Oficiální vyjádření Romana Wimmera, asistenta senátora JUDr. Miroslava Antla:

…ve třech společnostech spolu s problematickým podnikatelem a bývalým komunistickým rozvědčíkem Igorem Střelcem.

Nevím, jak jiní, ale já si své kamarády a přátele nelustruji a ani lustrovat nikdy nebudu. Nějak to není v mé povaze. Na základě tohoto článku jsem se začal zajímat o to, kde si své přátele lustrují někteří novináři. Napadly mě „Cibulkovy seznamy“, ale ty jsem hned zavrhl, jelikož si vzpomínám, že tento pán označil za estebáka i exprezidenta Václava Havla. Ostatně se nejedná o žádný oficiální seznam, a tak je pro komunikaci se státními orgány nepoužitelný. Byl jsem odkázán na oficiální „Evidenční záznamy podle §7 zákona č. 107/2002 Sb.“, což jsou (laicky řečeno) státní oficiální „Seznamy StB“. Vyhledával jsem jméno Ing. Igora Střelce ve všech možných záznamech. Výsledek hledání = „Nebyl nalezen žádný záznam.“

Chtěl bych požádat redakci časopisu Týden, zda mohu napříště využít jejich služeb a prolustrovat si nové kamarády (evidentně zde mají lepší informace než vlastní stát) předtím než s nimi vstoupím do další firmy, abych tím opět neohrozil slušnou pověst pana senátora Antla.

Wimmer, asistent senátora Antla, je zároveň i šéfredaktorem časopisu pravoslavné církve Ikona, do níž patří Střelec.

Ano, jsem šéfredaktorem časopisu Ikona. I z tohoto důvodu jsem vstoupil do firem s Ing. Igorem Střelcem, jelikož jedna z uvedených firem je vydavatelem tohoto úspěšného časopisu, který se věnuje pravoslavnému životu. (Pozn. K pravoslaví se hlásí především obyvatelé Řecka, Ruska, Srbska, Rumunska, Bulharska, Ukrajiny, Běloruska, Moldávie a tak dále.)

Časopis Týden na problematické kontakty Romana Wimmera narazil, když zkoumal, kdo se pohybuje v blízkosti expremiéra Miloše Zemana.

Ano, v blízkosti bývalého premiéra Miloše Zemana jsem se pohyboval na uvedené adrese (bohužel, pouhých) 60 vteřin, během nichž jsem se stačil představit a věnovat panu expremiérovi jeden výtisk časopisu Ikona. Bylo mi ctí se s Milošem Zemanem osobně potkat, jelikož patří mezi dva polistopadové politiky, kterých si velice vážím mj. i pro jejich vysoký intelekt.

Jde o firmy Stig, Český národní fond kultury a Slavia International, kde je zapsáno i několik ruských občanů.

Ano v těchto firmách působím ve statutárních orgánech. Až do dnešního dne jsem ovšem ve sdělovacích prostředcích nezaznamenal formulaci „kde je zapsáno i několik amerických, francouzských či německých občanů“. Ruský občan ve statutárních orgánech společnosti automaticky znamená mít ve firmě špiona či zločince? Takový je současný pohled českého seriózního tisku?

O dva měsíce později se po Senátu začíná legálně se služební kartičkou v kapse procházet nová postava - Roman Wimmer, jenž má podezřelé kontakty na Východ.

Ano, v Senátu PČR se mohu pohybovat stejně jako ostatní asistenti senátorů v pracovních dnech od 7 do 22 hod. Představa, že  horní komora Parlamentu je plná tajných materiálů, je úsměvná. Jedinou tajnou informací, kterou jsem zaregistroval je, že IT odbor konečně přišel na to, že třímístné heslo do senátních počítačů je nedostatečné, a proto by si ho měli senátoři v roce 2009 změnit na osmimístné :-)

Roman Wimmer v.r.

Oficiální vyjádření JUDr. Miroslava Antla, senátora:

Známý rozvědčík podezřelý z napojení na postsovětské tajné služby Igor Střelec má kamaráda v Senátu: Miroslava Antla.

S panem Ing. Igorem Střelcem mě seznámil můj asistent při příležitosti oslavy narozenin ve veřejně přístupné a všem otevřené restauraci, kde jsme si společně s ostatními připili na zdraví. Z daného výroku paní redaktorky vyplývá, že ve mně „mají kamaráda“ v Senátu další desetitisíce lidí, s nimiž jsem se za svůj život potkal.

Další stručné poznámky:

Rovněž jsem se osobně poznal i s panem Milošem Zemanem, s nímž jsem se setkal coby s premiérem ČR poprvé v roce 2001, a to před svým nástupem do rezortu Ministerstva vnitra ČR. Od té doby jsem se s ním náhodně potkal několikrát – a každé toto setkání bylo pro mne velice přínosné a přitom příjemné. Jde o významnou a výraznou osobnost, jíž si nesmírně vážím.

S panem Zdeňkem Zbytkem se skutečně znám od roku 1981, tj. od své základní vojenské služby = tato informace je (kupodivu) přesná.

S panem Romanem Wimmerem se znám po mnoho let, patří mezi mé nejbližší přátele, resp. kamarády. Ostatně existuje skutečně minimum lidí, s nimiž bych šel do intenzivní dlouhodobé předvolební kampaně, kdy jsme ve dvou projeli několikrát celý region a strávili spolu takřka nepřetržitě nejméně jeden rok. Již jen z tohoto faktu je zřejmé, že mám k němu důvěru a vážím si ho. A právě proto se stal i mým asistentem, tedy nejbližším mým spolupracovníkem.

Obdivuji na něm i jeho pracovitost, způsob komunikace s lidmi a snahu pomáhat jim v každé situaci. To, že je šéfredaktorem Ikony – a stíhá veškeré pracovní úkoly, je z mého pohledu obdivuhodné. V tom mi určitě dá za pravdu každý, kdo ho zná či poznal – včetně těch, kteří by jen do Ikony nahlédli. 

Je pravdou, že mám osvědčení Národního bezpečnostního úřadu o bezpečnostní prověrce na stupeň „Tajné“, a tak musím průběžně hlásit NBÚ každé zásadní změny či nové skutečnosti z pohledu příslušného právního předpisu. Skutečnost, že jsme s Romanem Wimmerem prošli celou předvolební kampaní, jsem rovněž písemně ohlásil i NBÚ. Nepochybuji o tom, že tyto skutečnosti, jakož i tvrzení, popsaná ve štvavém článku časopisu TÝDEN jsou známá i BIS, popř. dalším službám. Jsem přesvědčen o tom, že pokud by se v mé blízkosti pohybovaly osoby, znamenající nějaké (bezpečnostní) riziko či „podivné kontakty“, byl bych na ně upozorněn (či dotázán) nejen jako nositel zmíněného bezpečnostního certifikátu, ale i jako ústavní činitel. A to se do dnešního dne nestalo…

Závěrem chci dodat, že celý článek, resp. pokračování v těch předchozích, je zaměřen proti panu Miloši Zemanovi z obavy před jeho aktivním návratem do politiky a moje osoba byla zneužita k dalšímu útoku proti němu. Celá předmětná „fantasmagorie“ mi připomíná „protiruské aktivity“, humorně popsané Jaroslavem Haškem v jeho nejslavnějších „Osudech dobrého vojáka Švejka“ – a redaktorka Týdne by si zřejmě příliš nezadala s putimským strážmistrem Flanderkou (ve filmovém zpracování jej hrál vynikající Jaroslav Marvan), který rovněž „vychytrale odhaloval“ Josefa Švejka coby ruského špiona. Anebo informace, zveřejněné v inkriminovaném článku, rovněž pocházejí od někoho jako byl Pepek Vyskoč…?

V „mém“ vydání z roku 1954 je tato scéna popsaná na stránkách 267 – 285. Všem doporučuji si ji připomenout – a pak se třeba vrátit k časopisu Týden.  I když já osobně zůstanu u Švejka.

JUDr. Miroslav Antl v.r. 

Přidat odkaz na článek: