V úterý 17. května 2011 předseda Ústavně-právního výboru senátor JUDr. Miroslav Antl zahájil konferenci „Zajištění právní pomoci v České republice: současnost a vyhlídky“ pořádanou ÚPV Senátu PČR, která se uskutečnila v Jednacím sále Senátu PČR.

Senátor Miroslav Antl: Přeji všem dobrý den. Děkuji za vaši hojnou účast. Už jsem měl obavu, jestli účast nezastíní mediálně atraktivnější konference o problematice letního času, ale vidím, že je plno, takže ne, takže vítejte. Skutečně téma je podle mého názoru, když ne atraktivnější, tak určitě přínosnější. Zvláště proto, že ten věcný záměr toho zákona jde do vlády ČR a k nám se pak dostane a my rádi uslyšíme vaše připomínky už i proto, abychom jako senátoři zastupovali občany tak, jak máme.

Jinak proč Ústavně-právní výbor organizuje tuto konferenci? Je to proto, že mj. chceme veřejně diskutovat takové ty nejzásadnější právní předpisy a pokud možno ještě před jejich přijetím. Za týden tady pořádáme konferenci o přímé volbě prezidenta za účasti předních odborníků ČR i zahraničních odborníků. Chystáme i veřejné slyšení na téma občanského zákoníku a veřejné slyšení proto, aby byla slyšena i druhá strana, což je jedno ze zásadních pravidel procesu.

Každopádně jsem rád, že se dostavili odborníci, jak přislíbili. Měl jsem tady uvítací řeč vůči některým dalším, kteří nedorazili, takže jinak chci vyzdvihnout a poděkovat i Asociaci občanských poraden a Mgr. Hynku Kalvodovi, který nám pomohl s organizací a s kterým jsme to domlouvali. Vítám samozřejmě i náměstka ministra spravedlnosti Františka Korbela, s kterým jsme diskutovali tuto problematiku také předtím. Já jsem na začátku na tiskové konferenci řekl, že by měly zaznít názory z obou stran. Zatím ty dvě strany se příliš nevykrystalizovaly, ale myslím, že k tomu dojde v průběhu projednávání konkrétních bodů zákona, a proto bych byl rád, abychom tady o tom diskutovali...

Doslovný přepis audiozáznamu - nekorigováno

………(předsedající): Vítejte v Senátu Parlamentu ČR u konference s názvem, který vidíme všude kolem sebe. Je to konference, která se zabývá zajištěním bezplatné právní pomoci v ČR, tím, jak je to dnes, ale také tím, jak by to snad brzy mohlo být. Tuto konferenci pořádá Ústavně-právní výbor Senátu spolu s odbornou pomocí Asociace občanských poraden ČR, takže je tam jak ten vhled státního sektoru, tak také nestátního, neziskového sektoru. Já, zřejmě na rozdíl od většiny z vás, na tohle téma nejsem odborník. A tak jsem se snažila něco si samozřejmě načíst, najít si co nejvíce informací a zjistila jsem to, že pokud nejsem odborník na právo, tak tomu asi příliš neporozumím. A to je možná přesně ta chyba, protože ten, kdo právní pomoc hledá, zřejmě odborník na právo nebude, má dnes velmi těžké se vyznat v tom, co mu právní řád umožňuje, jaká práva mu v této oblasti dává a jaká ne. Ale vzhledem k tomu, že na ministerstvu spravedlnosti už vznikl zákon, který by měl celou situaci napravit, a vzhledem k tomu, že jsme tu dnes v Senátu díky aktivitě Ústavně-právního výboru Senátu a Asociace občanských poraden, tak to vypadá, že se blýská na lepší časy a že by se situace skutečně mohla změnit. A v tom, jak je to s právní pomocí v ČR, bychom se brzy mohli vyznat i my, tedy já, člověk, který v právu není nijak kovaný.

Tato konference bude velmi nabitá, čeká nás skutečně velmi spousta pohledů, spousta názorů, bude to celé rozdělené do tří částí. V první části se podíváme na tu současnou situaci a plány odborníků a politiků na její zlepšení nebo změnu, řekněme. Pak se podíváme na možnosti zapojení neziskových, nestátních organizací do systému právní pomoci. A celou konferenci zakončíme jakýmsi pohledem do zahraničí, kde bychom se snad mohli inspirovat, protože v některých zemích už právě takový jednotný zákon pro bezplatnou právní pomoc funguje. Jestli se tam můžeme inspirovat, uvidíme. Budou tady o tom mluvit povolanější.

A ještě k organizačním věcem. Poprosím vás, abyste v sále nepili, nejedli, je to přísně zakázané. A zároveň ještě jednu věc. Pokud jste přišli a nezapsali jste se tady u vchodu do sálu na prezenční listinu, poprosím vás, jestli byste toto mohli dohnat o přestávce.

Teď už nebudu zdržovat, protože program je skutečně nabitý a já nejsem tím, kdo tu má co skutečně říkat. Takže o zahájení konference poprosím jednoho z nejpovolanějších, předsedu Ústavně-právního výboru Senátu, pana senátora Miroslava Antla.

Senátor Miroslav Antl: Přeji všem dobrý den. Děkuji za vaši hojnou účast. Už jsem měl obavu, jestli účast nezastíní mediálně atraktivnější konference o problematice letního času, ale vidím, že je plno, takže ne, takže vítejte. Skutečně téma je podle mého názoru, když ne atraktivnější, tak určitě přínosnější. Zvláště proto, že ten věcný záměr toho zákona jde do vlády ČR a k nám se pak dostane a my rádi uslyšíme vaše připomínky už i proto, abychom jako senátoři zastupovali občany tak, jak máme.

Jinak proč Ústavně-právní výbor organizuje tuto konferenci? Je to proto, že mj. chceme veřejně diskutovat takové ty nejzásadnější právní předpisy a pokud možno ještě před jejich přijetím. Za týden tady pořádáme konferenci o přímé volbě prezidenta za účasti předních odborníků ČR i zahraničních odborníků. Chystáme i veřejné slyšení na téma občanského zákoníku a veřejné slyšení proto, aby byla slyšena i druhá strana, což je jedno ze zásadních pravidel procesu.

Každopádně jsem rád, že se dostavili odborníci, jak přislíbili. Měl jsem tady uvítací řeč vůči některým dalším, kteří nedorazili, takže jinak chci vyzdvihnout a poděkovat i Asociaci občanských poraden a Mgr. Hynku Kalvodovi, který nám pomohl s organizací a s kterým jsme to domlouvali. Vítám samozřejmě i náměstka ministra spravedlnosti Františka Korbela, s kterým jsme diskutovali tuto problematiku také předtím. Já jsem na začátku na tiskové konferenci řekl, že by měly zaznít názory z obou stran. Zatím ty dvě strany se příliš nevykrystalizovaly, ale myslím, že k tomu dojde v průběhu projednávání konkrétních bodů zákona, a proto bych byl rád, abychom tady o tom diskutovali.

Jinak samozřejmě pan doktor Martin Škop, jak máte na pozvánkách, tak ten by nám měl říci to zásadní, co ten návrh zákona obsahuje, i proč takto vzniká. A pokud jde o zahraniční účastníky, tak asi bych měl zmínit, určitě vítám paní Mgr. Martinu Mojsesovou, která přicestovala ze Slovenska po ukončení mistrovství světa v hokeji a je dobré, že je tady mezi námi. Jednak proto, že spolupořádá nebo podnět k tomu a žádost dala Asociace občanských poraden, tak něco z jejich webu, to, co možná víte, ale ne všichni to víme a mělo by to tu zaznít, tak jsem vybral pár informací, že tato asociace, jinak pokud jde o ministerstvo spravedlnosti, tak o jeho práci jsme průběžně informováni médii, Asociace občanských poraden v současnosti sdružuje 42 občanských poraden ve všech krajích ČR. Působí celkem v 66 místech v ČR. Ročně zodpoví přes 60 000 dotazů a tady bych jako senátor za své občany zdůraznil, že bezplatně. Pokud jde o oblasti práva, oni uvádějí, a já s tím mám dílčí zkušenosti, že poskytují odborné sociální poradenství, sociální dávky, sociální pomoc, pojištění, pracovněprávní vztahy a zaměstnanost, bydlení, rodina, majetkoprávní vztahy a náhrada škody, ochrana spotřebitele, občanské soudní řízení, veřejná správa a nechybí ani ústavní právo a moje oblíbené trestní právo. A jak jsem se dále dočetl, neposkytují právní porady podezřelým ani obviněným, ale poškozeným a obětem, což opět vítám.

Jinak na mě se jako na senátora, myslím si, že ostatní kolegové senátoři, a ty tady také vítám, protože tady vidím senátorku a senátory z Ústavně-právního výboru Senátu PČR, mají zkušenosti s tím, že se na ně občané obracejí i s žádostmi o právní pomoc a o právní poradu. Tam to může narazit i na to, že by se měli obracet na advokáty. Dostávám desítky, kdysi i stovky dotazů nejen od občanů ze svého regionu. A několikrát jsem je poslal i poté, co jsem se dozvěděl o občanských poradnách, a pokud vím, tak byli vždy spokojeni, takže proto. Není to reklama, ale říkám to z toho důvodu, že sám mám jako senátor dobré zkušenosti s poskytováním této právní pomoci.

Jinak dále byste našli, co všechno Asociace občanských poraden poskytuje. Já tím tady nechci zdržovat, protože si myslím, že by měly zaznít kvalifikovanější referáty, než je moje úvodní vystoupení. Chtěl bych říci, že samotný věcný záměr zákona o zajištění právní pomoci budeme diskutovat určitě, až se k nám dostane z Poslanecké sněmovny, takže nejdříve v Ústavně-právním výboru Senátu PČR a posléze i na plénu Senátu s tím, že osobně bych měl jen několik poznámek předem. Myslím si, že tento zákon by měl zohlednit i dostupnost a kvalitu právních služeb i pro lidi s nízkými příjmy. Další moje poznámka, velmi rychle přeskakuji, vítám určitě, mělo by jít o zapojení neziskových organizací mezi poskytovatele těchto občansky důležitých služeb. Určitě tam, jak jsem četl ten věcný záměr a pan doktor Škop nám ho objasní dále, na některém tom základním stupni by ta právní pomoc měla být dostupná, tzn. i bezplatná. Asi by se měla zvážit možnost získání nějakých dotací a grantů pro poskytovatele právní pomoci. Určitě si myslím, že ucelená právní úprava, která nám v této oblasti chybí, tak po dalších zkušenostech nám může ukázat široké spektrum těch poskytovatelů právních služeb a můžeme pak lépe srovnat, v jaké jsou kvalitě, co přinášejí občanům apod. A myslím si, že ta právní úprava případně časem by se dala i znovu diskutovat.

Takže jako předseda Ústavně-právního výboru Senátu PČR i za senátorky a senátory „mého“ výboru Ústavně-právního mohu prohlásit, že my jsme určitě připraveni k diskusi o relevantních otázkách v rámci této právní úpravy v této oblasti. A jsme připraveni poskytnout ty nejlepší legislativní podmínky i z toho důvodu, že si myslím, že jde o problematiku, s níž se do budoucna budeme potýkat.

Děkuji vám tedy za pozornost a za vaši účast. Tím nemyslím účast smuteční. Raději předávám slovo odborníkům. Takže děkuji za to, že jste přišli a děkuji i za další diskusi.

………(předsedající): Děkuji panu předsedovi za zahájení konference. Už naznačil, budou pokračovat další odborníci. Už tady zazněla příprava věcného záměru zákona o právní pomoci z dílny ministerstva spravedlnosti, odkud jinud také, takže já bych poprosila o představení takového zákona, takových plánů, přímo náměstka ministra spravedlnosti, pana Františka Korbela. Jen pokud máte před sebou program, asi jste čekali, že vystoupí paní Karolína Peake, nicméně možná víte ze sdělovacích prostředků, že klub Věcí veřejných má právě teď jednání, takže bohužel zatím nestihla dorazit. Uvidíme, jestli se jí to podaří.

František Korbel: (Hovoří mimo mikrofon.) …že tuto myšlenku mají ve svých politických programech prakticky všechny parlamentní politické strany. Z čeho to vyplývá? Samozřejmě na jednu stranu je to atraktivní a vděčné téma, které cosi nabízí veřejnosti, ale na druhou stranu je to téma, které má i určité právní pozadí. Z mezinárodních úmluv, kterými je ČR vázána, vyplývá právo na zajištění právní pomoci. To právo nalezneme jednak jako součást spravedlivého procesu ve smyslu článku 6, odstavec 3 Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod, který říká, že obviněný má právo na bezplatnou právní pomoc. Podobně se vyjadřuje i Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1976, který také hovoří o právu na bezplatnou právní pomoc. Ale stejně jako úmluva to právo dává do souvislosti s trestním řízením, čili přiznává ho pouze obviněnému. Česká Listina základních práv a svobod pojímá v článku 37 toto právo šířeji a hovoří o tom, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy jinými státními orgány či orgány státní správy, a to od počátku řízení.

Z toho tedy vyplývá, že na poskytnutí právní pomoci je právní nárok, čili to není jen věc politické úvahy a nějaké preference o tom, co se komu líbí nebo nelíbí, ale je to veřejné subjektivní právo, které spočívá v tom, že každý, každá osoba, dokonce z té dikce „každý“ se jeví, že i právnická osoba, má právo za stanovených podmínek na to, aby jí stát poskytl právní pomoc.

Jak jsem citoval, ta listina hovoří o tom, že nárok na právní pomoc je v řízení před soudy a dalšími orgány veřejné moci. Zdá se tedy, že ve smyslu ústavně zaručeného práva zde neexistuje právo na právní pomoc mimo řízení, čili ve fázi předprocesní, ve fázi určitého poradenství, předsoudní, mimosoudní, mediační právní pomoci. V tomto ohledu tedy můžeme hovořit o tom, že pokud to právo na bezplatnou právní pomoc má být rozšířeno i do té předprocesní fáze, tak to není záležitost realizace základního ústavou zaručeného práva, ale je to otázka nějakého věcného politického rozhodnutí o tom, zda stát chce zabezpečovat takovéto povinnosti nad rámec základních práv a zda je chce také financovat. Takže to jsou základní Ústavně-právní mantinely toho, o čem budeme dnes hovořit.

Jaká je stávající situace? Právní pomoc samozřejmě existuje již dnes a musí existovat, aby byly vůbec naplněny tyto požadavky. Nicméně ten systém právní pomoci je roztříštěn mezi trestní řád, který upravuje podmínky pro přiznání ustanoveného obhájce ex offo, je roztříštěn mezi občanský soudní řád, který upravuje v § 29 ustanovení opatrovníka tomu, kdo není schopen sám vystupovat u soudu, případně v § 30 ustanoveného zástupce, který je vázán na dvě podmínky a to, že zaprvé ta osoba splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a zadruhé je to třeba k ochraně jejích zájmů. Tím ustanoveným zástupcem může být i advokát, ale může to být i jiná osoba s tím, že občanský soudní řád ani žádný jiný zákon nehovoří konkrétně o tom, kdo by to měl být, zda ta osoba by měla splňovat vůbec nějaké podmínky, z povahy věci musí mít minimálně způsobilost k právním úkonům, ale jinak se zdá, že tím ustanoveným zástupcem může být dnes prakticky kdokoli.

Ustanovení o možnosti ustanovení zástupce soudem obsahuje i soudní řád správní pro účely správního soudnictví, nicméně jiné procesní předpisy, např. zákon o Ústavním soudu takovéto ustanovení vůbec nemá. A tady se ocitáme ve zvláštní situaci, neboť Ústavní soud zde odmítá podpůrně aplikovat občanský soudní řád a ustanovovat zástupce, kterého by platil ten orgán, který ho ustaví. A odkazuje osoby, které nejsou schopny samy vystupovat před Ústavním soudem, a vlastně ani nemohou, protože zákon o Ústavním soudu předpokládá povinné zastoupení advokátem, tak ty nezastoupené osoby odkazuje na Českou advokátní komoru.

A tady se dostáváme k tomu druhému bodu dnešní roztříštěné právní úpravy, a ta spočívá v tom, že není-li ustanoven opatrovník nebo zástupce rozhodnutím soudu podle procesních předpisů, tak má zbytkovou povinnost zajistit právní pomoc Česká advokátní komora.

A vidíte, že ta situace je do jisté míry paradoxní. Proč v občanském soudním řízení ustanovuje soud, proč ten ustanovený zástupce pobírá v zásadě tarifní odměnu, byť mírně sníženou po novele advokátního tarifu z minulého roku, a proč třeba v řízení před Ústavním soudem, které je ovládáno principem podpůrné aplikace občanského soudního řádu něco takového není možné, a proč tedy stěžovatele před Ústavním soudem musí zastupovat jednotliví advokáti na základě určení Českou advokátní komorou bezplatně? Proč ty podmínky jsou také jiné? To jsou momenty, které nás vedou k myšlence vytvoření jednotného zákona, který by upravoval souhrnně pro veškeré procesy na jednom místě podmínky pro přiznání právní pomoci, podmínky pro poskytování právní pomoci, kompetence státu a také jednotné a spravedlivé odměňování, byť pochopitelně odměňování zřejmě nižší, než je současné komerční odměňování podle advokátního tarifu. Na druhou stranu odměňování nepochybně vyšší, než je práce zcela zdarma na základě určení Českou advokátní komorou.

Možnosti ministerstva spravedlnosti řešit tuto problematiku jsou na jednu stranu zásadní, na druhou stranu ovšem omezené. Zásadní jsou proto, že byť to nevyplývá přímo z kompetenčního zákona, tak zřejmě neexistuje jiný ústřední orgán státní správy, který by se měl touto problematikou zabývat. V každém případě jsme gestory těch nejdůležitějších procesních norem, ať je to občanský soudní řád, trestní řád, případně i další procesy. Máme podle programového prohlášení i podle představ vlády gesci a odpovědnost v plánu legislativních prací za vytvoření návrhu zákona o bezplatné právní moci, čili v tomto ohledu je role ministerstva spravedlnosti klíčová.

Na druhou stranu role ministerstva je omezena v tom, že se nepředpokládá, že by právní služby poskytovaly složky ministerstva. To není nijaký axiom, to samozřejmě může vypadat i zcela jinak. Jsou země, kde systém bezplatné právní pomoci zajišťují různá centra bezplatné právní pomoci, která obvykle jsou organizačními složkami ministerstva, jsou navázána přímo na státní rozpočet, jsou podřízena pracovněprávně ministerstvu spravedlnosti. Tak je tomu třeba na Slovensku. Nicméně s ohledem na rozpočtové možnosti státu a s ohledem na nechuť vytvářet nové úřady, nová tabulková místa ve státní správě jsme se rozhodli vydat jinou cestou, která je decentralizovaná a která není přímo pořízená státu. Navrhujeme, aby na systému bezplatné státní pomoci se podíleli jednak advokáti, jednak nevládní neziskové organizace, zatřetí vysoké školy, které mají akreditovány obory právního zaměření. A případně začtvrté i další specialisté, kteří se pohybují v oblasti poskytování právní nebo kvaziprávní pomoci, např. daňoví poradci, patentoví zástupci, notáři a další právní profese.

Chceme rovněž zasadit systém bezplatné právní pomoci do širších reformních souvislostí a snah ministerstva spravedlnosti v justici. Tím mám na mysli zejm. stanovení podmínek pro vstup do justice, čili stanovení zákonných kritérií pro to, kdo se může stát v ČR soudcem. Asi víte, že dnešní stav upravuje pouze tolik, že kromě vysoké školy, zkoušky a způsobilosti k právním úkonům je stanovena zákonem o soudech a soudcích podmínka 30 let pro jmenování do funkce soudce. Tu podmínku samu o sobě považujeme za nedostatečnou a domníváme se, že osoba, která se chce stát soudcem, by měla mít také nějaké jiné životní zkušenosti než jen zkušenosti od soudu. Bývalo to povětšinou tak, že absolventi právnických fakult se dostali do role soudního čekatele, případně asistenta soudce. A většinou v rámci kariérního postupu na tom soudu mohli očekávat, že se dříve či později stanou soudci. I já si myslím, že to není dobře. Ten, kdo chce soudit, by měl poznat svět trošku z jiné strany, měl by mít jakoukoli zkušenost odněkud mimo soud, ať už je to advokacie, ať už je to státní správa, podnikový právník, ať je to práce v neziskové organizaci, to je úplně jedno, ale měl by mít zkušenosti odjinud.

A právě ten systém bezplatné právní pomoci má učinit nabídku těm absolventům právnických fakult, kteří doposud byli zaměstnanci pouze soudu. Ta nabídka spočívá v tom, že jednotliví poskytovatelé právní pomoc, ať již tedy zapsaní advokáti nebo typicky zapsané nevládní organizace by mohly přijímat takovéto právníky k výkonu dočasné práce u jiného zaměstnavatele, a tím jim zajistit onu požadovanou praxi mimo justici. Ale o tom bude hovořit mnohem podrobněji pan doktor Škop, který je hlavním autorem návrhu věcného záměru zákona.

Pokud jde o finance, to je samozřejmě ústřední bod, kolem kterého se budou točit diskuse a který do jisté míry i limituje prosaditelnost a efektivitu budoucího zákona. Tak k tomu je potřeba říci tolik, že značné prostředky na poskytování ustanovených advokátů vynakládá stát prostřednictvím ministerstva spravedlnosti již dnes. V trestním řízení je to zhruba 500 mil. Kč, ta částka osciluje. Za poslední čtyři roky zde vidím údaje 450, 560, 530, 550 mil. Kč ročně. V zásadě ten trend je stagnující na určité úrovni. Pokud jde ovšem o částky vynakládané na zastupování v civilních sporech, tak tady vidíme velmi progresivní nárůst za poslední čtyři roky, od 90 mil. Kč, 135, 161 a 172 mil. Kč v roce 2010. Čili v součtu za rok 2010 728 mil. Kč poskytl stát na výkon bezplatné právní pomoci. Minimálně tuto částku musí pochopitelně investovat i do budoucího projektu bezplatné právní pomoci.

Jak jsem uváděl již na počátku, smyslem zajištění určité spravedlnosti mezi jednotlivými poskytovateli je určitá nivelizace odměn, čili představuji si to tak, že tam, kde advokátní tarif stanoví poměrně vysoké částky za zastupování v řízeních, jejichž předmětem je žaloba o zaplacení peněžité částky, tak tam by ty odměny měly být poměrně výrazně sníženy. Naopak tam, kde advokátní tarif vychází z paušálních hodnot věci, např. v rodinněprávních agendách, v opatrovnických a mnoha dalších, zbavení způsobilosti k úkonům atd., tak tam již dnes ty částky poskytované tarifem jsou na úrovni stokorun či řádu 1000 Kč za jeden úkon právní služby, což jsou v zásadě dvě hodiny práce nebo jedno kvalifikované podání advokáta. A tam je zřejmě patrné, že zde příliš prostoru pro snižování není, aby vůbec ta úprava měla své adresáty.

A to jsem neřekl, řeknu to možná na závěr, pokud jde o poskytovatele, tak návrh zákona nepočítá s tím, že by kohokoli do systému bezplatné právní pomoci nutil. Ten systém má být vytvořen na bázi dobrovolnosti, čili nabízí se zde advokátům možnost se zapsat, podobně jako je to mu dnes u advokátů, obhájců ex offo pro účely trestního řízení. Ten, kdo nechce, ten ustanovován není, ten, kdo chce, je zapsán a měl by být ustanovován spravedlivě na základě určitého kolečka, pořadníku, který vedou okresní a krajské soudy. Totéž pokud se týká nevládních organizací i dalších poskytovatelů právních služeb.

Čili tolik, co jsem měl na srdci a děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Pane náměstku, děkuji za představení věcného záměru zákona. Vy jste zmínil, že určitě velkou úlohu budou mít advokáti. A tak si myslím, že je prostor na to, abychom si poslechli zástupce advokátní profese, pana Pavla Uhla.

Pavel Uhl: Dobrý den, já se jmenuji Pavel Uhl a jsem advokát jedné z pražských kanceláří. Tady bych se pokusil jen stručně naznačit optiku, jakou se kouká naprostá většina advokacie nebo já na otázku bezplatné právní pomoci.

Každý advokát, který se v současné době věnuje advokacii, se dříve či později setkává s problematikou buďto bezplatné právní pomoci nebo právní pomoci, která je nějakým způsobem požadována státem nebo státem hrazena nebo státem ukládána. A dříve či později dospěje k poznání, že většina těchto případů se významným způsobem liší od toho, co je obvyklým způsobem práce advokacie.

Čím je ten rozdíl dán? Kdybychom se měli vrátit k té hlavní myšlence mého předřečníka, tzn. že stát je zde povinen zajistit určitou právní pomoc osobám, které si ji nemohou dovolit, tak já bych si zde dovolil zmínit své osobní poznání, totiž to, že ten práh, který brání určitým lidem dostat se k právní pomoci, není pouze prahem finančním, ale lze zde mluvit ještě o dalších dvou faktorech, které tento přístup do značné míry omezují. Mám teď na mysli přístup k obvyklým právním službám. Je to jednak skutečnost, že někteří lidé nemají dostatek kompetencí k tomu, aby byli schopni řešit některé své problémy. A potom existují také lidé, kteří nemají dostatečný sociální kapitál, aby se dostali k obvyklým formám právní pomoci.

Co to znamená? Tyto dva faktory do značné míry korelují s tím finančním nedostatkem, ale jsou samostatnými problémy, na které by ta nová právní úprava měla reagovat a neměla by řešit pouze tu finanční stránku věci, tzn. každý z vás, asi jste se už někdy setkali s nějakým právním problémem nebo jste viděli někoho ve svém okolí, jak má právní problém, aby ten člověk neměl třeba dostatek prostředků, tak se zeptá nějakého známého, příbuzného, který je někde podnikový právník, nebo se obrátil na vás, pokud je to právník, a tento problém více či méně úspěšně vyřešil nebo ho třeba řešil, ale řešit se nedal s pomocí, kterou bychom mohli nazvat „podpora sociálního kapitálu“, tzn. vztahová síť, ve které se ten člověk nachází. To je obvyklý model, který si do značné míry ani neuvědomujeme, protože je součástí naší sociální reality natolik, že jej považujeme za samozřejmý. Ale existují zde skupiny obyvatel, které tento sociální kapitál prostě nemají a jsou odstřihnuty od běžného množství nějakých podpůrných funkcí vztahové sítě této společnosti, a tím jsou zároveň handicapováni. Tzn. že advokát, když se dostane k nějakému takovému problému, je mu někdo přidělen nebo se k němu dostane třeba ve spolupráci s nějakou normální organizací, tak zjišťuje, nejenže ten člověk není finančně dostatečně vybaven k tomu, aby mu tu práci zaplatil, ale zjišťuje také, že v těch sociálních a právních vztazích je natolik ztracen, že ten jeho problém má zcela jinou dimenzi. Tzn. že ten způsob poskytnutí té právní pomoci je výrazně jiný.

Já jsem se ve své praxi setkal s několika formami právní pomoci. Stalo se mi, že mi byl Českou advokátní komorou někdo přidělen k tomu, abych mu poskytl právní pomoc. Bylo to řízením trestním. Byl jsem několikrát ustanoven opatrovníkem, byl jsem ustanoven jako obhájce. A dlouhou dobu jsem spolupracoval nebo dnes ještě spolupracuji s jednou nevládní organizací na poskytování právní pomoci v návaznosti na jiné sociální služby. Za jednoznačně nejefektivnější způsob poskytování té právní pomoci a to i z hlediska advokacie, kdy ten advokát se může věnovat maximálně té práci právní a neřešit jiné aspekty z komplexu problémů toho klienta, což jej do značné míry i vysiluje, je právě ta spolupráce v návaznosti na jiný typ služby, a to nejspíše služby sociální. Může to ale i být jiná podobná služba. A z tohoto důvodu si myslím, že v případě nějakého konceptuálnějšího uvažování o podobách právní pomoci by se měly posilovat ty prvky poskytování právní pomoci tak, aby ta právní pomoc byla poskytována v návaznosti na jiné formy pomoci a aby ten advokát měl v té pomoci někdy i nějakého partnera, který je třeba sociální pracovník a dokáže vykomunikovat s tím klientem některé problémy, které on sám vykomunikovat nedokáže nebo nedokáže identifikovat, že ve skutečnosti se navenek tváří jako problém právní, ale pak se za tím ukáže nějaký problém jiný. Tzn. že do budoucna si myslím, že je zde hlavním úkolem té nové právní úpravy odstranit tu do značné míry psychologickou bariéru, které v dnešní době existuje mezi tím, co se vnímá jako čistá advokacie a těmi jinými pomáhajícími profesemi.

Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkuji panu Uhlovi za jeho nastínění toho, jak to vidí advokáti. A teď poprosím paní Mgr. Kateřinu Valachovou, která je vedoucí právního oddělení Kanceláře ombudsmana, kde určitě také určitě přicházejí často do styku s lidmi, kteří právní pomoc potřebují.

Kateřina Valachová: Dobrý den, dámy a pánové, já bych vám ráda představila zkušenosti veřejného ochránce práv, co se týká právního poradenství, které jednak sám poskytuje, ale také jeho zkušenosti související s řešením podnětů, se kterými se na něho lidé obracejí a s jakými problémy se potýkají.

Veřejný ochránce práv prošetřuje jednak zákonnost postupu úřadů na základě podnětu stěžovatelů, občanů, kteří se na něj obrátí. Dále poskytuje pomoc obětem diskriminace a také v neposlední řadě vykonává dohled nad místy, kde jsou lidé omezeni na osobní svobodě. Můžete si typicky představit věznice, ale také například domovy pro seniory nebo dětské domovy, kde jsou lidé omezeni nikoli de iure, ale de facto

Ve všech těchto agendách se na ochránce obracejí lidé se žádostí o pomoc a on jim poskytuje právní poradenství. Veřejný ochránce práv není advokátem, nicméně v průběhu svého šetření postupu úřadu je jeho výsledkem jakési právní stanovisko, které lidé často, pokud úřad sám dobrovolně na základě tohoto stanoviska ombudsmana nesjedná nápravu, používají v rámci svých následujících soudních sporů v rámci správního soudnictví.

Podotýkám, že z poznatku ochránce vyplývá, že lidé, a to i s vyšším nebo dokonce vysokoškolským vzděláním nejsou dostatečně obeznámeni se svými procesními právy z hlediska obrany vůči nezákonnému postupu úřadu, natož aby byli dostatečně seznámeni s hmotněprávní úpravou.

Co se týká procesních práv, můžeme říci, že stále činí obrovský problém, aby lidé vůbec rozeznali, jestli jsou nebo nejsou účastníky řízení, jestli byli opomenuti, jestli jim bylo správně doručováno, jaké opravné prostředky mají do rozhodnutí úřadu podat. Pořád činí problémy i problematika uplatnění koncentrace ve správním řízení. Někdy lidé nerozumí, že pokud určitý čas promeškají, že následně jejich oprávněné námitky již úřad nevezme v potaz, a stane se tak zákonně.

Pokud si lidé něco osvojili z hlediska procesní obrany v rámci správních řízení, tak je to podávání žádosti o informace a také podávání trestních oznámení. Domnívám se, že všichni, jak tady sedíme, je nám jasné, že tyto prostředky obrany, aniž bychom je chtěli nějak dehonestovat, samozřejmě nikdy nepovedou již k vydání zákonného správního rozhodnutí, pokud v rámci toho správního řízení něco lidé udělali chybně, na něco zapomněli. Nepovede to ke kýženému cíli, nepovede to k vydání zákonného správního rozhodnutí.

Co je alarmující, je to, že lidé všeobecně, a podotýkám znovu, i lidé, kteří jsou vzděláni nikoli tedy v oboru práva, ale jsou to lidé vzdělaní, tak nejsou všeobecně uvědoměni o tom, že existuje možnost podat správní žalobu do pravomocného správního rozhodnutí. Většina z lidí si chybně interpretuje poučení v rámci odvolacího rozhodnutí, kde je napsáno, že proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. A to pro ně znamená, že je to konečné, úředně dané, a již nerozumí tomu, že se mohou obrátit ke správnímu soudnictví.

Co se týče znalosti hmotněprávní úpravy v agendě veřejné správy, tj. do jaké míry lidé jsou obeznámeni se svými právy např. v agendě sociálního zabezpečení, stavebního řádu, životního prostředí, veřejného pořádku, evidence obyvatel apod., i zde je povědomí lidí poměrně nízké. Způsobuje to samozřejmě jednak častá změna právní úpravy, ale, a to je praktická okolnost, i to, že s řadou situací, např. se získáním stavebního povolení na výstavbu rodinného domu, se lidé setkávají většinou pouze 1x za život, takže i v běžném životě nezískají tu zkušenost, na co si mají dát pozor.

Za zmínku stojí také to, že nepříliš funkční a účinné se jeví sociální poradenství, které mají úřady poskytovat a kterým se zaklínají všechna úvodní ustanovení základních hlavních sociálních předpisů. Je třeba říci, že právní poradenství, není-li včasné, aktivní, přístupné a kvalifikované, nemá z hlediska naplnění ústavního požadavku zajištění právní pomoci žádného významu.

V agendě veřejné správy si dovolím uzavřít, že zde existuje ústavní deficit zajištění dostupné právní pomoci ve správním řízení, což do velké míry ovlivňuje i počet správních žalob, které jsou v jednotlivých agendách podávány, i jejich úspěšnost. A způsobuje to také určitou absenci žádoucí judikatury vyšších soudů včetně soudu Ústavního. Zde bych zmínila, že je to zvláště patrné v agendě sociálního zabezpečení. A z hlediska ústavní roviny v absenci judikatury sociálních práv. Ta je velmi poskrovná. Pokud se Ústavní soud v minulosti nějakým způsobem komplexně vyjadřoval k sociálním právům, tak tak paradoxně činil ne na základě ústavních stížností jednotlivců, ale v rámci abstraktní kontroly zákonnosti.

Poslední poznámka v agendě veřejné správy, slýcháváme to totiž často, my právníci, často se zaklínají v agendě veřejné správy někteří tím, že platí zde zásada vigilantibus scripta iura, právo přeje bdělým. Tady bych chtěla říci, že samozřejmě tato zásada v žádném případě nemůže být aplikována na právo veřejné, kde občané mají nepochybné právo na to, aby veřejná správa primárně vůči nim postupovala zákonně a aby to nebylo na občanovi, aby si vybojoval zákonné rozhodnutí a zákony postoupil za 10 let u Ústavního soudu.

Kromě agend, které jsou v působnosti ombudsmana a jejichž závěry jsem nyní definovala, činí bezmála 43 % podání ombudsmanovi, ta podání, která ombudsman vůbec řešit správně nemá. Jsou to záležitosti problematiky bytového práva, problematiky převodu nemovitostí, exekucí. Nicméně i zde se ombudsman snaží poskytnout lidem základní právní poradenství.

Tady jsem se rozhodla vám zmínit pouze několik statistických dat. Např. je velmi zajímavé, že za 10 let ombudsman obdržel poměrně málo podnětů týkajících se pracovněprávní agendy, byť se to týká každého z nás. Je to zhruba pouze asi 200 podnětů ročně. Domníváme se, že důvodem toho je přítomnost odborů a poskytování pracovněprávního poradenství prostřednictvím jejich poměrně husté sítě. Nejvíce naopak ombudsman obdržel podání v rámci soukromého práva v občanskoprávních věcech. A tam dochází ke stálému mírnému nárůstu. Co se týče exekucí, tam mohu zmínit, že ombudsman zaznamenal pokles těchto stížností asi o 40 % v roce 2009 a 2010, což jsme přičítali tomu, že Exekutorská komora přistoupila k poskytování poradenství na určitých exekučních pobočkách. Nicméně bohužel v roce 2011, pokud bude nápad pokračovat, tak se vrátíme na tu úroveň roku 2008. Co se děje, nedokážeme přesně interpretovat, nicméně i s tímto statistickým zjištěním pracujeme.

Mohu uzavřít, že co se týká soukromého práva, tak co chybí, je včasnost právní rady. Stávající systém, jak ho zmiňoval náměstek ministra spravedlnosti, totiž reaguje do určité míry v zásadě efektivně až na situaci, kdy je vedeno soudní řízení. To je ten režim ustanovování zástupců. Lidé však potřebují pomoci v situaci, kdy problém řeší. A ta včasnost rady je dost důležitá z hlediska toho, do jaké míry se jim podaří jejich práva ochránit. My se setkáváme s tím, že Advokátní komora poskytuje jakési základní informativní rady prostřednictvím oblastních poboček. To jsou ale rady většinou „ano, máte možnost podat správní žalobu, tak ji podejte, ale to je běžná advokátní služba“. A potom u té běžné advokátní služby, pokud je člověk, řeknu to na rovinu, chudý, nemá na to, aby si tu advokátní službu zaplatil, tak tam se dostane do toho režimu, o kterém hovořil pan náměstek, a to je to, že zkrátka musí splnit podmínky osvobození od soudních poplatků. A pak se vůbec budeme bavit o tom, jestli mu bude právní zástupce ustanoven. A tady máme konkrétní zkušenost, že kdokoli vlastní nemovitost, 80letá babička potřebuje poradit v nějaké právní věci, má nějaký domeček na spadnutí v obci o 100 obyvatelích, tak i jen přítomnost vlastnictví této nemovitosti způsobí, že tento test nepřekoná.

Domníváme se tedy, že existuje zjevná nedostupnost právní pomoci v běžných věcech občanů, do určité míry z pohledu advokáta, doufám, že přítomné advokáty neurazím, v takových věcech, které bych označila za bagatelní.

Svůj příspěvek bych uzavřela dvěma glosami. Jednak bych tu chtěla vzpomenout pana doktora Motejla a říci, že on sám měl názor, že služba pro bono je součástí advokátní služby. Je v ní obsažena, nemusí být zvláště placena. A co se týká toho, co tu také bylo zmíněno, protože samozřejmě komplexní systém bezplatné právní pomoci bude stát peníze, to je jasné, chci říci odvážnou myšlenku. Doufám, že ne až tak odvážnou, jsem-li na půdě jedné z komor Parlamentu ČR, a to sice to, že určité hodnoty demokratického právního státu nelze vyčíslovat a nelze se bavit o tom, do jaké míry mají nebo nemají dopad na státní rozpočet. Domnívám se, že dostupnost právní pomoci je takovouto hodnotou.

Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkujeme za zkušenosti z Kanceláře ombudsmana. Zazněla důležitá informace, že skutečně chybí ta pomoc, kterou bych shrnula jako poradenství. A právě tím se hodně často zabývají neziskové organizace. Proto teď poprosím pana doktora Ondřeje Načeradského z občanského sdružení Společnou cestou, aby nám přiblížil, jak celou problematiku vnímají právě neziskové organizace.

Ondřej Načeradský: Dobrý den, vážené dámy, vážení pánové. Opravdu si dovolím navázat tam, kde skončili moji předřečníci a předřečnice, a totiž v tom, že náš současný právní systém zajištění právní pomoci ve smyslu bezplatné právní pomoci či pomoci za sníženou sazbu řeší primárně ohledně řízení. Příslušná ustanovení najdeme v občanském soudním řádu, trestním řádu, nenajdeme je třeba ve správním řádu, ale vždy zde řešíme otázku zastoupení v řízení. Problém je, že běžný občan, s kterým se např. můžeme setkat v praxi neziskových organizací, často nemá nejmenší ponětí, jak vůbec se do takového řízení dostat či jaké řízení má správně zahájit. Není výjimkou, že do poradny přijde občan ohledně odmítnutí jeho……

……nevyhovujícího rozsudku z jeho pohledu, z hlediska zamítnutí odvolání apod. A při prostudování věci je zjištěno, že se pokoušel své právo hájit způsobem a v rámci právního systému, který je z pohledu právníka zcela nesmyslný. Problém je, že běžný občan není právníkem a jeho právní povědomí bývá často velmi omezené, ne-li zcela zničené v důsledku nějaké převratné právní změny. A proto se opravdu domnívám, že máme-li hovořit o nejen právu na zastoupení v rámci procesu, ale o právu na přístup ke spravedlnosti, k tomu, aby občan se opravdu mohl domáhat, aby jeho práva chránily nezávislé soudy, tak musíme řešit otázku té prvotní právní pomoci, která určí, jakým způsobem se vůbec bude daný případ odvíjet dál.

Nebudu tu již dále opakovat nic k 1. a 2. bodu ohledně zajišťování právní pomoci v procesních předpisech a Advokátní komorou, ale dovolím si upozornit, že zde existují ještě další dva okruhy, přes které se může občan k právní pomoci dostat.

Ve svém osobním projevu jsem si pod číslovkou 3 připravil problematiku zákona o sociálních službách, kde pod odborným poradenstvím najdeme také poradenství v oblasti práva. Je mi to oblast blízká, vždyť konec konců i já jsem jednak právníkem a na druhé straně i sociálním pracovníkem, který v té první linii řeší situace lidí, kteří ještě vůbec nemají představu, zda a jaké právní řešení jejich situace má.

Problém s touto službou je několikerý. Zaprvé se jedná o službu zcela závislou na dotační politice státu, jelikož v současnosti není v silách např. organizace nabízející právní poradenství zajistit si dostatečné financování z nezávislých zdrojů typu subjekty obchodního charakteru, typu soukromých dárců apod.

Zadruhé neexistuje zde žádná ucelená koncepce a systém, jak zajištění odborného poradenství v oblasti práva má fungovat. Je v zásadě věcí jednotlivých poskytovatelů, jak si nastaví oblast svého působení a jak si vymezí cílovou skupinu. Popravdě, podívám-li se do ČR, najdu zde Asociaci občanských poraden, která se do určité míry pokouší vytvořit všeobjímající a celorepublikový systém, zajišťující široký záběr právních oblastí i sociálních služeb, které je schopna řešit, ale jinak jde často o velmi specifické organizace, které jsou zaměřeny na určitou úzkou oblast a je pouze věcí odborníka, aby dokázal určit, jestli problém daného klienta může řešit specializovaná organizace či nikoliv. Např. když si vezmu něco známějšího, Bílý kruh bezpečí. Organizace pro pomoc obětem trestné činnosti, která má širokou působnost. Vedle můžeme najít jinou organizaci, která je zaměřena úzce pouze na problematiku domácího násilí. Jinde organizaci zaměřenou úzce na problematiku obchodování s lidmi. Chce-li člověk, který nemá přílišný přehled o tom, jak situaci řešit, najít, kam má jít, tak potřebuje být vlastně velkým odborníkem, aby dokázal klasifikovat, do kterého šuplíčku spadá jeho situace a za kterou z těchto specializovaných organizací má jít. Tento deficit se do určité míry snaží řešit klauzule v zákoně o sociálních službách, podle které základní poradenství spočívající mj. v odkazu na jinou kompetentní organizaci má poskytnout každý poskytovatel sociálních služeb. Ovšem i to je popravdě velmi vysoký a náročný požadavek vůči sociálním pracovníkům, protože mít kompletní přehled o všech organizacích, které v ČR působí, by byl zcela nadlidský výkon.

Jako čtvrtou oblast jsem si vymezil „ostatní“. Jde o to, že najdeme zde spoustu subjektů, které nabízejí právní pomoc, byť nespadají pod 1., 2., ani 3. kategorii. Např. zde bylo již zmíněno, že Exekutorská komora ČR spustila projekt poraden, které radí občanům, kteří se dostali do zadlužení a do exekucí. Můžeme zde najít poradny politických stran, obcí, jiných dalších subjektů, ať již to dělají v rámci PR své podnikatelské činnosti nebo v rámci financování zahraničního projektu apod.

Jak se tak dívám na hodinky, čas vymezený pro můj projev už byl překročen, takže si dovolím jen stručně v závěru shrnout, že včasná právní pomoc, to není jen otázka kompenzace deficitu právního povědomí společnosti. Ona je to i záležitost ekonomická, protože pokud daný občan má znalosti na to, že má podávat trestní oznámení, jak již tady bylo zmíněno, ví, že může podat žalobu, ale vůbec netuší jak, komu, tak dokáže zaměstnat obrovské množství lidí na kompetentních i nekompetentních institucích, je napsáno obrovské množství papíru a strávena spousta času, jen aby se procesně řeklo „vy to děláte špatně, takhle svá práva chránit nemůžete“. Jsem přesvědčen, že nastavení právního systému, který nabídne srozumitelnou a jasnou orientaci už v počátku řešení problému, bude ve skutečnosti velká úspora státních financí.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Já děkuji za přesné dodržování času panu doktoru Načeradskému, a samozřejmě také za představení toho, jak on vnímá, pokud si to tak mohu dovolit shrnout, džungli možností, které tady jsou. Znělo to, jako že tady těch možností je tu skutečně hodně, ale je těžké se v nich vyznat. A takže nás teď bude určitě zajímat, co v tom změní nebo co by v tom mohl změnit zákon o zajištění právní pomoci. Poprosím o odpověď na tuto otázku pana doktora Martina Škopa z Právnické fakulty Masarykovy univerzity.

Martin Škop: Dobrý den, dámy a pánové, já se pokusím vám představit tu základní koncepci věcného záměru zákona o zajištění právní pomoci nebo o té tzv. bezplatné právní pomoci. Jednak si dovolím shrnout to spíše do těch základních tezí a bodů, které ten zákon směřuje. Čili pokusím se vysvětlit, proč něco ten zákon chce řešit a jakým způsobem to má zajistit, zabezpečit. Čili se nebudu pouštět do těch úplných detailů, na to, omlouvám se, není dostatek času. Ale také si myslím, že to není podstatné. Je to záměr. Čili jde o to, bavit se o tom směru, bavit se o těch základních bodech, které provází tuto formu právní regulace.

A možná ještě jedna věc, já si dovolím, než přejdu k tomu samotnému věcnému záměru, začít trošku ironicky, protože to, co jsem poslouchal, se mi samozřejmě všechno líbí. Je to všechno skvělé, ale mám pro to jedno jediné řešení. Vůbec, ale vůbec nedělejme žádný zákon o bezplatné právní pomoci, ale zjednodušme právní řád. Úplně ideální, každý tomu bude rozumět, bude to skvělé. Takže toto je zbytečná práce, pojďme to zjednodušit. Ano, dosti ironie, to prostě nejde, a kdybychom se o to pokoušeli, stejně to vůbec nikam nepovede, zkušenosti jsou v tomto směru velmi tragické.

Teď se dostávám k samotnému věcnému záměru. Ten účel je samozřejmě poskytovat právní pomoc. To tady zaznělo a to je poměrně jednoduché. A jde o to opravdu, přivést, jak se velice často říká, ty lidi, případně ty osoby v právním smyslu, které nemohou z různých důvodů, a nemusí to opravdu, jak říkal tady doktor Uhl, být jen z finančních důvodů. Tak ti, kteří nemohou stanout tváří v tvář zákonu a nebo právu, tak tyto předvést před ten zákon a říci: „Podívejte, toto jsou vaše práva a takto s nimi vy můžete nakládat.“ Proto poradenství, proto i pomoc v řízení. Důležité složky tohoto věcného záměru.

Samozřejmě s tím souvisí i to, že jde o to, poskytnout určitý standard té právní pomoci. Tzn. ta právní pomoc má být taková a ne že prostě „ano, já vám možná tady někde něco řeknu, nějak zhruba“, ale ne, „právní pomoc má vypadat takto a já vám ji poskytnu co nejlépe a samozřejmě kvalifikovaným způsobem“, což má svůj dopad i v tom sjednocení úpravy. Je potřeba to sjednotit a otevřít další cesty, které jsou zatím uzavřené a brání tomu přístupu k právu. Já záměrně neříkám „spravedlnosti“, ale spíše „právu“, protože spravedlnost je velmi zneužívaným pojmem i v této souvislosti.

Samozřejmě tím dalším důvodem, pro který ten zákon vzniká, je zajištění toho poradenství, které jak tady potvrdila doktorka Valachová, může empiricky, mají tedy zjištěno, může vést opravdu k tomu snížení počtu sporů, což je velmi důležité. Ono to zní možná banálně, ale pro celý ten systém je to velmi důležité. Ale přitom na druhou stranu ten počet sporů se může snížit. Ale do těch sporů se mohou dostat ti, kteří se tam nedostanou, což pro právo je velmi důležité. To není nástroj pro nějakou elitní skupinu, která se s tím bude nějakým specifickým způsobem zabývat, ale je tady pro všechny. A pokud tam určitá skupina není, tak my nevíme, jaké to právo je. A v tu chvíli je opravdu velmi důležité otevřít to opravdu každému.

Dalším účelem je samozřejmě změna toho systému vzdělávání, protože je opět důležité i ty, kteří se právem budou profesně zabývat, naučit s ním nakládat způsobem, který je akceptovatelný pro všechny, ne jen pro nějakou vybranou úzkou skupinu. Každopádně, to je však velmi důležité, zákon není a nemá být žádným filtrem, který by říkal: „Vy jste na tom špatně, tak vám tady něco poradím, ale dál už, prosím vás, nechoďte, už ne, už to nemá smysl, v žádném případě ne.“ Tohle je někdy s tím spojováno, ale žádný filtr to být nemá, není to toho účelem. Proto se domnívám, že i to nastavení těch podmínek, které věcný záměr neřeší, které musí splnit ti, kteří tu pomoc dostanou, by mělo být velmi volné, protože vždy je lepší tu pomoc poskytnout, než odmítnout a říci někomu: „Tak vám tedy prostě ne, protože jste nějaký hraniční případ nebo jste strašně bohatý, máte holt ten dům. Sice je to sbor, ale prostě máte.“ Takže ne, raději více než méně. To je samozřejmě ten účel.

Tím dalším bodem, který ten věcný záměr zákona řeší, je, co to vůbec právní pomoc je. A rozděluje, samozřejmě definuje, ano, právní pomoc je poskytování právních služeb podle toho zákona, který se tu připravuje, podle kterého tu máme věcný záměr. A spočívá také v sepisování listin, jak už jsem několikrát řekl, v poradenství, a samozřejmě i v zastupování a té pomoci v řízení před soudy, orgány státní správy, tedy obecně před orgány veřejné správy. A pochopitelně konání úkonů s tím souvisejících. Takže jde o to, jak jsem zase říkal, přivést tu pomoc až před Ústavní soud. Nabídnout ji ve správním řízení, což jsou možnosti, které dnes fakticky existují. A jsou využívány těmi žadateli. Ale teď jde o to, dát jim nějaký právní limit, dát jim nějaký určitý tvar. To je samozřejmě velmi důležité a tím se může zabezpečit i vyšší standard.

Ta pomoc se rozděluje do dvou úrovní, kdy první je ta základní pomoc a spočívá právě v tom poskytování poradenství a sepisování jednoduchých listin. Potřebuji sepsat smlouvu, potřebuji sepsat nějaké podání, ano, tu pomoc, kdo poskytne, tak v tu chvíli na základní úrovni.

Ta rozšířená úroveň už spočívá v zastupování, v tom, že bude ten žadatel o tuto pomoc, případně ten, kdo ji využije, ten příjemce té pomoci, už bude někým zastoupen, který mu poskytne všechno, co poskytuje obvykle v tom řízení advokát „opravdu, teď vám radím, udělejte tohle, uděláme tohle“, takže to už je pomoc bezprostředně v tom řízení.

Důležité v této souvislosti je také říci, že příjemcem té pomoci je každý. Tedy opravdu každý, tzn. není možné to omezit jen na fyzické osoby, ale je důležité tuto pomoc poskytnout i právnickým osobám. I ty se mohou dostat do situace, která vyžaduje právní pomoc podle tohoto zákona. A tím, když říkám „každý“, si myslím také to, že velmi často se ten zákon spojuje právě jen s těmi, kteří jsou sociálně vyloučeni, ti, kteří nemají buď dostatek sociálního, kulturního nebo i finančního kapitálu k tomu, dostat se k té kvalifikované pomoci. Ne. Tím, že je tu to „každý“, se myslí to, že každý se do té situace může dostat. Každý tam může být žadatelem o tuto pomoc a tím pádem to nemůžeme omezovat, že je to opravdu jen pro někoho. Každý v té situaci může být.

Co se týká poskytovatelů právní pomoci, v prvé řadě se mezi poskytovatele právní pomoci zapisují osoby na svou žádost tak, jak už říkal doktor Korbel, je to opravdu dobrovolný zápis do tzv. registru poskytovatelů bezplatné právní pomoci. Ten registr vede ministerstvo spravedlnosti. A v první řadě tam jde o tu evidenci. Tzn. zjistit, kdo, jakou právní pomoc poskytuje, zda ji poskytuje jen na té základní úrovni a nebo zda ji poskytuje také na té rozšířené úrovni a případně jakou specializaci má, protože když teď hned se dostanu k těm osobám zapsaným v tom registru na vlastní žádost, tak jsou to samozřejmě advokáti, těch se bohužel nezbavíme, takže rozhodně tam spadají. Další osoby vykonávající speciální právní poradenství podle zvláštních zákonů, tzn. opět ti zmínění patentoví zástupci, daňoví poradci, notáři, případně další subjekty, kterým zákon umožňuje poskytování této služby, nevládní neziskové organizace a vysoké školy, které poskytují vzdělání v magisterském studijním programu Právo a právní věda.

Když se zaměřím jak na ty advokáty, tak na ty jiné speciální subjekty i ty nevládní neziskové organizace, ne každý z těchto subjektů je specializovaný na celou oblast práva. Oblast práva je systém. Je to komplexní jev, asi bych se nebál říci. A je jasné, že není možné, aby kdokoli obsáhl celý právní řád. Sice neznalost práva neomlouvá, ale prostě nedokáže to někdo. Proto je možnost v tom registru si vyznačit „poskytuji právní poradenství v této oblasti, zaměřuji se na tento typ sporů, případně jako notář mohu řešit třeba jen toto“. Samozřejmě nevládní neziskové organizace to mají velmi podobné.

A ještě jeden takový bod právě u těchto neziskových organizací. Je potřeba si uvědomit, že velice často ve specifických oblastech tyto subjekty jsou schopny poskytnout právní pomoc mnohem lépe, než poskytne advokát. Z prostého důvodu. Není to zajímavé pro advokacii, není to pro ni tím primárním. Čili tyto subjekty jsou schopny tuto pomoc poskytnout velmi kvalifikovaně, ale třeba jen v té své oblasti. Čili pokud orgán veřejné správy, který bude rozhodovat o té právní pomoci, řekne: „Tak, prosím vás, běžte k této neziskové organizaci, protože máte třeba spor týkající se rodinného práva,“ tak ten žadatel, později příjemce, tam přijde a řekne: „Tak, prosím vás, něco mi poraďte.“ A organizace řekne: „No, to je mi hrozně líto, ale já tomu opravdu nerozumím, je to strašně smutné, ale pomoci vám nemohu.“ Čili ten registr má předcházet právě těmto věcem a má informovat o tom, kdo a v jaké oblasti práva tuto pomoc bude poskytovat. Důležité u toho také je, v jakém rozsahu, protože lze omezit rozsah poskytované právní pomoci podle určitých hodin tak, aby prostě u někoho, a asi si dovedeme představit, že si tam nějaký mediálně známý právník, případně mediálně známá organizace dá jakousi právní pomoc, mohou být u ní fronty. O to nejde. Nejde o to, někoho takto příliš zatěžovat. Ale stanovit ano, budu to poskytovat odtud dotud. Samozřejmě s určitým minimálním rozsahem. Ne že tam budu mít hodiny a dám si to hned jako známku, tak jsem poskytovatel právní pomoci. To by bylo velmi neúčelné.

Co se týká vysokých škol, tak zákon v tomto smyslu myslí zejm. na tzv. klinické vzdělávání, aby i studentům se dostalo samozřejmě pod kvalifikovaným vedením určité informace o tom, jak to s právem opravdu chodí ve skutečnosti. Proto vysoké školy jsou omezeny pouze na tu základní úroveň právní pomoci, pokud nespadnou do jiné kategorie, což se sice stát může, ale primárně se to nepředpokládá, tak nejsou určeny k tomu, aby poskytovaly už tu kvalifikovanou pomoc v určitém řízení. To ne.

Samozřejmě je tady ještě jedna důležitá věc, ten, kdo bude chtít poskytovat tu rozšířenou, je to určitý bonus zejm. vzhledem k financování, trošku úsměvně, tak musí poskytovat tu základní. Nelze si vzít jen tu určitou část a tu využívat.

Potom jsou další subjekty, které už v tom seznamu nejsou dobrovolně. A není to tak úplně dobrovolné, ale souvisí to s jejich vzděláváním. Takže jsou to opravdu subjekty, které se připravují na výkon budoucího právního povolání jako čekatelé, koncipienti a další podobné subjekty. Ti jsou tam zapsáni právě proto, aby poskytovali pomoc, ale nejen, ale také aby se seznámili s různými dalšími spory, s jinými činnostmi, které jim třeba ten jejich advokát není schopen úplně zabezpečit. Takže aby se zvyšovalo jejich poznání práva a jejich schopnost reagovat na případy, které jsou a velmi často budou spíše z těch problematických skupin, myslím problematických v tom, že nedokážou velmi často popsat, v čem ten problém je. Je to velmi často záležitost jazyka, proto se s těmito lidmi musí seznámit, aby se naučili jim porozumět a naučili se jim poskytnout tu nejlepší možnou pomoc. Proto je to důležité.

Může docházet k určitému konfliktu zejména, který se týká nezávislosti u justičních čekatelů, případně u těch, kteří budou chtít být soudci. Čili ten zákon jednak se posléze musí vypořádat s touto možnou zaujatostí, ale také se tady počítá s tím, že tito justiční čekatelé budou tu pomoc poskytovat u VŠ, případně neziskových organizací. Samozřejmě. Zejm. z toho důvodu, aby se dostali i do jiného typu práce, ale aby to také nebylo přílišné spojení s nějakým advokátním subjektem.

U tohoto je možná velmi důležité poznamenat, že toto vzdělávání má za cíl, tato součást toho zákona, má za cíl ukázat, že právo je především praxe, jak říká třeba Holmes. A nejenže je praxe, ale to právo se projevuje tím, že se vepisuje až do těl lidí. A právě proto tento zákon musí toto nejen v rámci poskytování pomoci, ale i v rámci přípravy těch, kteří se tím budou chtít zabývat, musí vyřešit. O tom mluvil doktor Korbel, takže čistě jen připomínám.

A znovu se možná vrátím k té základní právní pomoci, abych od té obecné pomoci poskytovatelů se dostal už k těm specifickým částem. Základní právní pomoc, připomenu, sepisování jednoduchých listin, jednoduché poradenství. Před řízením upozorňují „ano, můžete postupovat tímto způsobem, můžete udělat třeba toto, pojďme třeba to spolu udělat“. O poskytnutí této pomoci, na té základní úrovni, rozhoduje poskytovatel sám. Tzn. ten řekne: „Ano, tu pomoc vám poskytnu, tu pomoc vám neposkytnu.“ Pak existují samozřejmě proti tomu opravné prostředky. A důležité je také zmínit, že odmítnout poskytnutí pomoci na té základní úrovni lze pouze z předem stanovených důvodů. Např. vyčerpal jsem svůj limit, nespecializuji se. A nebo v některých případech, neplatí to zejm. u té základní pomoci, ale už to připomenu teď, týká se to zejm. té rozšířené úrovně právní pomoci, může se jednat o zjevně bezúspěšný spor, což může vyvolávat určité nejasnosti, možná i určité spory, ale jde čistě o to, vyloučit spory, u kterých např. došlo už k promlčení na té úrovni, že prostě nelze s tím řízením skutečně nic dělat. Takže to je jeden z těch případů zjevně bezúspěšného sporu, kde opravdu objektivně existuje možnost, výsledek je předvídatelný v tom, že to nemůže dopadnout tak, jak ten žadatel žádá. Přičemž nic, podle toho zákona, nebrání tomu tu pomoc poskytnout i v tomto případě. Samozřejmě ne. A týká se to i té základní úrovně.

Samozřejmě je také potřeba upozornit, že když někdo třeba, bude to jen krátká porada nebo něco podobného, vůbec se nemusí jednat o pomoc podle tohoto zákona, na tom se nic nemění. To, jaká je praxe dnes, může zůstat stejná, čili nebudu si to nikde dál účtovat, nebudu o tom vést jakýkoli záznam, nebudu dělat nic, prostě vám poradím a můžeme se rozejít. Tuto faktickou stránku právní pomoci ten zákon samozřejmě nemůže zakázat. Zejm. z toho důvodu, že vůbec nechce. A když to někdo takto poskytuje, bude to poskytovat samozřejmě dál, ale třeba u té rozšířené úrovně prostě nedostane za to žádnou náhradu. A nebude mít určité výhody, které slibuje tento zákon. Takže na tom se samozřejmě vůbec nic nemění. To je ta základní úroveň právní pomoci.

Ta rozšířená, ta už je, ještě jednou připomenu tu pomoc v řízeních, kdy je důležité připomenout, že tady o poskytnutí té právní pomoci už rozhoduje orgán veřejné správy, před kterým se to řízení vede. Není to už ten poskytovatel sám, ale má tady svou významnou úlohu v tom, že žadatel se s ním může dopředu domluvit, že on bude tím, kdo tu pomoc poskytne. Čili nebude to ten orgán, který řekne: „Tak, a teď vy poskytnete pomoc tomu a tomu.“ Toto nastane pouze v případě, že to nebude možné vyřešit jinak, čili nedojde tam k té situaci „podívejte, když ten žadatel za někým přijde, řekne: ´Poskytnete mi tu pomoc?´ ten poskytovatel řekne: ´Ano, poskytnu, pojdeme spolu tuto žádost, aby ten orgán to přiznal, podle tohoto zákona´ a už to bude všechno dopředu mezi těmito dvěma stranami smluveno“. Ale rozhoduje o tom samozřejmě ten orgán veřejné správy.

Je možné, že to bude znamenat určitou zátěž pro soudy. Proto se počítá s tím, že tuto agendu by měli zabezpečovat vyšší soudní úředníci. Je to jednodušší typ řízení. Již obdobná řízení vedou a tím pádem nic nebrání tomu, aby tomu bylo i v této fázi pomoci.

Jeden detail, je samozřejmě potřeba zvážit speciální proceduru pro řízení před Ústavním soudem. Tam je to přeci jen zvláštní, co se týká právní pomoci. Tento subjekt je, nebojím se říci, tragický. Doufejme, že toto se podaří zlepšit.

Takže primární, vracím se zpátky, v tomto bodě je dohoda, čili dohodnout se. Subjekt, který poskytuje, poskytovatel, příjemce právní pomoci. A potom obrátit se na ten orgán. Pokud k tomu nedojde, orgán určí sám, vybere ze seznamu. Samozřejmě jaká právní pomoc, v jakém řízení, všechny ty náležitosti, které to správné rozhodnutí v této věci má mít.

To, co ten věcný záměr neřeší záměrně, jsou ty limity, meze, které opravňují někoho k přiznání právní pomoci. Je jasné, že tohle to věcný záměr by snad ani řešit neměl a záleží to potom na širší diskusi, kde ta hranice se nastaví. Já se pouze domnívám, že by měla být poměrně vysoká, protože je lepší tu pomoc poskytnout spíše, než odmítat žadatele. Každopádně se však počítá s tím, že určitou svou finanční nedostatečnost ten subjekt nebude muset prokazovat v případě, že spadne do vyjmenované kategorie subjektů, tzn. tam už on dostane tu právní pomoc, aniž by musel cokoli prokazovat. A to už jsou zvláštní situace hmotné nouze a podobných záležitostí. Opět zde je nutné říci, že ta pomoc se neposkytne, pokud samozřejmě ty majetkové poměry žadatele neopravňují poskytnutí právní pomoci, pokud se jedná o ten zjevně bezúspěšný spor, to se nám vrací zpátky, případně jsou tam nějaké jiné vady v tom řízení, které by neumožnily poskytnout tu právní pomoc.

Také, a to jsem velmi rád, že to zaznělo již předtím, mnozí z předřečníků se vyjadřovali k tomu, že včasnost právní pomoci je důležitá. A proto zde existuje institut předběžného poskytnutí právní pomoci. Pokud bude hrozit prodlení. Samozřejmě není čas na speciální řízení o tom, jestli se pomoc přizná nebo ne. Žadatel se obrátí na toho poskytovatele nebo na ten orgán veřejné správy, řekne: „Potřebuji právní pomoc urgentně vzhledem k těmto důvodům,“ orgán poskytne bezprostředně, určí hned. Později se to samozřejmě zjistí, a pokud nebudou důvody, bude to mít jiné následky, než pokud ty důvody pro to poskytnutí pomoci budou. Ale nelze otálet, tady nelze čekat a počítat s tím „však ono to nějak dopadne, počkejme“. Ne, ne, ne, někdy ta předběžná pomoc bude velmi důležitá.

Poslední bod, který ten zákon řeší, je financování. Tady se počítá zejm. s dotacemi na úrovni základní právní pomoci. A počítá se s hrazením nákladů v případě rozšířené právní pomoci, kdy bude to podobně, jako je to v tom současném systému u té rozšířené právní pomoci. Je tady možná určitý problém s tou základní právní pomocí, ale já věřím, že toto se podaří vyřešit vzhledem k tomu, co jsme slyšeli. A já si myslím, že v tom je velká shoda, která spočívá v tomto, to se nedá vyčíslit vůbec, ty náklady. To je spíše úsměvné, možná zábavné, ale tady se bavíme o celém právním systému, ne o nějakých pár korunách. To bychom měli mít vždy na paměti.

Takže to je to financování toho systému. Je tady ještě jeden bod, který s tím financováním souvisí. A je to možnost poskytovatele v té základní úrovni právní pomoci žádat určitý poplatek za poskytnutí té právní pomoci, který se zase odvíjí od advokátního tarifu. Je to velmi nízká částka. A vypadá to problematicky. Chtěl bych připomenout, že ten poskytovatel může žádat tuto částku, může, ale nikoli, že by musel, že by ji nutně od každého vybíral. Pouze pokud třeba ho to opravdu zatíží a bude mít pro to důvody, pak bude třeba na místě tuto částku požadovat. A ta částka je opravdu taková, že by si každý měl dovolit ji utratit za tu právní pomoc. Pokud ne, však také není problém, aby ten poskytovatel po něm tu částku nevyžadoval, případně ten poplatek, a samozřejmě bude vždy možnost jít k jinému poskytovateli právní pomoci. To je vždy možné.

Tak, to je zhruba představení toho věcného záměru o bezplatné právní pomoci, případně právní pomoci zajišťované státem. Já vám děkuji za pozornost, a když budete mít nějaké otázky, tak je velice rád odpovím. Proto jsem se vyhýbal těm detailům spíše s tím, že pokud budete chtít vědět, velice rád řeknu.

Takže ještě jednou děkuji za pozornost a děkuji, že jste vůbec přišli.

(Potlesk.)

………(předsedající): Já děkuji panu doktorovi Škopovi za vybrání těch nejdůležitějších momentů a shrnutí věcného záměru zákona. A teď skutečně je prostor na vaše dotazy, popř. zkušenosti, připomínky. Můžete se ptát všech, kdo vystupovali. Nevidím nikoho, že by se chtěl zeptat. Samozřejmě diskuse bude i po dalších částech a také na konci, ale přeci jen, nemáte zájem o nějaké podrobnosti věcného záměru zákona? Ano.

………: (Dotaz mimo dosah mikrofonu.)

………: (Odpověď mimo dosah mikrofonu.)

………(předsedající): Děkuji za dotaz a odpověď. Někdo další? Tam, omlouvám se, špatně koukám.

………: (Dotaz mimo dosah mikrofonu.)

Martin Škop: Toto je trochu obsáhlejší. Já strašně moc děkuji za tuto otázku. Já jsem si snad ani nemohl přát lepší. Odpovídat bude vždycky advokát. V každém případě, to je za právní porady. Ne, to si dělám trošku legraci. Za to poradenství bude odpovídat ten, kdo tu pomoc poskytne. Ten zákon s tím počítá. A velmi dobře zmiňujete to pojištění. Ten věcný záměr počítá s tím, že ti, kteří budou poskytovat právní pomoc, budou muset být pojištěni právě v souvislosti s těmito službami. Čili ano, s tímto počítáme. A ten, kdo tu pomoc poskytne, tzn. pokud to bude – tady je problém, nebude to fakulta, bude to VŠ, ale samozřejmě i ta bude muset být v tuto chvíli pojištěna stejně jako ty neziskové subjekty, že opravdu kdokoli, předpokládám, že advokáti už dále ne, tam to zůstane stejné tak, jako jsou pojištěni doposud. Ty ostatní subjekty to budou muset být. Právě proto, aby ten, kdo bude poškozený tou radou, se mohl hojit z toho pojištění a ne, že mi řekne: „Promiňte, já nic nemám, no, tak promiňte, řekl jsem vám něco špatně.“ Takže s tím se počítá.

Ještě dokončím tu mlčenlivost, protože s tou také ten věcný záměr počítá. Počítá se zachováním mlčenlivosti. Tady je tomu poměrně věnováno, možná si myslíme, že až příliš, ale ono to není nikdy na škodu, že ten, kdo se o tom dozví všechny věci, které jsou spojeny s tím případem, tak bude muset zachovávat mlčenlivost v těchto případech. Čili ano, i s tím ten věcný záměr počítá, čili nejen s tím pojištěním a odpovědností, ale i s tou povinností mlčenlivosti v těchto věcech.

Takže je dobře, že se na to ptáte, alespoň to teď mohu znovu připomenout, že to v tom věcném záměru je, takže děkuji.

………(předsedající): Já děkuji za odpověď. A ještě tady máme možná další příspěvek do diskuse od pana Uhla.

Pavel Uhl: Chtěl bych ještě krátce reagovat na tu otázku pojištění. Advokáti si v současnosti sjednávají často pojištění individuálně, což je spíše menšinový případ, nebo mají určitou vzorovou smlouvu s pojišťovnou, kterou sjednává komora. A pokud se do té smlouvy začtete, tak si všimněte, že do těch výluk patří i ty smlouvy nebo dohody o poskytování právní pomoci, které jsou uzavřeny písemně. Tzn. že naprostá většina těch běžných porad, které dnes advokát dává, tak sice za ně odpovídá, ale ta odpovědnost není kryta tím pojištěním, tzn. že ten model, který předpokládá ten zákon, v podstatě vytváří vyšší kvalitu standardu než to, co je dnes tou běžnou první advokátskou pomocí nebo poradou bez písemné smlouvy.

Děkuji.

………(předsedající): Díky za doplnění. Ještě nějaký dotaz? Už se dívám i úplně doleva. Ano, pan Kolář.

Pan Kolář: Já jen doplním, tady zaznělo za advokáty, ale samozřejmě třeba občanské poradny, ty mají tu profesní odpovědnost také už dneska už delší dobu. Takže jsme pojištěni z profesní odpovědnosti a zároveň mlčenlivost je jeden ze základních principů, na kterých občanské poradny fungují. Ta diskrétnost a dokonce i anonymita klientů.

………(předsedající): Pan Kolář z občanské poradny Prahy 1. A ještě nějaký dotaz?

………: (Dotaz mimo dosah mikrofonu.)

Martin Škop: To je problém, vím, že je to problém, nejen co se týká advokátů, ale třeba i neziskovek. Ale myslím, že toto žádný zákon nedokáže upravit. Ta možnost toho klienta tím dostat, ano, jsou tam, počítá se s tím, že v některých případech ano, ale prostě posoudit to a vždycky někoho takhle vyloučit, dalo by se to velice snadno zneužít, čili detailní úprava toho nepřichází pravděpodobně v úvahu i s tím, že to prostě není možné posoudit. Tam bude záležet na tom poskytovateli, jak si to zabezpečí sám, jak toto zvládne sám, což je i dnes. Je mi to jasné, ale bohužel toto žádný zákon nedokáže. Ledaže by to byla taková ta represivní norma, která myslím, že není v tomto směru žádoucí. Tady je to potom záležitostí praxe a už nikoli té normativní úpravy. Některé náznaky tam jsou, počítá se s tím. Ale nikoli v tom případě, že by to bylo úplně prostě vždycky i s tím podpisem a všemi věcmi. Ano, je to tak, ale ten zákon to prostě nemůže dokázat toto upravit. Alespoň já mám ten názor zejm. v tom věcném záměru. Ale vím, že toto problém být může.

………(předsedající): Ještě nějaký dotaz k této části? Pokud ne, tak můžeme přejít k té druhé části, a tou je, jaká je Možnost ukotvení neziskových organizací v systému právní pomoci. Já poprosím o vysvětlení toho, jaké je současné postavení občanských poraden, pana Hynka Kalvodu z Asociace občanských poraden.

Hynek Kalvoda: Dobrý den, omlouvám se, že jsem nenašel tlačítko, nejsem zkušený v hledání tlačítek, snad se příště zlepším.

Já bych jen krátce uvedl na příkladu Asociace občanských poraden jako jedné z neziskových organizací, které se v tom systému právní pomoci už nějak pohybují, co v současnosti poskytují občanské poradny a jakým způsobem pracují. Jen abych osvětlil ty metody využívané práce a jejich nabídku i od toho předpokládaného systému, který by měl být zajištěn zákonem o zajištění právní pomoci.

Samozřejmě kolegové, kteří zastupují další neziskové organizace, promluví ještě o jejich zkušenostech a praxi, takže já se budu jen soustřeďovat na tu praxi občanských poraden.

Abych byl tedy stručný, protože času je málo, tak nejprve projdu ty nejvýznamnější problémy nebo spíše nejčetnější problémy, které řeší jednotlivé členské občanské poradny, Asociace občanských poraden. „Členské“ říkám proto, že existují i občanské poradny, které nejsou členy Asociace občanských poraden. A tím pádem negarantujeme systém a metody používané práce a rozsah poskytované pomoci. Takže to jen na vysvětlenou, proč to tak občas budu zdůrazňovat, že jde o členské občanské poradny.

V té své prezentaci bych chtěl zmínit i výstupy z té statistické práce Asociace občanských poraden, která je samozřejmě závislá na statistikách, které přicházejí z jednotlivých občanských poraden. Jak už tu zaznělo od předsedy Ústavně-právního výboru Senátu, doktora Antla, občanské poradny pokrývají všechny kraje ČR. Nejvíce občanských poraden máme v Moravskoslezském kraji, Ústeckém kraji, Pardubickém kraji, na Vysočině. Byť jsem ty kraje nevyjmenoval úplně podle četnosti poraden, ale jen pro vaši představu, kde máme nejčetnější zastoupení občanských poraden. A samozřejmě více občanských poraden, konkrétně čtyři, jsou i v Praze.

Co se týče četnosti dotazů, už to zaznělo z úst pana doktora Antla. O tom statistickém rozsahu poskytované pomoci. Jen zmíním, že např. za rok 2009 jsme řešili v členských občanských poradnách 36 935 nových klientů, zbývající byli opakovaní klienti, kteří přicházeli třeba se stejnou problematikou znova, protože potřebovali některé věci, dále to vysvětlím, nebo přicházeli třeba s novými dokumenty nebo písemnostmi, které se týkaly jejich problému. V roce 2010 byl počet nových klientů vyšší, bylo jich 39 677. A meziroční nárůst mezi těma dvěma lety je kolem 13 %.

Meziroční nárůst možná ilustruje i potřebu toho, o čemž tu mluvil pan doktor Škop, nějaké ho zpřehlednění našeho právního řádu, zprůhlednění, nebo jak to přesně nazvat. A to ukazuje na nějakou potřebu speciálního zákona, který by systémově řešil tu problematiku právní pomoci občanům, o čemž tu kolegové předřečníci také mluvili

My si samozřejmě uvědomujeme, že nárůst počtu dotazů souvisí s propagací občanského poradenství, dále s trváním negativních sociálních a právních problémů u lidí, kteří byli třeba zasaženi krizí ať už prostřednictvím ztráty zaměstnání nebo zhoršením příjmové situace jedince nebo celé rodiny, ztrátou bydlení, která s tím souvisela, nebo zhoršením bydlení……

……finančních prostředků na placené právní služby a nejen na ně, ale i na uspokojování svých dalších životních potřeb, s čímž souvisí to, že během toho poklesu životní úrovně se pak často lidé zadlužují, což dluhy jsou teď v současnosti od roku 2009 nejvýraznější oblastí, ve které občanské poradny radí. A pak něco řeknu blíže k té struktuře dotazů, ve kterých oblastech máme nejvíce dotazů spojených právě se zadlužením.

Tou nejčetnější kategorií se loni poprvé stalo občanské soudní řízení, které občanské poradny řešily ve 13 500 unikátních dotazech. Souviselo to s tím, že se u nich kupily problémy související s jejich finanční situací i s dluhy proto, že v této kategorii, kterou tu my statisticky sledujeme, tak nejvíce dotazů se týkalo insolvence, přibližně 5100. Takže to poukazuje na tu masu lidí, kteří řeší aktuální akutní problémy. Já na té kazuistice, kterou budu uvádět později, tak zmíním trošku, v čem může být občanská poradna užitečná svým klientům.

S finanční a rozpočtovou problematikou souviselo přibližně 9700 dotazů, z nichž nejčetnější se týkaly práv a povinností dlužníků, přibližně 2/3, bylo to kolem 6500 dotazů za minulý rok. Hodně to souvisí s tím, že lidé se do problémů s dluhy často dostávají postupně, a to už i lidé ze středních vrstev, kteří mají zpočátku pocit, že situaci zvládnou sami, později využijí některých placených právních služeb, ale poté, co se dál třeba rapidně snižuje jejich příjem a zvyšuje dluh, tak využívají i bezplatných typů poraden jako třeba našich občanských poraden.

S předlužováním obecně souvisí i to, že přicházejí s vícečetnými problémy do poraden. Že třeba oproti situaci před 3, 4 lety ti lidé přicházejí nejen třeba s tím, že mají dluhy, které nejsou schopni splácet, ale mají i problémy s bydlením, s novou nájemní smlouvou, mají problémy v rodinných mezilidských vztazích, mají problémy v pracovněprávní rovině, protože třeba řeší návrh na změnu pracovní smlouvy ze strany zaměstnavatele. A často vlivem těchto problémů se dostávají do velmi stresujících momentů, tzn. že chodí velmi často vyčerpáni stresem. Někdy třeba i dlouhodobým. A někteří lidé chodí i v případě, kdy jsou náchylní, pro nějaké léčení, protože mají třeba deprese apod., což jen ilustruje, že práce občanských poraden se rok od roku stává namáhavější a pro dotazy, které se dříve řešily v menším časovém rozsahu, je třeba více času a více opakovaných konzultací.

Co se týče další četné oblasti, kterou občanské poradny řešily, tak to bylo v oblasti majetkoprávních vztahů a náhrady škody, společné jmění manželů, což hodně souvisí s těmi situacemi, kdy se lidé vlivem různých okolností dostávají do různých krizí vztahů, manželství apod., což bylo 2300 přibližně dotazů za minulý rok. A hodně dotazů se týkalo i zániku manželství, kolem 2000 unikátních dotazů. Četné dotazy řeší občanské poradny i v problematice bydlení, konkrétně zánik nájmu a společného nájmu je tou nejčetnější kategorií. Vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi. A hodně dotazů souvisí s pracovněprávní problematikou, kolem 6600 dotazů. A z této kategorie přibližně třetina je zánik pracovního poměru, což zase ilustruje to, co jsem říkal.

V podstatě s tou problematikou závažností problémů, které jsou v občanských poradnách řešeny a s tou nutností, co nejkomplexněji reagovat na problémy klientů a snažit se mu co nejvíce pomoci, souvisí i nutnost pravidelné supervize, která částečně řeší tu přetíženost jednotlivých poradců a poradkyň. Napomáhá psychohygieně při náročné práci i zlepšování prováděné práce co se týče obsahu, protože ta supervize může mít a má i obsahový rozměr. Samozřejmě nápomocným nástrojem je i jednotná metodika a poradenský rozhovor členských občanských poraden, který zase umožňuje to, že jsou občanští poradci a poradkyně školeni i v komunikaci s lidmi, kteří mají třeba nějaké handicapy, ať už zdravotní, mohou mít handicapy duševní, protože k nám chodí poměrně často duševně nemocní lidé, mohou to být i handicapy, které souvisí s neschopností vyjádřit své potřeby, jak už tu zaznělo z úst mých některých předřečníků, že někteří lidé nejsou schopni přesně popsat a definovat, co je trápí. A nejsou schopni dostat se k té správné pomoci, protože neumí analyzovat, co by v té jejich situaci bylo nejvýhodnější.

Občanští poradci a poradkyně mají také průběžná školení, která napomáhají zlepšovat jejich práci, ať už k novým metodám práce zmiňuji dluhové poradenství nebo dluhy, takže s tím třeba souvisí poměrně nový fenomén, metodika dluhového poradenství, kde je s tím klientem pracováno nějakým ještě dalším způsobem než jen tím běžným rozhovorem. To, aby ta kvalita rad, poskytovaných v našich poradnách, byla co nejvyšší, tak jsou samozřejmě pravidelná školení k novelizované legislativě několikrát do roka pro všechny naše poradce a poradkyně. Souvisí s tím i zabezpečení informačního poradenského servisu pro naše poradce, který zajišťuje asociace. Samozřejmě kazuistické semináře v případě řešení nějakých závažných dotazů v jednotlivých poradnách napříč republikou. To všechno napomáhá zvládat ten nárůst klientů. Samozřejmě s tím nárůstem klientů spíše nepřímo, ale pro nás přímo souvisí snižování dotací ze státního rozpočtu, který zasáhl téměř všechny občanské poradny a vede k tomu, že často musí omezovat svou činnost nebo otevírací hodiny.

Pro to, aby občanské poradny pracovaly co nejsystematičtěji, využívají i standardizované informační nástroje. Kromě ASPI a dalších právních databází jsou to i výkladové databáze, které zpracovávají naši odborní garanti, což jsou odborníci v jednotlivých oblastech práva. Zpracovávají podle četnosti dotazů nejvíce řešených v našich poradnách. Sdílení anonymních kazuistik, popisu případů, které napomáhají třeba řešit některé konkrétní situace, které nastaly v dalších poradnách. A samozřejmě i sdílení dobré praxe nejen v práci s klientem, ale třeba i v komunikaci se spolupracujícími organizacemi, v nastavení podpůrného systému, ať už nějakého specializovaného právního a nebo v systému, který třeba vede k lepšímu odkazování na vybrané instituce nebo organizace.

Teď bych jen něco krátce řekl z jednoho případu, který byl řešen v jedné ze členských občanských poraden. Jen proto, abych trošku přiblížil více činnost občanských poraden. Šlo v tomto případě o paní ve středním věku, která byla rozvedena, byla nemocná. Spolu s ní bylo nemocné i její dítě, oba měli cukrovku. Byla dlouhodobě nezaměstnaná s příjmem kolem 13 000 Kč čistého. Žila však u přítele. Jeden z jejích největších problémů bylo to, že měla finanční závazky poměrně vysoké, ještě se k tomu dostanu v další části. Protože si pobrala neuváženě mnoho finančních úvěrů a půjček. S tím souvisí i ta problematika, se kterou občanské poradny pomáhají svým klientům, že mnoho lidí se do té situace, se kterou přichází, dostane samozřejmě svou neuvážeností nebo někdy i tím, že nedokážou věci přesně rozmyslet nebo naplánovat a nebo nevidí některé sociální události, které mohou nastat jako třeba invalidita nebo ztráta zaměstnání, partnera apod. Chtěla si tedy zlepšit finanční situaci tato paní a podpořit svého nezletilého syna, který byl v předškolním věku. Její neuvážené jednání se projevovalo zejm. tím, že nebyla schopna splácet své závazky u jednotlivých věřitelů. Těch měla poměrně hodně. To zmíním v té další části. A nebyla schopna dodržovat výši dohodnutých splátek ani celkovým objemem těch měsíčních splátek, ani výši jednotlivých splátek, dohodnutých s jednotlivými věřiteli. Ač jednala s věřiteli o možnosti úpravy splátkového kalendáře, tak byla schopna často splácet nepravidelně nebo snižovala samovolně výši těch měsíčních závazků. Ta celková výše závazků byla asi 450 000 Kč, což pro člověka, který má kolem 13 000 Kč čistého, je poměrně vysoká částka, a je v částečném invalidním důchodu. Měla u čtyř věřitelů dohromady sedm závazků, tzn. u některých věřitelů měla závazků více. Věřitelé v době, kdy přicházela do jedné z poraden, tak hrozili zastavení splátkových kalendářů, zesplatněním úvěrů, půjček. Já tady jen stručně, protože ta pomoc byla komplexní, obsahovala asi čtyři sezení, která proběhla s tou klientkou, protože přinášela postupně další dokumenty související s její situací. Došlo k analýze ve smyslu sestavení přehledu pohledávek, rozčleněných na zajištěné a nezajištěné věřitele. Občanští poradci posoudili i možnost zvýšení měsíčního příjmu, což u této paní nebylo možné i vzhledem k jejímu zdravotnímu handicapu a tomu, že se starala o svého syna. Klientce tedy po další analýze byla dána možnost podat návrh na osobní bankrot s návrhem na řešení formou oddlužení prostřednictvím splátkového kalendáře. S klientkou byl proveden i nějaký kontrolní výpočet dle dostupné kalkulačky, který měl ověřit, zda je schopna splácet po dobu 5 let tu přiměřenou část závazků. Byla tedy schopna splácet, a protože mi končí čas pro mě určený, tak přeskočím. Došlo k tomu, že jeden z věřitelů, kterým byla jedna banka, když zjistil, že se ta klientka nachází v insolvenčním rejstříku, ta banka přistoupila k vypovězení úvěrové smlouvy, k zesplatnění úvěru. Klientce tedy, kromě dalších rad, aby si podala návrh na povolení oddlužení, bylo tou příslušnou občanskou poradkyní doporučeno, aby se pokusila domluvit se zaměstnavatelem na vydání mzdy do vlastních rukou, protože v době, kdy to banka zjistila, že je v insolvenčním rejstříku, tak jí zablokovala účet, kam chodily veškeré příjmy té klientce, tzn. že se dostává do situace hmotné nouze a nebyla schopna krýt své běžné měsíční výdaje. Tak to jen tak pro stručnost toho, co se teď v občanských poradnách řešívá velmi často.

Děkuji.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkuji panu Kalvodovi za příklad z občanských poraden. Neziskových organizací, které ale v této oblasti působí, je samozřejmě více. Já bych teď poprosila pana Davida Záhumenského z Ligy lidských práv, jestli by on mohl představit pohled právě Ligy lidských práv na bezplatnou právní pomoc.

David Záhumenský: Dobrý den. Já bych tady poukázal na některé aktivity Ligy lidských práv a také na to, že spektrum těch případů, kdy lidé mají problém se zajištěním právní pomoci, to spektrum je opravdu velmi široké.

Kdybych poukázal vizi naší organizace, tak tou je společnost, kde jsou dodržována lidská práva. A v případě, že dojde k jejich porušení, tak se jednotlivec může účinně bránit. A právě to, že lidé se mohou bránit, pokud dojde k porušení jejich práv, tak tady spatřujeme ten přístup ke spravedlnosti. A už v řadě příspěvků zaznělo, ta situace opravdu není v tomto ohledu ideální.

Liga lidských práv poskytuje stovky těch rad ročně. Jsme tedy samostatná organizace, nejsou to čísla, která jsme viděli u Asociace občanských poraden. Přeci jen ale zhruba se dá říci, zodpovíme v průměru každý den dvě rady. A na co bych poukázal, do veškerého toho poradenství zapojujeme studenty právnických fakult. Tady je přidaná hodnota jak v tom, že studenti právnických fakult získávají praktické dovednosti při studiu, když pod supervizí právníka, právničky zodpovídají dotazy. Zároveň získávají určité zkušenosti z toho, do jakých problémů se lidé dostávají. Trochu nahlédnou do toho světa i mimo jejich fakultu a domovy.

S ohledem na to, že jsme slyšeli, že i s právnickými fakultami počítá zákon o bezplatné právní pomoci, tak možná je škoda, že i zástupci právnických fakult tady dnes nejsou v nějakém hojnějším počtu.

Vedle poradenství ta Liga lidských práv poskytuje nebo zajišťuje bezplatné právní zastoupení pro oběti porušení lidských práv. A tady může jít o různé formy, ať zastoupení našimi právníky nebo zajištění zastoupení advokáty, se kterými spolupracujeme, kteří jsou ochotni v určitém omezeném rozsahu tu pomoc poskytnout bezplatně těm klientům. A tady spolupracujeme také s Pro bono centrem, které předpokládám, by mohl představit následující řečník.

K některým těm případům. Dosáhli jsme např. satisfakce pro ženu, které byl odstraněn zdravý orgán, nadbytečně, při operaci, kterou podstoupila. Jednalo se o ženu, která byla v invalidním důchodu, byla takřka slepá a opravdu vzhledem k tomu, že vlastní byt, tak jí bylo odmítnuto osvobození od soudního poplatku, čímž jí byla znemožněna možnost, aby jí byl ustanoven advokát bezplatně.

Dalším případem, kterým jsme se zabývali, např. případy protiprávně sterilizovaných romských žen.

Dalším příkladem je odškodnění pro oběti policejního násilí, ať už se jednalo o nešťastný zásah policie na CezchTeku nebo v nedávné době jsme zajistili zastoupení v trestním řízení muži bez přístřeší jako poškozenému, který byl fyzicky napaden strážníky městské policie.

Zase už tady zaznělo, že i přístup k Ústavnímu soudu bývá problém. V jednom z případů jsme pomohli zajistit zastoupení klientky, které soudy odmítaly před nižšími stupni navrácení způsobilosti k právním úkonům. Sami jsme se podíleli na zpracování té argumentace. Ústavní soud zde nejenže kritizoval rozhodnutí těch soudů, ale kritizoval i rozšířenější praxi, která v této pro většinu advokátů zcela okrajové oblasti panuje.

Dalším takovým příkladem může být pomoc rodinám, které jsou v sociální nouzi, které mají nedostatek prostředků ať už z důvodů nadměrných půjček nebo z důvodu smrti živitele rodiny. Tak tam se snažíme o to, aby nedocházelo k určité negativní praxi, kdy v případě, že ta rodina se dostane do nouze, tak jsou jí ty děti odebírány. Takže to je taková další oblast.

Problém je, že v mnoha případech lidé ani neví, že došlo k porušení jejich práv, natož pak jak by se měli bránit. Co si myslíme, že je také potřeba, ukazovat lidem, předkládat jim nějaké srozumitelné návody, jaká jejich práva jsou. A oblastí, na kterou by se nemělo zapomínat, je také mimosoudní řešení sporů. Např. mediace.

Už tady zazněla celá řada těch problémů, ať jde o roztříštěnost systému bezplatné právní pomoci, zmínil jsem tu nízkou informovanost lidí o jejich právech. Problémem je v mnoha případech i komunikace s těmi klienty. Když se jedná o klienty s mentálním postižením, s psychiatrickou diagnózou, je velmi obtížné, aby advokát sám s nimi nějak komunikoval a poskytl jim právní radu. Je i tady naše role.

V praxi jsou problémem také nejasná kritéria pro osvobození od soudního poplatku, tedy nejen to, že pokud má ten člověk nějakou nemovitost, ve které bydlí, tak že mu třeba není v některých případech ta bezplatná právní pomoc poskytnuta. Ale setkali jsme se s tím, že u stejné klientky ve shodném období v jednom případě, v jednom řízení jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a v jiném řízení jí to osvobození nebylo přiznáno. Takže na stejnou věc se různé soudy dívají opravdu zcela odlišně. A opravdu je nízká podpora i mimosoudního řešení sporů, protože my bychom se měli snažit o to, aby tady lidé měli přístup k právu a spravedlnosti, ale to vždy nemusí znamenat, že se budou soudit. Měli bychom spíše hledat cesty, jak budou ta práva lidí realizována bez toho, aby se soudili. A tady např. stále nám chybí zákon, který by řešil mediaci v civilních věcech. Ale bezplatná právní pomoc by se měla vztahovat opravdu jen na to mimosoudní řešení.

A vzhledem k tomu, pokud se jedná o zastoupení před soudy, tam většinou se jedná o dlouhodobou činnost. Bohužel u nás v řadě případů to trvá mnoho let. A je také problém nějak financovat ať už přímo to zastoupení nebo nějakou podporu toho klienta během řízení. To jsou tedy některé naše zkušenosti.

Já děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkuji za zkušenosti z Ligy lidských práv. A teď bych poprosila pana Vítězslava Dohnala z Pro bono aliance o pohled právníků, kteří se právě sdružují a podporují pro bono aktivity.

Vítězslav Dohnal: Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové, já mám na své vystoupení asi tři minuty, tak se to pokusím zvládnout. Jmenuji se Vítězslav Dohnal, jsem z Pro bono aliance a současně jsem i advokátem v Táboře, v okresním městě, takže snad mohu nabídnout pohled z obou stran. Jednak vám řeknu, co děláme a jednak bych potom řekl, co považuji za důležité na připravované právní úpravě, na co by si měli zpracovatelé a potom zákonodárci dát pozor a čeho by se případně měli vystříhat.

Naše organizace je malá. A dostupnost právní pomoci je jedním z našich dvou hlavních témat. Tím druhým je zodpovědný výkon právnických profesí a právnického vzdělávání. V dostupnosti právní pomoci se věnujeme jednak provozování něčeho, čemu říkáme Poradna dostupnosti právní pomoci. My informujeme lidi o tom, kam se mohou obrátit a jakou formou, pokud potřebují řešit svůj právní problém a nevědí si s tím rady. Takže my v zásadě odkazujeme na jiné instituce a třeba poskytujeme formuláře, které jsou k dispozici u soudů. Hodně odkazujeme i na občanské poradny, odkazujeme na poradny provozované Českou advokátní komorou apod. Takže děláme jakousi základní informovanost. A to je současně něco, co si myslím, že je velmi důležité ne proto, že to děláme, ale protože to v dnešní době velmi chybí. Těch dotazů je 200-300 ročně, není to nějaká masová záležitost. Navíc bychom ani neměli kapacitu.

Druhý pilíř naší činnosti je rozvoj tzv. již zde zmíněné pro bono advokacie. Já ve shodě s tím, co tu zaznělo o tom, co si myslel doktor Motejl. Já si myslím, že pro bono jako dobrovolné bezplatné poskytování právní pomoci je součástí standardního výkonu advokacie. Tedy, je, mělo by být součástí výkonu advokacie. A advokáti se této odpovědnosti nemohou zříkat.

Na druhou stranu odpovědnost za zajištění toho, aby pokud možno všichni, i když je to asi ideál nedosažitelný, aby všichni měli možnost získat právní pomoc, je na státu. Stát nemůže tu odpovědnost přehodit třeba na Českou advokátní komoru, což je současný stav.

Já bych tady jen navázal na to, co říkal už na začátku kolega Uhl a zaznělo to tu několikrát. Já nevidím vztah mezi advokáty, případně naší profesní komorou a neziskovými organizacemi jako nějaký konkurenční nebo antagonistický. Myslím, že se velmi vhodně a šikovně doplňujeme, že je to v zásadě symbióza, my můžeme a často spolupracujeme. Něco umí lépe neziskové organizace a něco lépe advokáti. Tak bych k tomu přistupoval. Já třeba velmi lituji, že v Táboře nemáme žádnou neziskovou organizaci, která by přímo ona poskytovala právní poradenství, že tam třeba nemáme občanskou poradnu, protože s některými těmi případy, které jsou složité z hlediska věcného obsahu, kterým se ve své advokátní praxi nezabývám, tak bych samozřejmě rád ty lidi někam odkázal, protože bych věděl, že jim tam možná poskytnou lepší službu než já. Možná to přítomní advokáti neradi slyší, ale tak zkuste popřemýšlet o tom, co děláte vy, jestli třeba z hlediska autorského práva nebo z něčeho, s čím jste se nikdy nesetkali, jestli byste někoho rádi neposlali k instituci, která podle vašeho přesvědčení těm věcem rozumí.

Nesouhlasil bych s tím, co tu na začátku řekl náměstek ministra František Korbel, že předprocesní poradenství, to základní právní poradenství, že pro něj nemáme Ústavně-právní oporu. My samozřejmě máme, protože se nazýváme právním státem. Pokud si říkáme, že jsme právním státem, říkáme si to v ústavě, tak i to právní poradenství je právní pomocí a my ho musíme zajistit. My nemůžeme na jednu stranu lidem říkat „jsme právním státem, všichni jsme si rovni před zákonem, všichni máme stejná práva“, my nemůžeme přijímat stále více zákonů, nemůžeme stále zpřísňovat podmínky toho, co člověk musí umět, aby hájil svá práva v jednotlivých procesech a na druhou stranu jim neumožnit, aby to právní zastoupení nebo právní pomoc nezískali. Tady ten rozpor způsobuje velmi velkou frustraci u lidí a není možné, aby v moderním právním státě ten rozpor byl dále prohlubován. Takže si myslím, že máme Ústavně-právní oporu i pro základní právní poradenství a velmi bych se přimlouval, abychom to základní právní poradenství do budoucna zajistili lépe, než je dnes i z hlediska státu.

Samozřejmě to podstatné jsou finance. Tady zaznělo ze strany doktora Škopa v návaznosti na Kateřinu Valachovou, že dostupnost právní pomoci nebo právní pomoc je hodnotou neocenitelnou. S tím samozřejmě souhlasím, na druhou stranu by nás to nemělo vést k tomu, že když ji neumíme ocenit, tak ji nebudeme vůbec platit. Chtěl bych požádat zpracovatele a pak zákonodárce, aby se možná trošku zdrželi všeobecné touhy na všem ušetřit a snažili se ušetřit i na té právní pomoci. Myslím, že v zásadě člověku z Tábora nebo z Českých Budějovic je jedno, jestli bude nebo nebude kilometr dálnice, protože on potřebuje spíše poradit, jak podat tu žalobu k Městskému soudu v Praze, než aby se dostal do Prahy o 20 minut později. Takže šetřit na bezplatné právní pomoci, myslím, že není možné, pokud si ten systém klade ambici, že bude lepší než ten současný a že pokryje oblasti, které v dnešní době pokryty nejsou. Z tohoto pohledu si myslím, že není možné, aby právní pomoc v základní úrovni, jak to rozčleňuje návrh, byla ponechána z hlediska financování na dotacích, na nenárokových dotacích. Takže bude na libovůli konkrétního ministra a případně konkrétní vlády, jestli nějaké dotace na tu bezplatnou právní pomoc v základní úrovni dá nebo nedá. To si myslím, že je naprosto nepřijatelné, a poprosil bych přítomné zákonodárce, aby to nedopustili.

A ve druhé fázi, v té úrovni rozšířené právní pomoci, myslím, že stát by měl mít ambici zajistit víceméně rovnoměrné pokrytí území státu těmi místy, těmi subjekty, které bezplatnou právní pomoc poskytují. Tu pomoc by měl stejně tak dostat člověk z Aše, Jablunkova nebo z Brna, Prahy či Olomouce. Proto je důležité, a zaznělo to tu několikrát, že ten systém je budován na principu dobrovolnosti. My ty finanční podmínky pro tu rozšířenou právní pomoc musíme nastavit tak, aby se nám někdo do toho systému vůbec přihlásil. Obávám se, že pokud by to bylo tak, jak bylo naznačeno ve věcném záměru, ale pan náměstek říká, že o tom se ještě bude diskutovat, že se rozhodně nebrání nějakým úpravám, pokud ta náhrada za rozšířenou právní pomoc by měla být ve výši jedné poloviny advokátního tarifu, tak se obávám, že ze 40 advokátů v Táboře se do toho systému nepřihlásí žádný. A i já sám ve své advokátní praxi budu velmi zvažovat, jestli se do toho systému přihlásit. A to samé se týká těch neziskových organizací. Ty nemají z čeho dotovat to, že budou poskytovat nějakou právní pomoc, ty náklady musí prostě být nějakým způsobem hrazeny.

Děkuji.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkuji. A podíváme se teď na další příklady. Tady je to krásně nazvané Příklady dobré praxe při zajištění právní pomoci a efekt vynaložené pomoci. My už jsme tady nějaké zkušenosti slyšeli, nicméně teď poprosím pana Ivana Koláře z občanské poradny Prahy 1, s čím se setkáváte a jak by měl třeba pomoci nový zákon?

Ivan Kolář: Dobrý den, dámy a pánové. Už jste tady slyšeli něco o občanských poradnách. Občanské poradny zajišťují dnes ze zákona o sociálních službách tzv. odborné sociální poradenství, ale prakticky v 90 i více procentech se jedná o základní právní poradenství, protože ty problémy, se kterými lidé do občanských poraden přicházejí, tak všechny mají nějaký odraz nebo oporu v zákonech, vyhláškách atd. Vždycky za každým tím problémem je nějaký paragraf a nebo nějaké právní řešení. Takže občanské poradny, ať zákon o právní pomoci bude nebo nebude, tak budou vždycky konat svou činnost tak, jak ji konají dneska. Proč budeme fungovat i takhle nadále? Protože vždycky tady bude poptávka v té hlavní fázi po jakémsi zgramotnění nebo po orientaci v tom, jak se orientovat v tom svém problému, ve kterém se ten klient nachází. Ptát se na to, jestli mám na něco právo nebo nějaký nárok nebo jestli ho nemám atd. Pokud mám na něco právo, tak jak mám postupovat. To ti lidé zásadně nevědí, protože je tady v této zemi obrovská právní negramotnost, na které by se mělo nějak pracovat, ale to bohužel nevím jak a co s tím dál dělat. Ti lidé nevědí, jak postupovat, co dělat, na koho se obrátit. Případně i třeba jen to, jak žádat o nějakou bezplatnou právní pomoc. Takže i v tomto nějakým způsobem radíme, protože ti lidé nevědí třeba ani to, že mají vůbec nějaký nárok na nějaké bezplatné právní zastoupení ať už ve věcech trestních nebo občanskoprávních. Ta právní negramotnost jde tak daleko, že často řešíme vůbec s těmi lidmi, protože oni přicházejí třeba s tím „já chci někoho žalovat“ a teď zjišťujeme, že si představují pod tím, že jim někdo něco provedl, že chtějí, aby byl potrestán, aby ho dostali do kriminálu a do tepláků, tak že bychom jim měli sepsat žalobu, sehnat advokáta apod. Takže první, co tam je, abychom vůbec ty lidi zgramotněli v tom, že existuje nějaké trestní právo, občanskoprávní atd. Že je někde nějaký obchodní zákoník, podle jakého práva to teď vůbec jde. To samé je třeba s tím právem správním. Takže toto je jedna z těch našich nejčastějších činností, se kterou se setkáváme, to je to zgramotňování.

Potom další věc, že se snažíme hodně často ty lidi zplnomocnit, aby si mohli tu svou věc zařídit sami vlastními silami, dát jim do ruky jakési nástroje. Týká se to například, třeba takový klasický případ je konsensuální rozvod, rozvod po vzájemné dohodě. Nechápu, proč by zrovna v těchto případech se někdo nechával zastupovat, když se ti lidé vzájemně domluví. Takže my jim akorát pomůžeme s tím, jakou tomu dát formu, aby to bylo pro ten soud přijatelné. Jaké náležitosti tam všechny musí být, tedy nějaké vypořádání dětí, majetku apod. To samé se týká třeba i dalšího nakládání s majetkem. Radíme lidem, jak psát závěti, jak převádět majetek na nějaké děti, darovací smlouvy atd. Čili s tímto vším se snažíme těm lidem pomáhat.

A pak taková další věc, o které když jsem přemýšlel, co je tam tak nejčastější, opět se to týká takového toho zgramotňování, čili zajišťování toho, aby byl každému srozumitelný ten jeho problém, ve kterém se nachází, jak se dá řešit, kdo mu to může pomoci řešit, na koho se obracet atd. Existuje tady něco, už to tady také zaznělo, jakási bariéra, taková jazyková, tzn. bariéra mezi odborníky a těmi uživateli. Máme tady na jedné straně třeba soudy, soudce, a pak je tady nějaký žalobce nebo žalovaný. A ten často se ani neorientuje v tom rozsudku, který nakonec dostane. On tam nerozlišuje mezi vlastním rozsudkem a odůvodněním. Má tam nějaké třístránkové odůvodnění a vůbec není schopen se v tom orientovat. Jsou tam odkazy na nějaké paragrafy OSŘ atd., ti lidé chtějí vědět, co to je, co to vlastně znamená. Je to někdy velice zkratkovité, jindy je to naopak tak zabředlé do takových podrobností, že to ti lidé vůbec nechápou.

Často také narážíme na to, že mezi naším klientem a klientem, který má zároveň třeba nějakého právního zástupce, neexistuje dostatečná komunikace. Je tam opět taková jakási ta bariéra té odbornosti, že ten advokát se vyjadřuje příliš složitě, komplikovaně. My to přetlumočováváme někdy až do blbuvzdorné formy, protože někdy je těm lidem skutečně třeba kreslit u majetkových sporů třeba ten domeček, dělit ho na jednotlivé části atd. Takže i tady někdy musíme dělat opět roli jakéhosi tlumočníka.

Často se nám stává, že děláme, někdy doprovázíme toho klienta i třeba k tomu advokátovi, zvláště když ten klient není třeba schopen tlumočit ten svůj problém přesně, vyjádřit se, takže jsme to my, přes kterého se ta zakázka uzavírá. To samé pak děláme někdy při doprovázení na úřady, kdy ti lidé něco nárokují. Tam na místě je upozorňujeme o jejich právech, o právech protokolárního zápisu apod.

Často také, pokud zastupujeme někdy klienty, tak ne tedy přímo v nějakých procesech a sporech, ale jsme od nich zplnomocňováni v tom, abychom se dívali do nějakých soudních spisů, protože ti lidé opět nejsou schopni se v tomto orientovat. Potřebujeme třeba pro ně nějaké argumenty, vyjádření k žalobě. Oni třeba dostanou pouze tu žalobu a nedostanou nějaké důkazní materiály, které se tam překládají, potřebujeme to vidět, ten klient sám se s tímto nějakým způsobem nevyrovná.

Takže jak říkám, ta naše činnost je hodně v té oblasti komunikační, protože na rozdíl od těch jiných profesí, které se v tom právu pohybují, my máme docela dobře vypracovanou tu metodiku, tu komunikační oblast práce s klientem. To, co tam považujeme za vůbec hlavní, je umět vyslechnout klienta ve všech souvislostech jeho problémů, dát mu prostor, čas atd. To bohužel, tento čas, se těm klientům ať už našim nebo té následné pomoci často nedopřává-

To je asi všechno, nevím, jestli nepřetahuji, když tak v další diskusi.

(Potlesk.)

………(předsedající): Nepřetahujete, krásně jste předal slovo přesně včas. Bude pokračovat paní Markéta Sirotková ze Santé Network, která se zabývá např. tím, že zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením.

Markéta Sirotková: Dobrý den, vážené dámy a vážení pánové. Já jsem zde dnes od toho, abych tu odprezentovala spolupráci společnosti a neziskové organizace a právní pomoci, kterou nám Asociace občanských poraden poskytuje, především našim zdravotně postiženým zaměstnancům.

Dovolte úvodem, abych řekla něco o holdingu Santé stručně, pak o společnosti Santé Network jako takové a samozřejmě o praktických příkladech využití právní pomoci u našich zaměstnanců.

Santé je soukromá holdingová společnost, která má několik samostatných společností. Nebudu je specifikovat, ale de facto všechny společnosti úzce spolupracují na zajišťování závodní preventivní péče a léčebné péče ve všech medicínských oborech jak pro firemní, tak pro individuální klientelu. V současnosti nabízíme naši péči na klinikách na Praze 1 a 4. A dále ve více jak 1300 smluvních zařízeních po celé ČR. Máme v současnosti přes 100 000 firemních a individuálních klientů a de facto mezi naše klienty patří všechny významné společnosti v ČR.

Co se týče společnosti Santé Network, v roce 2007 náš pan majitel přemýšlel, jaké další přidané hodnoty bychom přinesli do naší společnosti. A rozhodli jsme se pro projekt zaměstnávání těžce postižených osob. Nejprve se jednalo o vytvoření detašovaných pracovišť linky Santé, kde jsme zaměstnali 8000 zdravotně postižených zaměstnanců. A posléze jsme začali upravovat pracovní místa, vytvářet nová pracovní místa jak z domova, tak naší společnosti. A na podkladě toho, že se nám velmi výrazně dařilo zaměstnávat, tak jsme vytvořili společnost samostatnou Santé Network, která v současnosti zaměstnává více jak 50 % osob se zdravotním postižením. A poskytujeme na podkladě toho náhradní plnění našim klientům. Co se týče našich zaměstnanců, pracují na kvalifikovaných nemanuálních pozicích, takže nevyrábíme korálky, opravdu naši zaměstnanci pracují na všech pozicích napříč holdingem, ať se jedná o zdravotní sestry, zdravotní personál, operátory, obchodníky, byznyspartnery atd.

Co se týče spolupráce, tak nejenže spolupracujeme nejen s Asociací občanských poraden, co se týče poskytování právní pomoci, ale i se společnostmi, které podporují zaměstnávání osob zdravotně postiženými. Ráda bych specifikovala některé z nich, se kterými se nám skvěle spolupracuje. A to je Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, občanské sdružení Asistence, Svaz tělesně postižených, Konto bariéry, Tyflocentrum.

A nyní již se posunu k samotné spolupráci naší společnosti a občanských poraden. Samozřejmě co my jsme zjistili za dobu naší práce, i se zdravotním postižením občas souvisí i další problémy nejen sociální, ale především i finanční. Naši zaměstnanci samozřejmě patří do těch kategorií, co se týká nabalování půjček, dluhů, problémů s bytovou problematikou, s neuhrazováním závazků.

Co se týče efektů vynaložené pomoci, o čemž je dnešní prezentace, my jsme se rozhodli našim zaměstnancům pomoci tím, že jim doporučíme poradenství občanských poraden k vyřešení jejich problémů. A samozřejmě ten efekt pomoci není významný jen pro naše zaměstnance, kteří si ten problém vyřeší, ale samozřejmě i pro nás jako zaměstnavatele, protože když máme zaměstnance spokojené, zaměstnance, kteří mají vyřešeny své rodinné a sociální problémy, tak máme zaměstnance loajální, stabilní a s vysokým výkonem. Takže tím chci říci, že spolupráce co se týče poskytování právní pomoci má efekt pro zaměstnance i pro nás jako společnost.

Na závěr bych řekla pár příkladů z praxe, jakým způsobem bylo občanskými poradci pomoženo našim zaměstnancům. Co se týče prvního příkladu, jedná se, jak už jsem jmenovala, o nesplácení závazků nebo nabalování půjček, závazků a zaměstnanec nevěděl, kudy ven. Spolu s poradcem Asociace občanských poraden zpracovali během šesti schůzek návrh na povolení oddlužení, protože ten ještě nebyl zamítnut. A po těchto schůzkách byl krajským soudem návrh na oddlužení přijat a zaměstnanec ty své závazky mohl začít řešit. To je jeden příklad.

Dalším příkladem mohlo být to zadlužení poněkud vyšší zaměstnance, který dlužil asi 10 věřitelům a de facto se dostal do dluhové spirály, kdy platil půjčku půjčkou. A v ten moment mu už nebylo ani povoleno oddlužení. S poradcem dlužil způsob, jak vyřešit ty své problémy. A na podkladu těch schůzek mu poradce doporučil nejprve vyjednávat pomoc v rodině. Dále mu vysvětlil, jakým způsobem funguje splátkový kalendář a jakou formou se dá srážet ze mzdy. A samozřejmě taková záležitost, s kterou já jako zaměstnavatel nejsem úplně kompatibilní, navýšit příjem. Co se týče navýšení příjmu, tak jsme byli rádi, že zaměstnanec to spojil s pomocí v rodině. A samozřejmě i spolu s poradcem se dohodli, jakým způsobem vytvořit splátkový kalendář, jak jednat s těmi věřiteli. A abych to shrnula, tak všechny tyto rady byly využity zaměstnancem a v současnosti mu žádná exekuce nehrozí a své závazky splácí.

A třetím typickým příkladem, který bych chtěl a říci, u našich zaměstnanců­……

……záležitost bytové problematiky, poněvadž ještě než třeba nastoupili k nám do společnosti, tak chvíli nepracovali, neměli možnost třeba splácet nájem ihned, měli tam nějaké závazky. Takže dám takový typický příklad jedné zaměstnankyně, která aktuálně nebyla schopna zaplatit nájem a bytové družstvo jí hrozilo ukončením nájemní smlouvy, protože ji měla na dobu určitou. Zaměstnankyně nevěděla, co má dělat, tak se obrátila na poradce z občanské poradny, který jí doporučil sepsat dopis bytovému družstvu a dohodnout se s nimi na tom, že by mohla tu dlužnou částku nejprve uhradit z kauce a v řádu několika týdnů uhradit jak tu částku z kauce, tak z nájmu. Takže to jsou typické příklady, které řeší naši zaměstnanci a jak de facto spolupracuje naše společnost s Asociací občanských poraden.

Na závěr své prezentace, protože mám ještě čas, bych chtěla říci, že my nejen zaměstnáváme osoby se zdravotním postižením, ale jsme společenská odpovědná firma v jiných oblastech, jsme součástí platformy Business pro společnost a platformy pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. A vzhledem k tomu, že mám ještě čas, tak bych tu ráda ukázala pár výsledků naší činnosti.

Nejenže lidem posilujeme zdraví a usilujeme o prevenci, ale de facto za naši činnost máme i pár ocenění. V současnosti bych chtěla říci o tom, že jsme byli nominováni jako jediný reprezentant ČR jako Employer of the year, Business awards. A pak tam máme nějaké ocenění za zaměstnavatele roku, to jsem chtěla říci na závěr, že v případě, že tady ještě někdo není naším klientem, že byste se mohli stát, jsme opravdu výborní, nejlepší a poradny jsou také nejlepší.

Děkuji všem.

(Potlesk.)

………(předsedající): Tak tedy pozvánka na závěr. Já se vrátím k onomu tématu, a to je zapojení neziskového sektoru do celé problematiky právní pomoci. Má někdo k tomu dotazy nebo chtěl by někdo říci ještě svou zkušenost? Nehlaste se všichni. Ne, já to chápu, už jsme tady dlouho, potřebujeme protáhnout nohy, tak to nebudu prodlužovat a rovnou vám teď popřeji hezkou přestávku. Samozřejmě je přichystané občerstvení v Jičínském salonku, pokud se nepletu. Znovu připomenu, jídlo ani pití ze salonku se nesmí nosit sem, prosím, schovejte si tu lahvičku. A užijte si pauzu, ve 12 hodin se tu sejdeme znovu, budeme pokračovat, podíváme se na zkušenosti ze zahraničí, a jak bychom se z nich mohli ponaučit.

(Přestávka.)

………(předsedající): Čeká nás část, jak už jsem naznačila, která tady představí, jak funguje bezplatná právní pomoc v zahraničí. Začneme blízkým zahraničím, ne tak úplně zahraničím, Slovenskem. Poprosím paní Martinu Mojsesovou z občanské poradny v Bratislavě, aby představila tamní zkušenosti.

Martina Mojsesová: Vážené dámy, vážení pánové, dobrý den. Představím vám, jak to funguje u nás na Slovensku s poskytováním bezplatné právní pomoci. SR se rozhodla vydat cestou takové centrální péče o občana, proto vznikl zákon o poskytování právní pomoci a osobách v materiální nouzi. Tento zákon vytvořil orgán Centrum právní pomoci. Jde o státní rozpočtovou organizaci. Funkci zřizovatele plní ministerstvo spravedlnosti. Filosofie zákona vychází z ústavy. Ústava garantuje právo na právní pomoc v řízení před soudy, veřejnými orgány a ostatními státními orgány. Stejně tak občanský soudní řád garantuje právo na zástupce, pokud si to žádá ochrana práv občana a pokud tento občan splní podmínky osvobození od soudních poplatků. Takže účelem tohoto Centra právní pomoci je poskytovat právní pomoc občanům v materiální nouzi, kteří nemohou v důsledku této své finanční situace využívat právní služby na ochranu svých zájmů.

Co se týká věcného rozsahu, tak plán a pomoc se poskytuje jednak ve vnitrostátních sporech. Tam patří občanskoprávní věci, pracovněprávní věci a rodinnoprávní věci. Potom v přeshraničních sporech je možno poskytnout právní pomoc i v obchodněprávních věcech. A dále jsou to azylové věci. Takže ty spory jsou jasné. Co je to přeshraniční spor? To je situace, kdy osoba má obvyklý pobyt v jiném členském státě a ocitne se před soudem SR a nebo naopak, pokud má osoba obvyklý pobyt na území SR a ocitne se ve sporu u soudu v jiném členském státě EU. Dále azylové věci, tam centrum pomáhá osobám, kterým ministerstvo vnitra odmítlo poskytnout azyl nebo tento azyl odňalo. A tato pomoc spočívá v podání opravného prostředku proti tomuto rozhodnutí ministerstva vnitra.

Co se týká osobního rozsahu, právní pomoc poskytuje fyzickým osobám. Je tam jediná výjimka, když právní pomoc poskytne centrum občanskému sdružení poskytujícímu ochranu spotřebiteli.

Centrum tedy zabezpečuje právní pomoc jednak prostřednictvím svých vlastních právníků anebo určí advokáta ze seznamu advokátů, poskytujících pomoc osobám v materiální nouzi.

A jak to vypadá? To konání se začíná písemnou žádostí. Ta se podává na oficiálním tiskopisu. Tuto žádost je potřeba doložit doklady, které prokazují stav materiální nouze. A centrum nejprve vyhodnocuje, zda osoba splňuje podmínky. Ty jsou tři. Jednak je to ten stav materiální nouze. A to je situace, kdy osoba má příjem nižší než 1,4násobek životního minima. Takže v případě plnoleté osoby, která žije sama, tato suma je 259,35 eur, což je dost nízká hranice. A dovolím si poznamenat, že většina lidí, kteří nemají peníze na advokáta, tak z této hranice vypadávají. Tím jim nevzniká nárok na poskytnutí bezplatné právní pomoci. To je takové jedno negativum, protože ta suma 259 eur je fakt nízká. Minimální mzda na Slovensku je 317 eur. To je jedno negativum.

Další podmínkou je, že nemůže jít o zřejmou bezúspěšnost sporu. Centrum tady zkoumá, zdali časem nedošlo náhodou k zániku práva, které si chce ta osoba nárokovat nebo zda není právo promlčené nebo je osoba schopna doložit důkazy na zjištění skutkového stavu před soudem.

Třetí podmínkou je, že hodnota sporu musí převyšovat hodnotu minimální mzdy. To neplatí při sporech, kde se nedá vyčíslit hodnota sporu v penězích. Ta minimální mzda je, jak jsem říkala, 317 eur. Tyto tři podmínky musí osoba splnit současně a po dobu celého poskytování bezplatné právní pomoci centrem. Po podání žádosti se zkoumá, zda osoba splní tyto podmínky. Centrum musí rozhodnout o tom, zda poskytne bezplatnou právní pomoc nebo neposkytne. Na vydání rozhodnutí má 30denní lhůtu. Tato lhůta se nesmí prodloužit. A proti rozhodnutí centra o poskytnutí nebo neposkytnutí právní pomoci neexistuje opravný prostředek, takže je konečné.

Pokud jde o negativní rozhodnutí, tak osoby mají jedině možnost podat žalobu na přezkoumání zákonnosti tohoto rozhodnutí na soud. Pokud je rozhodnutí pozitivní, tzn. že jde o rozhodnutí o přiznání právní pomoci, tak osoba je zároveň vyzvána, aby uzavřela dohodu o poskytnutí právní pomoci s centrem a nebo s určeným advokátem, a aby udělila plnou moc této osobě na právní úkony před soudem. Přímo v rozhodnutí je určeno, zda bude osobu zastupovat v řízení pracovník centra a nebo to bude určený advokát ze seznamu advokátů. To by byla ta procesní stránka.

Ještě si dovolím poznamenat, tento systém funguje, stále se rozšiřuje. Nejprve bylo v Bratislavě jedno centrum, teď už je těch kanceláří více, po celém Slovensku je jich 14 a centrum má ambici zakládat další kanceláře, aby pokrylo celé území SR. Jenže vidím určitou nevýhodu v tomto systému. Jednak z toho budou úplně vyloučeny neziskové organizace, protože tuto pomoc poskytuje přímo centrum a nebo vybraní advokáti, přičemž při určitých problémech nebo kategoriích klientů nezisková organizace dokáže poskytnout tu péči lépe. Jde nám i o jazykovou bariéru, která tu byla zmiňována. Ale v podstatě centrum se zaměřuje na poskytování pomoci ve sporech. A mnozí lidé nejsou ještě ve sporu, ale potřebují nějakou právní radu. Tento institut právní rady existuje i v centru. Jmenuje se to předběžná konzultace, takže ještě pod podáním žádosti o poskytnutí právní pomoci může osoba projevit zájem o poskytnutí předběžné konzultace. Tyto konzultace se poskytují ve třech případech. Jeden z nich je, že se obeznámí s případem a poskytuje základní právní rady. Jenže je to omezené časově, nemůže to přesáhnout jednu hodinu. Dále v průběhu předběžné konzultace je osoba poučena o podmínkách nároku na bezplatnou právní pomoc a nebo se poskytne pomoc vyplněním žádosti o právní pomoc. Tato předběžná konzultace je zpoplatněna, stojí 4,50 eura.

Pokud osobě běží nějaké lhůty a hrozí zmeškání, nemůže čekat 30 dní na rozhodnutí, může požádat o předběžné poskytnutí právní pomoci. O tomto předběžném poskytnutí rozhoduje centrum bezodkladně s tím, že osoba je zároveň poučena o tom, že pokud centrum přijde na to, že nesplnila tyto tři podmínky k poskytnutí bezplatné právní pomoci, tak jí budou dodatečně vyúčtovány náklady na poskytnutí předběžné pomoci.

Takže vlastně je tu nějaká byrokracie, když jde o státní orgán, je tam ta lhůta 30 dnů. A průtahy v konání se týkají každého státního orgánu, určitě i centrum s tím má občas problém. Potom je tam ten finanční limit, ten je velmi nízký. Já mám zkušenosti z práce v občanské poradně a mohu říci z této strany, že většina klientů měla vyšší mzdu, ale z důvodu placení nájemného nebo úvěru si nemohli platit advokáta, takže byli odkázáni na bezplatnou pomoc, ale centrum jim tu pomoc neposkytlo. Takže to je další taková nevýhoda.

A co ještě, 4,5 eura, která musí zaplatit, není velká suma. Ale jsou osoby, které to vnímají negativně. Je tam určitě prostor na zdokonalení tohoto systému a zatím to funguje v těchto mezích.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkujeme za představení slovenského modelu a nastínění finančních hranic, které tam fungují. Teď bychom se mohli podívat ještě na praxi v dalších zemích. Poprosila bych pana Theodora Klána, který pro nás určitě vybral ty nejlepší modely, které by snad šly použít i u nás.

Theodor Klán: Dobrý den. Já jsem si vybral modely bezplatné právní pomoci v Anglii a v Holandsku. Důvod je také ten, že následně po skončení této části budou následovat finanční aspekty bezplatné právní pomoci, které se budou právě zabývat i tady těmato dvěma modely. Já bych nejdříve začal nizozemským modelem právní pomoci, protože alespoň z mého hlediska je velice inspirativní, inovativní a není ani moc složitý.

Nizozemský systém bezplatné právní pomoci se změnil od konce, na začátku 90. let, kdy platil zákon o bezplatné právní pomoci z roku 1952, ale následně byl upraven, změněn a v dnešní době po reformě, která nastala, existuje jeden hlavní orgán, který koordinuje systém bezplatné právní pomoci v Nizozemí. Tím je Rada právní pomoci, která je zřízena ministerstvem spravedlnosti. A je do značné míry politickým orgánem, jehož členem jsou jak politici, tak i experti na bezplatnou právní pomoc a odborníci z této oblasti. Také i vysocí vládní úředníci. Tato rada má také pět oblastních kanceláří, které vykonávají její funkce. Má zejména tři hlavní funkce.

Ta první je, že vydává certifikáty. O těch se zmíním trošku později. Další důležitou funkcí je alokace finančních prostředků ze státního rozpočtu v Nizozemí. A třetí je, že reguluje počet poskytovatelů právní pomoci v samotném systému.

Právní pomoc je poskytována dvěma druhy poskytovatelů. V Nizozemí tomu říkají tzv. dvě hlavní linie. Ta první linie, taková ta, na kterou se nejvíce útočí ze strany všeobecné veřejnosti, jsou právní poradny. Jejich celkový počet je 30, jsou zřízeny ve formě nadace nizozemským státem. Jsou podřízeny právě samotné Radě právní pomoci a de facto tím pádem i ministerstvu spravedlnosti. V těchto právních poradnách asi těžko budete hledat nějaká zapadlá místečka, kde je v těch městech levno. Jsou to většinou obchody. Vypadá to tak trošku jako butiky. Je to i proto, aby to pro ty konečné zákazníky nebo ty klienty, ty adresáty bezplatné pomoci bylo příjemné. Jsou pěkně zařízené, to je jen tak na okraj. Hlavní je, že je v nich zaměstnáno minimálně vždycky pět expertů nebo odborníků na danou problematiku, ale většinou poskytují velice obecnou právní pomoc, takže v těch poradnách působí i studenti právnických fakulty. Tyto poradny jsou rozesety po celém Holandsku, je jich 30, takže dojezdnost je jedna hodina veřejnou dopravou. V těchto poradnách je právní pomoc poskytována zcela bezplatně. Ta bezplatnost je samozřejmě omezena a to v jednom aspektu, že je poskytována pouze základní právní pomoc.

Tou základní právní pomocí se myslí snaha objasnit problém, před kterým ten klient, adresát, stojí. Také jestli ten daný problém se dá řešit tím systémem právní pomoci, jaký existuje v Nizozemí. Také jaké jsou úspěchy možného, pokud by byla poskytnuta právní pomoc nebo pokud by se ten klient pustil na vlastní pěst do řešení právního problému, jestli bude úspěšný. A případně ta právní poradna může odkázat na mediátora nebo advokáta. Měl jsem to říci v opačném pořadí. Většinou je to advokát, výjimečně mediátor.

Vedle těch právních poraden působí další linie, a to advokáti. To je základní a další poskytovatel právní pomoci, té rozšířenější, složitější. Ti poskytují tedy složitější právní porady, přípravy dokumentů, zastupování na soudech, případně exekuční řízení, správní řízení. A pak jsou tady dále mediátoři. To je novinka z roku 2005, kdy ten systém prošel reformou, tak je možné využít služeb mediátora, což v samém slova smyslu není přímo právní pomoc, protože ten mediátor poskytuje pouze řešení. Je to vlastně mimosoudní alternativní vyřešení sporu, ale počítá se to do té samotné právní pomoci.

Co je důležité vedle toho, že ty poradny poskytují bezplatnou právní pomoc v těch základních obrysech, jak jsem je tu nastínil? Je tady důležitý odkaz právních poraden na jednotlivé advokáty. Ti advokáti, kdo jsou? Jsou to osoby nejen zapsané v nizozemské advokátní komoře, ale jsou také zapsané v seznamu bezplatné právní pomoci, které vede Rada právní pomoci, a musí se do toho seznamu požádat a splnit určité povinnosti. V tomto případě a systému není samozřejmostí, že advokát automaticky splňuje veškeré povinnosti, co se týče kvality poskytovaných služeb. A Rada právní pomoci vyžaduje zároveň jistý právní audit nebo audit poskytovaných právních služeb, jak advokát ty služby poskytuje a jestli se může zapsat do systému právní pomoci. Advokát může poskytovat právní pomoc klientovi buď přímo, tzn. že ta osoba se na něj obrátí, vyhlédne si ho na základě poradny v seznamu nebo si ho vyhlédne na internetu a obrátí se přímo na advokáta. A nebo klient může jít nejdříve do právní poradny a ta ho pak nasměruje ke kterému advokátovi, protože ti advokáti jsou v seznamu zapsáni podle své specializace. A také tím, že ne každý advokát se specializuje na to samé. Takže může právě řešit přímo.

Jakmile se ten klient dostane k advokátovi, tak jsou tady dvě takové základní lhůty. Do tří hodin a nad tři hodiny. Pokud se poskytuje právní pomoc i do nějaké cca půlhodiny, tak je to, dá se říci, bezplatné. Pokud je to do tří hodin, vždy tam již naskakuje poplatek, a ten tvoří 40 nebo 70 eur. To je důležité si uvědomit, že to není zcela bezplatné. Ty poplatky tam mají vysoce regulační charakter, aby nechodil k tomu advokátovi každý, kdo si myslí, že má zrovna teď nějaký akutní problém, aby tam nejlépe šel nejdříve přes tu poradnu a následně k advokátovi.

Do těch tří hodin advokát může poskytnout právní pomoc až na základě žádosti, kterou podá u Rady právní pomoci. Ta Rada právní pomoci, nejbližší oblastní kancelář, ta jedna z pěti, rozhodne a vydá tzv. minor certificate, což je takový menší certifikát. Na jeho základě může advokát poskytnout právní pomoc právě za tento pro ně symbolický poplatek. Nám se to může zdát celkem slušná částka.

Co se týče toho certifikátu, podmínky pro jeho vydání, jsou stanovené tak, že se hodnotí příjem. A ten příjem naštěstí díky tomu, že jsou dobře propojeni i s daňovým úřadem, tak zde není žádná velká administrativa. Rada právní pomoci je propojena s daňovým úřadem příslušného žadatele, vytáhne si relevantní údaje. Jde o dva roky zpět, kdy si podal o právní pomoc. A tam se hodnotí hrubý příjem za celý rok. Jakmile je vydán certifikát, ten advokát poskytne právní pomoc. V případě, kdy jde o poskytování právní pomoci nad tři hodiny, tak advokát požádá Radu právní pomoci, neboli žadatel požádá prostřednictvím advokáta o vydání certifikátu, to už je tzv. velký certifikát. A Rada právní pomoci jej na základě těch podmínek, které jsem tady už uvedl, vydá nebo nevydá. Tam ještě vůči tomuto rozhodnutí o vydání nebo nevydání je možnost opravného prostředku zase v rámci Rady. A nebo prostě vydá a ta právní pomoc se poskytne. Buď je tam minimální poplatek, který činí, myslím, 75 eur, ne, pletu se, je to 100 eur. A je to možné zvyšovat až do výše 700 eur. Jakmile ta osoba bude mít vyšší příjem, než jaké jsou stanovené konkrétní podmínky v zákoně, tak ta právní pomoc nebude na základě certifikátu poskytnuta. Ten žadatel o právní pomoc si musí samozřejmě tu právní pomoc již hradit sám.

To by bylo k poskytování právní pomoci ze strany advokátů. U těch mediátorů je to obdobné, ale tam se vydává pouze tzv. mediační certifikát, na základě toho může mediátor provést mediaci mezi spornými stranami. Ten mediační certifikát je výhodnější určitě v tom, že ten mediátor si může požádat maximálně o 100 eur, to je strop. A všechny ty peníze, ty poplatky, přecházejí do tzv. fondu právní pomoci, ze kterého se financuje celá právní pomoc v Holandsku.

Co je ještě důležité zmínit, je také ten zdroj financování. Jak jsem řekl, je tam fond právní pomoci. A druhým je státní rozpočet. Já bych tady asi tuto část ponechal na další část diskuse. Přešel bych v tomto případě k anglickému vzoru právní pomoci, který je trošku složitější, nicméně je také velice zajímavý. A to je letmým uvedením. Anglická právní pomoc neboli pomoc v Anglii, je poskytována, jak může z názvu vyplývat, jen na geografickém vymezení anglické části Velké Británie a části Walesu. Dále Skotsko, Severní Irsko nejsou pokryty, ty mají vlastní právní systém, který je ale velice podobný, mají také podobné orgány. Tím hlavním orgánem je na základě zákona o bezplatné právní pomoci neboli zákona o přístupu k právní pomoci z roku 1999. Tím je Komise pro právní služby. To je orgán, který byl založen tímto zákonem. Do něj jsou jmenováni lordem kancléřem členové, těch má 5-12 členů. Má zase vysoce administrativní úkoly a právní úkoly.

Jedním z nejdůležitějších úkolů komise je tzv. uzavírání tendrů neboli uzavírání smluv s poskytovateli právní pomoci. Tím druhým je financování celého systému. A tím třetím je kontrola kvality právní pomoci, která je v anglickém systému velice zdůrazněna a to přesto, že anglický systém a vůbec anglická právní kultura určitě nemá problém s advokátní etikou.

Poskytovatelé právní pomoci, kdo ji poskytuje? V tomto případě jsou to jak advokáti, tak další subjekty, které bychom asi z velké většiny mohli nazvat neziskovými nevládními organizacemi. Je tady důležité zmínit, že ty podmínky pro poskytování právní pomoci jsou rovné jako pro advokáty, tak pro ty neziskové státní organizace, které poskytují právní pomoc. A také v tom, že je to uzavíráno na základě tendrů.

Já bych ale ještě předtím skočil do části, kterou je důležité zmínit, a to je, že ten systém zasahuje jak netrestní, tak trestní část. A v té netrestní části zákon vyčítá, co tam nepatří. A zákon to vyčítá tak, že tam neříká přímo, které právní oblasti tam nepatří, ale on z toho vyjmenovává jisté instituty. Např. nedbalostní nebo odpovědnost za škodu z nedbalosti, vyčítá právo korporátní, tedy obchodních společností, právo obchodní a závazkové a některé další z oblasti občanskoprávních. Ještě tam nepatří správní právo. Jinak tam patří všechno z netrestní oblasti.

Ta právní pomoc je tedy poskytována ve všech oblastech vyjma těch, které jsou zákonem vyloučeny. A ty jsou poskytovány těmi zmíněnými poskytovateli služeb. Ty služby jsou rozděleny do sedmi kategorií. Já to tady zmíním, ale je to asi trošku nad rámec. Je to právní pomoc, právní pomoc u soudu, schválená rodinná pomoc, rodinná mediace, právní zastupování, investigativní právní zastupování, je toho celá řada. Je to opravdu rozdělené. Každá právní pomoc má nějaké podmínky, na základě kterých může být poskytnuta bezplatně nebo za nějakou částku.

A hlavní, co podle mě je, je zmínit vztah mezi poskytovateli právní pomoci a státem. V tomto případě dochází každoročně, je to takový každoroční hon, v listopadu, kdy se uzavírají smlouvy mezi státem, tedy v tomto případě Komisí pro právní služby, a poskytovateli. Poskytovatelé se přihlásí do tendrů, většinou v dnešní době už jsou to tzv. elektronické tendry. Všichni to tady známe jako elektronická aukce. A poskytují, dávají nějaké nabídky. Dávají nabídku právních služeb v dané oblasti, nabízejí, kolik klientů za jakou částku míní obsloužit, poskytnout jim právní podporu a pomoc. A z toho se vychází. Je tam soutěž mezi advokáty, neziskovými organizacemi, neziskovými organizacemi navzájem, advokáty navzájem, vice versa. Na základě tady tohoto se uzavře smlouva mezi tou Komisí pro právní služby a advokáty nebo neziskovou organizací. A nezisková organizace na základě tohoto kontraktu, dnes už je to unified contract, sjednocená služba, tak poskytuje právní služby v určité právní oblasti, určitému počtu osob, cílové skupině, a za určitou cenu. To má uzavřeno takto celá Anglie těmito kontrakty. Místně působícími na určitém území. Takto to funguje, až zase na rok skončí a zase se lidé, tyto subjekty hlásí.

Právní pomoc, pokud jde o to financování, jak jsem zmínil, je v gesci Komise pro právní služby. A ta je poskytuje na základě těchto smluv, ve kterých je to stanoveno. To se ještě k tomu dostanu blíže.

Teď zmíním žádost, jak se žádá o právní službu. Ten seznam poskytovatelů právních služeb je na internetu. Každá osoba, která chce právní službu nebo se dožaduje, hledá a chtěla by ji bezplatně, předpokládá, že má nějaké podmínky pro bezplatné poskytnutí právní služby, se dostaví k nejbližšímu poskytovateli právní pomoci. Jak jsem řekl, je to na internetu, často se objevují i letáky v supermarketech, v nejbližším informačním centru, což samo poskytování těch letáků je samo o sobě také jistou zvláštní právní pomocí, která byla pokryta legislativou Velké Británie. A dostaví se k tomu poskytovateli a podají si žádost. Na základě této žádosti tato žádost je předána zase komisi v jedné z oblastních kancelářích, kterých je dohromady 13. Tato buď povolí poskytnutí právní pomoci, nebo nepovolí. To se týká složitějších případů. V jednodušších případech, např. poskytnutí právní pomoci, to je podobně jako u holandského systému, jestli mám šanci na úspěch, jak to mám řešit, za kým mám zajít, dá se s tím vůbec něco dělat, pokrývá to vůbec ten systém? Tak tady toto může rozhodnout už samotný poskytovatel na místě. V dalších věcech jako rodinná mediace to rozhoduje oblastní kancelář. Ta může rozhodnout zase na základě podmínek. Jsou tam podmínky, merit test, means test, tzn. věcná stránka, jestli je možná úspěšnost, jestli to není svévolné žádání, bránění řádnému výkonu práva nikoli druhého. Nebo jestli by to soud vůbec uznal, jestli to není na procesní odmítnutí. Pokud kancelář uzná, že nikoli, tak je tu možnost přezkumu. Na to je zvláštní orgán, který to přezkoumává. Ale pro tady tuto diskusi stačí, že zde existuje přezkum a že to lze zvrátit. V případě, že to uzná, že ano a že může být poskytnuta služba, tak to poskytovatel ihned neprodleně poskytne. Pokud je tu případ např. možného prodlení, tak ta služba se poskytne ihned s tím, že žadatel souhlasí s tím, že bude spolupracovat na prokázání svých majetkových záležitostí tak, že se zjistí skutečný stav jeho majetku a následně přislíbí, že v případě, podmínkami neodpovídá poskytnutí právní pomoci, tak bude muset tu právní pomoc zpětně uhradit.

Co je také důležité, je rozdělení té právní služby právní pomoci na tzv. příspěvkové a nepříspěvkové. Příspěvková právní pomoc je poskytnuta, která je poskytnuta buď úplně zdarma, bezplatně, pokud splňuje žadatel podmínky. A potom je tady dlouhé pole podmínek, které když splní, tak platí pouze částečný poplatek. A postupně, jak se jeho příjem zvyšuje, tak se ty poplatky také zvyšují až po nějakou podmínku, kdy již nevyhovuje a tato služba mu nebude poskytnuta. Pak jsou tady příspěvkové, jak jsem zmínil, a ty buď poskytnuty jsou na základě podmínek a nebo nejsou. Takže to je zjednodušený systém.

Pokud jde o zachycení právní úpravy kritérií, existuje zde jeden ze zákonů. Musím upozornit, že právní úprava bezplatné právní pomoci obsahuje vedle hlavního zákona velké množství dalších prováděcích právních předpisů a dalších mnoha, možná desítek dokumentů týkajících se dobré praxe, týkajících se kvality právní pomoci. Takže je to jeden z mála dokumentů, který se týká finanční stránky celého systému. A zde je to tzv. legal service financial regulation 2000, který je novelizován, pokud ministerstvo spravedlnosti na základě doporučení komise uzná za vhodné či nikoliv.

Co jsem ještě nezmínil, jsou skutková zjištění, tzv. means test a merit test. V případě, že, a to asi mohu zopakovat, ta osoba nevyhovuje, může být, a zjistí se to posléze, může být požádán o zaplacení zpětně.

A poslední věc, která se týká toho systému, je kontrola kvality, tzv. quality mark. Je to značka, která byla iniciována vládou Velké Británie. Mělo by to být něco, jako známe od nás v potravinářství Klasa, tak tady v tomto případě je to quality mark, který stanoví jednotnou úroveň právní pomoci bez ohledu na to, kdo je poskytovatelem právní pomoci. Tento projekt byl zaveden v roce 2000, postupně se rozvíjel. Mají několik druhů této quality mark, týká se to různých druhů právní pomoci. Např. zde bych zmínil, svépomocná rada, asistovaná rada, to jsou druhy. A potom tzv. všeobecná pomoc a všeobecná pomoc se sociálními záležitostmi. Potom tam existují další poddruhy té quality mark a ke každé je nutné splnit jisté podmínky stanovené Komisí pro právní služby, aby ten advokát nebo ta nezisková organizace tady tu quality mark obdržela. Tu quality mark nezmiňuji jen z důvodu, že by to bylo zajímavé, ale z důvodu, že je to faktická podmínka. Bez této quality mark nemůže poskytovatel právní pomoci se dostat do systému bezplatné právní pomoci v Anglii. Je trošku pravda, že v poslední době se ukázaly články ne moc honosící tuto značku ať už tím, že se zdá, že Komise pro právní služby ji tak trošku zanedbává nebo že by Komise pro právní služby teoreticky měla být úplně zrušena. Takovéto povzdechy se objevují, ale bohužel, takový je život. Ale doposud to velice dobře fungovalo.

A k těm netrestním, a to je úplně poslední zmínka, té netrestní části právní pomoci. Ta trestní je velice obdobná té netrestní. Mění se tam subjekt, je tam jiný, který rozhoduje o poskytování právní pomoci nebo spíše o tom merit testu, který je nutné splnit vedle means testu, tedy splnění majetkových a příjmových podmínek. A tím je soud, který rozhoduje. Zároveň soud v některých případech může zcela prominout poplatky za právní pomoc. A to se týká třeba mladších 16, 18 let, s povinnou školní docházkou. A jsou tady další výjimečné situace, za kterých jsou ty podmínky změkčené. Jen bych upozornil, ta finanční stránka té trestní části je jiná už jen kvůli tomu, že vyplývají závazky z mezinárodního práva Velké Británie a nemůže si dovolit, že by třeba tato služba mohla být omezena, takže rozpočet v té trestní části je neomezený, záleží na „poptávce“. A rozpočet v té netrestní části, kterou jsem zmiňoval na začátku, je omezena a je stanovena lordem kancléřem na jeden rok dopředu. A není to zrovna úplně malinkatá částka, točí se to kolem 2 miliard liber.

Já bych tímto ukončil, poděkoval vám za pozornost, co se týká těchto dvou systémů právní pomoci. Doufám, že jsem nezdržoval a nenudil. Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkuji za výběr toho nejdůležitějšího, že jste trochu i nastínil financování, ke kterému se ještě dostaneme. Já teď poprosím paní Zuzanu Chudobovou z Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče o její názor k této věci.

Zuzana Chudobová: Děkuji za předání slova, dobré odpoledne, dámy a pánové. Přestože je mým úkolem otevřít blok k financování právní pomoci, tak svým charakterem by můj příspěvek spadal spíše do toho předchozího bloku. Jelikož čas kvapí, dovolte, abych vám představila stručné a důležité informace vůbec o systému poskytování právní pomoci tak, jak ji poskytuje Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče, kde já působím. Asi všichni známe a víme, jak nastínila má předřečnice, jaká je úloha odborových organizací v ČR. Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče sdružuje na 400 organizací odborových, které působí v oblasti zdravotnictví a sociální péče. A svým členům jako jeden z nejdůležitějších členských benefitů poskytuje právě bezplatné právní poradenství.

Toto není nijak zvlášť financováno, jelikož právě členové jsou povinni hradit své členské příspěvky jako tradiční systém financování, zdrojů, které plynou odborovým organizacím. A v rámci toho je jim na revanš poskytována právní služba a pomoc, kterou poskytujeme výlučně našim členům, kterými jsou zaměstnanci a bývalí zaměstnanci, tzn. důchodci nebo nezaměstnaní, kteří odešli z řad ve zdravotnictví a sociálních službách.

Dále je pomoc, kterou poskytujeme, zaměřena samozřejmě i na právní poradenství odborovým organizacím zejm. v oblasti kolektivního vyjednávání a jiných sporů, které vznikají mezi odborovými organizacemi, jejími funkcionáři a zaměstnavateli jako takovými.

Jak už jsem nastínila, právní pomoc ze strany nás je poskytována rovněž bezplatně a je poskytována všemi možnými způsoby, které si dovedete představit. Takže právníci, kteří působí na Odborovém svazu zdravotnictví a sociální péče, jsou v podstatě po celou pracovní dobu přítomni. Obvykle jsou k dispozici na telefonu, jsou k dispozici elektronicky na emailech, kam se naši členové mohou nonstop obracet. A my jim poskytujeme takové to základní poradenství zejm. v oblasti pracovněprávní problematiky, odpovídáme na stručné dotazy. Ale můžeme i vypracovávat stanoviska, pokud je to věc, která je složitější, pokud chtějí např. zaměstnavateli předložit písemný závěr nebo právní analýzu jejich problému, tak i to poskytujeme našim členům jako jeden z členských benefitů.

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče nemá nějakou strukturu na území ČR, takže právní pomoc poskytujeme centrálně ze sídla odborového svazu, které je v Praze. Máme ale i regionální pracovníky, kteří působí v krajích ČR, kteří v rámci svých zkušeností mají také bohaté pracovněprávní zkušenosti, takže i na ně se mohou naši členové obracet v té první instanci. Pokud je problém složitější, regionální pracovníci jej překládají na ústředí nebo do sídla odborového svazu.

Co je však ještě důležité pro členy, kteří jsou alespoň 12 měsíců členem odborové organizace, odborového svazu? Odborový svaz poskytuje i právní zastoupení před soudem, které je pro ně také bezplatné. Takový člen si může požádat odborový svaz o poskytnutí právního zastoupení, o jehož poskytnutí rozhoduje předseda odborového svazu, není to tedy nárokové. A může mu být poskytnuto zejm. v pracovněprávních sporech. V této oblasti Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče má spolupracující advokáty, které využívá pro řešení právních sporů před soudem, případně u řízení před jiným státním orgánem. Pokud je to člen, který je členem déle než pět let, může mu být poskytnuto právní zastoupení i v jiném než pracovněprávním sporu, protože opravdu v této oblasti jsme výlučně zaměřeni na tu pracovněprávní oblast. Ale u těch dlouhodobých to mohou být i majetkové spory, typicky občanskoprávní spory, které se směřují zejm. na rodinné spory, vypořádání společného jmění manželů apod.

To, co považujeme za velmi důležité v rámci rozšiřování informace mezi naše členy, je vzrůstání právního povědomí, protože jak už tady bylo mnohokrát řečeno v první části této konference, právní povědomí mezi osobami v ČR je velice nízké, mnohdy neznají svá práva. Proto také svou činnost zaměřujeme na vzdělávání a semináře v oblasti práva, které jsou pro naše členy také bezplatné a které si myslíme, že jsou důležité. Osoby dostanou širší povědomí o právní úpravě, není to jen odpověď na jejich otázku, která mnohdy není úplně zasazena do kontextu a osoby, nebo členové, kteří žádají o pomoc, si mnohdy vyvodí i mylné závěry……

……zmínit ještě dva projekty, které jsou financovány z evropských strukturálních fondů. První projekt, tam je nositelem Českomoravská konfederace odborových svazů, ministerstvo práce a sociálních věcí a Unie zaměstnavatelských svazů. A za českomoravskou konfederaci jsme tam my tím iniciátorem a je to projekt, který se zabývá násilím na pracovišti, což je velice rozšířený problém v dnešní době. Ať už je to šikana ze strany zaměstnavatele nebo násilí na zaměstnance ze strany klientů nebo dalších osob, se kterými v rámci své činnosti přicházejí do styku.

Jak jsem řekla, tento projekt je financován z evropských strukturálních fondů a je právě zaměřen na šíření informací, na to, že by se v budoucnu měly vytvořit jakési pracovní týmy, které by pomáhaly řešit násilí na pracovišti a byly by složeny z několika odborníků ať už z oblasti práva, psychologie, vyškolených v metodice, jak řešit násilí na pracovišti.

A druhý důležitý projekt je projekt regionálního poradenství, kde opět nositelem je ČMKOS. V rámci tohoto projektu jsou vytvořena regionální centra v jednotlivých zejm. krajských městech. Je to také projekt financovaný z evropských sociálních fondů. A v rámci těchto regionálních center mohou osoby, nejen členové odboru přicházet a centra jim poskytují právní pomoc. Poskytují i právní zastoupení před soudem, ale to už je pak poskytováno výlučně členům odborových organizací a členům odborů.

Takže tolik jen stručně pro představu o typech právní pomoci, se kterými se setkáváme, které jsou i různě financované. Děkuji za pozornost a hezký zbytek dne.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkujeme, to byl skutečně trošičku návrat do té minulé sekce, nicméně i to sem patří. A teď půjdeme na to financování právní pomoci. Jak je to v současnosti v neziskovém sektoru, nám poví Stanislav Skalický, ředitel Asociace občanských poraden.

Stanislav Skalický: Dobrý den. Já bych tady ve svém příspěvku chtěl shrnout současný stav financování bezplatné právní pomoci. Zmínil bych se, jaká je situace v neziskovém sektoru. A na závěr bych se zaměřil na zajištění financování bezplatné právní pomoci, jak s ní počítá ten věcný záměr zajištění bezplatné právní pomoci.

Jak už tady zmínil na začátku dnešní konference náměstek ministra spravedlnosti, ta odpovědnost státu při zajištění bezplatné právní pomoci vychází z řady právních dokumentů, ať už jsou to mezinárodní úmluvy, články Listiny základních práv a svobod. Tato listina zaručuje každému právo na právní pomoc před soudy či jinými státními orgány či orgány veřejné správy. Stát tedy, když dotuje systém právní pomoci v rámci soudního řízení, řada lidí, těch nemajetných, na něj nakonec stejně nedosáhne. Ty důvody tady zmínili už mí předřečníci. Ať už to bylo z důvodů různého posuzování u různých soudů té samé věci. Myslím si, že neexistují žádné statistické údaje o počtu lidí, kteří jsou odmítnuti nebo jim soud odmítne přidělení té bezplatné právní pomoci a kteří jsou pak nuceni se obrátit na jinou instituci, jako jsme třeba my, občanské poradny.

Praktické zkušenosti z neziskového sektoru od organizací, které poskytují bezplatnou právní pomoc, ukazují, že potřeba těch bezplatných právních služeb stále roste. Mluvil tady o tom můj kolega z Asociace občanských poraden. A i na začátku v úvodním slovu to zmínil pan doktor Antl, že ten počet dotazů neustále roste. My zaznamenáváme v řádech tisíců nárůst meziročně. Každý rok je to zhruba 10 000.

Co si dále myslím, že to zajištění financování bezplatné právní pomoci by nemělo být pouze v rámci soudního řízení, protože ten člověk potřebuje tu radu i před tím samotným zahájením toho řízení a právní poradenství je potřebné nejen v těch záležitostech, které je třeba řešit soudní cestou, ale je také v otázkách, které není třeba řešit soudně, jsou to záležitosti, kdy postačí klientovi právní porada.

Co se týče toho financování, v některých případech stát tu odpovědnost přenáší i na advokátní komoru. Jedná se o případ, kdy je odmítnuta v soudním řízení bezplatná právní pomoc a současně je tu splněna podmínka, že klientovi odmítli pomoc dva advokáti. V takovém případě je advokátní komora povinna zajistit bezplatnou právní pomoc. Je nutné ale konstatovat, že se přeci jen jedná o složitější proceduru a ta žádost je posuzována z různých aspektů.

Kromě tohoto institutu advokáta určeného komorou, financuje komora také na krajské úrovni bezplatné právní poradenství. Obvykle to bývá v místě sídla krajských soudů nebo advokátní komory. Zde advokáti poskytují bezplatnou právní radu, ale přístup k ní je zase trochu složitější. Primárně musí kontaktovat advokátní komoru a poté teprve je mu domluvena nějaká schůzka, kde je mu poskytnuta právní rada. Ale nejedná se tedy o to, že by byly zpracovány nějaké právní podklady, ale v podstatě o takovou základní právní poradu, která pomůže tomu člověku zorientovat se v jeho problému. Z toho tedy vychází, že značná část té bezplatné právní pomoci, břemeno poskytování je pak přeneseno na neziskové organizace. Ty poskytují sociálněprávní pomoc a to většinou formou odborného sociálního poradenství.

O tom financování se tu částečně zmínil už můj kolega, že rok od roku je to financování složitější a stát na něj přispívá stále méně. Takže neziskové organizace tuto situaci musí řešit tak, že žádají různé granty, ať už je to z evropských sociálních fondů, nebo to musí řešit snahou o poskytnutí těchto prostředků buď od soukromých společností či nadací. Je to opravdu složitá cesta k těm finančním prostředkům.

Myslím, že za zmínku stojí takové grantové programy, jako je nadace Open society fund, která se souvisle zabývá od 2. poloviny 90. let podporou bezplatné právní pomoci. Ta podpora byla určena především na řízení právních klinik při vysokých školách, ale i na projekty, které zahrnují neziskové organizace. Tady bych zmínil třeba tu kapitolu právní program, kde byly podpořeny aktivity zajišťující širší přístup té nemajetné společnosti ke spravedlnosti v podobě bezplatné právní pomoci, nebo tato nadace zprostředkovala propojení neziskových organizací s právními firmami v rámci aktivit programu.

Dalším takovým významným zdrojem financování pro neziskové organizace jsou strukturální evropské fondy, zvláště prostřednictvím programu Phare, v jehož rámci bylo podpořeno velké množství projektů, které byly právě cíleny na pomoc znevýhodněným skupinám. Myslím tím z hlediska dostupnosti bezplatné právní pomoci, ať už jsou to senioři, cizinci, ženy na mateřské či rodičovské. Byly také prověřeny aktivity na podporu odstranění, to už jsem asi zmínil, diskriminace při dostupnosti této právní pomoci.

Já bych teď přešel do té třetí části, která by se věnovala tomu, jak ošetřuje zajištění financování ten věcný záměr zákona o zajištění bezplatné právní pomoci. Jsou tam zformulovány dva základní okruhy. To je financování v rámci té základní pomoci. Tady se počítá s tím, že tato základní právní pomoc by byla šla na náklady poskytovatele kromě regulačního poplatku. Ale současně jsem tady v tom věcném záměru našel zmínku, že z veřejných rozpočtů budou poskytovány účelové dotace k financování běžných výdajů souvisejících s poskytováním základní právní pomoci poskytovatelům právní pomoci, kteří jsou zapsáni v registru. Současně musím říci, že na poskytnutí dotace, tady je zmíněno, však není žádný právní nárok.

A pak bych zmínil ten druhý okruh, to je rozšířená právní pomoc. Ta by měla být hrazena ze státního rozpočtu a z rozpočtové kapitoly ministerstva spravedlnosti. Bylo tady zmíněno, ve výši advokátního tarifu, který určuje zákon o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Ještě bych tu měl další část příspěvku, ale já ji vynechám v rámci zrychlení celé konference, aby mohly zaznít i příspěvky ostatních. A snad na závěr bych řekl, že doufám, že ten nový zákon, jeho konečná verze, nám přinese kvalitnější zajištění bezplatné právní pomoci pro ty nemajetné a současně bude dobrým nástrojem i pro poskytovatele této pomoci.

To by bylo asi v krátkosti všechno.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkuji. Děkuji i za zestručnění poslední části, aby nám zbyl čas i na všechny ostatní, protože jsme tu naznačovali, že se ještě podíváme na financování v zahraničí. Já poprosím znovu o slovenský příklad. Určitě stačí stručně, paní Martina Mojsesová, už tady jednou byla.

Martina Mojsesová: Toto bude velmi stručné, protože financování centra právní pomoci je velmi jednoduché. Protože je to státní organizace, je napojená finančními vztahy na ministerstvo spravedlnosti. Ředitel centra každoročně navrhuje rozpočet, ten je schvalován ministrem spravedlnosti, takže tam žádný problém není. Jen tak pro příklad, v roce 2010 tento rozpočet byl v hodnotě 1 347 034 eur. Ale s tím, že v roce 2010 byly vybudovány čtyři nové kanceláře, takže to padlo i na to jejich zařízení atd.

A co se týče hrazení služeb advokátů, které určuje centrum, tak centrum chce uhradit všechny náklady na soudní jednání, které ta osoba má, a zároveň i uhradit tarif advokátovi, který poskytuje právní pomoc.

Co se týká jiných forem, tak ještě zákon o sociálních službách řeší poskytování základního právního poradenství. Toto je v kompetenci územní samosprávy obcí a vyšších územních celků, které toto zákonné právnické poradenství poskytují. Většinou jde o sociální dávky, sociální pojištění. A pokud neumí zabezpečit tuto službu, tak si ji objednávají od neziskových organizací, které na to dostávají dotaci. Ta možnost získat dotaci, je v současné době velmi omezena.

Takže takto stručně.

………(předsedající): Děkuji za stručné představení. A já znovu poprosím pana Theodora Klána z Bezplatné právní pomoci.cz k představení toho, jak je to v Holandsku a ve Velké Británii.

Theodor Klán: Jasně, já se pokusím být co nejvíce stručný. Finanční nároky bezplatné právní pomoci, co se týkalo Anglie, jsem trochu zmínil. Ta částka se v rozpočtu točí kolem 2 mld. liber. Já bych nerad házel čísly, co se týče na hlavu, kolik to dělá, protože přeci jen ta země je trošku někde jinde. Stejně tak Holandsko. Asi bych zmínil, že se v Anglii snaží tlačit na snižování nákladů na právní pomoc jako patrně kdekoli v Evropě po roce 2008, kdy přišla ekonomická krize. V Anglii je to významně důležité, protože tam je ta právní pomoc obzvláště drahá. Takže jim se podařilo zatím ten jeden z důležitých kroků, a to provést elektronické aukce, na základě kterých dochází k tlaku na snižování nákladů na právní pomoc. A ti poskytovatelé se musí tzv. trumfovat, kdo poskytne tu právní pomoc stejně kvalitně a levněji. Tak to je jeden asi z největších úspěchů jisté kvazireformy tohoto systému.

Pokud jde ale o holandský systém, k němu mám dokonce i čísla. Pokusím se to tady moc nezahltit. Nicméně pravdou zůstává, že holandský systém od roku 1994, kdy naběhl na mechanismus, který dnes známe, tak zdražil až trojnásobně. Původní cena v roce 1994 právní pomoci pro celou společnost v Holandsku byla 184 mil. eur na přepočet. Dnes je to 475 mil. eur. Možná zajímavější na hlavu, státní rozpočet dělá náklady 29 000 eur. To je na hlavu na jednu osobu, které je poskytnuta právní pomoc, je to v průměru.

Takže ta právní pomoc patří mezi opravdu drahé záležitosti. A je samozřejmě do značné míry politickým rozhodnutím, jak se kdo k tomu postaví. Snaha o redukci nákladů v Holandsku samozřejmě existuje a projevila se v roce 2008, kdy parlament schválil návrh na to, že se sníží rozpočet systému o 50 mil. eur, což se může zdát jako relativně slušná částka na začátek. A zároveň ale chtěli dosáhnout toho, aby se nesnížila úroveň poskytované právní pomoci a aby se nesnížil její rozsah, což je někdy trošku složité. Na základě toho byla vytvořena komise, která toto hodnotila jak všemi zainteresovanými subjekty, jak poskytovateli, tak ze strany druhé zástupci veřejné správy. A přišli na několik řešení. Ta řešení by se dala aplikovat možná i u nás, i když je to jen jisté naťuknutí.

Jinou možností bylo povinné pojištění pro případ nutné právní pomoci. To byl návrh, který byl ale parlamentem zamítnut z důvodu nedostatečné proporcionality, že by se do toho dalo více, než je nutné pro splnění účelu. Potom byl navržen další, nefinanční způsob řešení, a to je lepší komunikace mezi občany a orgány veřejné správy. To je ta zajímavější část. Aby se zamezilo tomu, že budou vznikat spory, které by normálně vznikat nemusely, kdyby možná méně práva znalý občan jednal s úředníkem, který je více chápavý.

A tou další možností je alternativní řešení sporu. To byl další nepeněžní způsob, jak přispět ke snížení nároku tak, aby se snížilo zatížení soudu, tak prosazovat alternativní řešení prostřednictvím mediace. A také zjednodušení právního řádu, což asi známe ze všech zemí Evropy a každý s tím má problém, že by zjednodušení právního řádu patrně velice přispělo k tomu, že by se snížily nároky na právní pomoc.

Já bych ještě zmínil, a to jen už krátce, že počet poskytovatelů právní pomoci v Holandsku se měnil podle toho, jak byli ohodnoceni. Ten nárůst je postupný, ale je tady jeden z krásných vzrůstajících grafů, který se zabýval počtem poskytovatelů právní pomoci. V dnešní době je to kolem 4000 advokátů. Z toho většinu tvoří ženy. A z toho systému bezplatné právní pomoci se stalo na začátku 2. tisíciletí, že začali advokáti odcházet, začali se z něj dostávat pryč, nechtěli poskytovat právní pomoc. Pomohlo tomu až zvýšení peněz, přísunu peněz do systému, navýšení rozpočtu.

Já bych to tímto ukončil, protože zde je tak trochu slepá ulička. A je to z roviny odborné do roviny politické. Děkuji vám.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkujeme i za možná předem upozornění na ožehavá témata, která čekají naše tvůrce zákonů. My se teď podíváme na další část celé problematiky, a to uplatnění osob, které se teprve připravují na budoucí právní povolání. Tak jak by mohly být platné právě v této situaci poskytování bezplatné právní pomoci. Podíváme se na to z pohledů různých institucí. Já začnu u té neziskové. Poprosím opět pana doktora Načeradského z občanského sdružení Společnou cestou domů.

Ondřej Načeradský: Podruhé vám dnes přeji dobrý den, děkuji všem, kteří vydrželi i do této fáze dnešního setkání. Do značné míry to, o čem jsem chtěl mluvit, tu bylo zmiňováno už v dopoledním bloku, protože když se osobně mám zamyslet nad tím, jaký význam a přínos má pro osoby, které si doplňují vzdělání nebo získávají vůbec základ pro výkon právnického povolání, tak mě vždy napadnou dvě věci.

První věc je, nakolik v praxi může právník své znalosti používat v celé své šíři. Podíváme-li se např. na rozsah advokátní zkoušky, zjistíme, že se jedná o poměrně dlouhý seznam předpisů, tady mi možná paměť nebude zcela sloužit, ale tuším, že se jedná o čtyři A4 seznamu zákonů, u kterých je nutná podrobná znalost. A několik dalších stran předpisů, kde se očekává alespoň znalost orientační. A samozřejmě že v praxi není v silách normálního lidského mozku toto všechno opravdu v náležité kvalitě obsáhnout.

Již během let své advokátní koncipientury se tudíž často právníci specializují a to někdy až do té míry, že např. mají ve velké advokátní kanceláři za úkol pouze konkrétní typ smlouvy nebo dokonce, že se zaměřují na určitý typ ustanovení. Takže ten velmi široký záběr, který měli získat na právnické fakultě, je velmi zúžen, aby následně měl být opět rozšířen v okamžiku, kdy skládají advokátní zkoušku.

Proč to tak zdůrazňuji? Když jsem já začínal svá právnická studia, tak mi jedna z vyučujících sdělila, že spousta lidí projde právnickou fakultou, pak si stěžuje, jak je nepřipravila na praxi a přitom na většině přednášek je neviděli. Já jsem patřil k jedněm z těch bláznů, kteří chodili prakticky na vše. A je pravda, že když zhodnotím svá studia, tak jsem byl asi docela dobrým studentem, protože jsem odcházel s vyznamenáním a s Hlávkovou cenou. Nicméně když jsem následně přišel do praxe, tak samozřejmě musím říci, že je něco naprosto jiného být, když si dovolím parafrázovat zesnulého profesora Vojtěcha Cepla, v klubu hledačů pravdy, která řeší právo na akademické úrovni, a pak stát tváří v tvář klientce, která řeší výpověď z nájmu bytu, jelikož si v rámci své paranoie rozhodla pomazat stěny vepřovým sádlem, jelikož byla přesvědčena, že se jedná o jediné opatření, které zabrání pronikání plynů, které jí rozkládají imunitní systém. Tento střet je zajímavý jak po stránce právní, kdy člověk zjišťuje, že musí nad případy uvažovat zcela jiným způsobem a hledat jiné právní cestičky, než které by ho napadly podle striktní doktríny vědy práva, ale i po stránce lidské. Proto jsem tedy velice rád, že tu ráno zaznělo, že třeba v rámci přípravy soudce je cílem zdůraznit získání lidské zkušenosti. Musíme si uvědomit, že soudce má za úkol právo hledat na základě právních předpisů, které jsou vždy velmi nedokonalým zachycením ideje práva, a následně toto právo aplikovat na běžný život, na běžného občana. A to je samozřejmě naprosto nenaplnitelný ideál, pokud samotný soudce nemá hlubokou znalost nejen právní, ale i lidskou.

Jeden příklad za všechny. V občanském zákoníku najdeme ustanovení o dobrých mravech, které je oblíbeným zaklínadlem řady osob domáhajících se svých práv, ať už oprávněně či neoprávněně. A dobré mravy by měly od soudce nebo od právníka nebo i od občana vyžadovat, aby dokázal posoudit, co je tím ustáleným, nesporným konsensem rozhodné části naší společnosti.

Svého času jsem četl příspěvek na serveru Jiné právo, bohužel si nepamatuji autora, snad mi to odpustí, když si nyní půjčím jeho slova, že něco takového může být soudce schopen posoudit, jen pokud si čas od času zajde do 4. cenové kategorie a posedí tam nad pivem s místními dělníky. Podle mého názoru, má-li být právo správně aplikováno, musí ho aplikovat lidé, kteří nevyrostli, nevystudovali a nepřipravili se pro výkon svého povolání v jakémsi umělém skleníku a následně se na život dívají z pozice části naší společnosti a ztrácí přehled o tom, co je právo a jeho aplikace pro obyčejného občana.

V rámci navrhovaného zákona, resp. věcného záměru zákona se počítá jednak s tím, že by se rozšířila, předpokládám, současná praxe právních klinik na vysokých školách, tak i s tím, že bude povinný rozsah řekněme praxe, kterou získají právní koncipienti i právně justiční čekatelé v rámci tohoto systému. Já si osobně myslím, že to pro ně bude velice zajímavá zkušenost, protože budou mít nejen možnost řešit problémy a oblasti, do které se člověk v rámci běžné praxe nedostane, a to i když není opravdu jeden z těch, kteří to mají zúženo do jednoho jediného ustanovení, ale také že se nad tím budou muset zamyslet jako lidé. Protože ono řešit třeba otázku oprávněnosti vyklizení z nájmu bytu, dokud člověk opravdu nemá před sebou tu matku těch dvou dětí, která má být nyní vystěhována, je něco úplně jiného, než když to člověk čte jako součást spisu. Nechci tady parafrázovat osoby, které říkají, že v okamžiku, kdy se to dá do spisu, tak už to nejsou lidé, ale jen statistika, to bych opravdu nerad, ale lidský rozměr je podle mě nezbytná stránka, nemá-li být právo jen teoretický systém, ale opravdu reálnou součástí lidské společnosti. Konec konců si myslím, že toto poznali a poznává spousta kolegů, kteří šli třeba jinou cestou než já, který se tam vydal na plný úvazek, a pomáhají na bázi dobrovolníků, částečnými úvazky či zcela neoficiálně neziskovému sektoru, byť třeba někdy to musí před svými zaměstnavateli tajit. Já osobně doufám, že tato koncepce, která je navrhována, zajistí, že budoucí advokáti a soudci získají zajímavou profesní a lidskou zkušenost. A také to bude poselstvím, že tato činnost pro bono publica je žádoucí a normální součástí života právníka.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkujeme. A teď, co na to advokáti samotní. Poprosím pana Vladimíra Papeže z České advokátní komory o jeho pohled na uplatnění studentů a poté samozřejmě i koncipientů.

Vladimír Papež: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já bych chtěl poděkovat jménem České advokátní komory, byť je silným oponentem tohoto zákona, že ji organizátoři pozvali. A chtěl bych snad vysvětlit, proč advokacie nechce takový zákon.

Není to proto, že bychom se báli o svých 500 nebo 700 mil. Kč ze státního rozpočtu, ale nechceme dopustit dvojkolejnost právních služeb, které by tím byly zavedeny. Já si myslím, my vnímáme, že existují sdružení, která pomáhají lidem. Vnímáme, že advokacie není schopna pokrýt příslušné právní služby nebo některé oblasti. Ale chceme věc řešit koncepčně.

Ta koncepce si musí uvědomit dvě věci. A to je to, o čem tu hovořili předřečníci. Jedna věc je poskytování právní pomoci poskytovateli. To dělají subjekty. Ale druhá věc je zabezpečení přístupu k právům. A to je věc státu. A tady je ten horký brambor, který se musí vytáhnout, a nezlobte se na mě, zůstal 20 let neřešen. Ten přístup k právům se buď vyřeší takovým způsobem, kterým to dělají v některých zemích jako Rakušáci, že se poskytovatelé právní pomoci, většinou advokátní komora, dohodne se státem, kolik se na to dá ročně peněz a advokacie si to zajistí sama. A nebo se upraví poradenství, procesní povinnosti, procesní zastoupení, povinnost být zastoupen někým v každém procesním předpisu, a pak se řekne „ale zadarmo to bude jen v sociálním případě“, je to poskytovaná sociální dávka. A tak tomu v navrhovaném případě není. A pokud to tak nebude, tak advokacie pro plédovat nebude.

Ale pojďme k tomu, proč tady mám mluvit, jak je to s těmi mladými. Podívejte se, advokacie stojí historicky mezinárodně na třech pilířích. Nezávislost, samospráva a mlčenlivost. Nehledě na to, že tento systém tyto tři pilíře vůbec nerespektuje, tak zapomíná na jednu věc. Advokacie si vychovává své advokáty ze svých vlastních řad. Je tam princip opakovaného školení, nejen pro advokátní koncipienty, ale i pro advokáty. Ona kromě toho školení je zkouší a podrobuje je kárnému dohledu ze svých řad kárnou komisí. To tento systém také neřeší. Ale víte, když začínáte s případem, někdy ta první rada je to nejdůležitější, co dáváte. A nezlobte se na mě, není přeci právním státem, když tuto první radu umožňujete dávat studentům, koncipientům, soudním čekatelům. Nezlobte se na mě, ti lidé nemají odpovědnost, zkušenosti, ty musí získat. Proto jsem zásadně proti, pokud vůbec tento věcný záměr projde, aby bylo umožněno studentům, koncipientům poskytovat právní poradenství.

Děkuji za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Děkujeme za kritický pohled advokátní komory, i ten sem patří. A teď bych poprosila o pohled soudcovské unie, paní Šárku Hájkovou.

Šárka Hájková: Já budu možná jediným, který bude vyvolán, aniž o tom ví.

………(předsedající): Já vás mám v programu. V tom případě, pokud nechcete, já vás určitě nutit nebudu.

Šárka Hájková: Dobré odpoledne, snad to nějak zvládneme. Jestli bych se měla vyjádřit k otázce pohledu soudců na řešení způsobu poskytování bezplatné právní pomoci, tak v podstatě my oscilujeme mezi dvěma problémy. Mezi tím, co tu řekl pan doktor Papež, že je otázkou, jak nastavit celý systém, jestli náhodou se zákonem o bezplatné právní pomoci nedostaneme do toho, že to opět bude poměrně nesystémové řešení.

Na druhé straně je i podstatnou záležitostí to, a s tím já souhlasím s předkladateli věcného záměru, že je velmi potřebné řešit přístup k právní pomoci i mimo soudní řízení, protože tím by mohlo dojít k eliminaci poměrně velkého počtu konfliktů a nemuselo by dojít k tomu řešení, které je vlastně úplně nejdražší, a to je to řízení soudní, které je nejdražší pro účastníky i pro stát samotný potom ve svém výsledku. To je jedna věc.

Další věc je ta, že pokud by k prosazení toho věcného záměru došlo, tak mám trochu problém s tím, že právní pomoc by měly poskytovat i osoby, které se připravují na výkon funkce soudce.

Velice hezká a emotivní slova tady zazněla ze strany pana doktora mého předřečníka, že soudce by měl mít lidskou zkušenost. S tím já souhlasím, ale musíme si uvědomit, že justiční čekatel, pokud ta pozice zůstane zachována, je nejen osobou, která se má vzdělávat, ale je svým způsobem začleněn do rozhodovací praxe. On je součástí soudnictví a justice. A je potom otázka, jestli tím, že by v rámci té praxe poskytoval i právní pomoc, tak by se to jeho postavení nedostalo do konfliktu a výsledkem by mohl být i určitý konflikt sám ve smyslu těch osob, které by byly příjemci takovéto právní pomoci. To je opravdu věc, která je hodně podstatná. A jestliže dál se bude tento věcný záměr prosazovat a řešit, tak je opravdu potřeba k tomu přistoupit velmi pečlivě a velice vážně se zamyslet nad tím, jestli je to zrovna dobrá cesta, jak mají justiční čekatelé získat pohled na věc.

A pak je tady i aspekt, který – znovu – pokud bude tento věcný záměr uveden v život, tak i když jsme se tu bavili o tom, že jsou určité hodnoty, které bychom neměli poměřovat penězi, tak ve vztahu k soudům si to opravdu zvýšené náklady vyžádá. Já vím ze své praxe, která už není až tak krátká, že počet osob, které žádají v rámci soudního řízení o osvobození od soudních poplatků i o ustanovení zástupců, tak rok od roku stoupá. Stoupí ruku v ruce s tím, jak se zesložiťuje český právní řád. Zejm. poté, co vstoupily v účinnost úpravy občanského soudního řádu, který je v současnosti jedním z nejsložitějších procesních předpisů v Evropě. Tím pádem bude poměrně vysoké procento těch, kteří budou žádat o poskytnutí právní pomoci. A tím se zvýší nápor na rozhodovací činnost soudů, ať už tuto agendu budou vyřizovat vyšší soudní úředníci nebo sami soudci. V současnosti jsme ve stavu, kdy mzdové prostředky právě na platy toho středního odborného aparátu klesly. V řadě případů se musely některé soudy se svými vyššími úředníky rozloučit. I já bych tedy apelovala na zákonodárce, pakliže bude tento předpis dál projednáván, projde, ruku v ruce s ním musí jít uvědomění si toho, že soudy budou potřebovat zvýšené prostředky na zajištění mzdových prostředků pro ty, kteří o tom mají rozhodovat.

A pak ještě poznámka poslední, právě ze zkušeností z občanského soudního řádu zejm. poté, co vstoupila v účinnost úprava ohledně koncentrace soudního řízení atd., tak bych měla prosbu poté pro případ, že o tomto věcném záměru bude dále jednáno a bude prosazován, aby ta úprava byla pokud možno co nejméně komplikovaná, abychom se náhodou nedostali do situace, že ten, kdo bude o právní pomoc žádat, bude potřebovat pomoc už jen proto, aby se vyznal v úpravě, jak jí dosáhnout.

Takže to byly asi takové čtyři základní body, pokud jsem správně počítala, které mě napadaly, když jsem ten věcný záměr četla, a které mě napadaly i v průběhu dnešního dne. Takže sice improvizace, ale doufám, že nebyla tak mimo mísu.

Děkuji.

(Potlesk.)

………(předsedající): Díky moc, vy jste ideální řečník pro každého moderátora. Improvizujete, přímo k tématu a nakonec ještě dáte otázku, abychom mohli rozjet diskusi. Za to moc děkuji, opravdu jsem vás nechtěla zaskočit tím, že jsem vás vyvolala, a ani se mi to očividně nepovedlo.

Já možná rovnou nechám reagovat pana doktora Škopa, protože tady padlo několik hodně bodů, které jdou přímo na vás. A nebo jestli pan náměstek, to si rozhodněte vy.

Martin Škop: Děkuji, také dobré odpoledne. Já se pokusím na to zareagovat nějak velmi krátce a dohromady, protože toho byla celá řada.

Když to vezmu postupně, problém se opravdu může stát financování. To je problém, který ale ten věcný záměr sám o sobě vyřešit nemůže. Tohle je záležitost, která jde trochu jinak a řeší trošku něco jiného. To, co jsem řekl na začátku, domnívám se, stále platí. Toto není věc, na které by se mělo žádným způsobem šetřit. A na druhou stranu to zase není něčím, na čem by se někdo mohl obohatit. To samozřejmě je ten druhý limit, který tu také funguje.

Co se týká té přípravy, myslím si, že je to v pořádku. Stále si to myslím i přes ty výhrady, které tu zazněly. Jen s tím určitým upozorněním, že samozřejmě je potřeba zvážit to, že by možná ty justiční čekatele do toho někdo nenutil, protože mám ten dojem, že samozřejmě tam není jejich cílem ve 100 % být tím soudcem. Je to jedna z možností, která tam je. Ale pokud by chtěl být, tak je to jedna z podmínek, které by splnit museli vedle podmínek jiných.

Určitě co je velmi důležité, ta úprava nemůže být komplikovaná, já s tím souhlasím. Chtěl bych, aby to bylo možná co nejjednodušší. To bych chtěl pro celý právní systém, ale bohužel to tzv. simplifikační hnutí, které existuje, u nás zatím ne, ale je charakteristické pro spoustu evropských zemí a i pro Severní Ameriku, v Asii je to také velmi populární, už ten svůj aktuální vrchol v podstatě má za sebou. Takže zjednodušovat ano, ale do určité míry. Tady ale pořád, myslím si, má smysl, aby to bylo co nejjednodušší.

Snad jsem nic nepřehlédl.

………(předsedající): Já si myslím, že by mohly ještě nějaké další příspěvky do diskuse tady vyplynout. Samozřejmě Pro bono aliance má také možnost se zeptat.

Vítězslav Dohnal: Jako že si chci vysloužit vyloučení z advokátní komory? Já bych poměrně značně nesouhlasil s tím, co říkal pan doktor Papež v té části, která se týkala poskytování právních porad koncipienty a zejm. studenty právnických fakult. Myslím, že tady postoj advokátní komory vychází trošku z nedostatku informací, jak takový systém může fungovat. Já nevím, proč by nemohl fungovat u nás, když funguje v USA, ve Velké Británii, v Holandsku, v Polsku, na Slovensku, na Ukrajině, na Novém Zélandu, v Austrálii. To jsou všude země, kde studenti jsou masově zapojeni do poskytování právní pomoci. Měli bychom se spíše bavit o tom, co jsou ty výhrady, co jsou ty věcné problémy, které vadí České advokátní komoře, aby se to nestalo. A bavit se o tom, jestli je můžeme nějakým způsobem odstranit.

Na Právnické fakultě v Olomouci existuje poradna pro občany. Občané chodí do prostor právnické fakulty a dostávají právní porady. Oni je nedostávají takříkajíc on-line, v tu chvíli, protože pak samozřejmě souhlasím, že tam by bylo velké nebezpečí, že dostanou špatnou právní radu, protože student nemá zkušenosti, ale oni převezmou informace, tu odpověď připraví, nechají si ji zkontrolovat ze strany supervizora, který může být i advokát, a často je to advokát, a teprve potom ji poskytnou. To je systém, který si myslím, že je relativně bezpečný.

Já jsem zhruba 15 let fungoval v neziskové organizaci a poskytoval jsem základní právní poradenství. A nevím o tom, že by si na kvalitu těch informací, které jsem já poskytoval, někdo stěžoval. A rozhodně se s mou organizací nikdo nesoudil. Naopak, ve svém poradenství jsem často, a ne zase masově, abych to nepřeháněl, ale stávalo se mi, že jsem musel konstatovat: „Bohužel, advokát, který vám pomáhal ve vaší správní žalobě, tu věc udělal špatně.“ Advokáti mají odpovědnost, ale moc to tomu člověku v tu chvíli nepomohlo. Takže já bych spíše chtěl, abychom se bavili o tom, kde jsou ty problémy, které vadí advokátní komoře a co se má odstranit. Myslím, že v tom společném dialogu bychom byli schopni ty problémy vyřešit, než to takto paušálně shazovat.

Děkuji.

(Potlesk.)

………(předsedající): Já si myslím, že teď necháme ještě další názor advokáta, pana Pavla Uhla, a pak budeme určitě chtít reakci od České advokátní komory.

Pavel Uhl: Děkuji za slovo. Já se tady shodně s kolegou Dohnalem vymezím jak proti slovům doktora Papeže, tak Mgr. Hájkové. Postoj České advokátní komory, který je po léta neměnný, v podstatě tu situaci staví do dichotomie. Buďto ta věc nebude nějak nesena a zachováme současný stav, a nebo to půjde nějakým způsobem, který je špatný. Já si myslím, že nesprávný postoj tu situaci staví tak, že buď ta právní pomoc nebude a nebo bude, ale nebude splňovat ty parametry, které podle mě domněle předpokládá Česká advokátní komora, že má veškerá právní pomoc. I ze své zkušenosti mohu potvrdit, že relativně dobře organizovaná institucionalizovaná pomoc ze strany nevládní organizace má shodné parametry s pomocí advokátů. V praxi to většinou končí tak, že koncovým poskytovatelem je ten advokát nebo alespoň ve spolupráci s ním to nějak supervizuje.

A kdybychom stavěli budování té nové právní úpravy na dodržování nějakých maximalistických principů, tak maximálně dosáhneme toho, že ta úprava vybudována nebude. Z toho důvodu si myslím, že je lepší pomoc nějaká než žádná. Zejm. proto, že se domnívám, že v praxi potom ta kvalita té služby je plně srovnatelná s tou advokátskou službou.

Pokud bych měl reagovat na slova magistry Hájkové, já si nemyslím, že soudní čekatel, který v průběhu své praxe se nějak podílí na právní pomoci, se diskvalifikuje z toho, aby později byl soudcem, zejm. tím, že by třeba mohl vznikat nějaký budoucí důvod podjatosti. Tady bych chtěl zdůraznit, že současný způsob jmenování soudců směřuje spíše k tomu, aby mezi soudce byli jmenováni i ti, kteří přecházejí z jiné právní praxe, tudíž i advokáti. Pokud minulá advokátská praxe není překážkou výkonu soudce, tak není důvod, aby to bylo v této omezené míře i u soudního čekatele. A navíc si myslím, a to bych tady chtěl navázat na kolegu Načeradského, že spousta nevýhod soudního rozhodování a určité nejistoty postupu soudců tkví právě v tom, že rozhodují o něčem, o čem nemají jasnou představu, co stojí za podáními a motivy těch účastníků. Spousta rozhodnutí, která považuji za špatná, a to nesouvisí s tím, že jsem je třeba prohrál, mohl to být i spor, kdy jsem třeba vyhrál, ale to odůvodnění mi přijde odtažené od reality, je dáno tím, že ten soudce nemá žádnou představu o tom, co se děje mezi advokátem a klientem, a co se reálně odehrává v dalších liniích té justiční praxe. A myslím si, že kvalitu toho soudního rozhodování může naopak jen zlepšit, pakliže si čekatel těmito řadami alespoň nějak projde. Proto si myslím, že to překážkou není. Nehledě na to, že české právo zná nástroj, jak řešit případnou podjatost. A není důvod se na tyto nástroje neodkázat.

Děkuji vám za pozornost.

(Potlesk.)

………(předsedající): Tak to byl další názor, děkuji za něj. A teď bych poprosila pana doktora Papeže, jestli by mohl za Českou advokátní komoru odpovědět na ty otázky, co např. konkrétně vadí České advokátní komoře.

Vladimír Papež: Nejen České advokátní komoře, ale mně……

……považuji právní poradenství za to nejdůležitější, co vůbec v právu je. A proto to nemůžeme svěřovat těm, kteří se to ještě učí, nezlobte se na mě. Já nejsem proti tomu, aby právní poradenství poskytovaly dobrovolné organizace. Když to budou dělat kvalifikovaně, prosím. Já nebudu hovořit za soudce, můj názor je, že soudci by např. vůbec neměli radit a to ani soudci, ani soudní čekatelé, protože pak je nalomena nezávislost soudu, to je zcela jednoznačné.

Ale proč advokacie? Advokát je za svého advokátního koncipienta odpovědný, odpovídá za jeho činnost. Proto ten školitel si musí toho koncipienta vychovávat a musí ho vést k tomu, aby nějakým způsobem byl kvalitní, aby byl kvalitní člověk a právník. A proto nemohu přeci jako školitel dovolit člověku, který je pod mým vedením, aby si cokoli radil. Dobře, takové ty možnosti, že někdo si přijde pro radu, já to naberu nebo ten koncipient to nabere, advokát to zpracuje a pak se to tomu člověku písemně dá, prosím, to je něco jiného. Ale já se bavím někdy o tom poradenství. Žili jste někdy v praxi, proboha, kdy ten člověk přijde, je nešťastný, neví, co má dělat a teď chce poradit, ne za dva nebo čtyři dny, to mu nepomůže. Proto lidsky zcela jednoznačně jsem proti, nejen jako Česká advokátní komora, jako Papež, jsem lidsky proti tomu, aby ti, kteří nemají určitou kvalitu poskytování, kteří nemají určité zkoušky, posvěcení, certifikát, jak tu o něm bylo hovořeno, aby poskytovali to nejdůležitější, co je, a to je právní poradenství.

………(předsedající): Děkuji. Teď, myslím si, máme tady další otázku.

………: (Dotaz mimo dosah mikrofonu.)

………(předsedající): Děkujeme za názor. Teď nevím, jestli by nechtěl někdo na to reagovat z těch zmíněných? Vy jste spíše potvrdil, co pan doktor Papež řekl, a tam jste vlastně také řekl názor, ale napadá mě, jestli tady opět není na místě reakce navrhovatele zákona, protože to porovnání s medikem je dost, řekla bych, výstižné, ale zároveň by budete možná mít odpověď, jak to podle vás je.

………: Já si myslím, že to je krásné, že to skoro udeřilo hřebík na hlavičku, protože medik, jestli tomu dobře rozumím, je to student medicíny. Skvěle. Já jsem si vždy myslel, že ti studenti medicíny mají určitou praxi. Tak asi nemají, protože jde o to, že tady pokud ten student práv bude poskytovat tu pomoc, tak ji bude poskytovat v rámci vysoké školy, v rámci dozoru toho, kdo tomu rozumí, což předpokládám, že by mělo být. A opravdu bych to dal na úroveň tomu lékařskému vzdělávání. Lékaře nepustíte k operaci, pokud v životě nic nedělal pod nějakým dohledem. A přijde nám to naprosto rozumné. U práva v podstatě neděláte vůbec nic a potom jste najednou právník a můžete hned řešit problémy. A teď nemyslím jen jako advokát. Beru právní profesi. A najednou můžete dělat cokoli. Čili toto není úplně asi vhodné přirovnání, ale myslím, že je hrozně zajímavé, porovnává nám to dohromady. A proto jsem říkal, že to je tak důležité. To právo má opravdu velký význam. Vidím to z pohledu univerzity, je velmi krásné ztotožňovat lékařskou fakultu a právnickou fakultu, ony se profilují velmi dohromady, je to už tradiční jev. Ale myslím si, že tady to má opravdu i ten význam v tom, ano, právo neléčí, právnická fakulta, nikdo se tam neučí léčit problémy společnosti tak jako lékaři. Pravděpodobně, nevím, jestli je to pravda nebo ne, by se měli učit léčit člověka nebo alespoň odstraňovat příznaky choroby. A tak má to ten problém, že tam je ten zásah možná trošku větší. A tady přeci jen existuje možnost ochrany, možnost nápravy. Když vám tu nohu už uřeže, tak vám ji tam nikdo nedá zpátky. Tady ta pomoc stále existuje a můžeme být rádi, že ten právní systém máme takový, že tady ta záchrana existuje. A ten systém s tím počítá. Ale ne na to hřešit, pozor, ale myslím si, že to srovnání je velmi důležité, ale není úplně přesné. Děkuji za to.

(Potlesk.)

………(předsedající): Tak, to byla odpověď z druhé strany. Můžete ještě krátce, určitě.

………: (Řeč mimo mikrofon.)

………(předsedající): Také prochází advokátními zkouškami. Určitě tady je to na každém, jak posoudí svou věc. Já bych teď poprosila o shrnutí celé konference senátora a předsedu Ústavně-právního výboru, pana Miroslava Antla.

Senátor Miroslav Antl: Děkuji za slovo, já nebudu vstávat, abych nemařil čas dlouhým přecházením. Pokud jde o účast, já jsem vlastně v úvodu pochválil plnou účast. Teď se ještě přidávám s tím, že diskuse určitě byla přínosná, poučná, vyprofilovaly se tady dvě ne snad protistrany, ale různosti názorů, je to dobré pro další legislativní proces. Myslím si, že tato konference byla spíše veřejným slyšením právě proto, že se tady názory rozrůznily. Panu doktorovi Škopovi velmi děkuji za to, jak uvedl ten věcný záměr zákona, ale zejm. i jak reagoval. Ale protože nechci hodnotit diskusi, tak se nebudu vyjadřovat pochvalně i k tomu, v čem jsme ve shodě, protože si myslím, že by se senátoři v tuto chvíli neměli vyjadřovat, protože by neměli signalizovat svůj názor ještě předtím, když legislativní proces ještě nedospěl do stadia Senátu.

Každopádně vám moc děkuji, znovu zdůrazňuji, že jsme připraveni k jakékoli další diskusi a určitě budeme diskutovat. Už jsme dohodnuti i s panem doktorem Škopem, s panem náměstkem Korbelem i s dalšími, s Hynkem Kalvodou a dalšími zástupci nestátních neziskových organizací.

Vám děkuji za účast a přeji vám šťastný návrat domů a doufám, že se budeme potkávat při takovýchto podle mého názoru přínosných a prospěšných akcích. Hodně zdraví vám přeji a těším se na viděnou příště.

(Potlesk.)

………(předsedající): Díky za shrnutí a hezký den.

***ž/sei

Přidat odkaz na článek: