V sobotu 13. srpna 2011 v rámci putování po regionu (Dobruška, Spáleniště aj.)  navštívil senátor Miroslav Antl (tak jako každoročně)  i hospodu U Gábiny v Bělečku, kde se pozdravil s hostinskou paní Gábinou a s místní občany. Během posezení si v sále hospody prohlédl výstavu obrazů "Lesní cesty" místního malíře Stanislava Prokeše – a pochvalně se zapsal do návštěvní knihy.
Stanislav Prokeš (1941)
Rodilý Hradečák s kořeny v Bělečku, kde jeho praděd Josef VESELKA postavil v polovině 18. století roubenou chaloupku. Z ní se zachovala dodneška stropní konstrukce u č.p.6. Tam pobýval během války s dědou Antonínem Veselkou a se svými rodiči o prázdninách. Již v té době se zrodil jeho silný vztah k Bělečku a jeho přírodě. Během školních let kreslil lesní a vesnické motivy z Bělečka - kapličku, "krytý dub" a  jiné. Kromě kreslení jej zaujalo též letecké modelářství, které ho s přestávkami provází dodnes.

V padesátých a šedesátých letech byl také členem orchestru p. Václava Kašpara "BRANO" Třebechovice, který tvořili převážně občané Bělečka.
Zaměstnání - po maturitě na Střední průmyslové škole strojnické nastoupil v r.1959 do ZVÚ Hradec Králové jako konstruktér, posléze v tomtéž podniku přestoupil do výroby do začínajícího nástupu číslicově řízených strojů. V roce 1995 se vrátil k původní profesi konstruktéra u firmy EXPLAT v Blešně, kde pracoval až do důchodu.
Během základní vojenské služby se účastnil armádní výtvarné soutěže, v závodním klubu navštěvoval malířský kroužek. Největší  výtvarné aktivity přišly v 70. a 80. letech.
Vytvořil mnoho pastelů, převážně jako dárky k různým výročím svých přátel a spolupracovníků. Vděčnými motivy byly pro něho povodí Orlice s jejími malebnými zákoutími, hradecké motivy a v neposlední řadě obrazy z Bělečka, zvláště lesy a rybníky.
V naší galerii se nyní prezentuje novou výstavou, jejímž ústředním motivem jsou LESNÍ CESTY zejména z okolí Bělečka.
Obrazy jsou prodejné.

Na jedné z půd polozbořeného stavení v Bělečku byla dokonce objevena následující báseň oslavující tohoto umělce:

Standa Prokeš, malíř,
nepromarní ani halíř.
Čilý je a čiperný,
Své ženě je nevěrný.
Stále někde něco kutí.
Nevím, co ho k tomu nutí.
My ostatní ve vsi chlapci
jsme vedle něj – jako trubci.
Ženské naše říkaj nuže
tady máš vzor chlapa. Muže
co vše, co chce, promění.
Není to snad k zbláznění?

neznámý autor, konec 20.stol, Bělečko

Přidat odkaz na článek: