|
Za doprovodu ředitele Dětského domova se školou a základní školou v Kostelci nad Orlicí PhDr. Jana Vodičky si senátor Miroslav Antl prohlédl novou přístavbu školy, školní jídelny a nového internátu. Senátor Antl vyjádřil svůj podiv nad tím, že škola nemá k dispozici vlastní tělocvičnu – a musí ze svých finančních prostředků platit pronájem ve škole jiné, ač v původním projektu logicky tělocvična byla. Tělocvična je skutečně rozestavěna, zřizovatel však její dostavbu zastavil. Dětský domov se školou a základní škola v Kostelci nad Orlicí, Tyršova 7, je příspěvkovou organizací přímo řízenou MŠMT ČR. Poskytuje celoroční péči a vzdělání dětem s poruchami chování, které mají nařízenou ústavní výchovu nebo jsou do zařízení umístěny Dětským diagnostickým ústavem na základě předběžného opatření soudu. Kapacita zařízení se v r. 2008 zvýšila na 40 dětí (chlapců i dívek), v návaznosti na dokončenou přístavbu internátu. Od září 2008 je činnost dětí organizována v pěti výchovných skupinách.
...Dětský domov se školou je v samém centru města – nedaleko náměstí. Domov tvoří tři navzájem propojené budovy, rekonstruovaná část internátu postaveného ve 30. letech minulého století, nový internát daný do provozu v únoru 2008 a nová škola dána do užívání v září 2010 a jedna samostatně stojící budova – školní dílny, garáž pro 2 služební vozy, údržba domova a kolárna pro 25 jízdních kol postavená roku 2005.
V DDŠ pracuje 34 pedagogických pracovníků, 9 s VŠ vzděláním a 25 se SŠ vzděláním a 13 nepedagogických provozních zaměstnanců. Z pedagogických pracovníků – učitelů a vychovatelů má 21 vystudovanou speciální pedagogiku na příslušné úrovni. Kapacita domova je 40 dětí.
Dětský domov se školou je pokračovatelem a nositelem dnes již dvaadevadesátiletých tradic práce v oblasti dětí a mládeže „mravně narušených„. Tak je uvedeno v časopise Orličan / Kostelec nad
Orlicí, roč.VIII, č.9, str.3 z 1. března 1919 / o zahájení činnosti Chlapecké výchovny české zemské komise pro hochy mravně vadné. Tolik úvodní informace, která pokračuje že: „………. do ústavu bude přijato asi 60 hochů mravně vadných, to je takových, kteří se octli vlastním chováním na cestě
mravní zkázy a zločinnosti a nebo těch, kteří následkem událostí válečných neb rodinných a jiných poměrů postrádají řádné výchovy, takže by zpustli“ konec citátu.
Takováto proklamace nám – našim předchůdcům – byla dána do vínku při zahájení činnosti, kterou se s kratšími či delšími přestávkami zaobíráme dodnes.
Prvním ředitelem až do roku 1927 byl pan Josef Sedloň, který vedl ústav se svou ženou a vybudoval dle tehdejších představ ústav na principu rodinné výchovy, kde „……. chovancům dostane se nejen výživy a vychování domácího, ale i školního vzdělání a praktického kurzu řemeslného“.
Po 2. světové válce se prvním ředitelem stal pan Jindrák. Novinkou bylo zavedení zájmových kroužků. Následně zařízení prošlo několikerou změnou názvu a zřizovatele.
Zlom nastal ve školním roce 1971/72, kdy na místo ředitele nastoupil pan Vladimír Perdek. V tu dobu byl ústav rozdělen do tří pracovních úseků – škola, výchovný úsek pro mimoškolní činnost a úsek administrativně správní. Postupně byl propracován ucelený systém převýchovných metod vedoucích
v cyklu jednoho školního roku od autoritativního vedení až k fázi autoregulace dítěte i výchovné skupiny. Děti se účastnily všech vznikajících sportovních a kulturních aktivit. Pořádaly se pravidelné výměnné pobyty – hlavně o prázdninách s dětmi a zaměstnanci slovenského zařízení z Tomášova u Bratislavy.
V roce 1993 byla v zařízení snížena kapacita dětí z 88 na 24. Očekával se pokles potřeby míst pro děti se závažnými poruchami chování. Výchovný ústav byl nesmyslně přestěhován do prostor radikálně menších. Velice brzy vyšla najevo potřeba, když ne původního, alespoň dvojnásobného počtu míst.
V roce 2005 bylo započato s investiční výstavbou, zřizovatelem již bylo MŠMT. Dnes máme nový internát, školu ještě ne úplně dostavěnou, ale v provozu, kapacitu 40 dětí, koedukované zařízení a 100% kvalifikovanost pedagogických pracovníků – vystudovanou speciální pedagogiku, etopedii,
psychopedii a to na různých vzdělanostních úrovních.
Zdroj: Simona Lásková - Diplomová práce - AGRESIVITA U DĚTÍ S NAŘÍZENOU ÚSTAVNÍ VÝCHOVOU, Brno 2010
|
