apod. a přitom vyhrožuje usmrcením. Pokud přitom požaduje něco dalšího jako např. vydání věci, peněz, splnění pokynu, úkolu atd., mohlo by jít pak o trestný čin vydírání se zbraní či loupež s podstatně přísnějšími trestními sazbami. Samotná výhrůžka usmrcením či výhrůžná textová zpráva SMS bez dalšího by byla zřejmě (maximálně) přestupkem proti občanskému soužití (podle § 49 zák. o přestupcích).

– Co mohu udělat pokud mi přišla sms s textem, s výhrůžkou, že se mi něco stane a že se budu divit? Neberu to na lehkou váhu, bývalá kámoška má vztek.
V daném případě by mohlo jít o přestupek proti občanskému soužití – a lze se tedy příp. obrátit na Policii ČR. V případě, že se výhrůžky budou opakovat či se stupňovat tak, že by už mohlo jít o trestný čin, doporučuji si obsah textových zpráv SMS „archivovat“ – a podat trestní oznámení policejnímu orgánu. V každém případě je však nutno zvažovat vážnost výhrůžek.

– Co mám dělat, když mi někdo vyhrožuje a policie se k tomu chová chladně? Obraťte se na státní zastupitelství.
Máte právo podat trestní oznámení, které je povinno SZ, ale i Policie ČR přijmout a řádně prověřit (paragraf 158, odstavec 2 trestního řádu).

– Co všechno se pokládá za sexuální zneužívání? Jaký je rozdíl mezi zneužíváním a znásilněním? A lze prakticky bez svědků a přímých důkazů prokázat sexuální zneužívání? A myslíte, že ačkoli s podobným jednáním (prozatím) přestal, je šance, aby se „to“ neopakovalo???
Zkusím odpovědět velice stručně. V poslední době se velmi diskutuje o tzv. komerčním sexuálním zneužívání dětí, za což je považována dětská prostituce, dětská pornografie a obchodování s dětmi za účelem sexuálního zneužívání. Jde o speciální skutkové podstaty trestných činů. Jinak za sexuální zneužívání v trestněprávním významu je považováno zejména pohlavní zneužívání (podle § 242 a § 243 TrZ), tj. soulož s osobou mladší patnácti let a za určitých okolností i s osobou starší do jejích osmnácti let, či „jiný způsob pohlavního zneužití“ osoby mladší 15 let, což je např. intenzivnější osahávání dítěte na pohlavních orgánech či provádění jiných sexuálních praktik, než je soulož. Již v základní trestní sazbě je možnost uložení trestu odnětí svobody až na osm let, se závažností následku se sazba zpřísňuje. Pokud by však bylo dítě k takovým praktikám donuceno násilím či pohrůžkou násilí, půjde dále i o trestný čin vydírání. Znásilnění je pak tzv. násilná soulož se ženou či s mužem, při kterém pachatel donutí jiného násilím nebo pohrůžkou násilí k souloži (tj. spojení pohlavních orgánů) nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku (např. orální, anální a jiný styk). Podotýkám, že znásilněním je i zneužití bezbrannosti druhého, tj. například (jeho či její) silné podnapilosti apod. Při znásilnění osoby mladší 18 let hrozí pachateli až desetiletá trestní sazba, u oběti mladší 15 let činí trestní sazba trestu odnětí svobody pět až dvanáct let. Dokazování zmíněných deliktů bývá složité a náročné, je nutno posuzovat každý případ zvlášť, nelze říci, že bez očitých svědků se nedá prokázat. Zpravidla je tu „přinejmenším“ svědecká výpověď poškozené(ho), která bývá objektivizována dalšími důkazy jako např. výpověďmi nepřímých svědků, lékařskými zprávami, znaleckými posudky (mj. i k posouzení „věrohodnosti“ oběti), kriminalistickými expertizami a dalšími vyšetřovacími úkony. K možnosti opakování se nedá takto vyjádřit, v případě, že by šlo o sexuální deviaci, je recidiva
více než pravděpodobná. Závěrem připomínám, že nepřekažení trestných činů pohlavního zneužívání a znásilnění je rovněž trestné (jak jsem již dříve opakovaně v této poradně uváděl).

– Chtěla bych se vás zeptat, kolik let by hrozilo rodinnému příslušníkovi za sexuální obtěžování nezletilé? Jejich vztah je strýc-neteř. Zatím nedošlo k pohlavnímu styku, zůstalo to jen u osahávání, ale bojíme se, že až neteř dovrší 15 let bude to horší. Co máme dělat?
I osahávání na pohlavních orgánech osoby mladší patnácti let, a to i přes oděv, již může být kvalifikováno jako zvlášť závažný úmyslný trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 trestního zákona. Takové jednání je nutno okamžitě nahlásit policejnímu orgánu či státnímu zástupci – a překazit tak další útoky na nezletilou poškozenou. Upozorňuji, že nepřekažení pohlavního zneužívání je trestné podle § 167 trest. Zákona – a hrozí za něj až tříletý trest odnětí svobody. Proto naléhavě doporučuji obrátit se s tímto svým poznatkem na nejbližší okresní (či obvodní) správu Policie ČR, či na státní zastupitelství!

– Prosím, chtěl bych se zeptat, co hrozí za obtěžování a sex s dítětem, když ho dospělý muž osahává a sexuálně obtěžuje a souloží. Jedná se o gaye.
Stejně jako v předchozím případě: jednoznačně jde o trestný čin pohlavního zneužívání, podle § 242 odst. 1 trestního zákona, kde pachateli hrozí trest odnětí svobody až na osm roků, rovněž by šlo i o trestný čin ohrožování výchovy mládeže dle § 217 tr. Zák. Podotýkám, že pokud by nešlo o dobrovolný kontakt, může jít dále i o trestný čin vydírání podle § 235 tr. Zák., kdy by pachatel násilím nebo pohrůžkou násilí či pohrůžkou jiné těžké újmy nutil poškozeného, aby něco konal, opominul nebo trpěl. Uvažovat by bylo možné i o trestném činu svádění k pohlavnímu styku podle § 217a TrZ.

– Moji kamarádku před necelým rokem (červen 2006) znásilnil můj spolužák. Ona tvrdí, že už je to dlouho na to, aby se to ohlásilo na policii. A také se bojí, že by tomu policie nevěnovala dostatečnou pozornost a taky se obává, že nejsou žádné důkazy které by ho usvědčily. Mohl by jste mi prosím poradit, jak bych jí mohl pomoci?
Samozřejmě je nejlepší každý trestný čin oznámit ihned, respektive, co nejdříve po činu. I s odstupem času jsou povinny orgány činné v přípravném řízení trestním se zabývat i takovým trestním oznámením. Každý den a někdy i každá hodina prodlení však zpravidla velmi ztěžuje dokazování, navíc opožděná trestní oznámení působí poněkud nevěrohodně. Osobně jsem se však setkal i s trestními věcmi, které byly řádně objasněny i po měsících po činu. V daném případě, kdy vaše kamarádka trestní oznámení podat zřejmě nehodlá, doporučuji obrátit se na nestátní organizace, zabývající se násilím na ženách (i mužích a dětech), jako je např. Bílý kruh bezpečí, které jí poskytnou erudovanou pomoc právní i psychologickou.

– Od svých 12 let jsem byla pohlavně zneužívána od svého dědy až do svých 16. Až po tom jsem případ ohlásila na policii, ale případ byl odložen kvůli nedostatku důkazů. Dnes je mi již 26 let a stále mě to trápí. Chci se zeptat, jestli s tím dnes mohu ještě něco dělat.
Pokud byl již tehdy případ řádně prověřen, nebude zde důvod k jakémukoliv „obnovení“ šetření. Navíc věc již může být promlčena (pokud jste tehdy nebyla v přímé péči, výchově či dozoru pachatele). Doporučuji vám obrátit se na Bílý kruh bezpečí, o němž jsem se opakovaně zmínil. Mimo zkušených policistů, právníků a dalších odborníků jsou tam i erudovaní psychologové, kteří by Vám rovněž mohli pomoci…

– Vím o muži, který se několikrát pokusil znásilnit mou sousedku, ale ona se to bojí policii říct a odmítá to nahlásit. Co mám dělat?
Ve vztahu k trestnému činu znásilnění není oznamovací povinnost (paragraf 168 trestního zákona). Na vašem místě bych to nechal na jejím rozhodnutí, popř. bych se snažil ji ovlivnit, aby věc oznámila, popř. ji seznámit s odborníkem – psychologem apod. Bez její svědecké výpovědi by stejně nedošlo k usvědčení pachatele. Doporučuji ještě navštívit zdejší pobočku Bílého kruhu bezpečí. Je tady dost erudovaných odborníků a to i právníků a psychologů.

– Chtěla bych se zeptat, když policie najde mrtvé tělo nějaké osoby, která byla třeba zavražděná, po jaké době vydá tělo rodině. Musí se čekat, až se vyřeší případ nebo může být tělo vydáno a pohřbeno? A jestli je policie povinna informovat rodinu, že tělo nalezla nebo to může tajit až do objasnění případu.
V případě, že jde o podezření na zavinění cizí osoby (tj. i pode zření z vraždy), musí dojít k nařízení a provedení soudní pitvy v příslušném ústavu soudního lékařství. Po této pitvě, prováděné znalci z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství, je tělo mrtvého již k dispozici pozůstalým, pokud není ještě nutno z něho odebrat nějaké vzorky. V každém případě však jde o úkony, které jsou prováděny v řádu několika dní či dokonce hodin. Právě soudní znalci jsou zárukou toho, že zajistí veškeré podklady pro svoji expertizu a nebude nutno např. tělo exhumovat. To se stává pouze v případech, že pitva nebyla provedena vůbec, anebo „povrchně“. Řádnou soudní pitvou jsou zjišťovány veškeré skutečnosti, důležité pro posouzení věci a tedy i pro příp. pozdější vypořádání se s nově či dodatečně zjištěnými skutečnostmi. O nálezu těla mrtvého by nejbližší příbuzní či pozůstalí měli být informováni Policií ČR co nejdříve. Výše uvedené se týká zejména násilných úmrtí, takže nepřichází v úvahu, aby se čekalo na objasnění či vyřešení případu. Nedovedu si ostatně představit, že by policisté osoby blízké vynechali z dokazování.

– Co vše se týká omezování osobní svobody? Bydlím s manželem a dvouletou dcerkou v pronájmu a nad námi bydlí paní, která mi zakazuje vařit, protože prý ji tam jde smrad. Nemohu si pustit televizi, protože ji to ruší. V noci nám budí dcerku boucháním o zem, vyhrožuje, že když nepřestaneme vařit, naše dcera se nevyspí. Prostě dělá naschvály, volá na nás bezdůvodně policii a já kvůli ní trpím depresemi. Majiteli bytu to dělala také, byl kvůli tomu na policii a na magistrátu a tam se dozvěděl, že mu nemohou pomoci, pokud nemá důkaz, že mu něco paní provádí. Prosím, poraďte, jak se pro ti ní můžu bránit, popř. kde mám vzít důkaz.
Skutková podstata trestného činu omezování osobní svobody spočívá v omezení volného pohybu, zaručenou Ústavou, resp. Listinou základních práv a svobod (ve článku 8 a zejm. článkem 14 LZPS). Vámi popisované jednání by nejspíše mohlo být přestupkem proti občanskému soužití podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Státní orgány se nerady zabývají sousedskými či rodinnými spory, dokazování bývá velice složité – a skutkový stav se někdy neustále mění dle vývoje vztahů. Pokud však podáte trestní oznámení, musí se tím příslušné orgány zabývat. V případě, že by šlo o velmi intenzivní psychické týrání a v jeho důsledku k vážnému následku na psychickém zdraví, zkusil bych podat trestní oznámení pro trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a trestního zákona, byť si nejsem jeho výsledkem jist. Zcela nejlepší,
byť velmi složité, je odstranit příčiny – a z bytu se radši odstěhovat, aby nedošlo k daleko závažnějšímu jednání. Bohužel, jsem se ve své praxi setkal i s tím, že k „odstranění příčiny“ pachatel použil nůž – a došlo k vraždě (i vícenásobné)…

– Jsem školák a rvačky jsou i u nás ve škole. Mám to nějak řešit? Nebo co mám dělat?
V každém případě by se tím měli zabývat pedagogové, resp. ředitel školy, protože odpovídají za pořádek ve škole i za dodržování školního řádu – a v případě nějakého následku (zejména na zdraví) by mohli (i trestněprávně) odpovídat zejména oni. Nedovedu posoudit, zda v tomto případě je vhodné, aby si je na to upozorňoval ty, ale snad se „to“ dočtou na našich stránkách. Zřejmě by bylo vhodné do této záležitosti zapojit rodiče, neboť i ti by měli mít zájem na zdraví svých dětí. Pokud nechceš zvolit tuto variantu, doporučuji využít kontaktů na různé nestátní organizace, zabývající se ochranou dětí.

– Existuje trestní odpovědnost školy, resp. konkrétní osoby (učitelů, ředitele...) za šikanu (omezování osobní svobody, loupež, násilné činy)?
Rodič takového šikanovaného dítěte skutečně nedokáže bezprostředně dítě ochránit. Váš výčet trestných činů, spadajících do pojmu „šikanování“ je správný a lze jej doplnit ještě o trestný čin vydírání, který je „nejtypičtější“. Postihnout lze však pouze pachatele, tj. pedagoga pouze v případě, že by se něčeho takového dopustil (i) on, popř. pomáhal pachateli, naváděl ho nebo dokonce šikanování organizoval. Z předmětných trestných činů je pak trestné nepřekažení trestného činu loupeže. V případě, že by ředitel školy či pedagogové třeba i svou lhostejností umožnili páchání trestné činnosti, mohlo by jít o trestný čin ohrožování výchovy mládeže podle 217 odst. 1 písm. b) TrZ, když z hlediska zavinění postačí i tzv. nevědomá nedbalost. Osobně bych se obrátil na ředitele školy či na zřizovatele školy s žádostí o nápravu, popř. rovnou věc ohlásil policejním orgánům...

– Prosím o radu, jak postupovat. Jsem otcem 2 dětí, řádně platím výživné, bohužel asi přijdu o dosavadní zaměstnání a budu vydělávat méně. Jak postupovat v otázce snížení výživného? Výživné mám stanoveno soudem z dosavadních příjmů, na které v novém zaměstnání nedosáhnu.
Jde o občanskoprávní problematiku. O případné změně výše výživného pro změnu vaší finanční, resp. sociální, situace může rozhodnout soud, který vám výživné stanovil. K takovému návrhu musíte změny doložit. Pokud byste přestal svévolně svoji vyživovací povinnost plnit, stal byste se podezřelým z trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zákona. Je možné se také obrátit s žádostí o pomoc či o konzultaci na orgány sociálně právní ochrany dětí, které poskytují pomoc dětem v různých sociálních situacích. V České republice zabezpečují sociálně právní ochranu dětí úřady městských obvodů či městských úřadů a magistráty statutárních měst, referáty sociálních věcí, oddělení péče o dítě.

– Dohodli jsme se s bývalým přítelem, že pokud jej nenapíši do rodného listu naší dcery, tak mi bude platit alimenty. Do prosince platil, ale teď přestal. Můžu s tím něco dělat?
Je-li váš bývalý přítel otcem vašeho dítěte, má k němu vyživovací povinnost. Nebude-li ji plnit, může se tím dopouštět trestného činu zanedbání povinné výživy. Doporučuji vám obrátit se na příslušný orgán sociálně-právní ochrany dítěte, tj. na referát sociálních věcí oddělení péče o děti v místě bydliště, kde vám erudovaně poradí, jak dále ve vašem konkrétním případě postupovat.

– Od jaké výše neplacení výživného je možné otce neplatící výživné trestně stíhat? Je možné vymáhat platby výživného zpětně? A pokud ano, v jakém časovém rozmezí?
Při posuzování, zda jde již o trestný čin zanedbání povinné výživy (dle § 213 TrZ) na výši dlužného výživného nezáleží, ale za trestný čin je soudy považováno neplnění zákonné povinnosti vyživovat jiného, resp. neplacení výživného, po dobu nejméně šesti měsíců, pokud by povinný pokračoval v neplacení výživného i po předchozím odsouzení za stejný trestný čin, stačila by i lhůta kratší (tři měsíce). Výživné lze samozřejmě vymáhat i zpětně, a to od vzniku zákonné povinnosti (narozením dítěte začíná vyživovací povinnost rodiče k dítěti, uzavřením manželství pak vzájemná vyživovací povinnost mezi manželi).

– Co když někdo o někom ví, že vyrábí drogy a prodává je. A možná též ví, kde je vyrábí. Rád by to řekl na policii, ale nechce to říct, protože se bojí, že ti policajti to, kdo ho udal, prozradí nebo mu to nějak naznačí.
Pokud někdo vyrábí drogy (resp. omamné a psychotropní látky, event. prekurzory) a navíc je i prodává, jde o závažný trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 trestního zákona. Nepřekažení takového jednání je trestné podle § 167 tr. zák., tj. trestný čin nepřekažení trestného činu (s tříletou trestní sazbou trestu odnětí svobody). Jde tedy o povinnost věc nahlásit státnímu zástupci či policejnímu orgánu. Doporučuji obrátit se buď přímo na Národní protidrogovou centrálu SKPV Policie České republiky v Praze, nebo na krajskou expozituru, či na specialistu, který je na každé krajské (i okresní) policejní správě. Pokud nemáte k policejním orgánům důvěru, obraťte se na místně příslušné okresní státní zastupitelství s tím, že je zde obava z vyzrazení totožnosti oznamovatele. V takovém případě lze mj. i využít v rámci trestního řízení zvláštního postupu dle § 55 odst. 2 trestního řádu – utajení podoby a totožnosti svědka, kdy tento vystupuje nadále pod smyšleným jménem a jeho podoba zůstává utajena, tj. je vyslýchán např. prostřednictvím hlasitého telefonního spojení z jiného objektu. V těch nejzávažnějších případech naše legislativa dokonce umožňuje zcela změnit identitu svědka a vytvořit novou. Osobně mám v rámci postihu závažné „drogové“ kriminality s výše uvedeným postupem ty nejlepší zkušenosti, kdy se podařilo odhalit, usvědčit a posléze i odsoudit organizované skupiny pachatelů. Takže určitě je nutno věc oznámit a pokud možno se nebát v řízení vystoupit i jako svědek. Ostatně jinak se ani nedá úspěšně proti této velice závažné a rozšířené kriminalitě bojovat.

– Mohl byste, prosím, zopakovat problematiku promlčení, eventuálně trestní sazby za pohlavní zneužívání? Když jste to říkal v televizi, bylo to příliš rychle a přeslechli jsme to.
Omlouvám se za své příliš rychlé a strohé informace, ale v rámci vysílání nelze postupovat jinak, a proto jsem rád, že jste se ozvali znovu. V případě, že by šlo o pohlavní zneužívání osoby svěřené do dozoru pachatele, tj. nejčastěji rodiče, nevlastní rodiče, opatrovníci či pedagogové aj., činí promlčecí doba dvanáct roků, v případě, že jde o pohlavní zneužívání dalších osob, tj. osob mladších patnácti let, které nejsou v přímé péči, resp. dozoru pachatele, činí promlčecí doba toliko pět let, přičemž tato začíná běžet ode dne posledního útoku pachatele – a mohla by být přerušena např. tím, že by mezitím pachatel spáchal stejně závažný či ještě závažnější trestný čin, pak by promlčecí doba začala běžet znovu (od data tohoto činu). Pro úplnost dodávám, že uvedené promlčecí lhůty se vztahují na případy pohlavního zneužívání bez zdravotních následků. V případě, že by došlo ke způsobení nejm. těžké újmy na zdraví (a to i psychických následků), byla by každopádně promlčecí doba dvanáctiletá.

– Nevím jestli došel můj předešlý vzkaz nebo snad otázka, zda-li a v jaké míře je zákonem povolená sebeobrana plynovou pistolí? Přece jen se mi to zdá jako nejúčinnější způsob osobní ochrany s tím, že útočník neví, zda jde o plyn nebo ostré… Vzhledem k našemu právnímu systému si myslím, že když mě napadne někdo s nožem, já ho na obranu odměním plynem ze zbraně, ubráním se. U soudu však dostanu za (snad) napadení nebo (snad) zabití ještě větší trest, než by dostal on!(ani nevím)! Je to tak snad v pořádku?
Pokud jde o naplnění, resp. dodržení podmínek nutné obrany, tak jde vždy o složité posuzování, kdy mnohdy záleží na subjektivním (a mnohdy odlišném) posouzení každého konkrétního případu. Pokud jde o plynové pistole, resp. revolvery, tak těmi většinou zranění přímo nezpůsobíte (kromě výstřelu z bezprostřední blízkosti, kdy může dojít k ožehu např. obličeje), takže její použití proti útočníkovi ozbrojenému nožem je určitě přiměřené. Naproti tomu, pokud byste někoho takovou zbraní sám ohrožoval, resp. ji použil bezdůvodně, riskujete, že Vás někdo další v nutné obraně zastřelí, protože vaši zbraň bude mylně považovat za skutečnou střelnou zbraň. Obdobně tomu může být i u zdařilých replik. Ale určitě doporučuji u sebe nosit obranné spreje a v nebezpečných situacích i tyto (pokud možno spolehlivé) plynové zbraně. Jinak ještě dodávám, že pokud „obránce“ překročí meze nutné obrany, jde o polehčující okolnost, takže by neměl být ohrožen přísnějším trestem než (zejména ozbrojený) útočník.

– Co se mi může stát, když si budu dělat legraci z policistů?
To je různé. Můžete potkat policisty, kteří Vám na místě Vaše jednání vytknou, nebo pochopí, že jde jen o legraci – a i v uniformě se zasmějí. Někdy však tzv. „legrace“ či „recese“ nebo „provokace“ je už trestným činem (například poškozování cizích práv podle § 209 tr. zákona, výtržnictví podle § 202 tr. zák., šíření poplašné zprávy podle § 199 tr. zák. apod.), kde pak za to pachateli hrozí i dvou i tříleté tresty odnětí svobody… . Samozřejmě může jít i o adekvátní přestupek proti veřejnému pořádku, kde hrozí pokuta.

– Ráda bych věděla, co mi hrozí, když jsem podala trestní oznámení, které bylo šetřeno jako týrání osoby žijící ve společném bytě. Když jsem týden po oznámení chtěla vyšetřování zastavit, již to nešlo. Změnila jsem tedy výpověď, že jsem si vše vymyslela. Následovaly výslechy známých, soudní znalci atd. Přítel nakonec obviněn nebyl, ale co hrozí mně?
Za Vámi popsané jednání by vám hrozilo trestní stíhání pro trestný čin křivého obvinění podle § 174 trest. zákona, kde trestní sazba činí až tři roky trestu odnětí svobody, ale pokud máte jinak „čistý trestní rejstřík“, přichází v úvahu výchovný trest či upuštění od potrestání apod. Ovšem s ohledem na formulaci skutkového děje by šlo (v případě, že trestní oznámení bylo pravdivé a lhala jste až pak) spíše o trestný čin křivé svědecké výpovědi… podle § 175 tr. zák. – se stejnou trestní sazbou. Pokud se tímto Vaším jednáním budou orgány činné v trestním řízení vůbec zabývat, je na Vás, jakou variantu své výpovědi, resp. obhajoby, zvolíte. Já osobně bych Vám doporučoval, abyste vše uvedla po pravdě, tj. tak, jak svůj dotaz formulujete. Je to totiž lidsky pochopitelnější – a navíc doznání je významná polehčující okolnost…

– Mám dotaz. Když je sex povolen od 15 let, tak když si to natočím a budu se na to chtít kouknout, tak podle mě nemůžu, protože mi nebylo 18. Na pornofilmy se smím koukat až od 18 let. Mám pravdu nebo ne?
Dobrý den, rád čtu (i slyším), když se někdo „uvědoměle“ zabývá svou případnou trestní odpovědností a snaží se zkvalitnit své právní vědomí. Ve Vámi popisovaném případě by o žádný trestný čin nešlo, protože pokud byste se díval(-a) na průběh a záznam své vlastní soulože, tak by Vás to zřejmě již dále mravně nenarušovalo ani neohrožovalo tzn. nešlo by tedy o trestný čin, resp. ve Vašem (věkovém) případě o provinění ohrožování výchovy mládeže podle § 217 TrZ. Rovněž by se nejednalo ani o trestný čin, resp. provinění ohrožování mravnosti podle § 205 TrZ. O tato provinění by se mohlo jednat v případě, že byste se například chtěl (chtěla nebo chtělo) pochlubit svými výkony a pouštěl(-a, -o) tento neobvyklý záznam svým vrstevníkům mladším 18 let, neboť podle § 205 odst. 2 TrZ je trestným ten, „kdo pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu nebo zobrazení nabízí, přenechává nebo zpřístupňuje osobě mladší osmnácti let, nebo na místě, které je osobám mladším osmnácti let přístupné, vystavuje nebo jinak zpřístupňuje…“. Protože své sexuální praktiky blíže nespecifikujete, pro jistotu upozorňuji na to, že pachatele trestného činu ohrožování mravnosti podle § 205 TrZ je i ten, „kdo uvádí do oběhu, rozšiřuje, činí veřejně přístupnými, vyrábí, dováží, prováží nebo vyváží, anebo za tím účelem přechovává pornografická díla písemná, nosiče zvuku nebo obrazu, zobrazení nebo jiné předměty ohrožující mravnost, která zobrazují dítě, v nichž se projevuje neúcta k člověku a násilí, nebo která zobrazují pohlavní styk se zvířetem. Tak k tomu, doufám, u Vás nedošlo – a snad ani nedojde.
Pro úplnost dodávám, že stejně by příslušné orgány činné ve specifickém řízení ve věcech mládeže musely zkoumat obsah předmětného snímku, zda byl schopen ohrozit mravnost či výchovu mládeže a zda byl stupeň společenské nebezpečnosti vyšší než malý. Každopádně si ponechte své filmové dílo pouze pro sebe, resp. ho pro jistotu zničte, abyste neriskoval(-a) jeho pozdější zveřejnění (např. na internetu) a mj. nenarušil i intimitu a soukromí svého partnera či partnerky, byl-li u vašeho „sexu“ vůbec ještě někdo další… (Pozn.: od 1. 12. 2007 se tento trestný čin nazývá šíření pornografie – a už je trestné, kdyby si tazatel takový videozáznam ponechal, tj. přechovával ho. Je to nová skutková podstata trestného činu podle § 205a TrZ).

– Byl jsem odsouzen za trestný čin šíření poplašné zprávy a poškozování cizích práv a dostal jsem trest obecně prospěšných prací (150h). Kdy je možné zažádat o výmaz tohoto trestu z Rejstříku trestů?
Dobrý den, u trestu obecně prospěšných prací, se hledí na pachatele, jako by nebyl odsouzen, ihned po vykonání tohoto trestu. To vyplývá přímo ze zákona, resp. z § 45a odst. 5 TrZ.

– Chtěla bych se zeptat, jak postupovat při zjištění, že je můj mobilní telefon odposloucháván, týká se to i sms zpráv.
Pokud je skutečně Váš telefon odposlouchávám, může to být legálně, tedy na základě příkazu soudce nebo předsedy senátu (dle § 88 trestního řádu) – a v takovém případě Vám to nikdo nesdělí, resp. nepotvrdí. Pokud jde o odposlech nezákonný, pak je třeba se obrátit na místně příslušné státní zastupitelství podáním trestního oznámení pro podezření z trestného činu porušování tajemství dopravovaných zpráv podle § 239 trestního zákona. K tomu chci pouze dodat, že obsah odposlouchávaného hovoru běží šifrovaně a dešifrovací přístroje mají k dispozici jen oprávněné státní orgány (Policie ČR a BIS), takže ani telekomunikační operátoři tento obsah neznají. Jen pro úplnost ještě podotýkám, že některé informace z Vašich sdělení může někdo zjišťovat např. směrovým či prostorovým odposlechem apod. Existují fyzické (i právnické) osoby, které se takto živí.

– Může být sms brána u soudu jako důkaz? Bylo mi řečeno,že se dá nějak změnit.
Soudcem řádně povolený odposlech a záznam telekomunikačního provozu (na základě jeho písemného příkazu dle § 88 odst. 2 tr. řádu), popř. tento odposlech a záznam bez příkazu – na základě souhlasu odposlouchávaného účastníka, slouží jako důkaz v trestním řízení. I příp. změna obsahu či fiktivní odeslání textové zprávy SMS (jakoby) z předmětného telefonního přístroje se dá odhalit.

– Používám v provozovně stavebnin průmyslové kamery. Označení, že objekt je takto střežen a obraz zaznamenáván, nemám. Mohu v případě přestupku, či trestného činu, který u mě v provozovně někdo spáchá, použít nahrávky jako důkaz? Mohu kamerami snímat vnější oplocení, včetně veřejné přístupové cesty?
Jde o poměrně složitou problematiku, spadající do oblasti ochrany osobních údajů (a dalších citlivých údajů). Myslím, že snímáte-li kamerami i veřejné prostranství, resp. veřejně přístupovou cestu, měl byste tuto skutečnost ohlásit Úřadu na ochranu osobních údajů, kdy je mj. nutno uvést počet kamer, účel a rozsah využití těchto kamer, co tyto kamery sledují, jak se nakládá se záznamy (a po jakou dobu jsou tyto záznamy ukládány) apod. Určitě by na veřejném prostranství mělo být upozornění na to, že veřejně přístupová cesta je monitorována. Upozorňuji, že porušení předmětných právních předpisů je Úřadem velmi přísně pokutováno, a proto Vám doporučuji obrátit se neprodleně na Úřad na ochranu osobních údajů. Samotný záznam je určitě využitelný
i pro trestní řízení, kdy je však nutno jej „autorizovat“, tj. doložit, za jakých okolností, kdy, kde, kým apod. byl tento záznam pořízen. To může být učiněno i formou svědecké výpovědi v rámci vyšetřování.

– Když Policie na příkaz SZ odebere DNA podezřelému a posléze se ukáže, že tento nebyl pachatelem trestného činu, co se stane s takto získaným vzorkem DNA?
Vzorky DNA, které nejsou využity např. jako důkaz v trestním řízení třeba k usvědčení obviněného či obžalovaného, by neměly být „archivovány“, protože to (zatím) žádný právní předpis neumožňuje, ale, pokud vím, v rámci Evropské unie jsou snahy o změny i v této legislativní části a možnost evidence těchto vzorků. Šlo by o účinný nástroj v boji proti terorismu i organizovanému zločinu. – Byl jsem svědkem v procesu leasingových podvodů. Pachatelé byli
odsouzeni. Rád bych se vás zeptal, zda se jako svědek dozvím, kdy budou tito pachatelé propuštěni na svobodu. Zřejmě nedozvíte – pokud Vám sami nenapíší. Člověk si „to“ může sice spočítat sám podle rozsudku, ale odsouzení se často vracívají dříve. I když jako svědek, hrozí-li Vám nebezpečí v souvislosti s pobytem obviněného nebo odsouzeného na svobodě, máte možnost podat žádost k soudu, který rozhodoval v prvním stupni, o podání informace, zda byl odsouzený propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody nebo z něj uprchl. Jde o žádost podle § 44a odst. 2 z důvodů uvedených v odstavci 1 tohoto ustanovení trestního řádu. Takovou žádost musíte zdůvodnit, tj. konkretizovat své obavy. Pokud Vám toto nebezpečí hrozilo v předchozím řízení, měl jste na to být upozorněn. Já, bohužel, přehled o „těch svých“ nemám…

– Prosím, poraďte mi, mám jít vypovídat k soudu mimo mé trvalé bydliště. Obžalovaný je otec mé dcery a je podezřelý z dvojnásobné vraždy, z vazby mě posílá výhružné dopisy (typu, že mojí rodině ublíží), které už jsem předala policii a byly přiložené k vyšetřovacímu spisu. Hrozně se ho bojím. Chtěla jsem se zeptat zda při mém výslechu u soudu musí být u toho přítomen on a nebo zda mohu být vyslechnuta v místě mého trvalého bydliště.
Určitě se před výslechem obraťte na příslušného předsedu senátu, který věc soudí. Ten povede řízení a může rozhodnout o opatřeních, která uvádíte. Dle § 209 trestního řádu má možnost Vás vyslechnout v nepřítomnosti obžalovaného, tj. po dobu Vašeho výslechu jej vykázat ze soudní síně s tím, že po jeho návratu mu Vaši výpověď předestře k vyjádření. Pokud jde o výhrůžky obžalovaného, může jít z jeho strany o páchání další trestné činnosti, kterou by se měl zabývat státní zástupce či policejní orgán.

– Pracuji v soukromé firmě, která však je v častém styku se státními úřady. Mám pocit, že můj pracovní mobilní telefon vedení společnosti odposlouchává. Má na to právo? Co mám proti tomu dělat?
Jistě víte, že k odposlechu telefonních hovorů, ale i ke zjištění obsahu jiné komunikace, je nutný příkaz soudce. Bez takového příkazu nemá nikdo právo (ani zaměstnavatel) odposlouchávat hovory, byť jsou vedeny z telefonu, který Vám přidělil či zapůjčil k plnění pracovních povinností. Zrovna tak, i když se zavážete, že budete například svěřený notebook používat pouze k pracovním účelům, nesmí Váš zaměstnavatel toto kontrolovat nahlížením do Vaší e-mailové pošty, tj. do obsahu Vašich soukromých mailů. Za zneužívání pracovních prostředků Vás třeba může postihnout dle zákoníku práce jako porušení pracovní kázně, on sám se však porušováním tajemství dopravovaných zpráv dopouští tohoto trestného činu (dle § 239 TrZ), což je závažnější protiprávní delikt.

– Je pravda, že jsou zločinci stále brutálnější a drsnější než tomu bylo dříve?
Já osobně jsem přesvědčen, že ano. Určitě je více předem připravených, promyšlených a organizovaných zločinů. Větší brutalita v provedení pak nejvíce zaráží u mladých lidí či dokonce u dětí. Sám jsem těchto případů zažil až dost, takže bych mohl vyprávět…

– Slyšel jsem, že se po roce 1989 mnohem více krade. Je mnohem více loupežných přepadení. Čím to je? Jaký je podíl cizinců na těchto přepadení? Odkud jsou? Jak moc jsou zastoupeni Češi? Romové?
Ano, po roce 1989 se určitě (podstatně) víc krade, loupí i vraždí – a samozřejmě se na tomto nárůstu podílejí i občané jiné národnosti a cizí státní příslušnosti. Významný podíl na tomto vzrůstajícím trendu, zejména u násilné trestné činnosti, mají občané bývalého Sovětského svazu, bývalé Jugoslávie, ale i naši romští spoluobčané. K jejich podílu na celkové kriminalitě se nebudu vyjadřovat. Měl jsem s tím již dost problémů a byl (neprávem) označován za „rasistu“…

– Chtěl bych se zeptat, jak se koukáte na řešení recidivy fy zic kým znemožněním další činnosti? (např. při opakovaných krádežích useknutím ruky a ztrátou nároku na jakékoli sociální a invalidní dávky). Myslíte, že by tato cesta vedla ke snížení kriminality?
Přestože jsem znám mj. i „kontroverzními“ názory, tak si skutečně nemyslím, že by tyto, resp. jakékoliv brutální fyzické tresty, měly být prostředkem ke snižování kriminality. Navíc si nedovedu představit, co by se například sekalo za milionové či dokonce miliardové krádeže, podvody, zpronevěry, „tunely“ apod. Naproti tomu si asi dovedeme představit, co by se mohlo odnímat po brutálním pohlavním zneužívání či znásilnění. Možná by tyto tresty někoho odradit mohly, ale naši společnost by to vrhlo zpátky někam do středověku. Jediným „fyzickým znemožněním“ další recidivy je omezení osobní svobody,
tzn. ukládáním dostatečně přísných nepodmíněných trestů odnětí svobody, anebo chcete-li „uvržením zločince do šatlavy“. Individuální prevencí u speciálních recidivistů může být co nejdelší možná izolace (v kriminále), či v psychiatrické léčebně v rámci ochranného léčení, generální prevence (tj. odstrašení ostatních) může spočívat nejen v přísných trestech, ale zejména v rychlém a důsledném postihu…

– Jaký je váš osobní názor na odbornou diskusi týkající se možného snížení věku trestní odpovědnosti pachatele trestného činu?
Ta diskuze probíhá skutečně už mnoho let a názory odborníků se velmi různí – a jak je v poslední době slyšet (a v návrzích nové právní úpravy i vidět), nakonec hranice trestní odpovědnosti mládeže za protiprávní činy (tj. provinění) zůstane na 15. roku. S tím nesouhlasím, neboť jsem mj. přesvědčen o tom, že patnáctiletí mají s čtrnáctiletými k sobě blíže než k šestnácti a sedmnáctiletým, často páchají trestnou činnost, resp. provinění, společně, přičemž při odhalení se k „odpovědnosti“ hlásí právě ti trestně neodpovědní. Už dlouhou dobu se výrazně snižuje věková hranice nejen ve sportu, ale při páchání trestné činnosti, bohužel, i té nejzávažnější. Mně osobně se líbí třeba britský model. Tam trestní odpovědnost počíná osmým rokem věku dítěte, samozřejmě s tím, že se vždy pečlivě zkoumá jeho rozumová úroveň, tj. zda vůbec věděl, že je jeho jednání trestné. Myslím si, že průměrný
žák základní školy by měl alespoň vědět, že nesmí vraždit, loupit, krást a znásilňovat. Ale to už jsem zas daleko… Současná právní úprava, spočívající v odlišení (a specializaci) přístupu k proviněním u mládeže a k trestným činům dospělých se mi líbí, při snížení věkové hranice by se mi líbila ještě více. Ještě považuji za nutné dodat, že trestní opatření u mládeže jsou až posledním opatřením, preferují se výchovná a ochranná opatření, k čemuž je však zapotřebí ucelený systém příslušných úřadů, ústavů atd., což mj. vyžaduje velké finanční investice i důslednou specializaci odpovědných pracovníků.

– Jste pro znovuzavedení trestu smrti ?
Kdysi jsem býval jeho „horlivým“ zastáncem. Jako státní zástupce jsem viděl nespočet různých a mnohdy brutálním způsobem usmrcených obětí (včetně dětí), a proto jsem ani nesouhlasil s jeho okamžitým zrušením (to bylo v polovině roku 1990 a já jsem považoval tento krok za předčasný, neboť tehdy byla demokratizace a humanizace zaměňována za anarchii). Tento můj názor se ještě více upevnil poté, co jsme se začali potýkat s organizovanými vraždami (např. tzv. bílých koní), které byly jasně promyšlenými popravami! Ale záhy jsem pochopil, že v naší společnosti k jeho znovuzavedení určitě nedojde. Smířil jsem se tedy s tím, že by měl postačovat u českých pachatelů těch nejzávažnějších vražedných (či do budoucna možná i teroristických)
trestných činů, resp. zločinů, právě doživotní trest odnětí svobody, u některých však takový, že by byl vyloučen jakýkoliv (tím spíše už vůbec ne svévolný či předčasný) návrat takového zločince mezi řádné občany. Ne však každý občan ví, že tento trest není úplně doživotním, tj. vězením „do konce života“, když lze takového odsouzeného propustit už po dvaceti letech výkonu trestu odnětí svobody. Ale to už je zase jiná diskuze…

– Vím, že jste příznivcem co největších trestů, ale nezdá se Vám, že např. některé drobné krádeže jsou také zapříčiněny opravdu špatnou životní situací lidí? Některé vaše návrhy o výši trestu se mi zdají přehnané. Nikdy jsem v kriminále nebyl, ale už jenom představa jednoho roku v kriminále je hrozná. Státní zástupci dnes lidi zavírají do vazby i za úplné maličkosti!!
Stručně několik poznámek. Jsem zastáncem přísných trestů, ale určitě ne u „drobných krádeží“. Taková krádež je spíše přestupkem (je-li škoda do pěti tisíc korun českých), a i v případě, že už jde o trestný čin, nehrozí „kriminál“. Do kriminálu se za krádeže dostávají pouze tzv. speciální recidivisté, kteří se dopouštějí majetkové trestné činnosti opakovaně a výchovné tresty se u nich míjí účinkem, anebo pachatelé těch nejzávažnějších krádeží, většinou za škodu v řádu několika set tisíc korun. Špatná životní situace či tíživé poměry pachatele, které si nezpůsobil sám, jsou navíc pro pachatele výraznou polehčující okolností. V současné době státní zástupci a soudci preferují spíše pohrůžky trestem, výchovné tresty, alternativní řešení aj., takže nepodmíněný trest odnětí svobody bývá až tím krajním (nejzazším) řešením. Co se týče vazby, tato je opatřením, nikoliv trestem – a pachatel sám musí svým chováním zavdat příčinu proto, aby ho soudce či soud (nikoliv státní zástupce) vzal do vazby. Zkuste se také někdy zeptat na úroveň ukládaných trestů poškozených či obětí…

V odpovědích na vaše otázky je zmíněna řada nejrůznějších zákonů a paragrafů, které dané oblasti trestných činů, přestupků apod. upravují. V podrobných odpovědích je sice často přesně citována i odpovídající pasáž konkrétního paragrafu, přesto může mít někdo z čtenářů potřeba vyhledat plné znění onoho paragrafu či zákona.
Proto na tomto místě uvádím odkazy, na nichž na internetu plné a aktuální znění zákonů najdete: Trestní zákon, Trestní řád, Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, Přestupkový zákon a další zákony najdete na webu státní správy na adrese: www.portal.gov.cz v rubrice Zákony. Listinu základních práv a svobod najdete na adrese www.psp.cz/docs/law/listina.html. – a na dalších právnických webových stránkách.

Jde zejména o tyto právní předpisy:
Ústava České republiky (zák. č. 1/1993 Sb.) a Listina základních práv a svobod (zák. č. 2/1993 Sb.)
Úplné znění Zákona č. 140/1961 Sb., Trestní zákon – včetně novelizací a rekodifikace (úplné znění vyhlášeno pod č. 412/2002 Sb.), a to ve znění zákonů pozdějších, tj. včetně zákonů č. 271/2007 Sb. a č. 296/2007 Sb. Edice ÚZ (Sagit) č. 655 – Trestní předpisy, přestupky.
Úplné znění Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (Trestní řád), včetně novelizací a rekodifikace (úplné znění vyhlášeno pod č. 43/2002 Sb.), a to ve znění zákonů pozdějších, tj. včetně zákonů č. 112/2006 Sb., 179/2007 Sb., 170/2007 Sb. a 345/2007 Sb.
Edice ÚZ (Sagit) č. 655 – Trestní předpisy, přestupky.
Zákon č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (Zákon o soudnictví ve věcech mládeže), včetně změn ze zákona č. 383/2005 Sb.
Zákon č. 257/2000 Sb. o Probační a mediační službě ve znění pozdějších předpisů (včetně zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí)

Otázky a odpovědi byly vybrány z pořadu KRIMI LIVE, vysílaného na TV Prima, a zejména z internetové „Poradny“ na stránkách krimilive.idnes.cz.

Přidat odkaz na článek: