Ve středu 2. prosince 2009 se konala v Senátu Parlamentu České republiky panelová diskuse na téma: "Seznam se bezpečně - Jak ochránit bezpečnost dětí na internetu", kterou pořádal místopředseda Ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR JUDr. Miroslav Antl a 1. místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Cílem diskuse bylo upozornit na stále rostoucí nebezpečí dětské pornografie a zneužívání dětí na internetu. Na začátku panelové diskuse shlédli účastníci instruktivní preventivní film "Seznam se bezpečně", dále následovala online praktická ukázka toho, jak jsou konkrétně ohroženy děti při připojení se na internet - a okamžité reakci a komunikaci s pedofilem. Poté proběhla moderovaná diskuse k problematice bezpečného internetu pro děti.

V současných dnech se výstupy ze semináře zpracovávají a následně budou sloužit k řešení problematiky bezpečného internetu pro děti.

Přepis semináře:

Předsedající Miroslav Vaňura: Dobré dopoledne, dámy a pánové. Mimochodem tohle je první případ toho, že do Senátu může zvíře, může pes. Ten to má dneska dovoleno. Chtěl bych vás přivítat na panelové diskusi. Téma je jasné – bezpečnost dětí na internetu. Jsem moc rád, že jste přišli. Vidím některá ještě neobsazená místa těch, kteří účast potvrdili, ale vzhledem k tomu, jak jsme tady všichni parkovali u Senátu, a vzhledem k tomu, že jsou přespolní, tak doufám, že se nebudete zlobit, když během projekce, kterou dáme hned na začátek, budou docházet.
Proč jsme se tady dneska sešli? Jsme tady hlavně proto, abychom v dobrém slova smyslu rozpoutali diskusi na téma bezpečnost nejen našich dětí na internetu. Už jsme v podstatě začali s diskusemi včera, navštívili jsme jednu základní školu a jedno gymnázium ve východních Čechách. Seznam se určitě ještě dostane ke slovu. Seznam jako takový v tom chce pokračovat. Musím říct, že Seznam.cz, společnosti, která je vlastně největším provozovatelem internetu v ČR, patří velký dík, protože nezištně celý projekt vymyslela, dala námět jak k filmu, tak k těmto diskusím.
Jsme moc rádi, že vás můžeme přivítat v Senátu, protože doufám, že tím dáváme celé diskusi důstojnou formu a že diskuse, která, jak jsem říkal, předpokládáme, bude pokračovat, padne na ornou půdu.
Dovolte mi, abych tady přivítal paní doktorku Alenu Gajdůškovou, první místopředsedkyni Senátu Parlamentu ČR. Vedle ní je doktor Miroslav Antl, místopředseda ústavně-právního výboru Senátu Parlamentu ČR. Dále velice rád vítám pana doktora Pavla Lebedu, místopředsedu výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu ČR. Je tady Martin Kožíšek, což je produktový manažer Seznam.cz; ten bude mít dneska hodně práce. Pak zástupci policie – pluk. Mgr. Karel Kuchařík, což je vedoucí odboru informační kriminality, Policejní prezidium ČR. Vedle jeho kolega mjr. Mgr. Václav Písecký, vedoucí oddělení informační kriminality, Krajské ředitelství Policie hl. m. Prahy. Ještě dorazí paní doktorka Alena Kolářová, což je vedoucí mravnostního oddělení tamtéž, tedy Krajského ředitelství hl. m. Prahy Policie ČR. Vítám tady také moc rád Mgr. Moniku Šimůnkovou, právničku nadace Naše dítě. Vedle ní je Mgr. Lucie Bukovská, psycholožka linky bezpečí. A pak v podstatě hodně důležitý člověk – pan Michal Maleček. To je důležitý člověk, protože asi jako jediný z nás to všechno prožil, který v podstatě zažil, jaké to je, když 12letá dcera je oslovena pedofilem… Už nebudu dál mluvit. Myslím si, že by bylo nejlepší, kdybychom nejdříve pustili film.
Martine, já tě poprosím. Je to film, který spatřil světlo světa na jaře letošního roku. Jak už jsem říkal, na popud Seznamu.cz. V podstatě jsme ho zpracovali na skutečných příbězích a musím říct, že za prvé film jako takový vás možná bude šokovat. Za druhé, museli jsme se hodně krotit. Skutečnost nebo realita je ještě děsivější, než je ve filmu. Poprosím Martina, abychom si na začátek pustili film.

(Probíhá promítání filmu – cca 30 minut.)
(Přepis filmu SEZNAM SE BEZPEČNĚ!)

Moderátor Miroslav Vaňura: Dobré ráno, dobré poledne, dobrý večer, anebo dobrou noc. Na internet se můžete připojit kdykoliv. Jenže v každém takovém okamžiku může být internet nejen vynikajícím společníkem, ale také nebezpečným protivníkem. Nevěříte? Tak se pojďte podívat, co můžete zažít ve svém pokoji u počítače vy, vaše kamarádka nebo mladší sestra ve čtyři hodiny odpoledne. (Záběr na mladou dívku u počítače.)
Tohle je třeba Alenka. Je jí osm let a chtěla by si přes internet s někým dopisovat – se stejně starou kamarádkou nebo kamarádem. Právě je sama doma, protože rodiče jsou ještě v práci. A tak navštíví seznamku. Alenka je samozřejmě zvídavá, a tak zkouší různé stránky.
Alence se nepřihlásila žádná kamarádka, ale za to je tady celá řada kamarádů. Bohužel o dost starších než Alenka a jenom dopisovat si tedy rozhodně nechtějí. Zajímá vás, co přesně by chtěli? Můžu vám to ukázat, ale Alenka už to vidět nemusí. Místo ní posadíme k počítači Martina. Martin pracuje na Seznamu a už ví, jak s takovými kamarády komunikovat. Jsou jich bohužel stovky. (Záběr na ml. muže – Martina.)
Tohle se děje ve čtyři odpoledne, co vidíme? (Jo.) Někdo prostě onanuje 14leté holce do webkamery. Kolik mu je, že psal?

Pan Martin Kožíšek Tomuhle je 41.

Moderátor Miroslav Vaňura: Vypadá tak?

Pan Martin Kožíšek: Vypadá tak. Chlupatý, hnusný. Teď zjistil, že já webkameru nemám, tak to ukončil, ale není vůbec problém sehnat někoho, kdo se mi ukáže bez toho, aniž bych kameru musel mít já.

Moderátor Miroslav Vaňura: Takže my jsme ani neměli web kameru?

Pan Martin Kožíšek: Neměli jsme ani webkameru, jenom nám stačila informace, že nám je 14 let.

Moderátor Miroslav Vaňura: V tuto chvíli vidíme někoho, kdo onanuje 14leté holce do webkamery. Je to trestné?

Pan Martin Kožíšek: Je to trestné.

Moderátor Miroslav Vaňura: My to teď nahlásíme policii?

Pan Martin Kožíšek: Nahlásíme.

Moderátor Miroslav Vaňura: Neudělali jsme nic špatného?

Pan Martin Kožíšek: Neposlali jsme žádnou fotku, nic. Jenom jsme si zkrátili čas a hráli jsme si na čtrnáctku. Neposlali jsme žádné materiály, nic jsme nešířili. Jenom jsme zjistili, co to vlastně umí.

Moderátor Miroslav Vaňura: To je šok! (Jo.)

(Střih – moderátor opět sedí vedle mladé dívky u počítače.)

To jsme nehráli, to je realita! A jak to celé funguje? Takový kamarád nabídne Alence nebo jiné holčičce, že když se mu ukáže přes webkameru nahá, anebo se nahá nafotí a fotky mu pošle, něco za to od něj dostane. Třeba jí dobije kredit v jejím mobilu. Anebo jí rovnou koupí celý nový mobil. To v tom horším případě, protože to znamená, že se s ní bude chtít setkat. V každém případě se bude chtít dostat k Alence co nejblíže. Tak blízko, jak ho Alenka pustí.

(Střih – u počítače opět sedí p. Martin.)

Pan Martin Kožíšek: A teď se mně, ptá, co chci vidět, jestli obličej, penis nebo něco jiného. Tak jsem napsal penis. Takže teď mě vytočí a uvidíme.

Moderátor Miroslav Vaňura: Takže to už bude druhý dneska.

Pan Martin Kožíšek: To už bude druhý. Ale mám tady ve frontě ještě kolik – šest lidí.

Moderátor Miroslav Vaňura: Kteří mají webkameru?

Pan Martin Kožíšek: Kteří mají webkameru a chtějí se mi ukázat. Tak ho popoženu. Ptá se mě, jestli jsem ho už někdy viděla. Ne, jsem zvědavá. Jak ho mám pobídnout?

Moderátor Miroslav Vaňura: To já nevím.

Pan Martin Kožíšek: Sundáš si trenýrky?

Moderátor Miroslav Vaňura: To on asi chce slyšet, že. (Ano.)

Pan Martin Kožíšek: Tak si je sundal. Poslouchá 14letou holku, která nemá webku, nemá žádnou fotku a jenom věří tomu, že jí je 14 let a že tam skutečně sedí holka.

Moderátor Miroslav Vaňura: Co jsme mu odepsali?

Pan Martin Kožíšek: Chce fotku. Tak jsem mu slíbil, že když se mi ukáže, že mu pošlu celou sérii fotek, co si řekne. Můžu ti věřit, neutečeš? Neboj. Jednoduché slovo neboj.

Moderátor Miroslav Vaňura: Zrovna nám ukázal obličej. Za prvé jsem rozčilený jako rodič, protože nějaký 18letý kluk takhle komunikuje s mojí 14letou dcerou. Za druhé, toho kluka teď můžu vydírat, hned zítra mu můžu napsat, nebo ještě teď, že hnedka zítra zveřejním jeho fotku ve škole.

Pan Martin Kožíšek: I s obličejem, nahrávku. Pošlu to rodině, učitelům, komukoliv.

Moderátor Miroslav Vaňura: A tím pádem ho budu vydírat.

(Střih.)

Mgr. Lucie Bukovská, psycholožka, Linka bezpečí: To je věc, která nějak překračuje hranice normálního fungování a pro ni to tím pádem může mít nějaký dopad.

Mjr. Mgr. Václav Písecký, Policie: Okamžitě kontaktovat policii a zálohovat nebo nemazat resp. všechny důkazy, které k tomu jsou.

Mjr. PhDr. Alena Kolářová, mravnostní odd. policie: Čím dříve se to policie dozví, tím je větší naděje, že se pachatel dopadne, ale hlavně zabrání se tomu, aby bylo méně obětí, méně poškozených dětí.

JUDr. Miroslav Angl, senátor: Určitě ohrožují její mravní vývoj, to znamená, zase trestný čin ohrožování výchovy mládeže. Zcela nepochybně. Tady bych to viděl, svádí k nemravnému způsobu života. Ten paragraf to tam jasně říká. Dokonce bych řekl ze zavrženíhodné pohnutky, tam je tuším až pětiletá trestní sazba.

Pan Martin Kožíšek: Smažeme mu email, smažeme mu jeho přístup, to znamená, nedostane se ze svého počítače na naše služby.

Moderátor Miroslav Vaňura: Může se pod jiným jménem dostat znova?

Pan Martin Kožíšek: Určitě. Ale třeba z kavárny. Tomu už nezabráníme.

(Střih – opět malá Alenka u počítače.)

Moderátor Miroslav Vaňura: Někdy na to podobní týpci nejdou tak zhurta. Píšou nejdříve pod jinou identitou, třeba jako malá holka. A to, že jsou chlápci o pár desítek let starší, přiznají, až jim ta malá holka odpoví. Všichni mají ale jednu podmínku: hlavně to nikde neříkej, a už vůbec ne doma rodičům!
Ale na internetu nejsou v nebezpečí jenom malé holky nebo malí kluci, na internetu riskujeme téměř všichni. A když se nebudeme chránit, můžeme skončit velice špatně.

(V internetové kavárně.)

Třeba při seznamování. To může být dneska opravdu problém. Tak proč nevyužít právě internet. Ale na druhou stranu, i kdyby to problém nebyl, takové seznámení přes internet má něco do sebe. Je to tajemné, vzrušující a někdy dokonce i romantické. Tak jako ve filmu Láska přes internet. Ale už jsou mezi námi tací, kteří by se mnou rozhodně nesouhlasili. Jako třeba Andrea z následujícího skutečného příběhu.

Pan Martin Kožíšek: Andrea se seznámila na náš inzerát, vlezla na seznamku, našla si inzerát: kluk 29 let, podnikatel, auto. Říkala si, že by to mohla být výborná partie.

(Střih na dívku venku na lavičce, není vidět na obličej.)

Moderátor Miroslav Vaňura: Jak dlouho jste si takhle dopisovali.

Andrea: Zhruba kolem měsíce, dvou.

Moderátor Miroslav Vaňura: Takhle dlouho? Co všechno ses o něm dozvěděla třeba za tu dobu. A co všechno on se dozvěděl o tobě.

Andrea: Řekli jsme si hodně věcí. V podstatě dost věcí nás spojovalo. Třeba zrovna, já nevím, ten internet, že hodně trávíme času na internetu. Potom společné zájmy venku procházky, příroda.

Moderátor Miroslav Vaňura: Ale do té doby jsi ho neviděla? (Ne.) Ani fotku neposlal?

Andrea: Fotku poslal. Akorát pak vypadal trošku jinak.

Moderátor Miroslav Vaňura: A tam byl hezký?

Andrea: Vypadal sympaticky. Žádný namachrovaný týpek, vypadal opravdu věrohodně, sympaticky. Obyčejný kluk, tmavé vlasy, sportovní postava, normál.

Moderátor Miroslav Vaňura: Po dvou měsících se asi něco muselo stát, že jste se chtěli vidět. Asi jste se chtěli vidět oba. Ty taky.

Andrea: On naléhal. On naléhal, abychom se setkali dřív. Vlastně už mi to říkal po nějakých 14 dnech – zhruba. Já už opravdu nevím. A já jsem říkala furt, že ne, furt jsem to oddalovala, abych ho ještě víc poznala. Pak jsme chodili i na Skype, že jsme spolu mluvili. A nakonec mě ukecal, nakonec že jo, zhruba po dvou měsících jsme si řekli, že tedy se uvidíme a zajdeme na kafčo.

Muž od policie: Andrea udělala špatně určitě tu věc, že šla s někým na schůzku, koho v podstatě znala jenom v nějakém virtuálním světě. Nevěděla, kdo to je. Ve virtuálním světě každý si dává takové vlastnosti, které mu jeví jako ideální.
Vlezla mu do auta, on ji odvez někam do lesa. Tam si spolu chvilku povídali. Pak na ni vystartoval…

Andrea: Najednou byl jakoby ticho a pak se na mě podíval s úplně jiným výrazem ve tváři a začal nadávat, být hrubý a začal dost drsně, že pohádka skončila a začal se domáhat toho, že prostě chtěl vykouřit. Já jsem byla úplně mimo, takže v tom okamžiku jsem přestala úplně mluvit.

Psycholožka: Víte, u dospělých to platí jako u dětí. Ono je to hrozně složité. Můžete dostávat tisíckrát rady, a pokud nějakou situaci neprožijete, anebo se vás nedotkne bezprostředně, tak tomu snad ani nechcete věřit.

Andrea: Začal po mně hrabat a sahat do kalhot. Začala jsem se bránit, začala jsem brečet, začala jsem řvát a on mě pak praštil.

Moderátor Miroslav Vaňura: Pak si něco pamatuješ, po té ráně?

Andrea: Skoro nic. Nějaké útržky. Vím, že mě mlátil. Vytáhl mě z auta a pak…

Moderátor Miroslav Vaňura: Když jsi se probudila, co si pamatuješ?

Andrea: Bylo mi strašně zle. Ležela jsem nevím kde, prostě ležela jsem na tom místě a první, co bylo, snažila jsem se zjistit, jestli tam někde je, co se vůbec stalo, protože jsem absolutně totálně nechápala situaci. Měla jsem co dělat, protože mi krev tekla do pusy, tekla mi všude. Nemohla jsem dýchat. Všechno mě bolelo, motala se mi hlava a bolelo mě mezi nohama. Věděla jsem, že zřejmě mě asi znásilnil, protože mi tekla krev i zezdola. Snažila jsem se volat. Nešlo mi to. Měla jsem podrápaný krk, všechno. Bála jsem se. Strašně jsem se bála.

Miroslav Antl: Jednoznačně znásilnění je zvlášť závažný úmyslný trestný čin. Poté agresivní útok pomocí zbraně je podle mě pokus o vraždu, navíc kvalifikovaný s tím, že se snažil zřejmě odstranit svědka své předchozí trestné činnosti, to znamená klidně výjimečný trest odnětí svobody.

Psycholožka: Každopádně rady, které platí pro dospělé ženy, nejsou vymyšlené z ničeho, jsou vymyšleny z příběhů, ze situací, které se skutečně staly.

Andrea: Následky mám dodnes. Mám invalidní důchod. Nemůžu normálně fungovat, sociální fobie, bojím se lidí, bojím se vylézat ve tmě, žiji na lécích.

Moderátor Miroslav Vaňura: Je internet podle tebe bezpečné místo?

Andrea: Není bezpečné místo!

Pan Martin Kožíšek: Bezpečný internet máme v nápovědě. Stačí si kliknout, podívat se, bezpečná rada.

Andrea: Já si myslím, že ne. Tak co mám dělat?

Moderátor Miroslav Vaňura: Seznamka na internetu není vždycky věc nebezpečná a v žádném případě to neznamená, že každý dopadne jako Andrea. Ale když nebudete opatrní, kdykoliv to tak může být. Pro vaše bezpečí stačí dodržet pár důležitých, ale přitom úplně jednoduchých zásad.
Za prvé. První schůzku si vždycky sjednávejte na veřejném místě plném lidí a nic moc bližšího ani o sobě, ani o svých blízkých na ní neprozrazujte. Ale hlavně o tom kam a s kým jdu vždycky někomu řeknu. Buď doma, nebo alespoň kamarádce či kamarádovi. Ale nemusíte si hned přes internet domlouvat schůzku, abyste se ocitli v nebezpečí. Vždycky myslete na to, že jakékoliv fotky nebo záběry z webkamery nekončí někde anonymně v síti, ale na konci pomyslného drátu, kde si právě fotky nebo videosekvence někdo nejen prohlíží, ale hlavně ukládá. A potom s nimi naloží, jak sám bude chtít.
Takové fotografie nebo obrázky jsou potom horký materiál na prodej nebo pro vydírání. Vydírání, které může skončit tragicky.

Pan Martin Kožíšek: Zavolala nám dívka – patnáct šestnáct let, že její přítel jí ukradl fotky. Na fotkách byla nahá.

Moderátor Miroslav Vaňura: Byl tam obličej?

Pan Martin Kožíšek: Byl tam právě obličej, a to je největší problém u těchto fotek. Fotili se dobrovolně, ale už nedomyslela důsledky, co se s tím může stát, pokud se s přítelem rozejdou. A ona se s ním rozešla a on ji těmito fotkami vydíral. A chtěla po nás, abychom jí dali heslo do mailu přítele, což jsme udělat samozřejmě nemohli. Ona brečela do telefonu, byla hysterická. Chtěla po nás fotky za každou cenu, ať je smažeme, ať to nahlásíme na policii. My jsme bohužel nemohli nic udělat. Doporučili jsme jí, ať to oznámí rodičům. V jejím věku je to asi jediná rada, kterou můžeme poskytnout. Ona říkala, že se zabije, že to nemůže přežit, tu ostudu. Fotky ve škole. On jí tím vyhrožoval, citově vydíral.

Moderátor Miroslav Vaňura: Ona s tím nešla na policii? (Ne.)

Psycholožka: Na to by děti měly být připraveny. Jakmile jim někdo takhle začne jakoby vyhrožovat, zastrašovat, tak už by se neměly bát a měly by to říct.

Pan Martin Kožíšek: Za pár dní mi volali spolužáci ze školy, že je skutečně mrtvá, že skočila pod vlak. Byla to situace, kdy nám volala, brečela, byla hysterická. Reagovat rychle nešlo. Rychle zavěsila.

Řečnice: Prostě pro ni mohla být nějaká záchranná pomocná ruka v tom, že se s tím někomu svěří a opře se o někoho, kdo jí pomůže jakoby projít tím obdobím, i třeba tím, že fotky jsou zveřejněny. Tak má někoho, kdo je jí oporou a kdo jí pomůže, aby to ustála, aby to neřešila takhle vyhroceně.

Moderátor Miroslav Vaňura: Ona by měla asi slyšet: tak co, no, byla to vaše intimní věc. On je ten špatný v podstatě, že jo? (Rozhodně.)

Miroslav Antl: V tomto případě je to jasné vydírání a je třeba oznámit a postihnout zase co nejdříve.

(V prostorách Linky bezpečí.)

Moderátor Miroslav Vaňura: Nikdy v tom nejste sami. Pokud se nemáte komu svěřit doma, jsou tady lidé, kteří vám chtějí pomoci. Pode mnou teď vidíte telefonní číslo i adresy, kam se můžete obrátit 24 hodin denně. Tito lidé za mnou jsou tady od toho, aby vám pomohli, ale hlavně tito lidé za mnou věcí, jak vám pomoct. A také to dokážou.

Hana Petráková, Linka bezpečí: Nejdůležitější informace, kterou by měly vědět všechny děti, ale nejenom děti, i studenti, mladí lidé, je to, že Linka bezpečí funguje nepřetržitě, funguje 24 hodin denně a volání je vždycky zdarma z jakékoliv sítě kteréhokoliv operátora, i z pevných linek. Naše služby jsou anonymní, děti tedy o sobě nemusejí sdělovat žádné osobní údaje, pokud nebudou chtít a i přesto se budeme snažit jim pomoci s jakoukoliv potřebou, se kterou se na Linku bezpečí obrátí. A stejné služby můžeme nabídnout i rodičům na naší rodičovské lince.

Moderátor Miroslav Vaňura: Monika z následujícího příběhu se také chtěla seznámit přes internet a šla do toho s otevřeným srdcem. A jestli jste to už pochopili, právě to je na internetu veliká chyba.

(Záběr na mladou dívku u počítače.)

Michal, otec Moniky: Dceři jsem koupil počítač, aby si mohla třeba zdokonalovat angličtinu, že si může s někým psát, s někým stejně starým z Anglie, akorát že to vzalo trochu jiný obrat.

Monika: Nějaký pán se mi ozval, že by chtěl sex, že by mi koupil telefon za to. Já jsem napsala, že ne, že nemám zájem.

Michal, otec Moniky: Hned nám to neřekla. Odepsala ve smyslu, že to nahlásí policii. Načež on jí odepsal, že klidně může, ale že de facto se jí vysmějí, že ji nikdo nebude brát vážně.

Detektiv: Pokud někdo říká nebo píše, že prakticky je beztrestný a že si může dělat, co chce, tak to pravda rozhodně není.

Miroslav Antl: Je dvojí možnost uvažování. První je, že mu řeknu jasně, jdu to ohlásit a on se odepne, protože jiná varianta pro něj není. Druhá varianta pro člověka, kterému on to napíše, je taková, že ho nechá ještě chvilku a připojí Policii ČR. Nevím, co z toho je lepší, resp. vím, co z toho je lepší. Lepší je zapojit Policii ČR, protože ten člověk bude pokračovat dál. Jeden případ mu nevyšel a on momentálně může klidně chatovat, já nevím, s 50 dětmi.

Monika: A on mi začal psát, proč ne a že by chtěl, že je nějaký nemocný, že nemůže chodit nebo já nevím už. Chtěl se sejít. Já jsem psala, že ne. Pak jsme měli ve škole výuku počítačů a ukazovala jsem to holkám ve škole. A do té doby jsem to nikomu neřekla. Holky říkaly hned, že bych to měla někomu říct, aspoň paní zástupkyni nebo rodičům. Tak jsme šli za paní zástupkyní a já jsem měla strach jí to říct.

Alena Kolářová, mravnostní: A je štěstí, když kamarádka je taková vnímavější a donutí svou kamarádku, aby tu věc otevřela.

Miroslav Antl: Pedagogové sice nesmějí nahlížet do pošty, protože to by se dopouštěli zase oni trestného činu porušování tajemství přepravovaných zpráv, nicméně by měli dbát o to, aby na půdě školy nedocházelo k trestné činnosti. To znamená, že pedofil si nebude dopisovat s jejich studentem, studentkou, žákem školy.

Galina, matka Moniky: První nás kontaktovala paní učitelka, že se něco děje, že Monika tam přišla s tím, že ji obtěžuje jeden pán na mailu. Prvně, co bylo, tak jsem jí vynadala. To bylo hrozné, protože moje dcera, dvanáctiletá, která odmalička je otipována a báli jsme se.

Monika: Furt mi psal, že chce a že to je dobrá nabídka – mobil nebo nějaké peníze, tisícovka, dvě. Pro mě to bylo hodně v těch 12-13 letech.

Michal, otec Moniky: Poslal tedy svojí nahou fotku na posteli a že se chce seznámit a že by ji chtěl fotit nahou. Já jsem zareagoval nejdřív tak, že to půjdeme nahlásit na policii. Pak jsem říkal – pak takové rozmýšlení co a jak, takže pak jsem k tomu sedl a začal jsem mu psát já tedy.

Moderátor Miroslav Vaňura: Psal jste mu jako táta nebo jako dcera?

Michal, otec Moniky: Jako dcera jsem mu odepisoval.

Moderátor Miroslav Vaňura: Co jste mu odepsal?

Michal, otec Moniky: Odepsal jsem mu v tom smyslu, že tedy jo, fotit se budeme. Co za to a chtěl jsem ho tak nějak navést na to, aby řekl, odkud je nebo kde se s ním sejít nebo ho na nějakou schůzku vylákat.

Miroslav Antl: V případě, že on převezme komunikaci s pedofilem, tak je to v pořádku a policie je povinna ihned zasáhnout.

Monika: Pak tátovi vím, že akorát posílal nějaká fotky, videa – svoje.

Galina, matka: On se hlavně choval úplně suverénně. Prostě z mailů to vypadá, že všechno ví, všechno zná, všechno umí a ničeho se vůbec nebojí, i když byla výhrůžka od Moniky, že to řekne rodičům. A on říkal, psss, on se jí vysmál. Říct to můžeš komukoliv, stejně na mě nikdo nepřijde.

Michal, otec Moniky: Nejdřív bylo v plánu se s ním sejít – jako já, že se s ním sejdu. Pak jsem si to tak nějak rozmyslel a došli jsme to asi po dvou dnech nahlásit na policii a tam už se to pak řešilo docela rychle.

Václav Písecký, policie: Komunikace směřovala vlastně k jedinému, a to vylákat děvče na schůzku. Nám jako zkušeným detektivům bylo jasné, co by na schůzce asi se stalo.

Moderátor Miroslav Vaňura: Co by se stalo?

Václav Písecký, policie: Podle nás tehdy, co jsme si mysleli, že by došlo jednoznačně k pohlavnímu zneužití.

Michal, otec Moniky: Bylo to domluveno takhle, že já komunikaci budu udržovat, že se ho budu snažit vylákat, aby někam přijel a vlastně oni si získali přístup do emailové schránky, takže komunikaci dál viděli.

Václav Písecký, policie: Bylo jednoznačně patrné, že člověk, který komunikuje s jeho dcerou, je mnohem starší, než se tam vydával a jeho jediný zájem je mít sex s jeho dcerou.

Michal, otec Moniky: Psal, že je z Moravy a prostě postupně došla komunikace k tomu, že by přijel.

Václav Písecký, policie: V souladu se zákonem jsme vyžádali výpisy z telekomunikačního provozu a na základě těch jsme ustanovili konkrétní osobu. Potom operativní cestou jsme zjistili, že tento člověk opravdu nastoupil na Moravě do vlaku a směřuje do Prahy. A potom už jsme si na něj jenom počkali.
Byl lehce překvapen, nicméně mám pocit, že počítal s tím, že bude odhalen. (Vážně?) On totiž už jednou za podobný trestný čin byl i pravomocně odsouzen. Byl připraven na možnost, že by mohl být znova zadržen. Nicméně asi nepočítal, že to bude hned při příjezdu.

Monika: Kdyby mi kamarádka neřekla, abych to řekla zástupkyni, tak nevím, co by se stalo.

Václav Písecký, policie: Při osobní prohlídce jeho věcí jsme nalezli videokameru, nalezli jsme tam nějaké tlumící léky a nějaké erotické pomůcky, takže já si osobně myslím, že by u focení neskončilo a dívka by byla zneužita.

Moderátor Miroslav Vaňura: A myslíte, že tenkrát, jak on jel se stativem atd. do Prahy, že by fakt asi ublížil?

Galina, matka: Určitě. Bylo nám řečeno, že ano.

Monika: Když kolikrát projíždím profily nějakých jiných lidí, tak tam mají na sebe jméno, příjmení, mají tam na sebe ICQ, mají tam na sebe třeba telefon a chybí jim poslední číslice nebo dvě. Tak nevím. Vím, že kamarádka si tam napsala své jméno a příjmení. Tak jsem jí řekla, buď ať to smaže celé, anebo ať tam nechá jenom jméno. A ona proč? A já říkám, že jsem měla problémy s úchylem a že mi kvůli tomu psal, aby na ni nic nevěděl.


Michal, otec Moniky: Pokud přijdou nějaké takovéto maily, tak opravdu vysvětlit to dětem, ať to přijdou ukázat, ať se nestydí. Přijdou jim nahé fotky chlapů, ženských, kohokoliv. Přijít s tím, ukázat to, ukázat to rodičům. Pak je na rodičích, aby si s tím nějak poradili.

Galina, matka: Pořád o tom mluvit, aby holky se nebály říct: mami, nějaký pán mně obtěžoval nebo někdo mě támhle zastavoval.

Miroslav Antl: Otec se zachoval naprosto příkladně, já bych dokonce řekl, že by měl být vzorem a zveřejnil bych to. Takhle by se měl zachovat každý rodič. A opačně řečeno, kdyby on neměl podezření a nezachoval se tak, tak je nejen špatným rodičem, ale je podezřelým z trestného činu ohrožování výchovy mládeže.

Michal, otec Moniky: A pak nám přišlo vlastně jenom vyrozumění, že byl propuštěn?

Moderátor Miroslav Vaňura: Proč? To znamená, že teď on normálně zase dál posílá inzeráty, nebo odpovídá na inzeráty?

Michal, otec Moniky: To nevím. Je to možné.

Václav Písecký, policie: Tento člověk trpí jakousi chorobou, tudíž celý případ staví do roviny, že byl nepříčetný. Bohužel dopadlo to tak, že trestní stíhání bylo právě z těchto důvodů zastaveno.

Moderátor Miroslav Vaňura: I když policie v tomto případě odvedla dobrou práci a skvěle se zachovala i Monika, její učitelka i její rodiče, podvodníkovi se prakticky nic nestalo. A v klidu mě třeba právě teď sleduje na své obrazovce či monitoru. Ale hlavně, se stejným klidem teď brouzdá po internetu a zkouší to dál. Jediná rada, která existuje: nikdy si nic nenechat pro sebe. Doma se navzájem poslouchat a neházet nic za hlavu.
Když už na takovou nabídku odpovídáte, byť jen ze zvědavosti, nikdy se blíže nepředstavujte. Neříkejte, kam chodíte do školy, do kroužku, kam jezdíte na dovolenou a samozřejmě ani to, kde bydlíte. Telefonní číslo už ani nepřipomínám, protože to, že ho neprozradíte, musí být naprostá samozřejmost. Díky tomu, že ten druhý zná jenom vaši adresu na internetu, jste vlastně stále v bezpečí.
Nebezpečný muž z Moničina příběhu zneužil anonymitu internetu ke svým zvrhlým choutkám a nejspíš v tom pokračuje dál. Ale naštěstí je tu i jistý pan … (píp). I jemu se dařilo velmi dlouho. Ale nakonec byl jedním z mála, kdo se dočkal trestu. Díky vám, vaší odvaze a rychlosti policie.

Detektiv (skrytá tvář): Nějaký chlapec psal sms zprávy a emailové zprávy, nějak si psal s dospělým mužem z Prahy. Obsahem zpráv byly různé sexuální nabídky, návrhy, rádoby milostné vzkazy.

František Lazák, mravnost. odd. policie: Na základě oznámení byla věc rozpracována, byly prováděny naše, když to nazveme, operativní úkony a v podstatě bylo zjištěno o koho se jedná.

Detektiv (skrytá tvář): Trestní řád nám umožňuje zjistit informace z telekomunikačního provozu, ať už se jedná o telefon nebo o internetovou komunikaci, které nás dovedou k totožnosti osoby, kterou potřebujeme zjistit. Na základě analýzy informací, které nám poskytl mj. i poskytovatel Seznam.cz, jsme dospěli k počtu zhruba 60 chlapců, se kterými… (píp) za uvedenou dobu zhruba asi roku a půl komunikoval. Vystupoval pod různými identitami, vydával se za mladší, starší, odpovídal systematicky na inzeráty, takže podkladů byly stovky.

František Lazák, mravnost. odd. policie: Požadoval po nich fotografie. Chlapci mu fotografie posílali. Zpočátku to byly fotografie oblečených postav, těla a pak začal po nich požadovat i fotografie se sexuální tématikou, zejména s obnaženým a ztopořeným přirozením. Někteří chlapci na to přistoupili, takže fotografie mu posílali. On pak toho dokázal využívat tak, že když se chtěl s některým z chlapců osobně setkat a chtěl s nimi mít pohlavní styk, když náhodou některý z chlapců nechtěl, tak dokázal pohrozit, že když za ním nepřijede, nebude mu takříkajíc po vůli, že tu fotografii zveřejní v místě bydliště, v místě školy a v podstatě ho společensky znemožní. Bude poukazovat na to, že ten chlapec je homosexuálně zaměřen apod. Pohlavně zneužil osm chlapců.

Detektiv (skrytá tvář): Samozřejmě několik z chlapců se snažilo: jestli mě budeš dál vydírat, tak já půjdu a řeknu to na polici nebo řeknu policii, že mi není ještě 15 a prostě policie tě zatkne. On reagoval tak, že řekl: to si zkus. Já mám známého frajera, prostě majora na kriminálce a skončíš.

František Lazák, mravnost. odd. policie: Je třeba říct, že když se to někomu stane, aby neupadal do nějaké skepse, deprese, nedomníval se, že s tím policie nic nemůže dělat, že se pachateli nic nestane. Naopak je třeba, aby se svěřil někomu, komu důvěřuje, společně s ním třeba učinil oznámení na policii.

Alena Kolářová, mravnostní odd. policie: Důležité je, aby tyto věci rychle se zveřejnily, aby přišly velice rychle ven, aby se zabránilo páchání tohoto pachatele, aby už dětem se dál neubližovalo, dalším.

Detektiv (skrytá tvář): Přestože tedy se …(píp) oháněl tím, že má známé na policii, že má známé mezi elitními advokáty apod. a mezi celebritami, tak přesto trestní stíhání proběhlo úspěšně.

František Lazák, mravnost. odd. policie: U městského soudu dostal osm let nepodmíněně.

Lucie Bukovská, Linka bezpečí: Tam, co je důležité, je, aby opravdu při nějakém podezření nebo při nějakém vyhrožování, vydírání ze strany nějakých kontaktů, aby si uvědomili, že právo na chybu máme každý a že to, co je důležité pro nějaké dobré řešení je, aby se svěřili, aby to někde řekli a zkusili s někým dalším hledat, jak z toho ven.

Moderátor Miroslav Vaňura: Jak dopadne váš příběh nezáleží na tom, jestli budete mít štěstí nebo smůlu na špatné lidi. Záleží to jenom na vás! Tady všude kolem mě je tzv. srdce Seznamu. Pokud znáte třeba Matrix, věřte, že tady nejsme daleko od toho, co ještě včera bylo nemožné. Každý den se tady něco zdokonalí.
Dá se říct, kolik emailů tady v tuto chvíli tady teď protéká?

Tomáš Pergler, Seznam.cz: Touto dobou ve špičce tak kolem 15 tisíc za minutu.

Moderátor Miroslav Vaňura: A kolik je tady kolem nás teď serverů?

Tomáš Pergler, Seznam.cz: Něco přes 600.

Moderátor Miroslav Vaňura: Máte spočítáno nebo aspoň odhadem, kolik tam je dat?

Tomáš Pergler, Seznam.cz: Je to určitě přes milion gigabajtů. To je asi tak čtvrt milionu DVDéček.

Moderátor Miroslav Vaňura: Víte, kolik tam je asi zase emailových schránek v tuto chvíli?

Tomáš Pergler, Seznam.cz: Aktivních schránek máme 6,5 mil.

Moderátor Miroslav Vaňura: Díky tomuto všemu se dá prakticky najít kdokoliv a hlavně odhalit všechno, co se na internetu děje. Pro ty, kteří internet berou jako vynikajícího sluhu a skvělého společníka, je to stále zaručeně anonymní prostředí. Ale pro ty, kteří si myslí, že je internet hlavně anonymní prostředí, kde mohou beztrestně lhát, podvádět a ubližovat, mám špatnou zprávu. Díky tady tomu všemu jdete vystupovat. Stačí jen, aby ti, kterým chcete ublížit nebo jim už ubližujete, chtěli pomoci a věděli, kam se o pomoc obrátit. A tak pro vás, se kterými se rád někdy potkám třeba na chatu, mám jedinou radu. Dávejte si bacha! Buďte opatrní, ale hlavně, nikdy si nenechte nic líbit.

(Konec filmu.)

Předsedající Miroslav Vaňura: To je to, co jsme vyprodukovali letos na jaře. Já jsem záměrně nejdřív nechal pustit film a ještě chci říct, že jsme tím chtěli oslovit náctileté a děti, ale musím říct, že hodně osloveni jsme byli i my jako dospělí, kteří jsme ho připravovali, a z reakcí, které máme, hodně osloveni jsou dospělí – učitelé, vychovatelé.   
Teď bych rád první slovo dal paní místopředsedkyni jako hostitelce a chtěl bych jí poděkovat, že pod její záštitou jsme se dneska tady sešli. A chtěl bych se, paní doktorko, zeptat, jestli jste minimálně tak překvapená, jako jsme byli my, když jsme tento film začali připravovat.

Senátorka Alena Gajdůšková: Dobrý den. Já si považuji za čest, že mohu býti hostitelkou tohoto jednání, této společnosti a překvapena jsem velmi. A to si myslím, že přece jenom jako původní profesí pedagog, který se pořád nějak snaží zabývat tím a sledovat to, co se děje kolem dětí, tak že bych měla patřit k poučenějším. Ale toto skutečně je velmi vážné. Film je skvěle udělaný. Myslím si, že i pro pedagoga má hodně co říci a já vám za to moc děkuji. A děkuji všem, kteří se na tom podíleli. Jak jsem si jenom stihla přečíst titulky, tak velká část vás je tady. Je to tak? (Je to tak.)
Myslím si, že je to skutečně velmi důležité, protože ne všichni, resp. opačně, málokdo si uvědomuje skutečně rozsah těchto záležitostí. Když jsem se připravovala na dnešek, tak jsem našla jenom pár čísílek – výzkum Univerzity Karlovy, který tvrdí, že 90 % rodičů se sice zajímá o to, co děti dělají na internetu, ale polovina jejich dětí tvrdí, že v podstatě rodiče se nedostanou k tomu, co na internetu dělají, pokud tedy tyto děti nechtějí. A o tom také byl hodně film – apeloval na to, aby děti řekly, aby komunikovaly s rodiči a rodiče s nimi. A ještě horší číslo je, že třetina těchto případů vedla skutečně k fyzickému kontaktu s tím, se kterým oni se seznámili na internetu. A příběhy potom byly už ve filmu, které nejsou moc dobré.
Možná informace pro vás. Možná víte, možná ne, EU dává do roku 2013 55 mil. eur právě do programů, které mají upozorňovat a mají být prevencí proti zneužití internetu.
A ještě další informace, a to vy asi víte, takže jenom připomenu, že na jaře se konala ministerská konference zde v Praze v rámci předsednictví. Byla přijata deklarace k bezpečnému internetu. Mě tam zaujal čl. 13, který říká, že je sdílenou odpovědností politiků, orgánů prosazujících právo soukromého sektoru a občanské společnosti učinit on-line prostředí bezpečnějším, že mezinárodní rozměr spolupráce mezi orgány prosazujícími právo a ostatními aktéry představuje jeden z nejdůležitějších prvků. Vede mě to k tomu, že bych byla nesmírně ráda, kdyby dnešní sezení nejenom bylo zase impulsem k tomu, aby se o těchto věcech mluvilo, aby se přemýšlelo, jaká opatření přijmout, jak bránit negativním jevům – mám na jazyku slovo atakům, útokům na naše děti, tak kdyby toto dnešní sezení bylo také apelem na Českou republiku, resp. na vládu, abychom se jako země připojili k opčnímu protokolu k Úmluvě OSN o právech dítěte, týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie. Myslím si, že to by byl konkrétní krok, který z dneška by mohl vzejít, a nám zase jako členům Parlamentu byste dali trošku větší sílu toto prosadit.

Předsedající Miroslav Vaňura: Já vám zatím děkuji. Víte, včera jsme byli poprvé na základní škole a na gymnáziu a dostali jsme se do takového pocitu, i jsme si ho pojmenovali, beznaděje, protože je to vlastně boj s větrnými mlýny. Dokonce jsme zjistili, že děti jsou docela informované. Ptali jsme se, kdo něco takového zažil, a v podstatě to byl les rukou. Tam se anonymně zvedali ruce, až jsme byli překvapeni. A myslím si, že i učitelé byli překvapeni.
Teď bych další slovo dal panu doktoru Antlovi, kdyby nám trošku vlil energie do žil, protože si myslím, že se k tomu také dostaneme, k té beznaději, až si tady všechno ukážeme a řekneme. Co s tím, pane místopředsedo? Jde s tím vůbec něco dělat za současných právních podmínek?

Senátor Miroslav Antl: Vždycky se vším podle mého názoru jde něco dělat, i když si budeme připadat, jako že bojujeme s větrnými mlýny. Včera jsem v Holicích na gymnáziu řekl, že já jsem byl považován někdy za Cattaniho, jindy za Don Quijota, což spíš jsem se považoval, ale dá se vyhrát myslím si takřka každý boj a beznaděj je to poslední, čím bychom měli začínat.
Jinak bych si ještě dovolil poděkovat znovu paní první místopředsedkyni, protože díky ní máme možnost se sejít v těchto slavnostních prostorách. Jinak k tomu chci říci, že to není akce pro senátory, ale využili jsme možnosti tomu dát takový důstojnější ráz a upozornit tím i na to, že to je skutečně závažná problematika, latentní kriminalita, něco, co je podceňováno, a bohužel, jak zjišťujeme, nejen pedagogové a rodiče, ale vůbec nikdo se nezajímá, o co jde. Prostě děti někde si vypracovávají nějaké kompozice, anebo se učí pracovat s internetem, ale ve skutečnosti se možná stávají potenciálními oběťmi trestného činu.
Jinak chci poděkovat, jestli ještě dovolíte chviličku, i Seznamu, protože díky Seznamu.cz vlastně se vůbec dostává možnost se podívat na příběhy a tyto příběhy jsou bohužel nastíněním něčeho, co může končit až tragicky. První příběh, který jsem tam vykvalifikoval, skutečně mohl skončit smrtí. A pak bychom se vůbec nerozpakovali nad tím, jestli někdo měl zasáhnout, jestli dívenka, kdyby to někomu řekla, čeho by se dopustil ten další. Pochválil jsem pana Michala za to, jak se zachoval jako rodič, ale neřekl jsem ještě něco dalšího, že rodiče, pedagogové, dospělí nebo lépe řečeno trestně odpovědní, kteří se dozvědí o tom, že je připravováno pohlavní zneužívání, nebo že dochází k násilí, tak jsou povinni překazit, nahlásit, jinak se dopouštějí trestného činu nepřekažení trestného činu.
Jsem rád, že jsem se potkal s erudovanými policisty, protože z jejich včerejšího vystoupení v obou debatách vyplynulo, že oni jsou vstřícní a přitom přísní a nechovají se tak, jak bohužel, prominou mi to pánové, přestože jsou příslušníci Policie ČR a já jsem byl jedním z velitelů, nepatří mezi ty, kteří hledají výmluvy, proč to nejde, ale skutečně včera jednoznačně řekli, jak se zachovat, aby bylo možno postihnout, trestně stíhat, co dělat pro to, abychom mohli bojovat. Přinesl jsem nový trestní zákoník, který začne platit za měsíc, a zjišťuji, že málokdo se s ním seznámil. A skutečně za měsíc začne platit širší rozsah skutkových podstat trestných činů, přísnější trestní odpovědnost, přísnější tresty. A to všechno patří k osvětě, abychom nejen upevňovali právní vědomí, ale jak s oblibou říkám, některé zvedli i ze stavu právního bezvědomí.
Jinak myslím, že bude ještě příležitost si povídat o tom, co včera proběhlo, protože i mě to velmi zaujalo, bylo to pro nás velmi přínosné. Je dobré, abychom to shrnuli a řekli i ostatním, jak reagovaly děti, co jsme se dozvěděli i my, co pro nás bylo překvapující.
A chtěl bych ještě závěrem svého úvodu říci to, že v podstatě toto setkání mj. je proto, abychom se osobně potkali a je proto, abychom se tady dohodli, zda s tím něco chceme dělat. Jak říkala paní první místopředsedkyně Senátu, tak v podstatě máme možnost dát legislativní iniciativu. Paní první místopředsedkyně je navíc ženou, která tvrdě prosazuje boj proti násilí, proti domácímu násilí. Někteří z vás ji znáte a já už za takřka dva roky, co jsem měl možnost ji poznat, si dovolím tvrdit, že ona se může stát garantem legislativních snah, kdy se domluvíme, že z každého oboru nějaký odborník – a skutečně i včera už jsme měli možnost s paní magistrou mluvit o tom, že je třeba se sejít, je třeba připravit – a já tady chci říct, že radši komplexní změny, než nějaký ten paragraf někde přivařit, k něčemu přilepit, protože takový paragraf nemá žádnou vážnost, ale hmotu, to znamená třeba trestní zákoník, musí doprovázet i úprava procesu, trestního řádu. O tom bychom si měli povídat. V tuto chvíli se omlouvám za to, že jsem dlouho mluvil a už to nikdy neudělám.

(Konec strany A kazety č. 1)
(Strana B kazety č. 1.)

Předsedající Miroslav Vaňura: …paní první místopředsedkyni, kdyby se to povedlo, jak jste říkal. Než bude mluvit Rita Gabrielová, poprosím Martina. My vám chceme něco ukázat. Martine, kdybys přešel k notebooku. My jsme v podstatě i včera zkusili před pedagogy, ale i dětmi, jak to vlastně funguje, že i dopoledne, teď, v tuto chvíli může být nemocná dívenka, které je 12 let a která samozřejmě brouzdá po internetu, protože už se vypotila z prvních teplot. Rodiče jsou v práci a fakt jsme byli překvapeni, opravdu jsme byli včera překvapeni, že se nachytali jak dopoledne, po ránu lidé, tak odpoledne.
Ještě pan místopředseda, pak Rita.

Senátor Miroslav Antl: Já jsem jenom říkal, že nebudu dlouho mluvit, ale neříkal jsem, že nebudu mluvit často. (Smích.) Chtěl jsem jenom k tomu dodat, že jsme museli konfrontaci, klidně to tak řekněme, resp. záznam vždycky zaseknout ve chvíli, kdy už hrozilo odeslání nebo příjem fotek nahých mužů nebo toho pána, který si dopisoval. A je to z toho důvodu, aby my sami jsme se nedopustili trestné činnosti ohrožování výchovy mládeže. Navíc jsem říkal, že pan Vaňura by byl organizátorem této trestné činnosti, kdyby to dopustil.

Předsedající Miroslav Vaňura: Uvidíme. Pojďme to tedy zkusit. Martin má teď zadání, že půjde na normální stránky Seznamu a v podstatě se nahlásí jako 12letá, řekněme 12 dívenka nebo 12letý chlapec. To sami uvidíme. Slovo má Rita Gabrielová ze Seznamu.cz. Stačí, když zmáčknete zelený knoflík.

Paní Rita Gabrielová: Dobrý den. Já jsem tisková mluvčí Seznamu Rita Gabrielová. Tak jak se tady dívám, tak se spoustou z vás už jsme se potkali. Skutečně chci říci, že Seznam jako firma, která na internetu v ČR hraje velký prim, tak cítíme odpovědnost za to, co se děje na našich službách, ale bohužel tomu nedokážeme zabránit. Jsou to věci, které sledujeme, které vidíme, kontrolujeme obsah našich služeb, ale nedokážeme s tím až tak moc dělat. Proto vlastně vznikl v nás tento impuls, abychom upozornili veřejnost a svoje uživatele a samozřejmě vás, kteří nám s tím dokážete hodně pomoci, na to, co se děje.
Tímto filmem jsme chtěli upřímně šokovat, aby viděly jak děti, tak jejich rodiče a zejména pedagogové, kteří jsou s dětmi v dennodenním kontaktu, co se děje a jakým způsobem jsou děti ohroženy, pokud se nechovají zodpovědně.
Musím říci ještě znovu na adresu Martina Kožíška i na adresu Petry Žihlové, mé kolegyně ze Seznamu, že celý tento projekt nás letos velice zaměstnal. Musím poděkovat také Mirkovi Vaňurovi za asistenci a za pomoc s tím, jak věci pojmenovat a jak vám je sdělit, aby byly jasné a aby zazněly velice hlasitě. Musím říci, že tito moji kolegové na tom dennodenně pracují a že Martin sám získal za ta léta tolik zkušeností, že už je takový velice rezistentní vůči některým věcem, ale právě proto, že tyto věci denně potkává, tak nás dennodenně upozorňuje na to, že se stále dějí. Prosím, pomožte nám s tím, aby se toto téma otisklo v legislativě, ať už české, nebo evropské. My to jako firma, sice největší na trhu, ale přece jenom jako firma, jako komerční subjekt, sami nedokážeme. Díky za toto dnešní setkání.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkujeme Ritě ze Seznamu.cz. Martine, klidně na mě zakřič, co se tam vlastně děje. Já tam špatně vidím a já to budu tlumočit, když nemáme mikrofon. (Sdělení mimo mikrofon.) Musíme říct, že ten člověk v tuto chvíli ví, že tam hledá někoho mladistvého, nebo dokonce dítě. (Sdělení mimo mikrofon.) A protože tady byla pohrůžka, že bych mohl odejít v poutech, tak se zeptám policie, jestli máme odpovědět, anebo budeme čekat jako 13letá dívka nebo 12letá?

Zástupce policie: Samozřejmě ještě v tuto fázi je možné komunikovat. Tam je to na hraně, kde to není zcela zřejmé, že by se dopustil hned někdo trestného činu. Tam to bude ve chvíli, kdy zareaguje až druhá strana nějakým návrhem, který je nevhodný, to znamená, že tato dívka může kohokoliv hledat. Potom je otázka, jak se kdo tam zachová.

Předsedající Miroslav Vaňura: Dobře. Martine, můžeme zatím reagovat. Mj. bylo to včera zajímavé, přihlásili se včera během pěti minut, možná ještě během kratší doby dva. Jeden to prohlédl a rychle z toho vystoupil. A je zajímavé, že ten samý člověk se nám přihlásil na úplně jinou osobu odpoledne. To znamená, že ten v podstatě nic jiného včera nedělal, než brouzdal po internetu a hledal. (Nesroz. poznámka M. Antla.)
Já bych možná poprosil teď o slovo Michala Malečka. Jak jsem říkal, vy jste, Michale, jak jsme sami viděli, vy jste to sám prožil. My tady můžeme a doufám budeme hledat upřímně cestu, jak pomoci nejen mimochodem našim dětem, ale mj. i dospělým, protože i dospělí, možná se k tomu dneska dostaneme, chybují na internetu. Není vám z toho, řekněte nám všem, zástupcům organizací, zástupcům Senátu, není vám z toho osobně smutno. Vy jste se zachoval příkladně, řekl pan místopředseda. Policie se zachovala skvěle, ale ten člověk je možná ten, který teď se vydává za právníka a hledá další třináctiletou holku.

Pan Michal Maleček: Smutno z toho člověku je. Je to hlavně spíš o tom, že člověk si neuvědomí, co se na internetu děje, my dospělí. To vědí děti mezi sebou. My si myslíme, děti si tam s někým napíšou, stejně starým, podívají se na nějaké stránky a tím to tak skončí. Ale že se děje tohle, to nikomu nedojde, až ve chvíli, kdy se to stane.
Od té doby teď je dceři 17, ale potom, co se stalo tohle, tak jsme to řešili také hodně tím, že sice jsme třeba přišli k ní do pokoje, podívali jsme se, co dělá, nebo jsme se jí ptali, mluvili s ní a občas jsme se koukli také do historie, na které stránky chodí, což určitě není špatné.

Předsedající Miroslav Vaňura: Musím říci, když jsme u Malečků natáčeli, tam je výborná atmosféra. Tam když přijdete, tak to za tím prahem cítíte. Prostě je tam nějaká dobrá atmosféra, komunikace, všichni tam jsou tak nějak v pohodě. Myslíte si, že Moniku zachránilo právě tohle, že odmalička, jak vám prozradila i vaše manželka, si s ní o všem povídáte, že jste rozebírali i tzv. lechtivé věci atd. atd., že to hodně pomohlo?

Pan Michal Maleček: Určitě to pomohlo. Sice na začátku, jak říkala dcera, tak se bála reakce rodičů, protože to je něco neznámého, ale ve chvíli, kdy se to prolomilo, tak pak už nebyl vůbec žádný problém. Chce to opravdu dětem to říct, ukázat a domluvit se s nimi o tom.

Předsedající Miroslav Vaňura:     Doufám, že se k tomu ještě vrátíme. Pojďme se teď dohodnout, zatímco budeme čekat, já bych minimálně organizace, které s námi spolupracovaly na filmu, mezi ně počítám i Policii ČR, že bych vás postupně oslovil, kdybyste nám řekli, co vy s tím můžete dělat, co vy s tím konkrétně, s tímto problémem děláte a kde byste právě potřebovali pomoc a kde byste se třeba potřebovali takhle vzájemně propojit a domluvit, aby pomoc byla efektivnější. Začnu o Policie ČR. Otázka je jasná – kdy vytočit 158. Já když jsem připravoval celý scénář na gauči, když jsem dostal zadání od Seznamu, tak jsem byl šokován. Fakt se mě to ani nechtělo dokončit a dopsat. Myslel jsem si jako rodič, který nota bene dělá podobný pořad v televizi, že vím všechno. Ale že v půl čtvrté, ale i v půl deváté, v půl desáté najdu člověka, který se přes webkameru obnaží, a já už tam vidím svoji dceru, tak to mě opravdu šokovalo. Nejdřív jsem nevěděl, jestli to vůbec dopíšu, ten scénář. Řekněte mi, kdy vytočit 158.

Zástupce policie: Samozřejmě na policii obecně se může kdokoliv obrátit, kdykoliv má podezření, že dochází k nějakému protiprávnímu jednání, v tomto případě k trestnému činu. To, co řešíme jako určitý problém, a to, co se k policii dostává, jsou často informace: moje dcera byla někde na chatu, mluvila tam už nevím s kým a ten jí něco navrhoval. Takže tam potom policie často se dostává do důkazní nouze a nemáme z čeho tzv. vařit. Policii by nejvíce pomohlo, kdyby existovala nějaká úzká spolupráce s poskytovateli, která na straně třeba Seznamu existuje. Jsou to i to, co zmiňoval tady pan senátor, nejenom věci hmotně právního, ale i procesně právního charakteru, to znamená, aby policie poměrně rychle, razantně se dostala. Tady člověk bude reagovat v tuto chvíli, komunikace jde z druhé strany během oběti během pár vteřin zpátky, ale policie, když nějakým způsobem potom zajišťuje důkazy, tak je to proces poměrně náročný časově a mezitím, kdy my odbavujeme jeden případ, tak tam vyskakuje dalších a dalších x případů, které už nejsme schopni díky časovým bariérám nějakým způsobem efektivně realizovat.
Další věc, která je, a to je největší potenciál, který policie může mít, jsou občané. Takže vítáme jakoukoliv schopnost komunikace dneska zajištěnou buď od poskytovatelů na přímo, nebo skrze nadace, které realizují tzv. horké linky, na které je možno se obrátit, včetně Linky bezpečí. Až poté, kdy teď aktuálně policie má snahu vytvořit určitý kanál, aby občané měli možnost nejenom zavolat 158, jako to už dneska je a kdy tato možnost tady je, ale i využít platformu internetu, protože je jasné, když se nějaký uživatel dozví o nějakém protiprávním jednání, které přímo se ho nemusí dotýkat, jenom ho eviduje, že tam je, tak asi nemá chuť hned někam volat, prezentovat se, aby potom třeba řekněme nějakým způsobem figuroval v řízení, nemá chuť běžet někde na místní oddělení a tam vysvětlovat, co se stalo, ale chce úplně nejjednodušší formou někde dát echo. A řekne, tohle se mi nelíbí, něco s tím dělejte. Takže to je teď aktuální naše snaha. Uvidíme, jestli se nám to podaří skrze Ministerstvo vnitra realizovat.
To jsou možnosti, které policie do jisté míry má. Říkám, nejvíc by bylo vítáno největší začlenění veřejnosti, což je nejefektivnější, to znamená, mluvit o tom, dávat echo, že policie je schopna za určitých podmínek postupovat, když má dostatek nějakých relevantních důkazů, tak využít tento potenciál.

Předsedající Miroslav Vaňura: Já zatím poděkuji. Máme něco nového. Já na rozdíl od vás tam nevidím moc na obrazovku, tedy na plátno. (Sdělení bez mikrofonu – zřejmě se příliš nedaří navázat kontakt.) Dobře, tak pracuj zase.
Policie, máte pocit, že by vám nadace – jak Linka bezpečí, tak nadace Naše dítě – mohly třeba konkrétně pomoci v tom, aby se o tom více mluvilo?

Zástupce policie: Já si myslím, že už to dneska dělají. Tady je otázka možná jenom nastavení. A to, co zmiňujeme my za policii, tak můžeme nastavovat společnosti zrcadlo, ukazovat, jaké problémy tam jsou, že opravdu se tam hrnou informace – a to jsem v podstatě zaznamenal, když bylo předsednictví a byla konference na jaře právě s ohledem na ochranu dětí, tak tam zazněl terminus technicus „dětští predátoři“. A tady je si potřeba uvědomit, že tam lidé jsou opravdu sofistikovaní v tom smyslu, že technologie jim dávají možnost souběžně komunikovat s několika desítkami dětí naráz, tipovat, vyhledávat, zjišťovat si k nim další údaje. Jak tady i padlo, děti – a nejenom děti, jsou to i dospělí, ale děti jsou ještě o to zranitelnější, protože si nedokážou domyslet důsledky, tak uvádějí o sobě další a další informace a pachatel provádí plnohodnotně analytickou činnost a tipuje oběť, kterou v reálu by mu bylo strašně obtížné detekovat. Tady na internetu během pár minut je schopen si zjistit, že se jedná o dívku, nějakým způsobem si to ověří, zjistí si o ní údaje, začne na sociální bázi s ní získávat kontakt, až k němu má absolutní důvěru, bude mít jistotu toho, že třeba nekomunikuje s rodiči, že tam je nějaký blok ve vztahu k okolí, on je tou osobou pro ni najednou, která je pro ni přijatelná, nebo pro to dítě přijatelná, a začne se mu svěřovat, má v něj důvěru a pachatel potom zneužije tyto informace. A získat oběť teoreticky na internetu, stejně jako jakékoliv jiné informace, je strašně rychlé, takže i tady pachatel, který se objeví, tak ví, že za velice krátkou dobu si tam najde oběť. A snaha je potom s ní vytvořit třeba nějakou schůzku a realizovat to dál.
Proběhl výzkum, který tady byl zmiňován, který byl zaštítěn projektem Ministerstva vnitra, kdy jsme zadali sociologům požadavek, aby nám vyhodnotili nebezpečnost v této oblasti. Tam třeba padla informace, že opravdu děti v nadpoloviční většině v naší zemi jsou ochotny jít na nějakou schůzku, jsou ochotny údaje předávat, nemají problém tam informace dávat. A rodiče minimálně vědí o tom, co se tam vůbec děje. A když děti se s problémem chtějí svěřit, tak rodiče nemají pochopení. Často reagují možná emocionálně na začátku: tak tam prostě chodit nebudeš atd. a schytává to dítě. Ale dítě je v tu chvíli obětí, nikoliv pachatelem.

Předsedající Miroslav Vaňura: Takže vlastně pachatel provádí analytickou činnost, on si prostě hledá, nestřílí jenom od boku, ale on si vytipovává, jak jste to popsal.
Já bych tedy teď rád oslovil nadaci Naše dítě, resp. právničku Moniku Šimůnkovou. Klidně nám řekněte, co vy jako nadace děláte a kde byste vy třeba nebo od koho potřebovali pomoc, i když už vás policie pochválila.

Paní Monika Šimůnková: Za to děkujeme samozřejmě. Dobrý den. Já toho mám na srdci poměrně hodně a nevím, kolik mám času, kolik toho můžu říct.
Chtěla bych říct, že na základě včerejších setkání s dětmi, která byla velmi podnětná a bylo i vidět rozdíly v reakci dětí, kterým už je třeba 15-16 let, a v reakci dětí, kterým je 12 let. Určitě mladší děti jsou stále ještě otevřenější, lépe se svěřují, jsou schopny se přihlásit a odpovědět na určitý dotaz, když se jich zeptáte, než starší děti. Takže to bylo velmi podnětné.
A já si myslím, že třeba film, který udělal Seznam a který jsme tady shlédli, tak kdyby byl schválen například jako povinná učební pomůcka v rámci hodin informatiky na školách, což si nemyslím, že je zase tak nereálné, tak by to bylo jedině dobře. A pokud by se promítl občas i třeba rodičům na třídních schůzkách, tak by to bylo jenom lépe a lépe. To bych si dovolila říct jako jeden podnět, o kterém si myslím, že není úplně nerealistický.
A další věc, vrátila bych se k samotné nadaci, jejímž hlavním účelem je ochrana ohrožených dětí. A my jsme se museli začít věnovat nebo jsme byli nuceni samozřejmě v posledních letech i tématu bezpečnosti dětí na internetu, kdy jsme v podstatě před pár lety už obeslali všechny základní školy s desaterem bezpečného internetu, samolepky, aby si děti daly někam k počítači a viděly, co by na internetu měly a neměly dělat. A v roce 2007 jsme založili internetovou horkou linku, první v ČR, která slouží veškeré české veřejnosti k tomu, aby nám posílali cokoliv, co najdou na internetu závadného, nelegálního atd. tak, aby se obrátili na naši internetovou horkou linku. A možnost mají i anonymně poslat tento závadný obsah, ať už najdou obrázky s dětskou pornografií, ať už je to dítě, které právě se dostane do situace, kdy třeba chatuje s někým, kdo mu dělá nějaké sexuální návrhy, tak aby se obrátili na naši internetovou horkou linku. Máme zkušené operátory, kteří už vědí, jak posuzovat z pohledu legálnosti obsah, a potom ho buď dále posílají Policii ČR, se kterou velmi dobře spolupracujeme – děkuji také za spolupráci Policii ČR – a který se samozřejmě dále zpracovává. To je jedna z věcí.
My jsme s internetovou horkou linkou sdruženi v asociaci, která sdružuje dnes po světě 35 horkých linek napříč všemi kontinenty. Tyto linky spolu spolupracují a dovoluji si říct, že to je jeden ze zásadních pilířů boje proti závadnému obsahu na internetu po celém světě.
Další naše aktivity jsou v rámci jiného projektu, který je také podporován z EU, jak už to zmiňovala paní místopředsedkyně. Je to aliance 16 nestátních organizací eNACSO a ti se zase snaží právě o určité legislativní změny na evropské úrovni, ale i na úrovních národních. Abych nemluvila obecně a řekla tady pár konkrétních věcí, o kterých si myslím, že by právě v rámci legislativy měly být v ČR do budoucna upraveny, tak to je, jak už paní místopředsedkyně zmínila, nejen přijetí opčního protokolu k Úmluvě o právech dítěte, o kterém mluvíme už poměrně dlouho. A naráží to na to, že není dosud upravena trestní odpovědnost právnických osob v ČR, což je jedna z podmínek přijetí tohoto protokolu. Druhá podmínka byla držení dětské pornografie pro vlastní potřebu. To už se tedy stalo před dvěma lety naštěstí v ČR po poměrně velkých bojích, ale naštěstí jako v jedné z posledních evropských zemí k tomu došlo, ale trestní odpovědnost právnických osob, která samozřejmě není upravena ani v novém trestním zákoníku, a poslední stav, co si pamatuji, se o to přelo Ministerstvo spravedlnosti s Ministerstvem vnitra, kdo připraví nějaký návrh zákona, který by upravoval buď správně právní odpovědnost, nebo trestně právní odpovědnost právnických osob. Na tom to stále stojí.
Další věc – pardon, jestli ještě mám chvilku – je, že v rámci legislativy EU je nyní v legislativním procesu tzv. rámcové rozhodnutí o boji proti pohlavnímu zneužívání dětí. Je to opravdu jeden ze základních pilířových dokumentů právě boje proti zneužívání dětí na internetu. A pokud projde toto rámcové rozhodnutí legislativním procesem EU, tak v podstatě jednotlivé členské státy budou nuceny k tomu, aby přijaly určité legislativní změny v této oblasti v rámci svých legislativ. Zmíním tady tři věci.
Za prvé je to grooming. Je to něco, čeho se týká i to, co tady vidíme. Grooming znamená, aby bylo trestně postižitelné už samotné lákání dospělou osobou dítěte k nějaké schůzce, kdy není explicitně vyjádřen sexuální kontext. Pokud my tady se díváme na dialog, tak samozřejmě pokud se tam explicitně objeví: ano, chtěl bych s tebou mít sex, nebo ukaž se mi na kameru, tak to trestně postižitelné nebo na hraně zákona už je, ale v okamžiku, kdy člověk velmi chytrým způsobem, protože pedofilové to umí, láká dítě ke schůzce, ale explicitně tam nevyjádří sexuální kontext a už se ví, že ke schůzce by mělo dojít, tak dnes je to postižitelné pouze v okamžiku, kdy ke schůzce dojde a člověk tomu dítěti něco udělá. Ale v tom okamžiku samozřejmě už se dítě stává obětí. A my bychom chtěli, aby tomu bylo zabráněno dříve než v okamžiku, kdy je ublíženo dítěti. A já osobně se domnívám, že dospělý člověk nemá na internetu co kontaktovat dvanáctileté třináctileté, samozřejmě cizí člověk, nemá na internetu co kontaktovat dvanáctileté třináctileté dítě. Pokud by tato věc byla nějakým způsobem upravena, tak si myslím, že bychom hodně dnes zabránili právě této komunikaci. Kdyby ti lidé – a řekněme si to upřímně, 90 % z těchto lidí opravdu kontaktuje děti za tím účelem, že je chtějí nějakým způsobem zneužít nebo z nich profitovat po sexuální stránce – tak by to prostě ti lidé nezkoušeli, nebo bychom tomu určitým způsobem zamezili. To je jedna věc, která mi připadá nejdůležitější.
A další dvě věci. Už máme trestnou držbu dětské pornografie, to znamená, pokud někomu najdete v počítači dětskou pornografii, obrázky, tak je to trestné. Ale pouze v okamžiku, pokud to má uloženo v počítači. To znamená, určitým způsobem si to stáhl třeba z internetu. Ale v okamžiku, kdy člověk si na stránky pouze kliká – a samozřejmě když si na ně klikne poprvé, tak to trestné není, protože tam není úmysl. On to třeba neví, že tam je dětská pornografie. Ale pokud si na to klikne podruhé, potřetí, protože ví, že tam je dětská pornografie, tak toto také není trestné, tak aby i vědomý přístup pomocí informačních technologií, to znamená jinými slovy, abych to řekla zjednodušeně, prostě když si někdo bude chodit na webové stránky s dětskou pornografií, aniž by si stahoval dětskou pornografii, tak toto aby bylo také trestné, protože to zabrání dalšímu zneužívání dětí, v podstatě obrazně, které už zneužity jednou byly.
A třetí věc je blokování stránek s dětskou pornografií, ke kterému už přistoupili někteří naši poskytovatelé internetového připojení, a to konkrétně mobilní operátoři Vodafone a Telefónica a T-Mobile by k tomu měl přistoupit do konce letošního roku. A je to opět další věc, která se také na úrovni EU řeší. V Německu už v podstatě přijali zákon, který říká: ano, všichni poskytovatelé internetového připojení by měli blokovat stránky s dětskou pornografií. A myslím si, že by to mělo dojít i k nám.
To jsou ve stručnosti základní konkrétní body, které bych si dovolila zmínit.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkujeme. Než bychom reagovali jako policie, ještě se dostanu k Martinovi. Jak to vypadá, jestli už nám to stačí jako důkaz, že se holt něco takového v dopoledních hodinách na internetu děje? (Nesroz. poznámka mimo mikrofon.)
Výborně. Martine. My ti poděkujeme. Pojď k mikrofonu. Chci jenom říci, že my se tady bavíme o ideálních dětech, ale děti, zvlášť v tomto věku, rády experimentují, rády se, co si budeme nalhávat, i o sexualitě dozvídají nové věci, chtějí vstřebávat, takže to není jenom o tom, že se pohybují na těchto dovolených stránkách, ale samozřejmě ony navštěvují i stránky lechtivé, nevhodné pro ně, a to asi mohou opravdu zabezpečit jenom rodiče, aby je nenavštěvovaly. To je jen taková poznámka.
Pak chci poděkovat Monice. My jsme včera učinili takový zajímavý poznatek. Byli jsme na dvou školách. A já jsem říkal paní ředitelce a panu ředitelovi, jestli zná tento film. A oni říkali: ano, Seznam nám ho poslal, protože asi 4250…

Paní Monika Šimůnková: My jsme oslovovali všechny základní školy a víceletá gymnázia, nižší stupně a posílali jsme jim DVD s filmem. Zároveň jsme otevřeli webovou stránku www.seznamsebezpecne.cz, kde si mohly školy film prohlédnout a rodiče si ho mohli prohlédnout.

Předsedající Miroslav Vaňura: A tam byla zajímavá jedna věc. Oni říkali, ano, my ho známe. Ředitelé říkali, ano, my ho známe. A já jsem říkal, pustili jste ho tedy dětem v červnu? A oni říkali, ne, to v žádném případě jsme jim ho nepustili. To opravdu tam proběhlo.
Teď bych ještě dal rád slovo a pak bych vás už poprosil, kdybychom diskutovali, kdybyste si slovo brali, Lucce, tedy Mgr. Lucie Bukovská je psycholožka Linky bezpečí. Včera jsme udělali zajímavý pokus. Vy jste tam nebyla. Martin to myslím udělal nebo někdo? Když jsme skončili diskusi – Monika 116111 – vaše číslo, tak jsme jenom na ně bafli, jestli si to číslo pamatují. A je to dobré, pamatovali si ho. Alespoň minutu po konci nám ho řekli. Dokonce tam někdo říkal http, www atd. Takže máte slovo vy za Linku bezpečí jako takovou, kterou jsme ve filmu navštívili. Co pro to děláte jsme asi i viděli, spíš kde vás tlačí bota, Lucko.

Paní Lucie Bukovská: Viděli jste opravdu to, co my můžeme dělat, nebo i rádi děláme, je nějaká psychosociální pomoc, zejména dětem a dospívajícím. Sama právě jsem si zjišťovala včera ještě statistiky a opravdu jsme zjistili, že letos už se počet kontaktů od dětí ohledně právě nějakého obtěžování po internetu zdvojnásobil. Jsme moc rádi. Myslím si, že to neodráží ani to, že by byl nějaký nárůst obtěžování, ale spíš to, že děti už ví, že je dobré se na nás obrátit. A myslím si, že v tu chvíli opravdu můžeme plnit roli: neřeknu to našim, protože mě prostě sprdnou nebo reakce bude moc prudká, ale určitě mi to vadí, něco s tím chci dělat.
Teď jenom zase úplně prakticky. Když jsem si projížděla záznamy z těchto telefonátů, tak opravdu jsou tam jakoby neuvěřitelné zprávy, kdy třeba nějaké třináctileté holčině nějaký takovýto agresor vyhrožoval, že její fotky zveřejní na hlavní stránce Seznamu, že tam budou přes to celé, což samozřejmě jsme se nějak pokoušeli s ní reálnost této hrozby propovídat, ale že opravdu děti a dospívající se tam setkávají se strašnou spoustou takovýchto pohrůžek. A tím, že jednak pracuji na Lince bezpečí jakožto hlaví garant kvality práce, tak ještě pracuji na rodičovské lince, kde se na nás obrací dospělí, kteří mají právě nějakou starost, tak jako tady pan Maleček, že něco se děje jejich dětem, někdo je obtěžuje po internetu. A tam vlastně, a to je právě možná můj příspěvek, tam od rodičů často slýchávám, když říkám, je dobré obrátit se na policii, je dobré si to zkopírovat, uložit, tak že je tam přesně taková nechuť – tak já půjdu tady na místní oddělení, já tam ty lidi znám, úplně si dovedu představit, jak to tam bude nepříjemné, takže jsem sama vyhledávala, jestli je možné přímo třeba právě rodiče odkazovat na mravnostní oddělení, na paní doktorku Kolářovou, a nenašla jsem tento kontakt.
Takže jsem hrozně ráda, že tady slyším od vás iniciativu, že by existovalo něco přímo pod policií, kam by se právě rodiče, ale možná i dospívající, kteří už kapacitu na to mají, mohli obracet, konzultovat, jestli to už nějak splňuje parametry a jestli můžou jednat dál, protože mně přijde, že čím víc prostředků na cestě je, tím se zvyšuje nechuť – budu to povídat tady, pak to ještě budu povídat tady a nakonec ještě to budu povídat tady. Rychlejší cesta směrem k policii mě tam hodně zaujala a jsem za ni hodně ráda.
Jinak asi tak, jak tady zaznělo od kolegyně, i my jakožto Linka bezpečí spolupracujeme nebo zajišťujeme pomoc v rámci evropského kombinovaného projektu Saferinternet.cz, která se také hodně pokouší vydávat materiály, různě propagovat to, jak je důležité neopomíjet tuto stránku.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkuji zatím Lince bezpečí. Naschvál říkám zatím. A teď, Michale, vy jste to prožil. Zkuste nám popsat i vaše rozhodování, než jste na policii šel, a co se potom dělo – jestli jste vytočil 158, nebo jste šel na místní obvodní oddělení. A jak to tam probíhalo? Proč jste se rozhodli po dvou dnech policii oslovit?

Pan Michal Maleček: Začalo to tím, že jsem s ním začal komunikovat sám. A nejdřív to, co asi napadne každého chlapa, si to s ním jít vyřídit sám a domluvit mu ručně, jenže pak si to člověk přebere také z druhé strany, že by se to mohlo otočit, takže jsme šli na místní oddělení na policii, kde jsme to nahlásili. Reakce policie byla rychlá, ani jsem ji takovou nečekal, protože jsme to nahlásili někdy – já nevím, jestli bylo sedm hodin odpoledne, a asi během dvou hodin nás volali, jestli tam můžeme přijít znova a už tam byli z kriminálky.

Předsedající Miroslav Vaňura: Takže vy jste to šel na obvodní oddělení nahlásit uniformovaným policistům.

Pan Michal Maleček: Čekal jsem, že se sepíše nějaký protokol, a tím to tak nějak pohasne, nebo se ozve někdy někdo, ale opravdu se to začalo řešit potom rychle.

Předsedající Miroslav Vaňura: Chtěl bych mezi námi přivítat paní doktorku Alenku Kolářovou, což je vedoucí mravnostního oddělení Krajského ředitelství Policie ČR. Pro vaši informaci, pustili jsme si film, kde vystupujete, a teď v podstatě je volná diskuse, co s tím. Jsou tady už některé podněty od paní první místopředsedkyně. Myslím si, že by bylo fajn, kdybyste se také zapojila a prostě jsme si povídali, kde si můžeme pomoct.
Martine, řekni nám za Seznam, co s tím vlastně dělá Seznam. Ale konkrétně – co můžete udělat a co děláte? Třeba včera velmi zaujala děti taková informace – víte, ono to tam chvilku vypadalo, že jsme návodní trošku, že jim říkáme – dělali jsme si, paní místopředsedkyně, trošku legraci, že Východní Čechy se odepnou od Seznamu celé, protože všichni to tam budou zkoušet a budou to psát kamarádům, hele, zkus to, najdi si tam něco. Řekli jsme jim jednu věc, a to opravdu úplně zkoprněli, že Seznam je může zablokovat, vypnout přístup doma na internetu a ještě se tam objeví taková cedulka, až přijdou rodiče k počítači: Z vašeho počítače někdo šel na stránky se sexuální tématikou. Toho se děti viditelně lekly. Tam to ztichlo chvilku. Každý zpytoval svědomí. Pojď nám, Martine, říct v krátkosti, co konkrétně vy jako Seznam, aniž byste museli, děláte.

Pan Martin Kožíšek: Navážu támhle na obrazovku. Jsem už pět minut od počítače a i když mám v profilu nastaveno, že jsem třináctiletá dívka, tak mi šeptají třeba tady pán 44 let. Jakmile by se k nám podobná komunikace dostala, a nemusí jít konkrétně o nějakou sexuální tématiku, spousta lidí mění třeba zoofily, je tam spousta extremistů apod., tak všechny tyto účty mažeme. Mažeme je jak s emailovou schránkou, tak se všemi službami a zároveň blokujeme jednak přístupy na daný počítač, což se dá mimochodem lehce obejít, tak IP adresy, nebo v horších případech celé sítě IP adres. Takovému člověku, který je blokován, vyskočí okénko, kde je takový vykřičník, kde se přímo píše, za co byl uživatel zablokován. Většinou tam píšeme konkrétní věci, vypisujeme, za co to bylo, to znamená třeba výměna dětské pornografie z tohoto PC, nebo pokus o výměnu zoofilie, nebo webové kamery nezletilých apod. a většinou naše služby využívá celá rodina, takže se může stát, že dítě je zablokováno za to, že se ukazovalo na webce. Večer přijde maminka k počítači a vyskočí jí vykřičník, že její dítě se takhle chovalo. Má to takový odstrašující účinek, ale musím říct z praxe, že to je velmi účinné.

Předsedající Miroslav Vaňura: Povídej klidně ještě dál. Pojď nám říct konkrétně, co byste třeba ještě potřebovali pomoci od policie např.? Jak spolupracujete s Linkou bezpečí.

Pan Martin Kožíšek: Já se vrátím k tomu… Teď vidím zase, že mě někdo kontaktuje. Tohle je kategorie sex a jediné, co mi zabránilo v tom, abych do ní vešel, bylo odkliknutí disclaimeru, kde jsem řekl, že je mi 18 let. Tím veškerá odpovědnost jde na uživatele, který to odklikl.
Abych řekl nějaká čísla za nás, tak my jsme to podrobněji začali sledovat asi tři roky dozadu s tím, že za tyto tři roky dozadu se náš blacklist vyšplhal na číslo 80 tis. podobných případů a z toho je 12 tis. v současné době blokováno za podobné věci, většinou věci páchané na dětech. To znamená, máme 12 tis. případů, kdy máme poznatky o tom, že někdo nabízel peníze za sex, nebo se chtěl ukázat na webové kameře, nebo chtěl měnit dětskou pornografii, nebo měl zájem měnit fotografie se sexem se zvířaty apod. Jsou to docela brutální věci. Toto číslo je obrovské a teď si nejsem jist, kdybychom opravdu všechno hlásili policii, jestli by to bylo v jejich silách, aby všechno prověřila. A co je potřeba k tomu, aby od nás dostali, protože pokud tady proběhne komunikace – nebudu to ani číst po těch lidech – pokud by tam bylo napsáno: nevadí mi, že ti je 13 let, chci se s tebou vyspat, nabízím ti 5 tis. A my bychom to policii nahlásili. Co by se vlastně stalo?

Předsedající Miroslav Vaňura: To je dobrá otázka, jestli vůbec je policie schopna to řešit, protože takových oznámení může být za měsíc tisíce.

Zástupce policie: Samozřejmě každý zákon je dobrý, pokud je vynutitelný. A tady se dostáváme do masivnosti takové, že křičíme – je toho čím dál víc, pojďme s tím něco udělat, protože policie pokud začne dostávat podněty, a dneska už opravdu se dostáváme do stadia, že jsme zahlceni, jsme zahlceni tím, že se štosují poznatky a opravdu už si vybíráme, v uvozovkách, ty, které jsou nejrychleji zpracovatelné, ty, které jsou nejvíc křičící. Jsou tam poznatku opravdu i drobnějšího charakteru, kdy tam je náznak. A je i na straně policie, aby realizovala operativní činnost, to znamená, šla dál, eliminovala nebezpečí. Takže těchto věcí je opravdu už velké kvantum.
Slouží k tomu mnoho nástrojů. To, co jsem zmiňoval, i nějaké zjednodušení, jasně daná pravidla k tomu, aby se postupovalo. Dneska je tady anomálie. Existuje tady zákon o elektronických komunikacích, který řeší část oblasti informačních technologií. Ale vedle toho je tady – včetně Seznamu, který je pod dikcí zákona o některých službách informační společnosti – a tam ta pravidla nejsou. Takže není to jenom tato problematika, je to i jakákoliv jiná. Jestliže nebude subjekt vstřícný a nebude mít kultivovanost, morálnost a nebude policii vycházet vstříc, a opravdu půjde jenom na dikci zákona, tak se můžeme setkávat a setkáváme se s tím, že řekne, my nemáme žádné údaje. Tady se někdo bavil, ukládal pornografii, ale nám zákon nepřikazuje žádné informace držet. A my potom jako policie jediné co víme, že nějaký uživatel přistoupil, nějaký uživatel tam něco dělal, ale bohužel tohle není reálné prostředí. My nemáme jiný způsob, než jít do údajů z telekomunikačního provozu a údaje si zjistit, na rozdíl od jiné trestné činnosti, kde lidé se někde pohybují reálně, komunikují spolu, vidí se, osoba někde prochází, je tam nějaký jiný kontakt. Tady často jediným kontaktem je jenom informace z technologií, kde je rozdíl oproti jiné trestné činnosti. Tedy jestliže narazíme na hráz, přijdeme za státním zástupcem, následně za soudcem a ten řekne: ne, tyto údaje vám nedám, protože odposlechů, resp. výpisů má policie strašně moc a musíme chránit, tak opravdu my potom se jenom díváme, jak nám tam ten člověk kliká dál a jsme bezradní. Nemáme tu šanci!

Předsedající Miroslav Vaňura: A pomohlo by vám trestní oznámení od tatínka, když on by přišel, tohle by viděl u své dcery v počítači, pomohlo by vám to třeba, že byste si mohli přečíst i to, co bez povolení nemůžete?

Zástupce policie: Jasně. Samozřejmě nám slouží jakýkoliv další důkaz, jakákoliv podpora našeho tvrzení. Takže jestliže potom předkládáme v rámci dokazování nějaký validnější důkaz, který je zastoupen nějakou konkrétní osobou, než tím, že policie to nějak zjistila, tak je to ku prospěchu. Ale to neznamená, že pokud by tam bylo důvodné podezření ze spáchání trestného činu, tak fakticky je jedno, jestli to oznámila nějaká osoba, nebo. Policie je povinna se zabývat veškerými podezřeními, které směřují k tomu – a právě tam by měla být její aktivita. Ale končíme na tom, že je toho takové kvantum, že reálně dopadáme, tak jak se třeba mluvilo o problematice autorských práv – všude na světě se řeší autorská práva a všechny justice, všechny společnosti kolabují na tom, že nejsou schopni dostát absolutně dodržování této oblasti autorského práva. Je to možná o tom, že bude muset být asi přerod logiky nebo systému ochrany autorských práv právě ve vztahu k technologiím. Ale nechceme, a rozhodně nikdo z policie, tolerovat to, že se něco podobného začíná vyvíjet a odehrává se v oblasti, která se dotýká dětí a která nějakým způsobem umožňuje dětským predátorům, jak jsem tady zmínil, obrovský nástroj a potenciál toho, že v té mase se může někdo ztratit, a někdo může zákonu opravdu utéct. A fakticky se o tom policie dozví, až když se něco stane, což je pozdě.
Na to dávám příklad, který jsem získal od britských kolegů, kteří říkají – tam jsou samozřejmě společensky dál – takže tam konstatovali: Naše společnost nechce postihovat úplně všechny, ale zavedli jsme institut určitého provokatéra, agenta provokatéra, který ne fakticky provokuje, ale vystupuje na takovýchto rozhraních. A to není jenom rozhraní Seznamu, jak je tady ukazováno. Když si vezmu, s čím zacházíme s velkými chaty – Xko, Xchat, odehrává se nám komunikace i v síťových hrách, takže si vezměte, kde všude jsou dneska doma PlayStationy, Xboxy a další. I tam probíhá v rámci her komunikace a tam osoby, které chtějí děti atakovat, chodí, protože ti nebudou chodit někdy večer. Chodí přesně v tu dobu a na ta místa, kde chodí děti, by je mohli vidět, aby je mohli potkat. Tohle jsou všechno oblasti, kde se nám pachatelé vyvíjejí. A v Británii konstatovali: my chceme jít proaktivně, chceme člověka detekovat, ještě než něco tomu dítěti udělá, protože až udělá, tak je pozdě. Jakkoliv ho zkontaktuje, tak to už může být dítětem nějakým způsobem negativně vnímáno.
Takže tam vlastně uvedli v život tento institucionální proces, kdy existuje jasně dané pravidlo a jsou pravidla, jakým způsobem se komunikuje. Tam nesmí být, že někdo se nabízí, opravdu jenom reaguje tak, jak by reagovala asi dívka nebo kluk. A ve chvíli, kdy tam dojde k tomu, že by mělo dojít k nějakému setkání, tak policie může přijít za daným soudcem a říct: ano, tady byly splněny podmínky, osoba pachatele udělala všechno pro to, aby se setkala s reálným dítětem, byť je to nezpůsobilý předmět útoku, ale i tak pachatele nevyviňuje, a přijmou opatření, jakoby se tam pachatel s dítětem setkal. A policisté konstatovali, že to není proto, abychom tady kriminalizovali společnost, ale proto, abychom detekovali pachatele, společnost s nimi mohla pracovat, nabídla se jim nějaká pomoc, třeba zrovna pedofilně zaměřeným osobám. To je dáno – často psychiatři, sexuologové tvrdí – geneticky, prostě je jim to dáno do vínku. Ti, kteří kontaktují děti, neubrzdili svoji potřebu. A ty, kteří to neubrzdily, my chceme odhmátnout a vytáhnout dřív, než dětem ublíží a pracovat s nimi.
Takže to je určitý možný potenciál toho, co se dá dělat, vedle procesních věcí, které tady od pana senátora Antla zazněly, protože se tady často bavíme o změně hmotného práva. A probíhá, teď v rámci legislativy proběhla změna trestního zákoníku, ale proces zůstal stejný. A často ve vztahu k výkladům, které jsou, nejsou akceptovány nové technologie, které se objevují, a dostatečně se nedokážeme s tím vypořádat, viz právě třeba zákon o elektronických komunikacích versus zákon o některých službách informační společnosti. Ale nechci zacházet do složité debaty. To asi není úplně cílem. Tady je spíše cílem ukázat zrcadlo.

Předsedající Miroslav Vaňura: Každopádně reagovat můžete všichni. Pane místopředsedo.

Senátor Miroslav Antl: Skutečně velmi stručně, abych nezapomněl, co všechno tady proběhlo. K tomu, co tady říká Policie ČR, je nutno dodat, že i při dobré vůli a velké aktivitě policistů nelze realizovat vyšetřování, šetření, prověřování bez součinnosti státního zastupitelství. To je potřeba říct hned a mně připadá, že – nechci říct, že je paralyzováno, nicméně jsou problémy s aktivitou státních zástupců, kteří spíše nemají chuť jít, nechci říct do bitvy, ale do toho, aby se pouštěli do složitějších případů, protože je to prostě zdržuje od jiné práce.
K legislativním návrhům. Byla tu zmínka o přístupu k dětské pornografii. Chtěl bych tady říct něco, co jsme včera zjistili, ale já to zjišťuji na všech svých přednáškách, že když někdo mluví o pornografii dětské a o fotografiích nahých dětí, tak ne všichni si uvědomí, že jde o děti do 18 let, nikoliv o děti do 15 let. A my se setkáváme s tím, že trestná je soulož s osobou mladší 15 let, takže paradoxně člověk, občan může souložit s osobou starší 15 let, ale v momentě, kdy si ji vyfotí a bude přechovávat její fotografii, nebo natočí video, tak už je trestně odpovědný za další trestný čin, který spočívá právě v přechovávání či výrobě, opatření a já nevím, co všechno. Takže tady je potřeba vidět trošku nelogičnost trestního zákona. Zůstalo to i v novém trestním zákoníku. Najdeme to v § 192 nového trestního zákoníku.
Pokud jde o trestní odpovědnost právnických osob. Já tím, že jsem byl zpravodajem trestního zákoníku, ač mladý senátor, nikoliv věkově, tak jsem byl i garantem trestního zákoníku a vyjednával jsem s právními autoritami, se šéfy kateder trestního práva různých právnických fakult, kromě plzeňské s tím, že i mě zajímalo, jestli se někdy objeví trestní odpovědnost právnických osob. A je tam obrovská nechuť. Jedinou chuť, kdo do toho má, je pan profesor Jelínek z pražské Právnické fakulty, ale třeba u pana profesora Šámala jsem narazil na naprosté nepochopení s tím, že stačilo už – a velmi stručně vysvětlím proč. Já jsem samozřejmě vždycky prosazoval i nedbalostní formu zavinění…

(Konec strany B kazety č. 1.)
(Strana A kazety č. 2.)

…apod. a nemuseli jsme se dohadovat o tom, že jde o obchodně-právní záležitost. A tady si myslím, že je problém. Každý spojuje trestní odpovědnost právnických osob právě s touto kriminalitou – finanční, hospodářskou, majetkovou, a proto se každý brání a skutečně nechuť je. Takže hledáme cestu. Od té doby, co jsem v Senátu, tak velmi komunikuji s těmito lidmi a kupodivu oni se se mnou i chtějí bavit, nejenže musí, a je to o tom, že skutečně cesta je cesta Spolkové republiky Německo. To znamená spíš správně právní než trestně právní. Já skutečně nevidím cestu – mně by se líbilo, aby trestní zákoník byl třeba dvakrát tlustší, ať se ho každý naučí, a kdyby tam byla trestní odpovědnost. Jinak já jsem psal nějakou příručku – to ne, že bych ji nabízel, protože ji nikomu nedám, o trestní odpovědnost statutárních orgánů. Takže ona trestní odpovědnost vůči statutárním orgánům a vedení společností, lze ji dovodit, je to složitější, ale je potřeba, aby policie tuto možnost znala a státní zástupci chtěli bojovat, včetně speciálního odboru. A dál už teď zase chvilku budu mlčet.

Předsedající Miroslav Vaňura: Jenom chci takovou malou historku ze včerejška. Tam se přihlásil 14letý hoch. Říkal, že mu je 14 let a říkal: Takže když chodím s holkou a je jí 15, mám ji nafocenou nahou a mám ji doma, tak to je v pořádku. To jsem nikam neposlal, tu fotku. To jenom k novému trestnímu zákoníku. A mimochodem, když jsme řekli, že už to je problém, tak se začaly divit i učitelky vzadu. Byly překvapeny. Kdo by to měl vykřičet do světa, ona nová pravidla?

Senátor Miroslav Antl: Tady jde ještě o to – velmi rychle příběh. Kdysi jsme dělali nějakou poradnu a tam mi napsal chlapec – mohl to být chlapec, jestli to nebyl Martin, nevím – že chodí se svojí dívkou, že s ní chodí dva roky, ale že s ní souloží až od jejích 15 let, protože věděl, že pohlavní zneužívání je trestné, nicméně že si natočili svoji vlastní soulož. A vzhledem k tomu, že jim není 18, tak se asi nesmí dívat na tento videozáznam, protože by se mohli mravně ohrozit. Tak tehdy ještě jsem mu napsal, protože tehdy neplatila změna paragrafu 205 v mutacích, tak jsem mu odepsal, že pokud je mravně výrazně nenarušil průběh vlastní soulože, tak by to nebyl žádný trestný čin, akorát že to nesmí zveřejnit, nesmí k tomu přizvat svoje spolužáky atd. atd. Ovšem mezitím byl doplněn trestní zákon, kde už náhle začala být trestní odpovědnost i právě za přechovávání videa. Takže rychle jsem doplnil odpověď s tím, že ho upozorňuji, že video je nutno smazat a žádné další takovéto záznamy nepořizovat. Ale je dobré, že tam bylo právní vědomí, které se mi snad podařilo ještě více upevnit.

Předsedající Miroslav Vaňura: Karel Kuchařík chtěl reagovat.

Pan Karel Kuchařík: Měl jsem jenom jednu takovou poznámku. Když tady byla zmínka ohledně – je zvláštní, jak úplně jiná věc má dopad zase na úplně jinou věc. Nějaká odpovědnost právnických osob, ať už to bude trestně právní, či občansko právní samozřejmě nám brzdí i ratifikaci Úmluvy o kyberkriminalitě, kterou před rokem ČR přijala, a toto je jeden z posledních bodů, který brání ratifikaci této úmluvy, která do jisté míry zase otevírá poměrně velké dveře k mezinárodní spolupráci, k přímosti, rychlosti mezinárodní spolupráce právě v oblastech, které se dotýkají i ochrany dětí na internetu.

Předsedající Miroslav Vaňura: Pane místopředsedo, nebo dáme přednost Monice?

Senátor Pavel Lebeda: Já si přihřeji svoji polívku jako místopředseda zahraničního výboru. Navazuji na to, co tady říkala paní doktorka o rámcovém rozhodnutí. Toto rámcové rozhodnutí jsme probírali. Je nutno si uvědomit, že dětská pornografie, zneužívání dětí, třeba i sexuální turistika s pedofilním podtextem je významně přeshraniční aktivita, takže nemůže se soustředit, tak jako zatím, přece jenom na čistě vnitrostátní. Stále pořád ještě ČR je poměrně oblíbenou destinací pro sexuální turistiku pedofilně zaměřenou. Rámcové rozhodnutí jsme na zahraničním výboru projednávali. Bohužel došlo k tomu, že ve snaze harmonizovat jednotlivé body protokolu jsme narazili – nechci do toho tahat politiku – na euroskepsi některých kolegů a začalo to být problémem. Ale je fakt, že v tomto schengenském prostoru je legislativa, včetně trestních postihů jednotlivých aktů, naprosto rozdílná. Jsou země, kde pedofilní aktivity, které jsou řešeny naším trestním zákoníkem, jsou tam prostě beztrestné, takže určitá harmonizace tady nutná je. A navíc přeci jenom bych upozornil na přeshraniční dosah těchto aktivit a na mezinárodní spolupráci v této oblasti bych apeloval, tak jak to už tady paní doktorka zmínila. Děkuji.

Předsedající Miroslav Vaňura: Moniko, můžete reagovat.

Paní Monika Šimůnková: Jenom jsem chtěla říct, že jsem to chtěla posunout malinko jinam, ale ještě k právním věcem, které jsou možná trošku sušší. Jenom mi připadá i ze zkušeností mezinárodních, kde se setkáváme se zástupci ostatních zemí a vidíme, jak je to upraveno v ostatních zemích, že mám pocit, že ČR tak trošku pořád zůstává pozadu, myslím alespoň v rámci Evropy. Byli jsme jedna z posledních zemí vedle Slovinska, která udělala trestným držení dětské pornografie pro vlastní potřebu, přičemž se tady argumentovalo, a musím říct, že mně to na mezinárodních fórech nevěřili, že se tady argumentuje argumenty sexuologů, že ti chudáci pedofilové, jak jinak se mají uspokojit, než na stránkách a na obrázcích s dětskou pornografií. A to, když slyšeli mých kolegové z ostatních evropských zemí, tak se mě ptali: to je pravda? A já jsem říkala, bohužel ano. Takové argumenty jsou, proč by dětská pornografie neměla být trestná.
A to, že třeba trestní odpovědnost právnických osob je v nedohledu, tak to znamená, že i přijetí opčního protokolu, který je opravdu jedním ze zásadních dokumentů na ochranu dětí v této oblasti, tak opět nebude zřejmě několik let u nás jako v jedné z posledních zemí EU přijat, což je samozřejmě docela smutné. Je to smutný fakt, se kterým nevím, co dělat.
Ale já jsem to chtěla posunout malinko jinam. Mluvíme hodně o represi a co dělat v případě, když už děti jakoby jsou napadeny pedofilem a už jsou v kontaktu, ale pořád si myslím, že to nejdůležitější je osvěta vůči dětem. Prostě říkat jim, říkat a pořád znovu i nadmíru říkat, co by měly a neměly. Samozřejmě ti patnáctiletí a mladší to neslyší zase tak rádi, co by měli a neměli, a čím jsou starší, tím je to pro ně horší, ale nějakým způsobem pro ně přijatelným jim dávat najevo, co by na internetu neměli dělat, že by opravdu data… Včera, když jsme se dětí ptali, kolik dětí dává nebo si dalo na Facebook svoje data a mobilní telefony, tak děti opravdu o tom nepřemýšlí a nedochází jim, že mobilní telefon by měl být určitou hrozbou. Já jsem takhle mluvila ve svém příbuzenstvu s několika 14letými dívkami a ty se na mě takřka naštvaly, co si to dovoluji říkat, že by na svůj Facebook neměly dávat svoje mobilní číslo atd. Takže toto říkat dětem. To, že by tento úžasný film od Seznamu měl být třeba povinnou školní pomůckou, to si myslím, že je jediná cesta – ne jediná cesta, ale jedna z hlavních cest.

Předsedající Miroslav Vaňura: Já jsem se právě ptal, kdo by to měl vykřičet – nejen zákony, ale tohle. Kdo by jim to měl říct? Nedávejte si tam celý mobil, protože podle toho vám najdou vaši adresu. Oni si tam na vás mohou počkat.
Paní první místopředsedkyně.

Senátorka Alena Gajdůšková: Měla bych k tomu jenom dvě poznámky. Za opční protokol budeme velmi kritizováni na lednovém zasedání Rady Evropy, protože jsme jedna z asi pěti zemí, myslím s Maltou, Kyprem a Rumuny a ještě nevím, kdo je tam další, kteří to ani nepodepsali. My jsme to ani nepodepsali! Pak je ještě dalších asi celkem 15 zemí, které nemají ratifikováno. Nicméně je to totální ostuda, protože to je soubor téměř světový a my jsme z těch, kteří to ani nepodepsali. Ale tlak i mezinárodní je, takže věřím tomu, že se k tomu dopracujeme.
A druhá poznámka. Jsem nesmírně ráda, že Seznam se takto k tomu staví, protože to je důležité, když se ptáte, kdo vykřičet, tak tady prostor je. Ale myslím si, že bychom možná měli, a to bychom mohli nějak zprostředkovat tady spolu s kolegy, že bychom se měli obrátit na veřejnoprávní média – Českou televizi, Český rozhlas; mimochodem Český rozhlas se už ráno zajímal, co to dneska tady budeme dělat.

Předsedající Miroslav Vaňura: Pardon, předali jsme jim prve film.

Senátorka Alena Gajdůšková: Jsem ráda, že na tuto informaci reagovali a že se toho ujali. Myslím si, že by bylo důležité, aby Česká televize to zpracovala, přidala se k tomu a nějak to podpořila, protože jinudy to moc nepůjde. Přes školy samozřejmě, to je důležité, ale přes školy je to na strašně dlouhou trať. Tam je to důležité mluvit s rodiči, dá se mluvit i přes školy s rodiči, samozřejmě v prvé řadě s dětmi, ale domnívám se, že toto by měl být úkol veřejnoprávních médií, která by se tomu měla věnovat.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkuji vám za tuto poznámku, protože i rodiče jsou, ač použiji tuto terminologii, méně in než jejich děti kolikrát, protože oni absolutně nechápou, co se tam může odehrát. Michale, pardon.

Pan Michal Maleček: Jenom jsem chtěl říct, že jsou různé spoty, jak by se neměly z internetu stahovat nelegálně písničky, videa a všechno možné. Tam to pravděpodobně platí firmy, které to vydávají, ale kdyby takováto osvěta byla s touto tématikou, tak by se to dozvěděly jak děti, tak rodiče, protože rodiče fakt o tom nevědí. Dokud nepřijde jejich dítě a, koukni, tati, co mi přišlo za mail, a tady mi posílá nějaký chlap svoje nahé fotky, tak to nikoho nenapadne. Já nevím, jestli vás to někdy někoho napadlo. Mě to nenapadlo, dokud se to nestalo. Pokud by byla takováto osvěta – dneska jdete do kina a před každým filmem máte, já nevím, dvaceti nebo třicetivteřinový spot, kde je ukázáno, že stahování je také nelegální – nejenom to tam dávat, ale i to stahovat. Tak proč nemůžou být také takovéto spoty. Dobře. Platíme nějaké poplatky televizi, tak ať to dělá Česká televize, nebo ať to dělá někdo jiný, ale prostě bude osvěta. A je to nejsnazší cesta, jak se to můžou dozvědět jak rodiče, tak děti. Může tam být řečeno, koukněte se dětem do počítačů, do historie, kam chodí a mluvte, protože můžete najít, že chodí na různé erotické stránky. Tak si s nimi sednout, hele, chodíš tam, dobře, je to 14, chápu to. Mně taky bylo 14, tak si o tom pojď promluvit a nedělej třeba to nebo támhle to.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkuji za tuto poznámku. Musím tedy říct z vlastní zkušenosti, než vám dám slovo, jak jste se hlásil, že je to o tom, aby byla vůle vyrobit spot, a pak ho ale udělat tak, aby byl zajímavý, aby je nějak vtáhnul. Malinko si přihřeji polívčičku naší 112. Pan generální ředitel se vždycky směje a říká, vy jste jediný veřejnoprávní pořad na naší televizi, ale je to o tom, jak jsme se snažili film dělat. Když jsem přemýšlel, jak to napsat, tak i slova používáme tak, aby se to co nejvíc přiblížilo jim, aby tam nebylo podle paragrafu toho a toho, musíte tohle, tohle a tohle. Takže to je jedna věc, vůbec aby byla vůle to vyrobit, a pak to udělat tak, aby to padlo na ornou půdu.
Máte slovo. Pardon. Nevidím na vaši cedulku.

Pan Roman Kibiš: Roman Kibiš, jsem pracovník Národní knihovny ČR. Jsem velmi rád, že jsem byl pozván na tuto diskusi díky Seznamu, díky paní Žihlové. Stále se bavíme o tom, kdo by měl předávat dětem informace. Já jsem vystudovaný pedagog a určitě si nedovedu představit, že kolegyně, které se mnou vystudovaly, by tento film pustily, že by to komentovaly. Podle mě – nemůžu říct všichni – ale pedagogové nemají informace na vysokých školách pedagogických. Tohle jde úplně mimo jakoukoliv výuku, tam se nic podobného samozřejmě neučí. Musím mluvit za knihovny. Iniciativa Seznamu je vlastně pro nás taková první podaná ruka, protože samozřejmě české knihovny, které jsou v každé obci, nabízí veřejný internet zdarma. Chodí k nám děti, chodí k nám poměrně hodně. A ve škole ještě si dovedu představit, že to pedagog může nějak korigovat. My samozřejmě veřejný internet nabízíme všem dětem zdarma, ale nedovedu si představit, že kolegyně, která celý den běhá po regálech a má spoustu dalších úkolů, dokáže nějak sledovat nebo korigovat to, co děti vyhledávají na internetu. Myslím si, že chybí velmi osvěta pro kolegy jednak pedagogy, i knihovníky, kteří jsou v dennodenním kontaktu s dětmi, ale nemají vlastně žádné informace. Abych pravdu řekl, co zde říkal pan senátor Antl, o tom, že si nemůžu svou 16letou přítelkyni nahrát, to slyším poprvé.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkujeme. Děkujeme. Martine. Jenom chci znovu vyzdvihnout Seznam, protože on by to, za prvé, nemusel dělat. Za druhé, když se nad tím zamyslíte, seznam si trošku odhání své klienty. Když to hodně zparafrázuji, on si odhání peníze, protože říká, ne všichni u nás můžete být. Jestli tady chcete dělat něco, co už je na hranici, tak běžte pryč. To znamená – tři tečky. Rito, je to vaše.

Paní Rita Gabrielová: Dovolím si předběhnout ještě Martina. Je to tak. My skutečně v tomto tématu pořád bojujeme s tím, že za prvé, uživatelé se můžou cítit sledováni Seznamem. Nechceme tento vzkaz jim dávat a vůbec ne přes média. Pracujeme s jejich osobními uživatelskými daty. Na to je legislativa, která je pro nás platná. Zase musíme dodržet všechna pravidla.
Ale zároveň je tady odpovědnost za to, co se děje. A to už je vyšší level, o které se tady bavíme. Nechceme šlapat na tento tenký led moc zvysoka, ale zároveň můžu říct, že snahy, které zatím proběhly, a akce, které proběhly vůči veřejnosti, byly přijímány s velkým pochopením. A i ředitelé škol, které jsme oslovili, většinově tento film skutečně využili pro svoje žáky. Takže toto nám dává velkou motivaci pokračovat dál. A chci říci, že my budeme hledat mediálního partnera, se kterým bychom mohli tuto kampaň spustit. A myslím si, že pan Maleček to vyslovil velice jasně i ze své zkušenosti, prostě je to potřeba. V tomto směru budeme dál spolupracovat, a pokud třeba oslovíme Českou televizi, tak budeme hledat způsob, jak to udělat.

Předsedající Miroslav Vaňura: Výborně. Martine, chceš to doplnit?

Pan Martin Kožíšek: Jenom bych řekl to, že jsme zatím asi v současné době jediným médiem, které jde takto proti kriminalitě. A o to víc mě mrzí, a viděli jste to, když jsem vstupoval do této místnosti se sexem, že jsem musel potvrdit jenom disclaimer. Máme v licenčním ujednání i docela zásadní věci, a to o rušení účtů a dalších věcech. Lidé.cz je v současné době největší sociální síť v ČR. Svým rozsahem je daleko větší než Facebook, což se mnohdy mylně domníváte, že asi není pravda. Na Lidé.cz chodí v současné době 3,6 mil. uživatelů. Většina z nich jsou právě děti. Kdo před rokem slyšel o Facebooku? Moc lidí asi neslyšelo. S nástupem moderních technologií, ať už to jsou foťáky – kdo měl před dvěma lety foťák s rozlišení 10 megapixelů? Která domácnost měla webovou kameru? Kdo měl mobilní aparát a mohl posílat MMSky? Za dva roky se technologie pohnuly neskutečným způsobem dopředu a lidé na to reagují.
Já jsem tady nechal běžet nějakou komunikaci. Každá desátá byla o tom, že se vám někdo ukáže na webové kameře, že vymění fotografie a další věci. Chci říct, že disclaimer, který jste tam viděli a který je šedivý, je nezajímavý, tak my jsme v současné době jediná sociální síť, která ho na svých stránkách má. Jsou tady různé sociální sítě, ať už je to server Líbímseti, nebo je to xChat, bylo to i Xko, které ukončilo svoji působnost. Ti disclaimery na svých stránkách nemají. Nechci teď jít proti konkurenci, ale některé naše konkurenční služby, na které také chodí spousta lidí, a těch lidí není 100 tis., jsou to miliony lidí, tam mají podmínky nastaveny, že sex je možný od 15 let, a to jsme s panem Kuchaříkem i panem Píseckým měli setkání se serverem Centrum, a soukromý server Líbímseti má dokonce možnost nastavit v profilu dítěte velikost pohlaví. To znamená jako jedenáctileté dítě si můžu ve svém profilu nastavit velikost pohlaví, kdy jsem měl sex naposledy a jestli nosím trenky, anebo slipy. Myslím si, že bychom se měli spíše zamyslet, kde začít u provozovatelů, protože pokud toto bude možné u provozovatelů, tak děti se to pak naučí a řeknou si, vždyť mi to tam dovolují, tak já si to tam jenom vyplním.
Mělo by tu být jasně řečeno, jak se máme chovat jako provozovatel. Myslím si, že to je to zásadní, co jsem tady dneska chtěl zmínit, že nemůžeme jít sami. Jsou tady jiné sociální sítě. Chodí na ně statisíce dětí a tím, že odkliknu disclaimer, že je mi 18 let, tak tím nikoho nezachráním.

Předsedající Miroslav Vaňura: Mě to totiž napadlo. Udělali jsme chat – asi měsíc a půl po filmu, nebo měsíc – bylo to v sobotu večer. Během hodiny a půl stačili odpovědět asi na 98 dotazů a bylo jich tam skoro tisíc. A byly mezi nimi i výhrůžné, takové, že internet bylo jediné prostředí, kde si člověk mohl napsat, co chtěl, ukázat, co chtěl, že mu to kazíme a že už nepůjde na Seznam. To byla menší výhrůžka, že už nebude chodit na Seznam. Proto mě to vlastně napadlo. Proto chci Seznam znovu jakoby vyzdvihnout.
Lenka Kubrichtová. Představte se nám. Vy jste se hlásila.

Paní Lenka Kubrichtová: (Hovoří mimo mikrofon – špatně srozumitelné.) Také bych ráda vstoupila do diskuse. Strašně moc děkuji za tento kulatý stůl, za pozvání… To tady možná ještě příliš nezaznělo, byla tady policie, Linka bezpečí, nadace a Seznam. Také strašně moc děkuji za pomůcku, kterou jste vyrobili. Je to naprosto úžasné. Cítím potřebu říct, že v této oblasti se pohybuji už hodně dlouho (zapnut mikrofon) a je mi naprosto jasné, že jedna, druhá, třetí, čtvrtá, padesátá profese nic neudělá, že kulaté stoly, když chceme pomoct dětem, tak je to vždycky o tom, že si ruce podáme. Snažíme se vlastně už o to hodně dlouho. Já z pozice kantorů vám své ruce tady dneska podávám.
V oblasti sexuální výchovy jsou možná takové novinky. Jednak se na Ministerstvu školství v této oblasti už teď cosi děje, takže na jaře by měly nějaké materiály vzniknout a měly by je školy dostat. Jsem za to velmi ráda, protože tuto problematiku řeším hodně dlouho. Jsem učitel sexuální výchovy, prošla jsem řadou kurzů, které jsou. Naprosto s něčím souhlasím, co tady pan kolega říká, s něčím ne, protože ne všichni učitelé sexuální výchovu v oblasti ochrany dětí v této oblasti mohou učit, protože jim to tzv. nejde ze srdce, takže možná někdo řekne, tento film já ne, ale třeba ty, nebo v biologii, nebo někde jinde, ne třeba já v informatice.
Jinak co se týče kurikul ve školách, tak bych byla za, aby i v této oblasti ochrany dětí se udělal velký krok dopředu, protože jakési systémové vzdělávání v oblasti sexuální výchovy je nakročeno. Máme v tuto chvíli za sebou asi 1200 učitelů, kteří něčím prošli, a připravuje se návazné, takže kdyby tam byl tento blok, tak si myslím, že by to bylo úžasné, protože už to jsou ti učitelé, kteří a priori jdou na seminář, protože už vědí, že je to jejich téma, které rádi dětem dají. Takže tady nabízím své ruce.
A ještě k dětem, k tomu, jak se hlásí na Facebook. Také jezdím po besedách, proto mě to velmi zaujalo a i tady bych případně ráda pomohla. Mám pocit, že děti žijí v jakési skořápce v současné době, že tam vevnitř někde mají své já, ale tady někde kolem je mocná vrstevnická skupina. A oni, když se mnou budou o přestávkách a kdekoliv jinde, ať jim je kolik chce, diskutovat o tomto, tak já třeba také budu říkat, že se tak chovám, že s někým komunikuji, s někým si možná napíšu, ale tady někde slyšet informace, jestli to dělám dobře, nebo ne. Čili proto potřebuji mít vyškolené kantory. A ti, kteří třeba tady ode mě impuls potřebují, si najednou uvědomí, že vrstevnická skupina není taková.
Čili tleskám tomu, co jste udělali a určitě ráda v rámci všech aktivit, které dělám, včetně různých seminářů, pomůžu.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkujeme! Paní doktorka.

Paní doktorka: Navážu na paní Šimůnkovou. Mně se její výstup líbil, protože se tady neustále hovoří o policii, co všechno musí udělat policie, když přijme trestní oznámení týkající se sexuálního zneužívání dětí, nemyslím jenom přes internet, protože dneska je to takový nešvar dětí, ale myslím si, že represe je až to poslední. A je to velice složité potom – trestní řízení a je to složité pro děti.
Takže já bych se skutečně přikláněla především k prevenci. Setkávám se ve své praxi s konkrétními případy. Denně tyto případy řešíme. A můžu vám říct, že s takovou dětskou naivitou a rodičovskou naivitou, s jakou se setkávám, s neznalostí, se základními neznalostmi – nejen to, že neznají internet, ale děti nejsou poučeny ani v oblasti sexu. Teď nedávno jsme měli případ, a když jsme s tou desetiletou dívkou mluvili, tak jsem nevěděla, jestli si dělá ze mě srandu, že mým primitivním otázkám nerozumí, anebo fakt neví. Nakonec jsem u toho měla klinického psychologa a došli jsme k závěru, že ta holka fakt neví, že je naprosto nepoučená o základních věcech, přitom byla sexuálně zneužívána!
Zase se vracím k tomu, co jste tady říkala, že represe by měla být až to poslední v řadě. A samozřejmě tak, jak to tady už zaznělo, to nebudu opakovat, to není jednoduché. To neříkám, že tady chci obhajovat. I v řadách policie je spousta problémů, které se samozřejmě řeší. Některé úspěšně, některé méně úspěšně. Musím říct, že třeba za nás, za mravnostní trestnou činnost, naše specializace jsou i mladiství, děti, tedy trestná činnost páchaná dětmi a na dětech a snažíme se vzdělávat. Teď jsme rozjeli takový projekt vzdělávání – práce s dětskou obětí, dětský svět s dětským pachatelem. Tady vidíme cestu vpřed. Zrovna dneska, já jsem proto přišla pozdě, jsme tento projekt začali u nás na krajském ředitelství a chceme sjednotit práce všech na této problematice v rámci Prahy, protože víme, že tam jsou nedostatky, zejména v jednání s dětskou obětí a dětským svědkem. Chceme, abychom se naučili dobře metodiku výslechu, komunikace s dětmi, rodiči, učiteli, klinickými psychology, protože tady vidíme cestu vpřed.
A zapojujeme se velice aktivně i právě do prevence. Tam, kde je třeba na školách nějaký problém, tak tam sami chodíme a snažíme se tam řešit problémy osobním kontaktem. Myslím, že se nám to docela daří. Máme dneska už spoustu navázaných kontaktů, takže potom učitelé a třeba i rodiče, přes učitele, přes sociální pracovníky se na nás přímo obracejí a my jim radíme. Nemůžeme třeba případ okamžitě řešit my, protože jsme omezeni zákonem – musíme mít zahájeny úkony trestního řízení, musíme spolupracovat se státním zástupcem. Není to jednoduché, abychom vstupovali do případů, aniž bychom – my jsme veřejní činitelé, nemůžeme jenom tak si něco prověřovat, protože chceme. A tam narážíme na ohromné problémy. Teď se nám to ukázalo třeba, když jsme realizovali velký případ, který byl medializován, šíření dětské pornografie a její přechovávání, to bylo celorepublikové. Myslím, že jsme tím ukázali něco, to znamená, jak je to hrozné, kolik lidí se tím baví a vůbec nevědí, že třeba to je – oni to zlehčují. Prosím vás, o co jde? Tak má obrázky v počítači. Oni to bagatelizují. Oni se nám vysmívali, co to děláme, proč to děláme? A nebyla to jenom jakoby akce represivní, ale to byla i akce, abychom ukázali, dívejte se, tady je problém, dělejte s tím něco! Přece jako policie tady nejsme od toho, abychom odstíhali půl národa! To přece není účelem, kriminalizovat národ. Ale účelem by mělo být, abychom se začali slušně chovat. Když se podíváte na tresty, které dostáváme za tyto případy v porovnání se zahraničním, to je směšné! To je úplně směšné!
Dělali jsme u nás – teď zase nechci říkat případ pana Kulínského – já jsem v té době, když byl odsouzen, byla zrovna v Anglii. A teď jsme to tam kolegům s radostí říkali, že konečně byl odsouzen. A oni říkali, kolik dostal? A já jsem říkala: 5 roků. Tak u nás by dostal 20! To jenom na porovnání, jak tam posuzují sexuální zneužívání, byť by to třeba vyšlo najevo po 20 letech, byly by to dneska dospělé ženy. Jak se tyto ženy zesměšňují během trestního řízení… A to bych tady mohla povídat. Myslím si, že oblast osvěty – zase navazuji na paní Šimůnkovou a na ostatní – to je priorita. Toto jsou všechno už věci následné. A to, že technologie jde tak dopředu, to je strašné. A to je to nebezpečné, protože my tomu nerozumíme a najednou nám přijde někdo oznámit, že dítě se připojilo na internet, a teď nám to tam vykládá, a my třeba zase ani nevíme, že už je zase něco modernějšího, protože to jde tak strašně rychle dopředu. A pokud my se nebudeme přizpůsobovat – nesouhlasím s názorem, že pedagogové to nebudou dělat. Musí to dělat! Já to také musím dělat. Také jsem k tomu neměla vztah! Já se to musím učit. Je to pro mě těžké, hrozně těžké. Díky tady panu Píseckému, který je k nám velice vstřícný, tak se chodím radit, asi jsem mu směšná, protože se chodím ptát na takové věci, které pro něj jsou naprosto běžné, ale pro mě ne! Zase se chci dovědět, když někdo podává trestní oznámení, jestli mně nekecá, jestli ze mě nedělá totálního blba, protože to neumím. Děláme to i tak, že pana Píseckého si pozveme k výslechu nebo k trestnímu oznámení, abychom i vhodně položili otázku, abychom se dostali k problému.

Předsedající Miroslav Vaňura: Ano. Tohle by měli řešit také rodiče. Musíte se vzdělávat.

Paní doktorka: A chtěla jsem to vlastně uzavřít tím, že – budu s tím už asi trapná, protože kdekoliv jsem, na nějakém takovém fóru, tak říkám, kde je odpovědnost rodičů za své děti? Protože zase když se vrátím k tomu poslednímu případu, měli jsme takovou jednu jedinou stížnost a paní, která si stěžovala, že jsme zabavili počítač. A on se připojoval její soused – kamarád syna. A nemohla pochopit, že nás to nezajímá, že ona si má zabezpečit internet tak, zaheslovat, aby do internetu nemohla vstoupit cizí osoba. Ale počítač je jejich a my ho zabavujeme proto, že máme připojení k nim. A tím bych asi skončila.

Předsedající Miroslav Vaňura: Paní první místopředsedkyně chtěla reagovat.

Senátorka Alena Gajdůšková: Já to vezmu zase tak různě, takže se omlouvám, že to nebude úplně konzistentní.
Za prvé bych ráda doplnila paní doktorku Kubrichtovou. Ona je dost skromná, takže doplním, že už 12 let v rámci Mezinárodního filmového festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně běží právě z její iniciativy a za její organizace mezinárodní konference Dítě v krizi, kde právě po celé roky se snaží vytvořit nebo podpořit síťování, jak jsme dneska tady z nejrůznějších oborů, protože dítě je tam malý článek, a pokud se nespojí všichni k tomu, aby dítěti pomohli, tak to prostě nefunguje. A já to teď říkám tady proto, že byla otázka, kde to sdělovat a kde to vykřičet, jak to tady bylo formulováno. Myslím si, že zrovna mezinárodní filmový festival by bylo velmi dobré prostředí. Oni pracují jak s internetem – nevím, jestli Seznam tam není…

Předsedající Miroslav Vaňura: Pardon, mohu? My už jsme tam měli tři projekce letos. A sál byl plný pokaždé. A mohu říct, že i děti diskutovaly. Pardon, to byla jenom technická. Já tedy jsem nevěděl, že paní Kubrichtová, paní doktorka je v tom zainteresována, ale se Seznamem už jsme s tím filmem byli ve Zlíně.

Senátorka Alena Gajdůšková: V rámci filmového festivalu? (Ano.) Výborně, skvěle! To funguje, to jsem ráda.

Řečnice: My jsme na zlínském filmovém festivalu dělali premiéru tohoto filmu a tento film se nezúčastnil jakoby projekce veřejné. Byli tam přizvány některé školy, kterým přímo konkrétně se tento film promítal, a následně potom byla diskuse s paní Bukovskou z Linky bezpečí, s Mirkem Vaňurou i s Martinem Kožíškem. A tam vlastně jsme narazili i na paní Lenku Kubrichtovou, se kterou jsme se následně spojili a začali o tomto tématu a této problematice diskutovat a snažili se najít cesty, jak dál postupovat a co všechno bychom mohli v rámci tohoto projektu společně dělat. Došli jsme k tomu, že bychom mohli nějakým způsobem dělat semináře pro profesory, pedagogy a vytvořit nějaká skripta, kde bychom se touto problematikou zabývali.

Předsedající Miroslav Vaňura: My jsme vám, paní první místopředsedkyně, nezdvořile skočili do řeči.

Řečnice: (Hovoří mimo mikrofon – špatně srozumitelné.) My jsme tedy byli druzí, kdo promítali tento film, protože já jsem policii oslovila a v rámci letošního ročníku, který byl, …byl i workshop, kde pánové byli a kde se to promítalo. Takže předpremiéru jsme de facto také udělali. A ještě jednou v dubnu na semináři Fórum výchovy… moc fajn, protože asi ve 300 školách kantoři věděli, že film přijde do škol.

Předsedající Miroslav Vaňura: Najednou dojdeme k tomu, že se udělalo víc, než si myslíme.

Senátorka Alena Gajdůšková: To je dobrá zpráva. Myslím, že je potřeba v tom pokračovat. Nabízím ještě jednu možnost. Shodou okolností včera jsem tu měla paní děkanku, paní docentku Coufalovou z Pedagogické fakulty v Plzni, která je takovou mluvčí děkanů pedagogických fakult. Bavili jsme se o přípravě učitelů obecně. Myslím si, že to by byl zrovna dobrý člověk, kterého by bylo dobré do toho vtáhnout, protože tam by se to potom mohlo dost rychle rozšířit po pedagogických fakultách obecně, což by bylo určitě dobře.
Jinak jsem si zaznačila návrhy a požadavky na legislativní úpravy, které by byly nezbytně nutné, ale to chce asi ke každému odseku si sednout zvlášť, vždycky v nějaké pracovní skupině, říci si, co by bylo potřeba, a pak tedy bude na nás, abychom k tomu zatlačili příslušná ministerstva, případně to udělali jako zákonodárnou iniciativu, jako poslanecké nebo senátorské návrhy.
Jinak chci poděkovat velmi takto veřejně Mirkovi Antlovi, že mě do toho namontoval, když to tak řeknu, protože i když tuto záležitost jsem sledovala nebo sleduji, to jako žena nemůžu nesledovat, tak takhle mě do toho vtáhl skutečně až on a já mu za to děkuji.

Předsedající Miroslav Vaňura: Václav Písecký, potom tady se někdo hlásil.

Pan Václav Písecký: Chtěl jsem jenom reagovat na jeden příspěvek, který tady hovořil o tom, že v ČR v podstatě zde funguje jakási sexuální turistika, nebo jinak řečeno, že se nám sem sjíždějí pedofilové z celého světa, pokud to tak můžu nazvat. A ono také problém je v tom – důvod, proč se sem sjíždějí, nebo proč tady velmi často působí, a to je věc, kterou známe z praxe, tak je právě výše trestů, které tady v případném odhalení hrozí. Pokud nějakým způsobem tady s pachateli hovoříme, máme možnost zjišťovat nějaké informace, proč zrovna se upnuli na to, že si své sídlo vybrali u nás, tak určitě důvod není to, že by česká policie byla neschopná, nebo že by děti tady byly nějakým způsobem lépe nebo snáze dostupné, ale je to právě výše trestů. To je pro ně hlavní důvod, kterým argumentují.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkuji, že jste to zmínil. Dámy a pánové, vy jste se tady hlásili. Klidně si vezměte slovo. Jenom upozorňuji, že je 12 hodin. My to tady máme podle mě do 13. hodiny. Můžeme pokračovat v této v uvozovkách oficiální diskusi, anebo podle mě káva není úplně vypita a můžeme pak ještě neoficiálně tady diskutovat. Nechávám na vás. Máte slovo.

Pan Radek Zajíc: Dobrý den. Jmenuji se Radek Zajíc, jsem ze společnosti Seznam.cz. Jsem, jak jste poznali, z mladší generace, která už má s internetovými technologiemi trošku větší zkušenosti.
Zaregistroval jsem tady poměrně dost často zmíněnou prevenci, osvětu. Myslím si, že je důležité jak rodičům, dětem, tak zároveň i pedagogům dát najevo, že opravdu internet není úplně bezpečné místo, kde dejme tomu děti jsou anonymní. Anonymita tam neexistuje. Myslím si, že dost často právě rodiče neví, co se na internetu děje, neví, s kým se děti stýkají, děti neví o tom, že osoba na druhé straně je schopna dejme tomu vytáhnout do přírody a tam s nimi provádět nekalé činnosti. Myslím si, že činnost Seznamu, projekt Seznam se bezpečně je hodně dobrý projekt. Na druhou stranu je škoda, že ačkoliv chaty u nás jsou v provozu už přes 10 let, první český chat, Xko tenkrát ještě, potom Xchat, vznikl v roce 1998. A za 10 let tady vzniklo prostředí, kdy si právě spousta pedofilů myslí, že právě na chatu mají příležitost k tomu, lákat dejme tomu náctileté na nějaké schůzky. Oni si myslí, že internet je anonymní. My víme, že tomu tak není. Ale tuhle informaci, že víme, že jsou dohledatelní, je potřeba sdělovat veřejně. To znamená, je potřeba osvěta nejen k rodičům, k pedagogům, k dětem, ale i zároveň nějaká medializace třeba konkrétních výsledků, byl-li nějaký pedofil dopaden. Dát jim najevo: víme o vás, jsme schopni vás najít a bojte se! Bojte se, protože v jakékoliv jiné oblasti lidských činností není problém člověka dohledat, ale internet, jak je nové médium, jak je moderní médium, zdánlivá anonymita tam pořád existuje. A oni toho zneužívají. Bohužel, možná bohudík – nakonec je můžeme nějakým způsobem dostihnout, ale neví o tom, že jsou dohledatelní. Myslím si, že v tomto bylo uděláno poměrně málo. Byla medializována kauza ohledně několika stovek lidí, kteří byli zatčeni za přechovávání dětské pornografie, ale nezaregistroval jsem nikde nebo hrozně málo informací o tom, kromě tohoto projektu, že by byl nějaký pedofil odsouzen, nebo alespoň stíhán za takovouto řekněme trestnou činnost.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkujeme. Policie. První Karel Kuchařík, pak Václav Písecký.

Pan Karel Kuchařík: Já možná z obecnějšího hlediska, kolega pak se asi zmíní o prezentaci. Samozřejmě policie informace dává. Je otázka, jak média informaci přenášejí. Tady ještě zaznělo, trochu se vrátím, kde brát ve veřejnosti informovanost. A tady bych zpátky vrátil, že jste navrhli přesně model, který lidé očekávají. Když se dělal sociologický průzkum, který jsme zadávali, tak od 13 let věku výše veřejnost říkala ano, my očekáváme, že budou nějaké spoty v televizi. To je úplně perfektní, to se nám líbí nejvíc. Na druhém místě vždycky v otázkách reagovali – a dále očekáváme informace ze školy. Bohužel rodina tam zase zůstává až někde dál, byť si myslím, že je primární, protože když se podíváte na společenský úzus, který je, třeba tam, kde jsou opravdu nejdál, a to vždycky dávám příkladem, v Británii, tak je naprosto logické a standardní, že rodič učí, anebo poznává internet s dítětem. Takže tam existuje vzájemná komunikace, kdy rodič se učí technologie, a dítě ještě v prvopočátku svého vývoje v rámci seznamování s technologiemi si s nimi chce hrát. A chce mít u rodiče u svých her. Potom, až když je řekněme v pubertálním věku, tak je logické, že tam potom něco dohánět je velice problematické. A tam vlastně vzniká na počátku vazba mezi rodičem a dítětem o komunikaci tak, aby rodiče potom nereagovali často, jak reagují, což je logické, takový impulsivní atak: jak to, žes tam chodil? Proč tam chodíš? A dítě potom se musí obracet kamkoliv jinam. Tam jsem v reálu viděl, že je lépe nastavena komunikace rodičů, a která je nezastupitelná. Nicméně k příkladům se ještě zmíní kolega.

Pan Václav Písecký: Já bych jenom reagoval na příspěvek pana Zajíce. Je to spíš takové upřesnění. Domnívat se, že agresoři, kteří nám velmi sofistikovanými způsoby loví děti na internetové síti, že nemají vůbec základní znalosti o tom, co to internet je a jak jsou dohledatelní, to je velmi naivní představa. Z praxe můžu mluvit o desítkách případů, a v podstatě na základě toho, kdy jsme si udělali nějaký sociologický průzkum pachatelů, jsou to velmi vzdělaní pachatelé, kteří mají nadstandardní znalosti v rámci informačních technologií. Oni moc dobře vědí, co dělají, jakým způsobem jsou dohledatelní. Nejsou to žádní naivkové, kteří objevili internet v rámci nějakého projektu internet zadarmo do kaváren apod. Tito lidé přecházejí na internet právě z toho důvodu, že rozšiřují své pole působnosti. Do té doby mohli pracovat s dětmi, pracovat samozřejmě v uvozovkách, které nějakým způsobem znali z osobního kontaktu. Nyní mají otevřené obrovské pole působnosti a tipují si děti, analyzují si informace, které o sobě děti zadávají, vybírají si. To je důležité, že oni si vybírají, s kým budou komunikovat.
A jenom taková malá poznámka k medializaci. Samozřejmě to je absolutně naivní představa, že zde nebylo prezentováno, že nějaký pedofil byl odsouzen, nebo že byl stíhán. Těchto případů jsou desítky. Věci, které dneska jsme třeba viděli, nebo které tady vůbec probíráme, to nejsou ojedinělé případy. Dalo by se říct s trochou nadsázky, že to dneska je i rutinní činnost policie. Ale možná je tady trošičku chyba na straně médií. Pokud z případu nestříká krev a nemáme tam desítky mrtvých, tak možná to ani tak média nezajímá, nechtějí to publikovat, nicméně mohl bych tady z hlavy mluvit o – určitě bych si vzpomněl na minimálně deset případů, které byly velmi mediálně prezentovány, ti lidé byli odsouzeni za ty věci. Zase trošku narážka – tresty, které dostali, nejen my, kteří v tom jsme zainteresováni, ale především veřejnost vnímá jako velmi směšné. Ale s tím bohužel my jako policisté asi nic neuděláme.

Předsedající Miroslav Vaňura: Ano. Hned. Jenom takovou poznámku. Pán, kterého tam zatkli u McDonaldu – abych to zase nespletl, on má přezdívku nebo měl přezdívku Chodidlo, tak ten je na svobodě a jmenuje se možná Chodidlo 2 nebo Chodidlo levé nohy.

Pan Václav Písecký: Jenom k tomu pánovi, k Chodidlovi, jak ho tady nazýváte. To je člověk, který byl odsouzen za pohlavní zneužívání 8,5letého chlapce a dostal tenkrát rok a půl. Za dokonané zneužívání.

Předsedající Miroslav Vaňura: Nejdříve. Ne za to, co jsme tady viděli. Paní doktorko – a musíte se dohodnout s kolegou, kdo první.

Pan Karel Kuchařík(?): Jenom technickou vsuvku. Když tady byla zmíněna nějaká kvalita pachatelů, tak oni velice dobře vědí, jakým způsobem eliminovat jejich zpětnou identifikaci, takže když se dneska podíváte na chaty, tak tam se odehrává jenom takové primární nastřelení, to, aby oni nějakým způsobe nevystavovali sami sebe nějakému postihu. A oni vědí, že tam jsou admini, že jsou tam jiné osoby, které to mohou vidět, které to mohou nahlásit, takže tam nejsou tvrdé věci. Tam se ozývá jenom nástřel a pak samozřejmě v určité fázi řeknou, hele, máš „ajsko“, pojď na ICQ, pojď na Skype, pojď na rozhraní, které je už jenom mezi dítětem a pachatelem, a tam není nikdo, kdo by to mohl sledovat, a určitě není ambicí žádného státu sledovat všechnu komunikaci. Takže pojďme se bavit, jakým způsobem tomu předcházet.

Předsedající Miroslav Vaňura: Paní doktorka.

Paní doktorka: Jenom pana Zajíce doplním. Myslím si, že právě to je takové to nedomyšlení, že by policie nezatýkala a neobviňovala, ale není to tak jednoduché. Co se týká třeba posledního případu 160 v celé republice, tak to je právě otázka dokazování. Nemůžeme si dovolit obviňovat někoho nebo zahájit úkony trestního stíhání proti konkrétní osobě – musíme to odůvodnit, proč. Už v současné době probíhají první sdělení obvinění a budou pokračovat další. To je asi z neznalosti trestního řízení. Právě proto, že víme, že dětská pornografie je velice citlivá záležitost a může to zničit i osobní život člověka, rodiny, kam zasahujeme, tak právě proto se to snažíme dělat, pokud to jde, co nejšetrněji. A v první fázi jsme se rozhodli, že nebudeme nikoho obviňovat. Až budeme mít v ruce skutečně konkrétní důkazy, které můžeme zdůvodnit a odůvodnit, proč tedy stíháme za paragrafy šíření a přechovávání dětské pornografie. To znamená, necháváme si dělat znalecké posudky na zajištěné počítače. Až když jsou vyhodnoceny znalecké posudky, tak postupně začínáme sdělovat obvinění. Takže na jedné straně to vypadá, jako že policie udělala monstr akci a není z toho nic. Není to pravda! Naopak si myslím, že to byla úspěšná akce a vypadává z toho spousta sdělení obvinění a už některé padly…

(Konec strany A kazety č. 2.)
(Strana B kazety č. 2.)

…tady v Praze nebyla. A na druhé straně jsme ani netlačili nějak z důvodů takových, opravdu je to problém dneska někoho obvinit a potom třeba, když se trestní stíhání zastaví, očištění před okolím – nevím. Měli jsme třeba případ starosty, kde jsme zabavovali počítač. Obviňte starostu, když nemáte přesně ověřeno, kdo se připojoval na internet. Zase jsem u osvěty, protože třeba starosta ani na tom počítači nepracuje, má dva syny, oni mají kamarády, vodí si je domů. Takže než získáme skutečně konkrétní důkazy, víme, že konkrétní osoba se připojovala, konkrétní osoba tam má pornografii, nebo ji event. přeposlala, tak do toho nechceme jít. Ono to vypadá, že jakoby ne. Není to pravda.
A potom, zase tady navazuji, otázka je, co nám média zveřejní. Já sama mám několik známých novinářů, mám známé i v televizi, a když jim dávám informaci, tak oni jsou z toho nadšeni a dají tam takovou malinkou informaci – je zajímá začátek, zatýkání, nejlépe, když tam máme zásahovou jednotku – dejte nám záznam, my to tam švihneme. Takže všichni se soustředí na to, jak tam ti těžkooděnci jdou se zbraněmi, jak tam někoho srazí na zem, ale už ani moc neposlouchají, o co vlastně šlo, a tím to skončí.
A ještě poslední poznámku, co se týká pedofilů. Mně se třeba nelíbilo, že sdělovací prostředky v souvislosti s touto akcí, se šířením dětské pornografie – první titulek v televizi byl: Byla rozbita síť pedofilů. Vždyť to není pravda! A takovou informaci od policie nedostali. My jsme na té tiskové konferenci byli! Takovýto výraz jsme nepoužívali a řekli jsme, že nemůžeme říkat, že to byli pedofilové. Také to není pravda. Většina z nich nejsou pedofilové. Bohužel jsou to jinak úchylní lidé, protože normální člověk si nenechává v počítači takovýto masakr, ale nejsou to pedofilové. Ono se to také potom velice osobně dotkne toho člověka, když je označován ve svém okolí – jo, to je ten pedofil.
A co se týká vůbec práce s touto komunitou, nebo jak to nazvat, s pedofily, je to velice obtížné. Pan Písecký to tady naznačil. A zase jsme u zákonů našeho státu. Je zákon na ochranu osobních údajů. Jenom tak okrajově vám řeknu, že dneska nesmí existovat žádné seznamy pedofilů. My nesmíme přechovávat osoby, které jsou takto zaměřeny. Kdyby nám někdo zjistil, že mám kartotéku nebo nějaký seznam, kde mám o těchto lidech, jestli byli na léčení v souvislosti s touto trestnou činností – v momentě, jak jsou odsouzeni, odejdou z výkonu trestu, tím to všechno padá. Oni se léčí třeba u psychiatrů a psychiatr nám ani nemůže dát tyto informace, i když já jako policejní – pokud tedy už oficiálně nepožádám, nemám zahájeno trestní stíhání, to je něco jiného – ale předtím, když bych potřebovala mít informace o tom, jestli skutečně daný člověk není na děti… Je to velice obtížné a není to jednoduché.
Na rozdíl zase se zahraničím. Jenom velice krátce. Co se tak zajímám, tam, když skutečně je člověk odsouzen za trestnou činnost, kterou spáchal na dítěti, tak je veřejně vyvěšen a jeho fotka putuje třeba po celé Americe. Když se přestěhuje třeba do jiného státu, tak bohužel má tu smůlu, je to tedy hrozné, nastěhuje se do neznámého města a jeho fotka tam visí. Oni všichni v tom městě hned vědí, že tam přišel pedofil a že tam je, že tam mezi nimi žije a dejte si na něj pozor! U nás nic takového neexistuje a nesmí existovat! Tím se velice stěžuje práce v boji proti těmto lidem, kteří páchají velice závažnou trestnou činnost na dětech.

Zástupce policie: Jenom ještě doplním k osobám pachatelů. My, pokud proti nim provádíme nějaké zákroky, tak samozřejmě děláme si nějaké vlastní analýzy, děláme si pro nás určité studie, pokud se to tak dá nazvat, a divili byste se, většina těchto lidí má absolutně dokonalý přehled o tom, co v médiích bylo zveřejněno k problematice, pro kterou děláme. Mají téměř dokonalou knihovničku právnické literatury, pedagogické, mají udělanou analýzu, na základě čeho byli jejich kolegové, pokud to takto nazveme, na základě čeho byli usvědčeni. Pokud soudní líčení jsou veřejná, tak dokonce docházejí na líčení a poslouchají. To je tak sofistikovaný přístup, že se leckdy divíme a myslíme si, že kolikrát to funguje lépe, jak naše policejní týmy.

Předsedající Miroslav Vaňura: Monika se hlásila, Rita a pak Roman. Moniko.

Paní Monika Šimůnková: Než řeknu téma, které jsem chtěla zmínit, tak k mým předřečníkům, jenom že jsem se sama také divila, že na to, jaká to byla velká policejní akce a kolik lidí nakonec uvízlo v té síti, ať už tedy nakonec budou obžalováni, nebo ne, tak jsem se divila, kolik tomu média věnují málo pozornosti, protože se to objevilo v podstatě jednou ve zprávách, potom jeden článek ve všech novinách, ale pak už se o tom vůbec nemluvilo. A ze zahraničí, co dostáváme informace od zahraničních horkých linek, kde dochází také k akcím, kdy jsou zatýkáni lidé s dětskou pornografií nebo pedofilové, tak tam tomu opravdu věnují daleko více pozornosti a právě i informují daleko více veřejnost.
A druhá věc, kterou jsem jenom chtěla zmínit, co se týče seznamu pedofilů, tak mě docela překvapuje informace, že jsou až takhle hodně pedofilové v Americe zveřejňováni. To už jde zase bych řekla do druhého extrému, ale každopádně určité seznamy lidí, kteří spáchali sexuální činy na dětech, existují v zahraničí, jsou v určité míře – nevím tedy, v jak velké, třeba v Americe v poměrně velké, ale v jiných zemích v menší míře, minimálně třeba v míře toho, jestli takový člověk bude působit ve školství, nebo nebude, tak by mělo být – a my i za to v podstatě jakoby plédujeme – že by něco takového mělo být i u nás, ale samozřejmě by to mělo být ošetřeno tak, aby to zase nebylo zneužitelné na druhou stranu.
A věc, kterou jsem chtěla zmínit, která navazuje na to, co tady bylo řečeno, a o které se domnívám, že je důležitá, je rodičovská linie. I na základě včerejších reakcí dětí, a pna Kuchařík už to částečně zmínil, já jsem si všimla, že jsme se dětí hodně ptali: A za kým byste šli, když byste něco takovéhoto našli na internetu. Starší děti se už tak často nehlásily, když měly odpovídat: rodiče. Mladší děti stále ještě se hlásily, že by šly za rodiči, ale jejich odpovědi byly většinou ve stylu: no jo, ale ona by mi máma vynadala, a toho já se bojím. Prostě bály se v prvotní fázi reakce rodiče. A radši, než by si zakusily vynadání, což přirozená reakce rodiče, protože má strach o dítě, tak možná si to radši rozmyslí a opravdu to buď neřeknou, nechají to být, nebo v lepším případě půjdou na jiná místa. A rodiče by potřebovali dle mého názoru vědět, aby právě proto, aby děti se nebály této jejich prvotní reakce, tak jim říct: Podívejte se, aby vám děti důvěřovaly a mluvily s vámi o tom, tak nesmíte v první reakci na ně jít zhurta, nesmíte jim za to vynadat, protože ony se právě tohoto bojí.

Předsedající Miroslav Vaňura: Ano. To je vlastně informovanost rodičů, jak jsme o tom mluvili.

Paní Monika Šimůnková: Přesně tak. A teď se zamyslet nad tím, jak jít za rodiči. My třeba máme na webových stránkách naší internetové horké linky samozřejmě sekci pro rodiče, ale nevím, kolik rodičů to čte. A jak tedy jít za rodiči a říkat jim, jaká nebezpečí jsou na internetu.
A ještě jedna věc – pozitivní, o které se domnívám, že je nutno ji zmínit. Čím mladší rodiče budou, tak tím snad budou osvícenější v oblasti internetu, protože mají stále větší znalosti. Takže čím víc bude přibývat mladších rodičů, nebo bude stárnout naše generace, tak tím osvícenějších rodičů bude – jedině dobře. Ale zamyslet se nad tím, jakým způsobem jít za rodiči, ještě jinými způsoby.

Předsedající Miroslav Vaňura: Rita Gabrielová ze Seznamu.

Paní Rita Gabrielová: Děkuji. Navázala bych na pana Kuchaříka a také na Moniku Šimůnkovou v otázkách, kudy jít za rodiči a kudy jít za dětmi. Mám pocit, a víme to, když sledujeme data o provozu a používanosti našich služeb, například internetové televize Stream.cz, tak pozorujeme jednu věc: mladší uživatelé a děti se přesouvají večer nikoliv k televizi, jako to dělají jejich rodiče, ale přesouvají se na internet. Čili tady už vlastně máme dva nástroje, dvě média, která jsou večer velice sledovaná: rodiče u televize a děti u internetu, nejlépe na Facebooku.
A teď otázka pro nás. Není problém asi vyrobit a udělat kampaň přes televize právě cílenou na rodiče, ale také by neměl být problém udělat kampaň na celém internetu, a teď nemyslím jenom na Seznamu. Neměl by být teoreticky problém se domluvit s ostatními poskytovateli těchto služeb, komunitních služeb, na tom, aby i oni se zapojili do jakési aliance poskytovatelů bezpečného internetu. To je myšlenka, se kterou jsme koketoval před dvěma lety a musím říci, Martin mi to asi potvrdí, že stále pořád klopýtáme přes vztahy konkurence apod. Naši partneři, konkurenti na českém trhu se v tom v podstatě nechtějí moc sbližovat, protože hrají na svoje klienty, svoje uživatele. Nechtějí prostě vystoupit o krok výš. Čili my se v podstatě nejsme zatím jako poskytovatelé schopni domluvit. Ale jenom říkám, že chuť z naší strany tady je veliká a že do toho nechceme zahrnovat jenom webové portály, ale chceme oslovovat i mobilní operátory, protože pan Kuchařík správně řekl: Mobilní operátoři jsou dětem ještě blíž než třeba web. Zatímco web používá 1,5 mld. lidí na světě, tak 3,5 mld. lidí používá mobil. A mobil už je tady osmé médium, které je velice osobní. Čili tam tudy musíme jít v úvahách, jak oslovovat děti a jak oslovovat rodiče.
Máte pravdu, pokud jste si právě uvědomili, že mobily jsou i u rodičů, čili to je cesta, kudy za nimi dál jít. Nemluvě o ICQ apod.

Předsedající Miroslav Vaňura: Samozřejmě, paní první místopředsedkyně.

Senátorka Alena Gajdůšková: Děkuji. Mě jenom napadla, když jste teď mluvila, jedna otázka. Já jsem z uživatelů, který volá vlastní dceru, byť už dospělou, ale přece jenom mladého člověka, k tomu, kdy si s tím nevím rady.
Ale když jste teď mluvila o tom, domluvit se s operátory, domluvit se s ostatními provozovateli internetových sítí. Dá se udělat opatření, že třeba doma si zablokuji některého, já nevím, jiného operátora, třeba Centrum, nebo já nevím, jak tomu říkáte. Vidíte, neumím ani terminologii. Dá se to udělat?

Řečník: Udělat se to dá, ale já bych řekl, že to je taková spíš zbytečnost, protože sociálních sítí jsou na trhu stovky. Pokud zablokujete Lidé.cz, kam chodí 3 mil. lidí, tak je tady další sociální síť Facebook, kam chodí skoro 2 mil. lidí. Zablokujete Facebook a je tady Líbímseti, kam chodí milion lidí. Zablokujete ICQ a nezablokujete Skype. Možností, jak dítě může komunikovat veřejně, sociální sítě jsou asi největší nástroj, nebo instant messengery, těch je taková spousta, že to rodič prostě neošetří.

Předsedající Miroslav Vaňura: Takže to nejde vlastně. Odpověď zní asi ne.

Senátorka Alena Gajdůšková: Mě totiž napadlo, firmy mají takový program – sociální odpovědnost firem. A pro firmu je konkurenční výhoda, jestliže ona sama deklaruje, my se chováme mravně k zákazníkům, ale i k vlastním zaměstnancům atd. Proto jsem položila otázku takhle, protože podle mě většina normálních rodičů, a já doufám, že většina rodičů je normálních, tak se o děti bojí a snaží se nějak fungovat. Kdybychom šli pozitivní cestou, zveřejněním, tohle je prostě server, tohle je sociální síť, která tato opatření má, tak samozřejmě já jako rodič své dítě potom spíš k počítači a do této sítě pustím a budu dělat všechno pro to, abych mu zablokovala ostatní.

Řečnice: Jestli k tomu můžu nějakou odpověď. Ono asi není úplně cestou blokace, protože ta je na internetu vnímána velice negativně. Je to až poslední řešení. (A. Gajdůšková: Myslím doma.) Doma ano, ale víte, ono funguje to, že internetoví uživatelé, to jsou všeznalci, to jsou všeumělové. Oni si hledají jinde. Oni prostě chodí a nezastavíte je. Mám pocit, že bychom se mohli domluvit s poskytovateli právě přes společenskou odpovědnost firem na tom, že by svoje weby skutečně přizpůsobily jakémusi společnému kodexu. A tento kodex by mohl vyjadřovat to, co skutečně chceme pro naše uživatele. Naši uživatelé jsou děti, naši uživatelé jsou jejich rodiče, naši uživatelé jsou pedagogové. Prostě jde to napříč populací. Čili vytvořit takovýto kodex, definovat zásady pro firmy, které se na trhu pohybují, a vytvořit této iniciativě nějaké smysluplné logo, kterým si označí firmy své weby ve chvíli, kdy kodex splní. A mohla by to být dohoda napříč trhem. Ale říkám, jsou tady firmy, se kterými se o tom dá uvažovat, jsou tady firmy, které v tom směru dělají, ale velice si to hájí samy pro sebe, že to je jejich konkurenční výhoda. Vy jste to zmínila. Oni to cítí jako konkurenční výhodu, a tím pádem nechtějí do toho pustit nikoho dalšího.

Předsedající Miroslav Vaňura: Pane doktore.

Senátor Miroslav Antl: Sleduji velmi zajímavou diskusi. Jsem rád, že jsme se tady sešli. Určitě bychom mohli diskutovat ještě celé odpoledne. Vás všechny obdivuji, že jste vydrželi sedět ještě více, než jsem předpokládal, zejména proto, že mí klienti vydrží sedět sotva dvě třetiny trestu a utíkají z kriminálu. (Pobavení.) Každopádně jsem rád, že jsme se sešli.
Poprosil bych, jestli by bylo možno ukončit oficiální část, protože skutečně ve 13.00 hodin tady nesmí být už nikdo. A ještě péčí paní první místopředsedkyně se dostane i občerstvení, tak abyste to nemuseli jít během po schodech dolů, anebo venku na dvoraně.
Jinak děkuji moc a jsem mile překvapen, jako i včera.

Předsedající Miroslav Vaňura: Také jsem hodně chtěl poděkovat. Poslední věc mi dovolte. Michale, řekněte příběh nebo příklad, jak jste včera uváděl dětem. Říkal jste, pojede auto, půjdete po chodníku… Dopovězte to! Myslím si, že tím bychom to mohli zakončit.

Pan Michal Maleček: To jsem říkal dětem, co by udělaly, když by vyšly ze školy, zastavilo u nich auto s řidičem nebo řidičkou, to už je jedno, vykloní se a řekne: Ty se mi líbíš, já tě svezu domů. Všichni říkali, že by samozřejmě nenastoupili. A já říkám, na internetu je to to samé. Sice toho člověka nevidíte, ale je to vlastně obdoba. Plus jsem říkal, dětem by se to mělo dát vědět. Když si píšou třeba na Lidé.cz, tak vzít jenom nick člověka, se kterým si píšou, zkusit ho dát jak na Seznamu, tak na Googlu, vyhledat a podívat se, co mu to najde. Případně když potom tento člověk pošle třeba telefonní číslo na sebe, tak si dát vyhledat i toto telefonní číslo. A spíš bych to na děti formuloval tak, to by chtělo ve školách, aby si zahrály trošku na detektivy – píšu si s někým, tak si ho prolustruji a budu se ho snažit prověřit na internetu, protože takhle, jak se pohybuji na internetu, tak vím, že někteří tito lidé mají svoje telefonní číslo, které používají soukromě, a mají druhé telefonní číslo, které používají pro tyto aktivity. Dobře, většinou třeba mají tři čísla, ale nemají na každé dítě jiné. Takže aby dítě vědělo, že může vzít jeho telefonní číslo, které mu tento člověk poslal, dát si ho vyhledat a podívat se, co kde o něm píšou, nebo co kde tento člověk psal sám o sobě.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkuji. Chtěl jsem na závěr říct, že se stejně asi shodneme na jednom, že rodina je základ. My tady pořád řešíme zablokování nějakého internetu atd., ale pakliže s dětmi, Michal je tady proto pozván, budete od malinka mluvit o všem, adekvátně k jejich věku, tak si myslím, že tohle už jsou pak druhotné problémy. Tím bych to zakončil. A tohle jsem jako příklad chtěl použít pro srozumitelnost. Vždycky, a nejenom dětem, i rodičům, když něco se podá srozumitelně, třeba i příkladem: hra na webdetektiva, tak je to samozřejmě opět zase lepší, než když se o tom jenom jakoby diskutuje v kuchyni u zapnuté lampičky.
Chtěl bych vám moc poděkovat, že jste přišli, že jste si snad doplnili a předali informace, třeba i telefonní čísla. Chtěl bych moc poděkovat paní první místopředsedkyni Senátu i panu senátorovi a místopředsedovi Antlovi, že to tzv. dali do kupy s námi, a Michalovi, který jediný snad nezištně sem přišel, který to prožil. On není v žádné organizaci, ale je to jeho popud, aby se s námi podělil o to, co prožil. Díky a doufám, že ještě budeme diskutovat u chlebíčků.

Senátor Miroslav Antl: Díky i vám, pane Vaňuro.

Předsedající Miroslav Vaňura: Děkuji. (Potlesk.)


***ž

Přidat odkaz na článek: