Výročím 90 let od přijetí Ústavy Československé republiky naskýtá se příležitost pozastavit se, bilancovat a hodnotit naši současnou pozici na cestě ústavního vývoje. Taktéž se nabízí možnost zapřemýšlet, jakým směrem se má vývoj naší ústavy a ústavnosti dál vydat. I z těchto důvodů uspořádal Úřad vlády pod záštitou pražské Právnické fakulty odborný seminář na téma „Ústava ČR; vznik, vývoj a perspektivy“, jehož se zúčastnila nesporně většina vědeckých kapacit v oboru ústavního práva. Vedle samotného děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy tak přijali pozvání i předseda a místopředseda Ústavního soudu, dva soudci Nejvyššího správního soudu, členové katedry ústavního práva z Prahy i z Brna či několik senátorů.
Program byl rozdělen do tří sekcí s názvy: „Ideové zdroje ústavy, demokratický přerod“, „Ústava ČR/de constitutione lata, de constitutione ferenda“ a konečně „Ústava ČR/perspektivy do budoucna, systémové změny, novelizace“. V každé části přednesli své příspěvky tři odborníci.
Jako první vystoupil doktor Mlsna, jenž připomněl, že se v Ústavě odráží idea státu, nicméně v ideových zdrojích nám velmi napomáhá i judikatura Ústavního soudu, konkrétně již jeho první plenární rozsudek 1/1993. V tom se praví, že Ústava není hodnotově neutrální, naopak je demokratická a liberální. Petr Mlsna dále hovořil o článku 9. odst. 3 Ústavy, který přirovnal k morálnímu i právnímu požadavku a označil ho za kategorický imperativ pro zákonodárce. Za problémy současné Ústavy označil zbytečně širokou imunitu členů zákonodárného sboru; nejasné uspořádání územního členění a územně samosprávných celku; dvojkolejnost výkonné moci (tj. vláda a prezident) a konečně i jakousi nechuť k naplňování Ústavy, konkrétně chybějící stykový zákon. Otázka nevole naplňování ústavních zmocnění byla často zmíněna i v dalších výstupech.
Docent Šimíček porovnával předlistopadový ústavní systém a zabýval se otázkou, zda máme vůbec na co navazovat. Zmínil ostrou hodnotovou diskontinuitu a označil svalování viny za současné právní problémy na komunistickou éru dvacet let poté za alibismus. Varoval také před přílišným rozšiřováním moci Parlamentu, jelikož vedou tyto pokusy až k absurdním závěrům. Proto např. Nejvyšší správní soud musel v řízení o pozastavení činnosti politické strany označit Poslaneckou sněmovnu jako správní orgán, což znamená, že by bylo takové jeho rozhodnutí soudem přezkoumatelné a dokonce by byla dolní komora v dané otázce v případě odvolání zavázána právním názorem NSS.
Profesor Pavlíček označil možné pochybnosti o nelegitimnosti současné Ústavy za neodůvodněné, jelikož Ústavy vzniklé během revolucí jsou velice častým jevem. Dále se zabýval otázkou státní ideji a pozastavil se nad Parlamentem nedbajícím na význam státních svátků, které jsou jedním ze symbolů našeho státu.
Druhou sekci zahájil docent Kühn s poznámkou, že diskuze o problematice současné Ústavy je velice podobná diskuzi o Ústavě z roku 1920, především v kritice exekutivní správy justice. Vzpomněl citát prvorepublikového právníka dr. Krcha, jenž se obával „potenciálního zlomyslného ministra spravedlnosti“. Stejné nebezpečí nám podle docenta Kühna hrozí i v systému dnešním a jedním z možných řešení je samospráva zhmotněná v institutu tzv. soudcovské rady. Je ale třeba hledat optimální pozici mezi absolutně nezávislou soudcovskou radou, jenž by mohl vést k odtržení justice od systémů a jejímu zapouzdření sama do sebe a zároveň současnou ministerskou správou.
Následně vystoupil doktor Wintr s nadmíru aktuálním příspěvkem týkajícím se problémů českého parlamentarismu, kde jednoznačně potvrdil potřebnost pravidel pro jednání alespoň v Poslanecké sněmovně, když označil parlamentní kulturu za „improvizovanou“. Ta dostačuje pouze tehdy, pokud se nevyskytne politická krize, kdy naopak selhává – jak vidíme v dnešních dnech. Toto v odlehčeném duchu glosoval Pavel Rychetský, který označil Parlament za „stále je revoluční konvent“. Dr. Wintr vyzvednul funkci Senátu a prezidenta republiky, jež v těchto chvílích sehrávají stabilizační funkci.
Druhou část uzavřel doktor Suchánek, který velice věcně zrekapituloval počty novelizací ústav jak v ČR, tak i v jiných Evropských zemích. V druhé části své řeči ale zdůraznil, že Ústava nemusí být novelizována pouze zákony, ale i praxí a faktickým stavem, čímž je obcházena rigidita nejvyššího zákona. Tak je tomu podle něho například v prolamování Ústavy Senátem při rozšiřování jeho pravomocí nebo v případu Parlament v. Melčák a Ústavním soudem.
Závěrečnou část zahájil profesor Holländer. Ten jeho filozoficky náročným a obsáhlým projevem označil za výzvu pro konstitucionalistiku nikoliv demokracii, ale její krize, které generují osobnosti. Dále vyjádřil přesvědčení, že v nynější době chybí v právu metafyzické hodnoty a současně i jejich racionální chápání nebo alespoň víra v ně.
Praktickým otázkám se věnoval profesor Gerloch s návrhy navýsost zajímavými rozdělenými do několika kategorií. Prvním z nich byla reforma volebního systému do dolní komory Parlamentu a to tak, že by se nikoliv oslabil, ale naopak posílil většinový systém. To by vedlo ke zrušení systému dvou velkých politických stran. Dále je podle jeho názoru vhodné věnovat se otázkám přímé demokracie, jelikož nástroje jako internet poskytují zcela nové možnosti. Za klíčové označil i změnu procedury vzniku ústavodárce tak, aby se dal odlišit od běžného zákonodárného sboru. Vyjádřil potřebu reformy postavení prezidenta a také struktury Ústavního soudu a obzvláště způsobu obsazování pozicí jeho soudců např. jejich vysíláním z více ústavních institucí (tj. např. z Poslanecké sněmovny, Senátu, Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu. Podobně byl vystavěn systém prvorepublikový).
Posledním příspěvkem zakončil konferenci docent Kysela, který vyjádřil skepsi ke změnám Ústavy proto, že pokud je čas, chybí politická vůle, a když je politická vůle, chybí čas (přesná situace z loňského podzimu). Docent Kysela si dále myslí, že změny stejně nemají smysl také proto, že Ústava nebude nikdy dokonalá a i v novelizacích budou chyby. Jako řešení chápe především výklad Ústavy a chování ústavních subjektů konformní se systémem, kterému se chceme přiblížit, čímž je pravděpodobně systém parlamentní republiky.
Celý odborný seminář je možno označit za velice inspirativní a značně informativní. Zdá se, že odborný základ pro řešení našich potenciálních ústavních problémů máme, otázkou je, do jaké míry se podaří najít společnou politickou řeč v otázkách pro ústavní vývoj našeho státu důležitých.

Filip Svoboda, stážista

Přidat odkaz na článek: