|
Ve druhém turnusu dětského tábora FUTUROOM (Junioroom), pořádaným PPF Media, vedeném slečnou Renatou Kasalovou, přivítal dne 25. července 2010 JUDr. Miroslav Antl v Senátu Parlamentu ČR celkem 18 mladých novinářů, kteří se rozdělili do 3 konkurenčních redakcí. Články jsou kráceny a nejsou jazykově ani obsahově redigovány.
Se senátorem i právníkem ve Valdštejnském paláci
Autorka: Kateřina Linhartová
Poslední místnost, kterou jsme navštívili byl jednací sál, dříve používaný jako konírna pro 37 Albrechtových koní. Dnes je zde místo koní 81 křesel, ve kterých pravidelně zasedají senátoři. Jeden z nich JUDR. Miroslav Antl už tam na nás čekal, aby nám odpověděl na naše otázky. Zasedli jsme do křesel senátorů a ponořili se do tajů politiky.
Co se mě týče, více než politika mě zaujala právní činnost pana Antla, které se věnoval povětšinu svého života. Zabýval se nejtěžšími případy a dosahoval velkých úspěchů, jak sám říká dostal do vězení mnoho zločinců, které poslal do vězení dohromady na více než 1000 let. Po vyčerpání našich otázek jsme od něj dostali knihu s jeho podpisem, kterou rozdával svým voličům namísto obyčejných letáků. Protože i senátoři mají svou práci museli jsme se rozloučit a pokračovat dál napříč Malou Stranou.
Vysilující návštěva Malé Strany
Dne 25.7 jsme navštívili za krásného letního odpoledne Malou Stranu a poznali JUDr. Miroslava Antla ve Valdštejnském paláci…. napsala Magdaléna Nešněrová
Právě v této místnosti jsme se sešli se senátorem Miroslavem Antlem.Usazeni do senátorských lavic jsme napjatě naslouchali líčení pracovního života pana Antla.Podle mého názoru byla nejzajímavější část,když nám líčil okolnosti vražd,přepadení a jiných trestných činností ze své dřívější profese dozorce nad případy trestných činností. Naši redaktoři se nejdříve trochu ostýchali ptát , ale když z nich spadla tréma lítaly otázky jedna zajímavější než druhá .Jedny k tématu jiné úplně odbočovaly , ale pan senátor dokázal zodpovědět každou .Dozvědeli jsme se skoro vše od jeho záliby ve sportu přes zařízení v senátu až po jeho názor na ženy v politice a po příjemném rozhovoru dal každému kdo chtěl podepsanou krimi knihu s příběhy které sám vyšetřoval.
Návštěva Valdštejnského paláce
Slovo Senát mi nikdy nic moc neříkalo, natož abych věděla kde leží a jak vypadá. Vůbec mě nenapadlo, že by to mohl být krásný palác s bohatou historií, a už vůbec ne že dnešní senát zasedá v bývalé konírně.
Napsala Fany Rychtaříková
V pondělí 26. Července jsme se po obědě vydali na prohlídku Valdštejnského paláce. Z Futuroomu jsme byly za chvíli na Malostranském námětí a po Nerudově ulici jsme došli až k paláci. Už zdálky jsme viděli pojízdnou kancelář pana senátora Miroslava Antla. Ten již za chvíli přišel i se svým řidičem a zároveň dlouholetým kamarádem. Domluvily jsme se na čase, kdy se sejdeme v Senátu a poté si nás vyzvedla paní průvodkyně. Nejdříve jsme ale museli projít pod rentgenem, jestli sebou nemáme nějakou zbraň, či něco podobného.
První místnost, kterou jsme si mohli prohlédnout byl veliký rytířský sál, kde původně i zasedal Senát, ale pak se přestěhoval. Strop sálu byl přibližně deset metrů vysoký, Albrecht z Valdštejna ho nechal vybudovat tak, aby sahal přes dvě patra.
Pak jsme se přemístili do rytířského salónku, kde jsme si pana Albrechta konečně mohli prohlédnout. Na portrétu je zobrazen se svým koněm Amore Mio.
Po prohlédnutí dalších místností jako Čekací sál, Přijímací sál a Pracovna jsme se dostali do původní konírny. Albrecht z Valdštejna koně opravdu miloval a každý měl ve svém boxu i vlastní portrét. Nyní je v konírně Senát.
Po chvíli za námi přišel Miroslav Antl, již v obleku, a dovolil nám posadit se na místa senátorů. Nejdříve nám povídal k čemu Senát je a jak to zde chodí a pak přišly na řadu otázky, na které ochotně odpověděl.
Vyprávěl nám o svém nejoblíbenějším koníčku – basketbalu. Jak je pro něj důležitý, jelikož vždy si při něm vybil svůj vztek. Bohužel se mu nyní už moc nevěnuje. Pak nám také vyprávěl o svých začátcích a přiznal se nám, že se v Senátu často nudí. Pak jsem si mohli prohlédnout prostory za sálem, kde mají senátoři místa na odpočinek. Tam to bylo moc pěkné a moderně zařízené.
Po odchodu z budovy nám ještě pan senátor daroval vlastní knížku, kde je napsáno mnoho kriminálních případů a také informace o něm a jeho názorech na politiku.
Poté jsme navštívili velikou zahradu která u paláce byla a pan fotograf nás vyfotografoval před Chrámem Sv. Mikuláše. Po hezkém výletu jsme se kolem páté vrátili zpátky do Futuroomu.
(Ne)politik
Třetí den mediálního tábora se JUNIOROOM a jeho mladí redaktoři vydali na Malou Stranu, do přihehlých zahrad a hlavně do sídla Senátu. Text připravil Petr Havlíček
Když Albrecht z Valdštejna v roce 1523 nechal vystavět palác, který měl konkurovat Pražskému hradu, chtěl dosáhnout moci a královské koruny. Ani jednoho se nedočkal, ale o 500 let později se v jeho paláci přece jenom o dění v zemi rozhoduje. Ve Valdštejnském paláci se nachází sídlo Senátu České republiky.
Výlet na Malou Stanu začal prohlídkou přilehlých prostor paláce. V hlavním sále jsme se dozvěděli něco o historii paláce, o již zmíněné Albrechtově touze po moci nebo o nádherných interiérech barokní stavby. Nahlédli jsme také do pracovny, audienční síně nebo do rytířské pokladničky.
Hlavní sál
Jednací síň senátu, která je umístěna v prostorech bývalé konírny. Na televizní obrazovce vypadá sál několikanásobně větší, na své honosnosti mu ovšem nebylo zdaleka ubráno. Součástí je kromě 81 křesel pro senátory a předsednictvo také galerie pro členy vlády, novináře a hosty.
My jsme ovšem sešli přímo do hlavního sálu a posadili se do křesel senátorů jako je Karel Schwarzenberg, Jiří Dienstbier nebo Tomáš Töpfer. Zde jsme se již potkali se senátorem, JUDr. Miroslavem Antlem, nestraníkem, ovšem členem senátorského klubu ČSSD, zvoleným v roce 2008 v okrese Rychnov nad Kněžnou.
Pan Antl nám zpočátku povídal o fungování horní komory parlamentu. Senát je jakýmsi kontrolním orgánem, který schvaluje návrhy z Poslanecké Sněmovny, jinak přezdívaný právní pojistka. Je proto paradoxem, že v 81členném sboru senátorů jsou pouze tři právníci. Nikoho zřejmě nepřekvapuje, že pan senátor dodal, že podobná situace je možná pouze v České republice.
Pětapadesátiletý senátor také povídal o své kariéře státního zástupce: „Byl jsem prvním a zatím posledním státním zástupcem, jenž jezdil na místo činu, zajišťoval stopy a případ i řešil. Zasměju se u kriminálek Miami a podobných amerických detektivek, kde v prvním okamžiku všichni všechno vědí. Tak to opravdu nefunguje.“ Začal již před rokem 1989, skončil až v roce 2001, nyní pouze přednáší na Univerzitě v Hradci Králové.
Některé opravdové kriminální příběhy také uvádí ve své knize, která byla v podstatě jedinou jeho tištěnou kampaní. „Vydali jsme s kamarádem, mým manažerem a asistentem, místo letáčků, které překáží ve schránce, knížku. Kniha je zdarma, nachází se v ní krimi příběhy, právní poradna a samozřejmě také nějakých pár stránek programu. Myslím si, že jsme všechno splnili.“
Antl také mluvil o průběhu senátního jednání. „V senátu se odborně bavíme 20 minut, populisticky 40, a politicky 2 hodiny,“ říká a doplňuje, že podobné debaty nemá rád.
Život senátora
Miroslav Antl je znám svým odborným přístupem k práci senátora. Sám vlastní karavan, se kterým jezdí po rozlehlém regionu a povídá se svými voliči. „V Senátu jsme každý za sebe, ve volbách jdeme za svá jména a nemůžeme se schovat za politickou stranu – za Paroubka nebo Topolánka. I proto jezdíme naší pojízdnou kanceláří po regionu a mluvíme s lidmi o mém programu, o mé činnosti a o odpovědnosti za předvolební sliby.“
„Práce senátora mě ovšem zatím baví. Jsem rád, že práce přináší konkrétní výsledky, že se nám podařilo splnit vše, co jsme slíbili. Jakmile mě to ovšem přestane bavit, okamžitě odejdu,“ uzavírá Antl.
Růžová zahrada
Na závěr jsme také prošli zahrady a okolí Valdštejnského paláce. Impozantní palác doplňuje neméně překrásná zahrada s místem pro zasloužený odpočinek. Zelené zahrady doplněné o vodní fontány byla skvělá idylka pro mladé novináře.
,,Při politických jednáních se vždycky nudím.“ Řekl nám senátor Miroslav Antl
V pondělí odpoledne jsme zamířili na výlet na Malou Stranu. Hlavním cílem byl Senát PČR a rozhovor s panem senátorem Miroslavem Antlem. Reportáž zpracovala Klára Schilhartová
Venku svítí slunce, ptáčci zpívají, všichni mají úsměvy na tvářích. Tak proč si nevyrazit na prohlídku horní komory parlamentu ČR, tedy do Senátu? Příjemné jsme spojili s užitečným. Absolvovali jsme prohlídku Valdštejnského paláce, kde jsme se také sešli s panem senátorem Miroslavem Antlem (55), který je nejmladším současným senátorem, jelikož končí první dvouleté období.
Cesta z Junioroomu, naší táborové redakce, ubíhala rychle, takže jsme se během okamžiku ocitli na dvoře Senátu PČR. Ujala se nás sympatická paní, která odpovídala na naše nejdotěrnější otázky s úctyhodnou lehkostí. Čtyřicet pět minut vyhrazených na prohlídku Valdštejnského paláce se kvapným krokem blížilo ke konci a my jsme se pomalu ale jistě přibližovali až k samotnému Jednacímu sálu.
Hlavní sál
Náš první pohled na Jednací sál byl z míst určených pro veřejnost a média. Paní průvodkyně nás seznámila se základními informacemi o sále a také nám sdělila, že jsme šťastnými lidmi, neboť bez schůzky s panem senátorem bychom neměli možnost sejít o tři schody níže, kde sedávají při dlouhých projednáváních zákonů a jejich novel politici.
Jednací sál
Okamžik napětí je zde a my sledujeme příchod pana Antla. Usedáme na místa, která ve skutečnosti patří jiným človíčkům, jejichž jména si můžeme přečíst na cedulkách, které jsou upevněny na lavicích. Je to z toho důvodu, že v horní komoře PČR je dán pevný zasedací pořádek, který se nesmí porušovat. Místa jsou logicky uspořádána. Zleva doprava. V levé části mají svá místa příznivci levicových stran, uprostřed jsou místa určená stranám jako TOP09, Věci Veřejné a konečně přicházejí na řadu místa pravicových politiků.
Pan senátor Miroslav Antl
Dozvídáme se spoustu dalších zajímavých informací o Senátu PČR. Plynně přecházíme na kladení otázek panu senátorovi. A proto pro Vás máme krátkou ukázku otázek šitých na tělo panu Antlovi.
Máte mezi politiky nebo přímo senátory přátele? Myšleno tak, že se s nimi stýkáte i v soukromí mimo práci?
Jednoho určitě. Je to pan kolega Radek Sušil. Měl jsem štěstí při rozsazování, jelikož nás nedali spolu do lavice, ale máme stejnou kancelář, protože i on byl nestraník. Je to muž, kterého si velmi vážím. Máme stejné názory a přístup k věcem i životu. Takže ten určitě. Sdílíme spolu obrovské přátelství. Dále jsou tu lidé, kterých si vážíte lidsky, ale ty musíte opravdu znát a sblížit se s nimi a pak jsou tu lidé, ke kterým chováte úctu profesně. Já osobně tu žádná přátelská kolečka nemám. Přátele si vybírám pečlivě, neboť už jsem na ,,přátelství ‘‘ mnohokrát dojel. Opravdové přátele mám hlavně mezi basketbalisty.
Co budete dělat, až nebudete politikem nebo senátorem?
Vůbec nevím. Určitě chci zůstat i nadále právníkem. Ale uvidíme, co přinese život a jak vše dopadne.
Když se díváte v televizi např. na Kriminálku Miami, je Vám to povědomé, nebo je to ve skutečnosti úplně jinak?
Tam je skvělý tým specialistů, kteří ukazují, jak by to mělo vypadat, ovšem skutečnost je úplně jiná. V Čechách to tak rozhodně nefunguje a v Americe také ne. V seriálu vždy vyjede na místo činu celý tým a každý sbírá jiné stopy a nakonec vše dávají dohromady. V Čechách se přes noc v jednom městě stane víc zločinů, takže nejde, aby se celý tým sebral a odjel trestnou činnost vyšetřovat, ale vyjede třeba jen jeden technik. Ten, zajistí stopy a případ se začne pořádně vyšetřovat třeba až ráno. Hlavně nejsou k dispozici tak dokonalé laboratoře a rozhodně za každým odběrem vzorku nevidíme možného pachatele.
Myslíte si, že jsou horší politici na Slovensku nebo v Česku?
Horší? Já si myslím, že je to stejné. Samozřejmě by bylo lehčí a lepší, kdybych řekl, že jsou horší na Slovensku, ale myslím si, že je to vážně stejné. Záleží na vyspělosti země a na vývoji.
Na závěr jsme šli s panem senátorem, basketbalistou, na dvůr k Antlonu, kancelářskému senátorskému autu, kde jsme dostali knihu, která je psána životními zkušenostmi.
Po rozloučení jsme si udělali krátkou zacházku k chrámu Sv. Mikuláše. Náš pan fotograf nám udělal pár pěkných fotek. Vrátili jsme se k Senátu a navštívili Valdštejnské zahrady. Pokochali jsme se krásou, shlédli kamennou stěnu a vyšli zpět směr Junioroom.
|
