|
Orlický týdeník, 26. října 2009 Názory na podpis Lisabonské smlouvy prezidentem Václavem Klausem se různí, stejně tak jak se různí názory na Lisabonskou smlouvu samotnou. Podle Ústavy mohou senátoři dokonce předložit podnět k Ústavnímu soudu, zda se prezident nedopouští velezrady. Jak hlasoval o smlouvě a jak vnímá celou problematiku senátor JUDr. Miroslav Antl ?
Jsem si vědom, že v Ústavě ČR používaný výraz "velezrada", nemusí nutně znamenat zločin proti státu, státnímu zřízení a lidu České republiky, na druhé straně se však nemohu ztotožnit s tím, že by šlo toliko o jakési „kárné řízení“, jak se např. uvádí v komentáři k zákonu o Ústavním soudu. Pokud by totiž šlo o takovýto pouhý delikt, myslím, že by pak měli být posuzováni stejně i ostatní ústavní činitelé – a opravdu bych byl zvědav na to, kolik by jich bylo kompetentních vykonávat nadále svou funkci. Jako „trestní právník“ s praxí přes 30 let si spíše přirovnávám „velezradu“ k trestnému činu „vlastizrady“ (a mnozí dokonce tyto názvy zaměňují – i když právě Václav Klaus a jeho chování v tomto směru zlepšilo právní vědomí občanů). Když se podíváte na ustanovení § 91 současného trestního zákona (a § 309 v blízké době účinného Trestního zákoníku), u vlastizrady je uvedena ta nejpřísnější trestní sazba odnětí svobody (včetně výjimečného trestu). Nedá mi než srovnat tyto delikty – a jednoznačně říci, že podle mého názoru (ani přes různé právní výklady) nejde „velezradu“.
Vůči osobě pana prezidenta ČR Ing. Václava Klause mám různé výhrady, sám jsem jako senátor hlasoval pro podpis tzv. Lisabonské smlouvy – a celou dobu říkám, že měla být podepsána už dávno. Jsem osobně přesvědčen i o tom, že oddalování podpisu tohoto nejdůležitějšího právního aktu Evropské unie škodí naší republice u ostatních států EU – a sám jsem se s tím na svých zahraničních cestách setkal. Přesto si myslím, že naše Ústava (bohužel) toto oprávnění prezidentu ČR dává – a nelze ho proto nijak postihovat pro tento jeho postoj, byť s ním nesouhlasím. Změňme tedy radši Ústavu ve smyslu omezení prezidentských pravomocí – a nechtějme trestat „svého“ prezidenta, kterého jsme si zvolili prostřednictvím námi zvolených poslanců a senátorů, ač jsme velice dobře věděli, jaká osobnost se stala prezidentem a jak se bude chovat. Napadá mne ještě v rychlosti, jak by pak měli být postihováni senátoři ODS, kteří podali s odstupem několika měsíců ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR? Zřejmě nijak, neboť i oni mají právo tak učinit. Jsem přesvědčen, že v jejich případě jde o obstrukce, neboť odmítavou svou argumentaci měli určitě ujasněnou již v době hlasování. Stejně tak pan prezident mohl „svoje dodatky“ k „Lisabonské smlouvě“ předložit již podstatně dříve. Nemyslím si však, že by se tím dopustil „Velezrady“ ve smyslu naší Ústavy.
Závěrem si dovolím (trochu cynicky) dodat, že jsem ve své dlouholeté praxi coby žalobce v trestním řízení podal stovky obžalob i na ty největší zločince – a byl bych zřejmě schopen přispět při formulování žaloby k Ústavnímu soudu ČR. Ze zmíněných důvodů bych to však určitě neudělal – a nezvedl bych pro „to“ jako senátor ruku. Ostatně si myslím, že ostudy již bylo v rámci Evropy, ale i světa, až dost – a tahle příp. „Causa“ by ničemu dobrému neprospěla…
|
