|
Ve středu 23. června 2010 vystoupil jako zpravodaj k senátnímu tisku 284/ 7 - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., a zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, (zákon o protikorupčních opatřeních).
Vystoupení senátora JUDr. Miroslava Antla:
Organizační výbor určil výborem garančním pro projednávání tohoto návrhu zákona Ústavně právní výbor. Ten přijal usnesení, které vám bylo rozdáno jako senátní tisk č. 284/1. Zpravodajem výboru je pan senátor Miroslav Antl. Prosím ho, aby nás seznámil se zpravodajskou zprávou.
Senátor Miroslav Antl: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vážený pane ministře. V úvodu bych chtěl poděkovat Organizačnímu výboru i panu ministrovi vnitra za vstřícnost, s kterou mi umožnil posunout bod na odpoledne a věnovat se svým studentům při státních závěrečných zkouškách na univerzitě v Hradci Králové. Mají z toho radost zejména proto, že všichni prošli a já jsem všechno stihl.
Pokud jde o zpravodajskou zprávu, resp. senátní tisk zákona o protikorupčních opatřeních, který se týká trestního řádu, tzn. zákona č. 141/1961 Sb., nového trestního zákoníku, to znamená č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějšího zákona, který jsme zde schvalovali a daňového řádu, to znamená zákona č. 280/2009 Sb. Pan ministr vnitra tady rozebral veškeré náležitosti navrhovaného zákona, resp. navrhovaných změn tří zákonů. Na jedné straně bych měl mít radost, protože mně ulehčil práci, na druhou stranu mě to mrzí, protože jsem dvacetistránkové zpravodajské zprávě věnoval mnoho nocí, ale omezím se na to nejdůležitější.
Návrh těchto změn předložil vládě pan ministr vnitra v lednu 2010, jako tzv. protikorupční balíček. O tom jsme byli všichni průběžně informování, zejména s médii. Vláda ČR schválila návrh protikorupčního zákona 11. ledna 2010 a Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ho předložila následujícího dne. Žádný ze tří pověřených výborů Poslanecké sněmovny nepřijal k tomuto návrhu zákona své usnesení.
Pokud jde o pozměňovací návrhy v průběhu jednání Poslanecké sněmovny, prošel jeden návrh, to znamená, že zastavení trestního stíhání, tedy beztrestnost korunního svědka by měl schvalovat nejvyšší státní zástupce.
To máme v návrhu, který máme k dispozici. V konečném hlasování na 79. schůzi Poslanecké sněmovny 18 .5. 2010 byl přijat tento zákon o protikorupčních opatřeních. Poslanecká sněmovna do Senátu postoupila návrh zákona 25. 5. 2010. Lhůta k projednání v Senátu končí 24. 6. 2010, to znamená zítra.
Organizační výbor přikázal tento senátní tisk třem výborům a jedné komisi. Byli jsme určeni jako garanční výbor.
Pokud jde o cíl zákona, pan ministr Vydra zde podrobně sdělil, proč nás žádá o schválení tohoto zákona. Podrobně uvedl důvody, které vedly k sepsání tohoto protikorupčního balíčku.
Pokud jde o vlastní obsah navrhovaného zákona o protikorupčním opatření, je rozdělen do čtyř částí. Nejvýznamnější jsou navrhované změny trestního práva procesního. V první části je změna novely trestního řádu. Nacházíme tam celkem 13 úprav. Především jde o tyto zásadní změny. Pan ministr vnitra tady objasnil, proč se velmi přimlouvá za to, aby bylo doplněno či změněno ustanovení § 88 trestního řádu, to znamená procesního právního předpisu, když zvlášť závažný zločin v § 14, odst. 3 trestního zákoníku uvádí zločiny s horní hranicí sazby 10 let, což nestačí pro příkaz k odposlechu telefonních hovorů u dalších protikorupčních trestných činů, které mají horní hranice trestních sazeb nižší, je to 8 let a ještě níže.
Mohl bych připomenout, jakých trestných činů se to týká, ale má poznámka směřuje k tomu, že dosud nikdy nebylo možno povolit odposlech telefonních hovorů u méně závažných trestných činů, to znamená u přečinů. Navrhuje se to historicky poprvé. Osobně s tím nemám žádný problém. Pokud je to ve prospěch objasnění deliktů spáchaných v rámci korupce, je to jedině správné.
Pokud jde o další institut – použití agenta, najdeme to v § 158e). Je tam podrobně navrhovaná změna jako u odposlechu telefonních hovorů. Je tam řečeno, že se v § 158e) vkládá za první odstavec – odstavec druhý.
Dovolím si připomenout, co je tam řečeno, zejména: že za účelem objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení agent je oprávněn předstírat zájem podílet se na trestném činu, pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že by takový trestný čin byl spáchán i bez účasti agenta.
Agent nesmí svým jednáním vyvolat úmysl osoby trestný čin spáchat. To je zřejmě to, co tady pan ministr říkal, že se věnovali tomu, aby při formulaci tohoto ustanovení respektovali i rozhodnutí ústavních či nejvyšších soudů nejen v České republice, či názory představitelů těchto soudů, ale i v rámci Evropské unie. Samozřejmě z formulace tohoto ustanovení nám vyplývá, že agent by nesměl vyprovokovat spáchání trestného činu a že by mělo jít o tzv. agenta – kontrolora, popřípadě nějakého testovacího agenta, nikoliv agenta provokatéra.
Pokud jde o předstíraný převod, kde je zase navrhováno doplnění odstavce druhého, obdobně jako u agenta ta formulace je takřka stejná. Zase moje poznámka směřuje k tomu, že skutečně ze samotné formulace bez přihlédnutí k všem dalším skutečnostem, a zejména k situaci a k právnímu prostředí, které je v České republice, z toho vyplývá, že by skutečně nemělo být vyprovokováno spáchání trestného činu, a vlastně předstíraný převod věci, stejně jako použití agenta, patří mezi tzv. operativně pátrací prostředky v rámci tzv. prověřování, kde je nezbytný souhlas státního zástupce už podle stávajícího trestního řádu.
Nově, jak bylo konstatováno, se zavádí institut tzv. korunního svědka v § 173a a následujícího trestního řádu. Tady bych jen připomněl to, že vlastně by se jednalo o rozhodnutí státního zástupce v přípravném řízení na základě písemného povolení nejvyššího státního zástupce přerušit trestní stíhání obviněného, přičemž tady jsou zase stanoveny podmínky, za jakých by to mělo probíhat, tzn., že obviněný by podal před státním zástupcem úplnou a pravdivou, to zdůrazňuji, výpověď o skutečnostech, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění takového trestného činu.
Dále tady vybírám to zásadní, aspoň podle své praxe bývalého státního zástupce, což neustále připomínám, protože se mi stýská. Musí se doznat k trestnému činu, pro který je stíhán, a to bez pochybností o pravdivosti doznání a o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě. A pak se zaváže k vydání prospěchu z trestné činnosti. Zase přeskakuji dál.
Dále jsou tady uvedeny případy, kdy nelze trestní stíhání přerušit, a tady zdůrazňuji zejména tu jednu podmínku, byl-li trestný čin obviněného závažnější, než trestný čin, k jehož objasnění se obviněný zavázal. A pak samozřejmě smrtelný následek a další podmínky, tzn. korekce tady skutečně navrhována je.
Pokud jde o navazující navrhovaný institut zastavení trestního stíhání, § 173b trestního řádu, zvláštní ustanovení o zastavení trestního stíhání, tady je navrhováno, aby státní zástupce v návaznosti na předchozí rozhodnutí o přerušení trestního stíhání měl možnost sám v přípravném řízení zastavit trestní stíhání na základě jakési dohody s obviněným, s tím že ovšem čeká, jestli on v řízení před soudem, a to až do právní moci, uvede úplnou pravdivou výpověď, která samozřejmě musí usvědčit pachatele podstatně závažnější trestné činnosti, resp. zločinů.
A je tady řečeno, když obviněný nesplní některou z podmínek, bude pokračováno v jeho trestním stíhání, atd. Navíc je stanoveno, resp. se navrhuje, že by se stejně i po právní moci vyčkalo, zda není podáno dovolání. Podle trestního řádu dovolání je možno podat ve lhůtě 2 měsíců po rozhodnutí konečném, tzn. pravomocném.
Spolupracující obviněný, ano, nemám k tomu co dodat. Snad jen jedna připomínka, resp. poznámka, že za prvé by šlo o rozšíření možností, tzn., že by se nejednalo pouze o zvlášť závažný zločin u spolupracujícího obviněného, který by objasnil nebo pomohl, ale spíš zásadně objasnil zvlášť závažný zločin, ale i o zločin, žádné námitky.
A nově to, co je asi nejvíce diskutováno, by již soud musel, tzn. obligatorně, nikoli fakultativně snížit trest odnětí svobody pod dolní sazbu podle § 58 odst. 4 trestního zákona. Chápu, že to může vyvolat určité problémy s tím, že vlastně se přikazuje soudu, co má dělat v rámci rozhodování o trestu, což by mělo být výlučně na vůli každého soudce.
Část druhá. Novela trestního zákoníku. Tady před chvilkou zmíněný § 58 odst. 4, ten to říká, že by soud musel. § 363 trestního zákoníku je beztrestnost agenta. Tady je to doplňováno o jednu větu. Nebudu vás s tím zatěžovat.
Část třetí. Novela daňového řádu. Pan ministr vysvětlil, proč nás prosí, resp. požaduje, resp. pokusil se navrhnout, resp. navrhla vláda, aby byl změněn daňový řád o novelu a byl zde posílen policejní přístup k údajům, zpracovávaným při správě daně. Tady jsou zase podrobnosti. Samozřejmě by šlo i prolomení daňového tajemství ve prospěch zpravodajských služeb, vojenského zpravodajství, bezpečnostní informační služby a úřadu pro zahraniční styky a informace.
To samozřejmě koresponduje s ustanovením § 8 odst. 2 trestního řádu, kdy orgány činné v trestním řízení mohou požadovat pro objasnění trestní věci údaje, získané při správě daní podle zvláštního zákona, což měl být daňový řád.
Část 4. je účinnost. Účinnost je tady dělená. Pružně se stanoví nejméně 1 měsíc legisvakance pro novelu trestního řádu a trestního zákona.
Je to tam řečeno tak, že by měla nastat prvním dnem druhého kalendářního měsíce, následujícího po dni jeho vyhlášení, a pro novelu daňového řádu je navrhováno datum účinnosti od 1. 1. příštího roku, tzn. 2011, což zase koresponduje se dnem účinnosti celého nového daňového řádu.
My jsme věc projednávali v ÚPV, jak bylo konstatováno. V rámci obecné rozpravy v našem výboru jsme se shodli na tom, že zákon o protikorupčních opatřeních by měl být zpracován společně s ministerstvem spravedlnosti, tzn. Ministerstvo vnitra České republiky a Ministerstvo spravedlnosti České republiky, a to zejména proto, že se týká nejen Policie ČR, ale i státního zastupitelství a soudů, a navíc novely trestního řádu a trestního zákona by měly být v gesci Ministerstva spravedlnosti ČR.
Zaznělo dále, že zejména institut protikorupčního agenta je pochybný, když může být zpochybněn Ústavním soudem České republiky, to je zřejmě na základě vyjádření pana předsedy Ústavního soudu. A navíc by zřejmě vedl k rozšíření korupčního jednání.
Shodli jsme se na tom, že je nesmyslné, aby Poslanecká sněmovna PČR těsně před koncem svého volebního období přijímala tak zásadní zákony. A k tomu dodávám, že nová koaliční vláda, tak jak se nám reálně rýsuje, by měla mít možnost navrhnout zcela nová protikorupční opatření, zvláště když chce mít ve svém názvu i to, že půjde o vládu protikorupční.
Usnesení ÚPV Senátu PČR: ÚPV Senátu PČR doporučil zamítnutí zákona o protikorupčních opatřeních, resp. návrhu novel, a zase tak, jak jsem vám je řekl v úvodu, tzn. trestní řízení soudní, trestní zákoník a daňový řád. To je v tuto chvíli všechno, pane předsedající.
Senátor Miroslav Antl: Vážení přítomní, zákon o protikorupčních opatřeních považuji za apolitickou normu. Řeknu své připomínky proti, a to ač jsem senátorem za ČSSD.
Především vnímám velmi pozitivně navrhované změny, resp. doplnění trestního řádu, ale i daňového řádu. Zmínil jsem už ustanovení o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu – určitě je to potřebný institut a je třeba rozšířit podmínky. Právě tak doplnění ustanovení o tzv. spolupracujícího obviněného, ale i jakoby problematizovaného a diskutovaného institutu tak zvaného korunního svědka. Vycházím ze svých dlouholetých zkušeností. Pamatuji se, že již v roce 2000 se tento institut nejen diskutoval, ale konkrétně připravoval. Pak neprošel Poslaneckou sněmovnou. Pokud je funkční, považuji to za účinný nástroj boje s organizovaným a nejzávažnějším zločinem. Vnímám to i jako výborný nástroj při využití těch největších zločinců a zločineckých skupin.
Samozřejmě vnímám také možnosti zneužití při možné likvidaci nepohodlných nebo udělení beztrestnosti vlivných sponzorů. Je to problém zejména u současného paralyzovaného státního zastupitelství. Druhá poznámka jde do institutu protikorupčního agenta, kterého nazývám agentem – provokatérem. V návrhu je to formulováno tak, že by měla být vyloučena policejní provokace, ale nevidím to tak ani z formulace a v současné praxi. Myslím si, že to může být lehce zneužitelné. Navíc jsem přesvědčen, že to může vést k dalšímu korupčnímu jednání.
Třetí poznámka je k zásadním protikorupčním opatřením. K tomu patří důsledná práce policie ČR při vyhledávání a objasňování této trestné činnosti, zejména aktivní apolitický přístup vedení resortu státního zastupitelství, které má odpovědnost za přípravné řízení trestní. Místo častého odmítání trestních oznámení, rušení usnesení o zahájení trestního stíhání, odkládání věcí již ve stadiu prověřování nebo zastavování trestního stíhání v přípravném řízení nebo dokonce zamítání následných stížností skutečně nevede k účinnému boji proti jakémukoli zločinu a vůbec ne k boji proti korupci. To samozřejmě souvisí i s personálním obsazením.
Čtvrtá poznámka. Původní trestní zákon, ale i nový trestní zákoník umožňuje trestní postih nejen pro tzv. korupční delikty, tzn. přijímání úplatků, podplácení a nepřímé úplatkářství, ale i pro další trestné činy, jako je zejména zneužití pravomoci úřední osoby, ale i pro trestné činy proti majetku jako například dotační podvod, pletichy při zadávání veřejné zakázky a při veřejné soutěži a z nich zejména trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku. Myslím si, že když se rozhlédneme, můžeme kolem sebe vidět, jak odpovědné úřední osoby nehospodárně, mnohdy i kriminálně zacházejí se svěřeným majetkem. Mám tím na mysli předražené nákupy, prodej svěřeného majetku pod cenou či dokonce jeho vyvádění.
Tady je namístě podezření z trestných činů podle § 329, tzn. ve vztahu k úřední osobě, a § 220 trestního zákoníku, tzn. skutečně porušení povinnosti při správě cizího majetku. Ten souběh je naprosto evidentní, kdy stačí škoda ve výši nejméně 25 tisíc korun. Nikdo z orgánů policie a státního zastupitelství a správy nejedná, a jak vím z čerstvého případu, pokud policisté po roce začnou jednat, tak státní zástupce jim to usnesení o zahájení trestního stíhání hned zruší. K tomu si myslím, že nepotřebujeme protikorupční agenty. Stačí funkční orgány, činné v přípravném řízení trestním, které budou důsledně postupovat podle současného trestního řádu a aplikovat stávající trestní zákoník, který jim dává velkou škálu možností. Dokonce tvrdí, že pokud tak nepostupují anebo dokonce v tom brání svým podřízeným, jsou tyto orgány samy podezřelé právě ze zneužití pravomoci úřední osoby.
Pátá poznámka jde ke složitějším specifickým případům protikorupčních opatření, resp. kriminálních případů. Tato opatření musí spočívat ve vytvoření specializovaných policejních útvarů a v úzké součinnosti a návaznosti i v rámci státního zastupitelství. Znovu opakuji, že garantem přípravného řízení je státní zástupce. A proto tyto odbory by měly být adekvátně i na státním zastupitelství, samozřejmě funkční odbory.
Bez těchto nových struktur, resp. útvarů nemá význam zřizovat jakékoli protikorupční soudní tribunály, kterým vlastně nemá kdo přenést nějaké případy a neměly by o čem rozhodovat. Protože jsem říkal, že budu apolitický, tak si nevzpomínám, kdo zrušil finanční policii. Každopádně vím, že to bylo za tichého souhlasu všech politických stran.
Pokud tady byla poznámka k tomu, jaké úspěchy měla finanční policie, jaké úspěchy jsou teď, tak já si vzpomínám, že finanční policie zabírala výnosy z trestné činnosti ve výši ze začátku dvou miliard a více, teď to budou možná desetitisíce korun, protože struktury jsou rozbité někde v rámci policejních struktur, já přesně nevím kde, to ví pan ministr, jestli se dá dohledat, kolik to činí v současné době.
V rámci protikorupčních opatření by nemělo chybět zavedení podrobných majetkových přiznání, bezpečnostních prověrek ústavních činitelů, ale také úředních osob na pozicích vedoucích v rámci státní správy. Samozřejmě k tomu patří výrazné imunity všech ústavních činitelů, ale nechci nikoho provokovat a o tom se bavíme takřka 20 let.
Sedmá poznámka směřuje k financování politických stran, a to zejména neformálními sponzorskými dary. Zcela nepochybně jde o kupování si vlivu obchodních zakázek a bohužel zřejmě i beztrestnosti, a to všechno předem. K tomu také nepotřebujeme protikorupční agenty v roli provokatérů anebo jakýchsi provokatérů. Ostatně byl by jich asi při současné praxi velký nedostatek.
Stačilo by se chovat jinak, vést řádné evidence všech sponzorských darů, průhlednější financování atd.
Osmá připomínka směřuje k našemu vzájemnému ujišťování se, že nejméně jeden rok necháme beze změn sotva půl roku účinný nový trestní zákoník a časem ho budeme novelizovat na základě zkušeností z praxe. Namísto toho tady registrujeme další pokusy o novelizaci trestního zákoníku, který skutečně právě bude účinný takřka půl roku.
Znovu se velmi přimlouvám, nechme trestní zákoník ještě chvilku beze změn a posuďme pak komplexně, jaké potřebuje změny, abychom si tady průběžně kosmeticky neupravovali jednotlivá ustanovení trestního zákoníku. Jsem právník, který pracuje denně s trestním zákoníkem, a pochybuji o tom, že bych se v něm časem vyznal i já.
Namísto toho si myslím, že potřebujeme komplexní procesní trestněprávní úpravu, tzn. zcela nový trestní řád. Ten stávající platí takřka 50 let, my ho stále měníme, postupně kosmeticky ho upravujeme, resp. působíme na něj omlazujícími kúrami, namísto abychom ho komplexně změnili. To je jeden ze zásadních důvodů, proč já nemohu hlasovat pro přijetí protikorupčních opatření, protože skutečně nechci, abychom měnili trestní zákoník.
Všimněme si, že pokud jde o trestní řád, bavili jsme se tady o náhubkovém zákoně. I ten byl velmi problematický, přestože se schválil, hned vzápětí jsme iniciovali další nápravná opatření. Je to nekoncepční přístup, který mate nejen nás právníky, ale samozřejmě logicky všechny občany a samozřejmě i mé studenty.
Dovolím si poznámku legislativního rázu. Povšimněme si, že z trestního zákoníku zmizelo ustanovení o účinné lítosti. Právě u skupiny korupčních deliktů tehdy nikdo na mé připomínky v rámci rekodifikace a následné novely trestního zákoníku nereagoval, ačkoliv toto ustanovení bylo dlouhodobě pokládáno za jeden z mála prostředků trestního práva hmotného v boji proti korupci.
Někteří z nás si můžeme vzpomenout, že to ustanovení bylo v § 163 trestního zákona č. 140/1961 Sb., a vlastně v tuto chvíli bych měl navrhnout nějaký pozměňovací návrh. Namísto toho pro protokolaci a záznam přečtu to, co považuji za přínosné, aby se třeba časem v trestním zákoníku objevilo. Šlo by o § 334a, zvláštní ustanovení o účinné lítosti, trestnost podplácení podle § 332 a nepřímého úplatkářství podle § 333 zaniká, jestliže pachatel úplatek poskytl nebo slíbil jen proto, že byl o to požádán a učinil o tom dobrovolně a vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům bez zbytečného odkladu oznámení státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu.
To neplatí, byl-li úplatek poskytnut nebo slíben v souvislosti s výkonem pravomoci úřední osoby, uvedené v § 334 odst. 2 písm. A – C nebo písm. D, jde-li o úřední osobu, zastávající funkci podnikající právnické osoby, v níž má rozhodující vliv Česká republika nebo cizí stát. Jak jsem říkal, jsem odpůrce změn trestního zákoníku, takže to je spíš námět pro nový protikorupční balíček, anebo ještě lépe balík. V tomto smyslu nepodávám žádný pozměňující návrh.
Ještě poznámka. Je nanejvýš logické, aby při současných změnách ve vedení celého státu, a to jsem říkal už jako zpravodaj, a předběžných prohlášení nejvyšších představitelů koaličních stran měla právě nová vláda ČR možnost předložit svůj zákon o protikorupčních opatřeních. Osobně však doufám, že tento navrhovaný protikorupční zákon zcela nezavrhne a převezme užitečné a účelné návrhy, které tady byly předneseny současným panem ministrem vnitra.
I proto nemá význam, abychom tento tzv. protikorupční balíček vraceli Poslanecké sněmovně PČR, zejména když je čerstvě v novém složení, ale aby nová protikorupční česká vláda této sněmovně předložila svůj nový účinný návrh protikorupčního zákona, o němž může dolní komora diskutovat a nám pak znovu předložit něco přijatelnějšího. Doufám jen, že nepůjde o opatření, o jejichž zákonnosti či nelegálnosti bychom již předem pochybovali či vedli nějaké diskuse.
Je toho spousta, co bych vám ještě k této problematice chtěl sdělit, ale doufám, že k tomu bude ještě dostatek času a možností v rámci projednávání, anebo dokonce příprav nového protikorupčního batohu.
Všem nám přeji pevné zdraví, dostatek psychické odolnosti a jak občas cynicky říkám, i notnou dávku otrlost. Děkuji za pozornost.
Senátor Miroslav Antl: Vážení přítomní, jen velmi stručně. V rozpravě vystoupilo devět senátorů. Pan senátor Žák navrhl zamítnutí. Velmi stručně řekl, že zákon přišel pozdě.
Paní místopředsedkyně Senátu Gajdůšková řekla, proč chce podpořit schválení tohoto zákona.
Pan senátor Sušický se vyjádřil k problémovému institutu protikorupčního agenta, se kterým zásadně nesouhlasí, protože jde o agenta provokatéra.
Pan senátor Balín nám zde popsal problémy výběrových řízení a výslovně navrhl schválit návrh zákona.
Paní senátorka Paukrtová rovněž uvedla důvody, proč bude hlasovat pro zamítnutí. Mimo jiné proto, že jde o narychlo vytvořený zákon a zejména nemáme dost času na to, abychom se k němu vlastně vyjadřovali erudovaněji.
Senátor Antl jsem já, to bych mohl celé zopakovat, ale není třeba.
Senátor Kubera se vyjádřil mimo jiné ke korunnímu svědkovi a uvedl tři důvody, proč neschválit tento zákon.
Naopak pan místopředseda Pithart uvedl, že on nevidí, resp. neslyšel tady důvody, proč návrh zamítnout a proto bude hlasovat pro.
A konečně pan senátor Vícha vyzval všechny k podpoře zákona.
Zazněly tedy v podstatě dva návrhy. Úvodní byl návrh výboru na zamítnutí návrhu, ale byl tady přednesen i návrh schválit, takže podle jednacího řádu bychom měli nejprve nechat hlasovat o schválení.
|
