Začátkem nového roku 2011 navštívil senátor JUDr. Miroslav Antl informační specialistku pro ústavně právní výbor paní PhDr. Věru Augustinovou, aby si u ní konečně vyzvedl čtenářský průkaz Parlamentní knihovny - a stal se tak pravidelným návštěvníkem, čtenářem a "studentem" odborných a zejména nedostupných knih, tisků a dokumentů.

Parlamentní knihovna je odborem Kanceláře Poslanecké sněmovny. Poskytuje informační a knihovnické služby poslancům a senátorům, orgánům Poslanecké sněmovny a Senátu, zaměstnancům Kanceláře Poslanecké sněmovny, Kanceláře Senátu a dalším institucím a uživatelům. Knihovna vlastní téměř 180 000 svazků z oboru právních a politických věd, moderních dějin, filozofie, sociologie, ekonomie, kultury, encyklopedií a dalších. Jádrem knižního fondu jsou česká parlamentária a Sbírka zákonů od 2. poloviny 19. století do současnosti a ve výběru parlamentária a zákony dalších osmnácti zahraničních parlamentů.

Parlamentní knihovna je zároveň depozitní knihovnou OSN a uchovává ve svém fondu vybrané publikace některých významných mezinárodních organizací, např. Meziparlamentní unie. Parlamentní knihovna vydává Informační listy, Novinky Parlamentní knihovny (měsíčně) a podílí se na vytváření Přehledu zákonodárné činnosti Parlamentu.

Počátky Parlamentní knihovny sahají do roku 1858, kdy v dobách rakouské monarchie vznikla v Praze knihovna Zemského správního výboru pro Čechy, která též sloužila poslancům Sněmu zemí Koruny české. Obsahovala spisy z právní a státní vědy a zákonodárnou a správní literaturu. Po vyhlášení samostatné Československé republiky v roce 1918 se tato knihovna stala základem knihovny Národního shromáždění. V roce 1920 získala knihovna Národního shromáždění několik stovek knih z likvidace vídeňské parlamentní knihovny a administrativní knihovny ministerstva vnitra. Knihovna se rozrůstala velmi rychle a např. v roce 1939 měla již 123 000 svazků.

Literaturu získávala koupí z knižního trhu a od roku 1935 měla právo vyžádat si povinný výtisk. V roce 1964 bylo nařízení změněno vyhláškou na právo povinného výtisku oborového. Dalším způsobem získávání literatury byla výměna publikací. Knihovna jí byla pověřena v rámci celého státu usnesením ministerské rady z roku 1920 ve smyslu "Úmluvy o mezinárodní výměně úředních dokumentů a vědeckých a literárních publikací", ke které československá vláda přistoupila roku 1921. Knihovna sledovala, shromažďovala a zpracovávala zákonodárnou a parlamentní literaturu 27 států.
Od vytvoření československé federace v roce 1968 až do jejího rozpadu v roce 1992 byla knihovnou Federálního shromáždění. Od vzniku samostatné České republiky slouží jako Parlamentní knihovna poslancům a senátorům obou komor Parlamentu ČR.

O skutečné bohatosti fondu Parlamentní knihovny svědčí následující přehled originálů stenografických záznamů zasedání jak Říšského sněmu, tak sněmů zemských Habsburské monarchie:

Říšský sněm     Poslanecká sněmovna     1861-1917
Panská sněmovna    1861-1918
Uherský sněm     Poslanecká sněmovna    1865-1915
Panská sněmovna    1865-1915
Zemské sněmy    Bosna a Hercegovina    1910
Bukovina    1863-1909
Dalmácie    1864-1912
Halič    1863-1913
Korutany    1863-1914
Krajina (Lublaň)    1863-1910
Přímoří-Gorica    1863-1912
Morava     1861-1914
Dolní Rakousy    1863-1913
Horní Rakousy    1863-1914
Solnohradsko    1863-1913
Štýrsko    1863-1914
Terst    1864-1902
Tyroly     1863-1914
Vorarelberg    1878-1913
Český zemský sněm         1526-1611 (přetisk)
1861-1913

Přidat odkaz na článek: