|
Dne 29. listopadu 2010 se v pražském Nosticově paláci uskutečnila mezinárodní konference International Safer Internet Conference s názvem „Bezpečnější kyberprostor: Evropské podněty a české zkušenosti“. Na této konferenci, nad níž senátor JUDr. Miroslav Antl, převzal na žádost pořadatelů záštitu, vystoupilo celkem čtrnáct řečníků, z toho pět ze zahraničí. Na společné platformě se setkali jak zástupci státního sektoru, tak odborníci z firemní oblasti.
Senátor Miroslav Antl na úvod konference přivítal všechny účastníky, včetně zahraničních lektorů. Za sebe i organizátory poděkoval panu 1.náměstku ministra kultury ČR JUDr. Františku Mikešovi, který společně s ním a s panem senátorem Tomášem Kladívkem z výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR převzal záštitu nad touto významnou akcí. Jak dále senátor Antl uvedl, téma, kterému byl věnován celý pracovní den, je stále závažnější – a zdůraznil, že nebezpečí internetové komunikace postihuje stále častěji děti, které si mnohdy nebezpečí a nástrahy internetu neuvědomují. K tomu mj. dodal: „…Je pak na nás na dospělých, na rodičích, učitelích, vychovatelích, pedagogických poradcích a dalších, abychom zejména naše děti včas ochránili. O vážnosti situace svědčí i to, že jsme od loňského podzimu uspořádali dvě konference v prostorách Senátu Parlamentu ČR – z toho jednu se současnými pořadateli = s pány Zálišem a Vichterou z Národního centra bezpečnějšího internetu…“.
 JUDr. Miroslav Antl vystoupeni na konferenci Bezpecnejsi kyberprostor.doc
Dopolední program konference byl věnován především zahraničním hostům, nicméně přednáškový blok otevřel úvodním příspěvkem František Mikeš, první náměstek Ministra kultury ČR. Zabýval se problematikou regulace audiovizuálního obsahu a jejími dalšími kroky. Velmi rychlý technologický vývoj způsobuje, že právní úprava za tímto vývojem často zaostává. Z technologického pohledu se dostáváme do situace, kdy nosičem takového obsahu začíná být internet, ovšem chybí nám rámec, který by takový přenos reguloval a nastavoval potřebná pravidla. Děti se stále ve větší míře samy rozhodují, jaký obsah budou sledovat, a to klade zvyšující se nároky na činnost regulátora především z hlediska ochrany jejich dalšího vývoje.
Adrian Dwyer, prezident asociace INHOPE, sdružující síť 39 horkých linek provozovaných ve 34 zemích, ve svém vystoupení přiblížil strategické kroky spolupráce s Interpolem a Europolem při posilování bezpečnosti a boje s online kriminalitou na internetu, a to zejména jejích forem týkajících se zneužívání dětí.
Jonny Shipp z Telefónicy Europe se věnoval především socializaci jedince v prostředí internetu, a to přirozeně v kontextu společnosti Telefónica. Prezentoval své osobní úsilí v oblasti pozitivního obsahu internetu a snažil se poukázat na nutnost vnímání odpovědnosti za internetové konání ať už rodiče ve vztahu ke svému dítěti anebo jedince samotného.
Jürgen Bänch, zodpovědný za evropské otázky ve sdruženích ISFE/PEGI, představil činnost Evropské federace interaktivního software (ISFE) a věnoval se obsahu diskuze, která probíhá na evropské úrovni ohledně implementace kritérií a procesů klasifikace audiovizuálního obsahu. Zvláštní pozornost ve svém příspěvku věnoval systému klasifikace PEGI a jeho různé akceptace na jednotlivých trzích z celosvětového hlediska.
Marcela Alzin, ředitelka projektů v asociaci European Schoolnet, je také zodpovědná za provoz sítě vzdělávacích programů INSAFE. Tato síť má 30 členů mezi zeměmi Evropské unie a Marcela ve své prezentaci vyzdvihla především její činnost, zaměřenou v převážné míře na vzdělávání v oblasti bezpečného internetu, práci s mladými lidmi a přípravu materiálů pro školení v oblasti počítačové bezpečnosti na vzdělávacích institucích.
Alice Vejvodová ze sdružení GSMA Europe po představení činnosti asociace GSMA, která směřuje hlavně k ochraně dětí a bezpečnému užívání mobilních technologií především mladými lidmi a dětmi, prezentovala výsledky studie „Používání mobilních technologiích dětmi – mezinárodní srovnání“, kterou pravidelně GSMA připravuje ve spolupráci s Institutem pro výzkum mobilní společnosti (MSRI). Alice seznámila auditorium s klíčovými závěry studie, která byla provedena v šesti zemích různých geografických regionů a mapuje vlastnictví a způsoby používání mobilních technologií mladými lidmi spolu s pravidly, které jim v této oblasti stanovují rodiče.
Odpolední blok konference otevřel Aleš Špidla, ředitel Odboru kybernetické a informační bezpečnosti Ministerstva vnitra ČR, a to mottem své prezentace: „Uživatelé ICT připojení do virtuálního světa, do kyberprostoru, by se zde měli chovat jako občané s právy a povinnostmi – samozřejmě i se zodpovědností za vlastní bezpečnost.“ Paralela mezi reálným světem a světem virtuálním a především přenesení naší zodpovědnosti chování do světa kybernetického, byla nosným tématem příspěvku. Aleš Špidla poukázal, do jaké míry je náš dnešní svět závislý na internetu, počítačích a informačních technologiích, jak fatální problémy mohou být jejich vyřazením z funkce způsobeny, i jaké škody můžeme napáchat vlastní nezodpovědností při používání ICT, neznalostí a ignorováním bezpečnostních rizik. Poukázal na úlohu státu v boji za vyšší počítačovou bezpečnost spolu s návrhem kroků, které je třeba přijmout k jejímu zlepšení.
Zajímavé výsledky studie EU Kids Online II prezentoval David Šmahel z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, Brno. Unikátní studie mapuje používání mobilních technologií a internetu dětí ve věkové kategorii 9 až 16 let v evropském kontextu. Dotazováno bylo celkem 25 000 dětí z 25 evropských zemí včetně ČR. David ve své prezentaci poukázal na zkušenosti dětí se škodlivým obsahem a porovnával situaci v České republice s ostatními evropskými zeměmi. Zajímavý byl i závěr týkající se vysoké znalosti českých dětí v oblasti zabezpečení aplikací včetně sociálních sítí ovšem jejího nepoužívání v praxi. Tento bod vzbudil další názorovou diskuzi.
Ivan Bradáč, prezident Asociace herního průmyslu, po krátkém představení činnosti asociace a její filozofie zdůraznil, že podobně jako svět internetu i svět počítačových her a videoher nabízí především spoustu pozitiv a zábavy. Je chybné jej primárně označovat jako škodlivý a hledat způsoby omezení a restrikcí. Naopak svět her vidí jako obohacující, ale je především na odpovědnosti hráčů a jejich rodičů, jak ke světu her přistoupí. Úlohu asociace vidí v především v úzké spolupráci s PEGI, informovanosti široké veřejnosti o klasifikaci her a její pomoci především rodičům ve vztahu k malým hráčům. Další důležitou oblastí činnosti asociace je boj proti počítačovému pirátství.
Jan Mühlfeit, Chairman Europe, Microsoft Corp. vyzdvihl význam společenské odpovědnosti firem (CSR) a jejího uplatňování v praxi. Poukázal na skutečnost, že dříve byly tyto aktivity chybně zaměňovány s charitou, nicméně dnes by se měly stát integrální součástí podnikatelské strategie firem. Z hlediska bezpečnosti technologií ICT a internetu Jan Mühlfeit zdůraznil dva aspekty dalšího vývoje v horizontu pěti až deseti let, a to že se výrazně nezmění to, co budeme dělat, ale jak to budeme dělat. Jako příklad si vzal produkci moderních vozů, kde náklady na software obsažených počítačů už mnohonásobně převyšují náklady na vlastní hardware. Druhým aspektem, který je třeba brát vážně, je skutečnost, že žijeme v době, kdy mladá generace rozumí stávajícím technologiím a dokáže je využívat mnohem lépe, než generace jejich rodičů. To může vést ke značně zkresleným předpokladům, kdy si mnozí rodiče myslí, že tomu, co dělají jejich děti na internetu, rozumí, ale opak je pravdou. Děti dnes nerozlišují svět on-line a off-line, pro ně jde o jeden svět a tak ho i vnímají. Z hlediska Microsoftu je důležité se soustředit na tři hlavní pilíře boje za bezpečný internet, kterými jsou technologie, partnerství a vzdělávání.
Petra Pavičová, manažer společenské zodpovědnosti, T-Mobile ČR, představila aktivity mobilního operátora v oblasti společenské zodpovědnosti, ke kterým patří především zajištění bezpečného prostředí pro děti a mladistvé, možnost rodičů nastavit a ovlivnit typ obsahu, ke kterému mají jejich děti přístup, a koordinace požadavků na bezpečný obsah dětem ze strany Evropské komise včetně aktivní spolupráce s asociací GSMA. Poukázala také na konkrétní kroky v těchto oblastech, jakými jsou např. blokování stránek s nelegálním obsahem, služba dětský zámek nebo poskytnutí grantu na aktivity pracovní skupiny „Safer Mobile Use for Children“.
Petra Šebo, specialista společenské zodpovědnosti, Telefónica O2 ČR, v úvodu svého příspěvku uvedla fakta, o která se opírá strategie společnosti O2 v boji proti nelegánímu obsahu. Vyzdvihněme fakt, že děti se stávají stále pokročilejšími uživateli mobilních a on-line technologií, ovšem bez odpovídajících životních zkušeností. Rodiče však nevyužívají vlastní potenciál k ochraně dětí v těchto oblastech. Petra Šebo dále naznačila cíle společnosti O2 v oblasti CSR a uvedla konkrétní příklady produktů a služeb, které O2 v této oblasti nabízí. K nim patří např. PC Strážce, O2 TV Parental control, Security Help, O2 Chat apod.
Z obsahu jednotlivých prezentací i následných dotazů z auditoria jednoznačně vyplynulo, že počítačová a internetová bezpečnost je tématem, které se především s akcelerujícím rozmachem sociálních sítí ve spojení s počítačovou a internetovou gramotností mladé generace, která ve většině případů přesahuje znalosti rodičů a pedagogů, musí přesunout k nabídce a realizaci konkrétních řešení. Největším problémem, na kterém se shodli zástupci obou oblastí, je nedostatečná míra odpovědnosti jednotlivce za své chování ve virtuálním prostoru internetu a školení rodičů včetně výchovných pracovníků, kteří by měli k takové zodpovědnosti mladou generaci vést.
Závěr konference a diskuzi shrnul opět senátor JUDr. Miroslav Antl, který pak vystoupil se svým závěrečným příspěvkem. Zdůraznil v něm mimo jiné, že děti tráví většinu svého volného času na internetu, získávají zde nové informace, studijní podklady, zdroje pro své záliby, seznamují se s jinými uživateli internetu a navazují nové vztahy, zpočátku virtuální. Tyto vztahy mohou přerůst ve skutečná přátelství, ale stále častěji tato komunikace s neznámým subjektem může skončit i zločinem, jehož obětí je dítě. Cílem je snaha uchránit děti před tímto reálně hrozícím nebezpečím. Proto je nutné se zabývat nejen dítětem jako potencionální obětí zločinu, ale i prevencí, tedy trestní odpovědností těch, kteří mají povinnost dítě vychovávat a dohlížet nad ním. Apeloval na skutečnost, že rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče a dále pedagogové, výchovní pracovníci, vedoucí na dětských táborech a další.
Upozornil na skutečnost, kdy se může stát dítě obětí trestných činů, ale naopak i kriminálním pachatelem. Jejich učitelé i rodiče o této problematice nemusí vědět takřka nic, a přitom mají za svěřené děti odpovědnost, a to i trestní.
Připomněl, že v novém českém Trestním zákoníku (účinném od 1.1.2010) je několik desítek zcela nových moderních skutkových podstat trestných činů, resp. přečinů a zločinů, týkajících se i počítačové kriminality. Z nich zmínil zejména § 183 = trestný čin (TČ) Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí, který se vztahuje i na fotografie, filmy nebo jiné záznamy, počítačová data anebo jiných dokumentů uchovávaných v soukromí – a porušení spočívá ve zveřejnění, zpřístupnění třetí osobě nebo jiným zneužitím. Tato zcela nová skutková podstata doplňuje ochranu, kterou zajišťuje porušování tajemství dopravovaných zpráv i na ostatní listiny a dokumenty uchovávané v soukromí, neboť článek 13 Listiny základních práv a svobod se výslovně vztahuje i na tyto písemnosti a záznamy. Toto ustanovení se týká jak písemností osobní povahy, tak i písemností profesní povahy, což je i v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Jak dále senátor Antl uvedl, změnila se i formulace právních vět u § 182, tj. přečinu Porušení tajemství dopravovaných zpráv tak, že trestné je mj. úmyslné porušení tajemství datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá, nebo neveřejného přenosu počítačových dat do počítačového systému, z něj nebo v jeho rámci, včetně elektromagnetického vyzařování z počítačového systému, přenášejícího taková počítačová data. Změnila se dále i dikce u TČ Neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací v § 230 TrZ, nově přibyly dva TČ v § 231= Opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat a v § 232 = Poškození záznamu v počítačovém systému a na nosiči informací a zásah do vybavení počítače z nedbalosti.
Pokud jde o problematiku trestní odpovědnosti rodičů, pedagogů a dalších osobu, senátor Antl mj. uvedl, že z TrZ musí neustále připomínat ustanovení § 201, tedy přečin „ohrožování výchovy dítěte“, kdy je trestný pachatel, který byť i z nedbalosti „ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu“, přičemž stačí i tzv. nevědomá nedbalost = pachatel nevěděl, že může ohrozit či narušit zájem společnosti na ochraně a mravním vývoji dítěte, ač vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Ke stále častější formě tohoto trestného konání dochází zejména tím, že pachatel dítěti „…umožní vést takový = zahálčivý nebo nemravný život“. K tomu pak stačí i opomenutí, spočívající v „nevýchově“ – a nemusí jít tedy o aktivní jednání. Trestný je i ten, kdo „závažným způsobem poruší svou rodičovskou povinnost“. V praxi to může být nezájem rodičů o to, co dítě dělá ve volném čase, zda chodí pravidelně do školy, zda je upravené, připravené k výuce, nespolupráce, respektive nekomunikace rodičů se školou. Samozřejmě, že takových podezřelých by bylo hodně – a orgány činné v přípravném řízení trestním se o následcích nevýchovy dozvídají až v případě, že se stane dítě pachatelem provinění anebo obětí zločinu. Teprve pak se všichni zpětně dívají i na to, zda něco nezanedbali rodiče nebo učitelé a vychovatelé – a v případě, že ano, vyvodí trestní odpovědnost. A většinou bývá pozdě… Přitom jde o tzv. ohrožovací delikt – a stačí samotné ohrožení výchovy dítěte = tedy nelze čekat až na následek = mnohdy vážný a neodstranitelný, který v případě přežití poznamená dítě na celý život, a to nejen psychicky, ale i fyzicky. K další trestní odpovědnosti upozornil dále na to, že mnohdy je internet zneužíván podezřelými osobami k navazování kontaktů, po nichž dojde k vydírání, zneužití dítěte k výrobě pornografie, k týrání svěřené osoby, k neoprávnění manipulaci s omamnými a psychotropními látkami a k další trestné činnosti. JUDr. Miroslav Antl doslova uvedl, že „…V případech pedofilů a různých zločinců jsou takové aktivity přípravou pohlavního zneužití, znásilnění či dokonce vraždy. To všechno jsou trestné činy, respektive zločiny, jejichž nepřekažení je trestné podle § 367 Trestního zákoníku = přečin nepřekažení trestného činu, u některých zmíněných zločinů je trestné i neoznámení trestného činu podle § 368 tohoto zákona. Paradoxně se pak může stát, že pachatel, který ohrožuje dítě, útočí na něj, či jej pohlavně nebo jinak zneužije, zraní ho a někdy i poznamená navždy, spravedlnosti uniká – a nakonec trestně bude postižen právě rodič dětské oběti nebo pedagog, tedy osoby které hrozící nebezpečí včas nezjistily, nezabránily mu atd….“, a dále dodal, „… Pro stručnost pouze připomínám, že rodiče a pedagogové se sami mohou přímo dopustit zmíněných trestných činů, resp. zločinů, pohlavního zneužití, sexuálního nátlaku, vydírání, ale i znásilnění, omezování osobní svobody, svádění k pohlavnímu styku a dalších. Bohužel, setkal jsem se ve své dlouholeté praxi SZ s desítkami takových případů, z nichž některé skončily smrtí dětské oběti. Ale o tom by byla samostatná několikahodinová přednáška…“.
K nutné prevenci JUDr. Antl uvedl: „…Ve svých přednáškách pro studenty vysokých, středních a základních škol upozorňuji na (konkrétní) případy, kdy se může stát dítě obětí trestných činů, ale naopak i kriminálním pachatelem. Často však zjišťuji, že jejich učitelé (i rodiče) o této problematice nevědí takřka nic. A přitom mají za svěřené děti zákonnou odpovědnost, a to i trestní. Dostávám od nich dotazy, které svědčí o tom, že o této, tj. trestně právní, problematice ví stejně jako jejich studenti – a to by je měli učit a vysvětlovat jim alespoň základy jejich trestní odpovědnosti. A pokud jde o znalost počítačové a internetové komunikace, tam jsou děti, studenti a žáci dokonce vepředu = před staršími generacemi. Mnohdy svým rodičům zakládají e-mailové adresy, vyřizují korespondenci apod. A stále častěji využívají právě děti internet jako nástroj k vyprovokování trestné činnosti, jako příležitost k zábavě, k dobrodružství, kdy se samy nabízejí, svoje služby anebo alespoň svoje obnažené fotografie. Před týdnem jedna z TV stanic odvysílala pořad, ve kterém reportér nastražil 21-letou dívku, která se vydávala za 14.tiletou a nabízela, že za 500 korun českých poskytne různé služby. V tu chvíli došlo takřka k zahlcení serveru = hlásili se desítky zájemců. Víme, že jde o nebezpečnou hru – policisté však podle našeho trestního řádu nesmějí sami takto provokovat trestnou činnost jiných. I tady jsou mezery v zákonech – a zatímco my se v Parlamentu ČR zabýváme agentem-kontrolorem ale spíše agentem-provokatérem jako institutem pro boj s korupcí, o ohrožení našich dětí se začínáme všichni zajímat až ve chvíli, kdy dojde ke krvavému (a pro média senzačnímu) následku… Proto vítám takovéto odborné, vzdělávací a zejména preventivní konference, semináře a debaty, které pomáhají zvýšit občanské právní vědomí – a některé snad pozvednou z bezvědomí…“.
|
Aktuality 
